Nevěřme nikomu

Nevěřme nikomu na světě širém,

nemáme jednoho přítele tam,

starý boj za každým skrývá se mírem,

soucit a přízeň jsou šalebný klam,

nevěřme radě, ni chvále ni haně,

nevěříme pocelu, stisknutí dlaně,

nevěřme ničemu – všechno je mam.

Všude nám hrozí zášť lítého vraha,

dýku on skrývá i pod vábný kroj,

zhubit nás věčná mu, jediná snaha,

proti nám svata mu všeliká zbroj:

plápolem válečným, osvěty třpytem,

v násilí zjevném i v úskoku skrytém

bez klidu vede ten odvěký boj.

Nevěřte! Baltu k nám peřeje hučí,

nevěřte! z jihu zní Adrie hlas,

nevěřte! minulé věky nás učí,

stále též varuje přítomný čas -

Na bratří zklamaných ohromném rovu

každým dnem úskočně klamáni znovu

či chcete, bláhoví, věřiti zas?

Jde-li kdo s pozdravem k našemu domu,

zve-li nás úsměvně pod vlastní krov,

nevěřme pozdravu, úsměvu tomu,

nevěřme nástraze lahodných slov,

nevěřme slibům ni přísahám svatým,

slavně nechť hlaholí nad stolcem zlatým,

ruce nechť královské píší je v kov.

Věřme jen sobě, své práci a píli,

věřme jen svatému nadšení v nás,

věřme jen vítězství slovanské síly,

která si podepře krajní tu hráz,

věřme, že národ náš, veliká Sláva

s korouhví lidskosti za štítem práva

dobude korunu velebných krás!

Загрузка...