Prvni planeta smrti

18

Po snídani řekl Rhesovi, že se chce vrátit do města.

„Už jsi tedy viděl z našeho barbarského prostředí dost a chceš zpátky ke svým přátelům. Pomoct jim třeba, aby nás vyhladili?” Rhes to říkal lehkým tónem, ale z jeho slov zazníval hněv.

„Doufám, že si něco takového doopravdy nemyslíš.,” řekl mu Jason. „Vždy přece víš, že pravda je zcela jiná. Byl bych rád, kdyby ta občanská válka skončila a kdyby se tvoji lidé dostali ke všem vymoženostem vědy a medicíny, které jsou vám odepírány. Udělám vše, co budu moci, abych to dokázal.”

„To se nikdy nezmění,” usoudil zachmuřený Rhes, „tak neztrácej čas. Avšak v zájmu své i naší bezpečnosti budeš muset udělat jedno: nepřiznat, dokonce ani nenaznačit, že jsi s nějakým hrabošem mluvil!”

„Proč?!”

„Proč! Protože by nás nemilosrdně zlikvidovali! Copak jsi tak naivní? Ti udělají všecko, abychom si moc nepolepšili, a mnohem raději by nás všechny viděli jako mrtvoly. Myslíš si, že se budou rozpakovat tě zabít, jestli budou mít jen podezření, že ses dostal s námi do styku? Uvědomují si — i když to nepřipouštíš — že ty samotný můžeš zcela pozměnit rozložení sil na planetě. Řadový kšeftař si může o nás myslet, že jsme jenom o něco málo víc než zvěř, ale ti, co je vedou, si to nemyslí. Ti vědí, co potřebujeme a co chceme. A možná si správně domyslí i to, o co tě požádám.

Pomoz nám, Jasone dinAlte. Vra se mezi ty lidské svině a lži. Řekni, že jsi s námi vůbec nemluvil, že ses ukryl v lese a že jsme tě napadli a že jsi musel střílet, aby ses zachránil. Dodáme ti nějakou čerstvou mrtvolu, aby tato část vyprávění vypadala autenticky. Donu je, aby ti uvěřili, ale i pak, když si budeš myslet, žes je přesvědčil, hrej dál svoji roli, protože tě budou pozorovat a hlídat. Pak jim řekni, že jsi se svou prací hotov a že jsi připraven odjet. Dostaň se v bezpečí z Pyrru na jinou planetu, a já ti slíbím všecko ve vesmíru. Budeš mít, co budeš chtít. Moc, peníze — cokoli.

Tohle je bohatá planeta. Kšeftaři těží a prodávají kovy, ale my bychom to dokázali mnohem líp. Přile sem zpátky s kosmickou lodí a přistaň na tomto kontinentě kdekoli. My nemáme města, ale naši lidé mají farmy všude, najdou tě. Pak budem mít svoje obchodní spojení — ve svém městě. To je to, co všichni chceme a pro co uděláme první poslední. A ty to zařídíš. Dáme ti, co si jen budeš přát. To slibuji — a my sliby dodržujeme.”

Intenzita a rozsah toho, co slyšel, udělaly na něho obrovský dojem. Věděl, že Rhes mluví pravdu a že když udělá, oč ho Rhes žádá, veškeré zdroje planety budou jeho. Na zlomek okamžiku se ho zmocnilo pokušení, vychutnával pomyšlení, jaké by to bylo. Pak si uvědomil, že by to byla moc poloviční a navíc ubohá. Kdyby se tito lidé stali tak silní, jak chtějí být, ze všeho nejdříve by se pokusili zničit obyvatele města. Výsledkem by byla krvavá občanská válka, při které by pravděpodobně obě strany zahynuly. Rhesův návrh byl dobrý — ale jen zpola.

Jason musí najít jiné řešení, takové, které by zabránilo na této planetě bojům a umožnilo, aby oba tábory lidského rodu žily v míru.

„Rhesi, neudělám nic, co by tvým lidem ublížilo — a udělám vše, co bude v mých silách, abych jim pomohl.”

Rhes se s touto polovičatou odpovědí spokojil, protože si ji vysvětlil pouze jednostranně. Po zbytek dopoledne se věnoval komunikátoru, když organizoval, jak mají být dodávky potravin dopraveny na místo, kde probíhala výměna zboží.

„Zásilky jsou připraveny, a signál jsme už vyslali,” konstatoval. „Náklaďák sem přijede zítra, a ty na něho musíš čekat. Všecko je zorganizováno, jak jsem ti povídal. Teď odjedeš s Naxou. Musí se tam dostat dřív než náklaďák.”