ězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

XI.

Omámený Luke klopýtal do přední části lodi. Sotva vnímal zvuk energetických blesků – byly příliš slabé, aby pronikli lodními deflektory, takže neškodně vybuchovaly venku. V tuto chvíli ho vlastní bezpečnost zajímala jen málo. Zamlženýma očima pozoroval, jak Chewbacca se Solem připravují odlet.

“Doufám, že starej pán včas odpojil stahovací pole,” řekl Corellián, “nebo to bude krátkej vejlet.” Luke si ho nevšímal. Vrátil se do hlavní kajuty a tam usedl do křesla a zabořil hlavu do dlaní. Leia Organa se na něho chvilku klidně dívala a pak si sejmula plášť s kapucí. Přistoupila k němu a jemně mu ho přehodila přes ramena.

“Nemohl jsi nic udělat,” šeptala konejšivě.

“Nemůžu věřit, že nás opustil,” zněla Lukova odpověď. Hlasem, který byl jen stínem šepotu. “Nemůžu.” Solo hleděl nervózně kupředu a posunul páku. Masivní vrata ale byla konstruována tak, aby reagovala na přiblížení jakéhokoli letounu. Toto bezpečnostní opatření jim nyní usnadnilo útěk. Loď proklouzla stále ještě se rozevírajícími vraty do volného prostoru.

“Nic,” řekl Solo s hlubokým uspokojením, když prostudoval několik displejů. “Neposlali za námi ani erg. Provedl to parádně.” Chewbacca něco zabručel a pilot přenesl pozornost na další řadu přístrojů.

“Máš recht, Chewie. Zapomněl jsem, že jsou i jiný cesty, jak nás přimět k návratu.” V odhodlaném úsměvu se mu zaleskly zuby. “Ale zpátky nás dostanou v týhle putující bombě jenom rozsekaný na kusy. Vezmi si řízení.” Otočil se a vyběhl z pilotní kabiny.

“Pojď se mnou, chlapče,” křikl na Luka, když vběhl do kabiny. “Nejsme z toho ještě venku.” Luke neodpověděl, ani se nepohnul. Leia obrátila k Solovi hněvivou tvář.

“Nechte ho na pokoji. Copak nechápete, jak moc pro něho starý pán znamenal?” Lodí otřásla exploze a Solo div že neupadl na zem.

“Co má bejt? Starej pán to vzdal, jen aby nám dal šanci prásknout do bot. Copak to chceš prošvihnout, Luku? To chceš, aby Kenobi zhasnul pro nic za nic?” Luke pozvedl hlavu a pohlédl na Corelliána prázdnýma očima. Ne, ne úplně prázdnýma… Někde v pozadí v nich slepě zářilo cosi velmi starého a nedobrého. Beze slova ze sebe strhl plášť a připojil se k Solovi.

Solo ho povzbudil úsměvem a pokynul mu, aby vešel do chodbičky. Luke se podíval udaným směrem, pochmurně se usmál a vklouzl dovnitř. Solo se vydal do protějšího průlezu. Luke se octl ve veliké otočné báni, která vyčnívala z boku lodi. Z vrcholku průhledné polokoule vyčuhovala dlouhá zlověstně vyhlížející trubice, jejíž účel byl očividný. Luke se uvelebil na sedadle a rychle zkoumal ovládací prvky.

Tady je aktivátor, tady je spoušť… z takových zbraní střílel už tisíckrát – ve svých snech. V předu Chewbacca s Leiou pátrali v tečkované propasti. Útočící stíhačky viděli na několika obrazovkách jako ohnivé střelky. Chewbacca najednou hrdelně zařval a zatáhl za několik pák. Leia vykřikla:

“Už jsou tady!” Hvězdné pole se kolem Luka zatočilo. Imperiální stíhač typu TIE se k němu hnal, přeletěl nad ním a zmizel v dálce. Jeho pilot se ve své malé kabině zamračil, protože loď se ocitla mimo jeho dostřel. Upravil si mířidla a nasadil ostrou zatáčku, aby se vrátil na správný kurs k útoku proti prchající lodi. Solo vystřelil na další stihačku. Její pilot málem urval motory ze závěsů, jak se snažil vyhnout mohutným energetickým výbojům. Jeho uspěchaný manévr ho přiměl loď podletět, takže se ocitl na její druhé straně.

Luke si sklopil stínítko přes oči a současně zahájil palbu na prchajícího stihače. Chewbacca střídavě hlídal stroje a vyhledávací obrazovky, zatímco Leia se snažila rozeznat vzdálené hvězdy od útočících vrahů. Dvě stihačky současně se vrhly na loď, která se přetáčela ve spirále. Snažili se to překvapivě ovladatelné plavidlo dostat do mířidel. Solo na sestupující koule vystřelil a Luke následoval se svou vlastní zbraní o vteřinu později. Stíhačky na ně vypálily a proletěly kolem nich.

“Jdou po nás moc rychle,” ječel Luke do komlinku. Další nepřátelský výboj udeřil do předku lodi a jentaktak sklouzl po deflektorech. Pilotní kabina se hrozivě otřásala a přístroje zakvílely na protest proti množství energie, kterou měly monitorovat a kompenzovat. Chewbacca něco na Leiu zabručel. Zašeptala cosi jako uklidňující odpověď, téměř jako kdyby mu rozuměla.

Další stihač spustil přehradnou palbu proti lodi. Avšak výboj tentokrát přetížený štít překonal a opravdu udeřil do boku lodi. Sice byl částečně odražen, nesl však dost energie, aby zničil veliký kontrolní panel v hlavní chodbě oddílu pro cestující. Spršky jisker a obláčky kouře se rozlétaly na všechny strany. Artoo Detoo se statečně vydal do středu toho miniaturního pekla. Loď sebou bláznivě zahoupala a méně stabilní Threepio vpadl do skříně plné náhradních čipů.

V pilotní kabině začala svítit varovná světla. Chewbacca něco na Leiu zavrčel. Znepokojeně se na něho dívala a přála si mít dar wookijské řeči. V tom se k poškozené lodi přiblížila stíhačka a vletěla rovnou Lukovi do mířidel. Tiše pohyboval rty. Vystřelil na ni. Neuvěřitelně obratný malý letoun uhnul, ale když loď podlétal, Solo ho zachytil a spustil nepřetržitou palbu. Stihač znenadání vybuchl. Objevil se neuvěřitelný záblesk pestrobarevného světla. Miliony kousků přežhaveného kovu se rozletěly na všechny strany kosmu. Solo zajásal a zamával na Luka vítězným gestem. Mladý muž mu radostně odpověděl. Pak se znovu soustředili na své zbraně.

To už se další stíhač hnal k trupu lodi a pálil na talířovou anténu jejího vysílače. Uprostřed hlavní chodby zuřily kolem zavalité postavičky hněvivé plameny. Artoo Detoo vypouštěl z hlavy jemný bílý prášek. Pod jeho dotykem plameny rychle uhasínaly. Luke se pokoušel uvolnit, splynout se svou zbraní. Takřka bez toho, že by si to uvědomoval, vypálil na blížícího se císařského. Stačil mrknout a už spatřil planoucí úlomky nepřátelského letounu. Před jeho střeleckou věží utvořily dokonalou světelnou kouli.

Teď bylo na něm, aby Corelliánovi oplatil úsměvy triumfu. V kabině Leia pozorně sledovala poblázněné displeje. Na obloze vyhledávala další letouny. Křikla do mikrofonu:

“Venku jsou ještě dva. Vypadá to, že jsme přišli o boční monitory a jeden deflektor.”

“Jen klid,” řekl jí Solo s nadějí a sebedůvěrou, “ona to vydrží.” Prosebně se podíval na stěny. “Slyšíš mě lodičko? Musíš držet pohromadě! Chewie, snaž se aby k nám nemohli z boku…” Musel zmlknout. Stíhačku typu TIE, jako by se vytvořila z nicoty, pálila po něm svazky energie. Z druhé strany se přiřítila její družka a Luke si uvědomil, že na ní bez ustání pálí a vůbec nedbá na obrovské výboje energie, které k němu směřují. V posledním možném okamžiku, než unikla z dostřelu, pečlivě zamířil hlaveň zbraně a jeho ukazováček pevněji stiskl spoušť. Císařská stíhačka se změnila v rychle se rozrůstající oblak fosforeskujícího prachu. Druhý stíhač zjevně shledal, že se ocitl v nevýhodě, otočil se a největší rychlostí odletěl.

“Dokázali jsme to!” křičela Leia a neočekávaně užaslého Wookieho objala. Zavrčel na ni – velmi mírně.

Darth Vader se procházel po velitelské kabině, kdežto guvernér Tarkin nehnutě hleděl na rozsáhlou, skvostně zářící obrazovku. Zobrazovala oceán hvězd, ale v tuto chvíli se guvernérovy myšlenky netýkaly této podivuhodné podívané. Sotva se ohlédl, když Vader vešel.

“Jsou pryč?” zeptal se Temný pán.

“Právě dokončili hyperprostorový skok. Bezpochyby se teď radují a blahopřejí si k odvaze a úspěchu.” Nyní se Tarkin obrátil k Vaderovi a v jeho hlase se objevil varovný náznak. “Na vaše naléhání velice riskuji, Vadere. Musí to vyjít. Jste si jist, že na palubě neobjeví lokační paprsek?” Ve skrytu své černé masky Vader přesvědčivě promluvil: “Není čeho se bát. Na tento den budeme dlouho vzpomínat. Byli jsme svědky záhuby posledního rytíře řádu Jedi. A brzy uvidíme konec Aliance a celého povstání.”

Solo vystřídal Chewbaccu. Wookie byl rád, že může odejít od řízení. Pilot šel zkontrolovat, kolik vzniklo škod. V chodbě potkal zarputile se tvářící Leiu.

“Co si o tom myslíte, srdíčko?” vyptával se jí Solo, neobyčejně pyšný sám na sebe. “Nebyl to nejhůř provedený útěk. Pochopte, někdy překvapuju sám sebe.”

“Dejme tomu,” připustila stroze. “Na mém bezpečí ale nezáleží. Důležité je, že se nepoškodila informace v jednotce R2.”

“Co v tom droidovi vlastně vězí?” Leia se zahleděla dopředu na planoucí hvězdná pole. “Kompletní technické schéma bitevní stanice. Doufám, že analýza údajů ukáže slabé místo. Dokud nebude stanice zničena, musíme pokračovat. Tahle válka ještě neskončila.”

“Pro mě jo,” namítl pilot. “Nevzal jsem ten kšeft kvůli vaší revoluci. Zajímá mě ekonomika, ne politika. Pod každou vládou se dá obchodovat. Nedělám to pro vás, princezno. Čekám, že dostanu dobře zaplaceno za to, že riskuju loď a krk.”

“Nemusíte mít o odměnu starosti,” ujistila ho smutně a chystala se k odchodu. “Jestli peníze jsou to, co milujete, tak právě to dostanete.” Ve vchodu do kabiny potkala Luka a řekla mu vlídně:

“Tvůj přítel je pravý žoldnéř. Ráda bych věděla, jestli mu na něčem – nebo na někom – záleží.” Luke se za ní díval, dokud nezmizela v hlavní kabině a pak zašeptal:

“Já ano, já… o někoho stojím.” Pak se přesunul do pilotní kabiny a posadil se do křesla, právě uvolněného Chewbaccou. “Co si o ní myslíš, Hane?”

“Snažím se na ni nemyslet,” nezaváhal Solo. Luke si ani nemyslel, že jeho odpověď někdo uslyší, ale Solo přece jenom zaslechl jeho “Bože můj”.

“Fakt je,” nadhodil Solo zamyšleně, “že přes všechny ty její řeči je docela fajn. Myslíš, že je možný, aby princezna a chlápek jako jsem já…?”

“Ne,” odsekl mu Luke ostře. Otočil se a díval se jinam. Solo se usmál nad žárlivostí mladého muže, ale nebyl si jistý, zda ho svou hláškou chtěl podráždit – nebo zda to byla pravda.

Yavin nebyl obydlený svět. Ohromný plynový obr byl nápadný pastelovými formacemi vysoko se vznášejících se mračen. Měkce zářící atmosféru tu a tam narušovaly cyklonové bouře. Větry vanoucí rychlostí šesti set kilometrů za hodinu vytvářely v Yavinské troposféře vroucí výry. Byl to svět poklidné krásy i náhlé smrti pro každého, kdo by se snad pokusil proniknout k jeho poměrně tenké povrchové vrstvě zmrzlé kapaliny. Nicméně obrovitá planeta měla několik měsíců velikosti planet a každý z nich by mohl nést humanoidní život. Mimořádně příznivý byl měsíc označený objeviteli planety číslem čtyři. V yavinském náhrdelníku měsíců zářil jako smaragd bohatý na rostliny i živočišný život.

V seznamu obydlených planet ale zanesen nebyl. Yavin ležel příliš daleko od obydlených oblastí galaxie. Možná že kvůli tomu, a nebo z mnoha důvodů dosud neznámých, rasa, která kdysi povstala v džunglích tohoto měsíce, tiše zmizela mnohem dřív, než se první lidská noha dotkla povrchu tohoto malého světa. Bylo o ní známo málo, leda to, že po sobě zanechala množství úžasných památek, a že to byla jedna z mnoha ras, které se sice pokusily o výzkum hvězd, ale neuspěly. Nyní vše, co po ní zbylo, byly hráze a listovím pokryté vršky, zbytky budov pokrytých džunglí.

Nicméně přestože zmizela v prachu, její dílo a její svět nadále sloužily k důležitému účelu. Z každého stromu a křoviska zaznívaly křiky a sotva slyšitelné kňučení; houkání a skřeky podivné mručení vydávala zvířata, spokojená pod hustým příkrovem. Vždycky když na čtvrtém měsíci nastal úsvit, ohlašující další z jeho dlouhých dnů, hustou mlhou zazníval mimořádně divoký chór výkřiků a zvláštně modulovaných skřeků.

Z jednoho místa však zaznívaly ještě podivnější zvuky. Zde ležela nejúžasnější stavba, kterou zmizelá rasa vyhnala až k nebesům. Byl to chrám více méně pyramidální struktury, tak obrovitý, že se zdálo až nemožné, že vznikl bez pomoci moderních gravitonických technologií. Nicméně všechny důkazy ukazovaly na jednoduché stroje, rukodělnou techniku – a možná na podivné a dávno zapomenuté prostředky. Přestože se obyvatelé tohoto měsíce dostali ve vědě do slepé uličky pokud jde o kosmické cesty, učinili několik objevů, které v jistých ohledech převyšovaly podobné techniky Impéria – jeden z nich spočíval v dosud nevysvětlitelné metodě, jakou z povrchu měsíce vyřezávali a přepravovali gigantické bloky. Obrovitý chrám byl postaven z těchto netvorných bloků tvrdého kamene.

Džungle se dostala až na jeho nejvyšší vrchol a pokryla ho zeleným a hnědým oděvem. Jenom nedaleko základny, v průčelí chrámu, džungle zcela ustoupila a odhalila vysoký temný vchod, vytvořený staviteli a rozšířený současnými obyvateli stavby. V lese se objevil malý stroj. Jeho hladké kovové boky a stříbřitá barva se odrážely od všudypřítomné zeleně lesa.

Hučel jako tlustý nafouknutý brouk. Dopravoval k otevřené základně chrámu hrozen cestujících. Překonal rozsáhlou mýtinu a v zápětí se nechal spolknout temným bachorem v přední části mohutné stavby. Džungle byla opět v moci pacek a čelistí neviditelných kvílečů a kňouralů. Původní stavitelé by vnitřek chrámu nikdy nepoznali. Vrstva kovu pokrývala kámen a místo dřeva rozdělovaly prostor na jednotlivé místnosti panely.

Nespatřili by ani podlaží, vykopané ve skalisku pod budovou, podlaží obsahující jeden hangár vedle druhého, přístupná mohutnými výtahy. Landspídr zastavil pomalu uvnitř chrámu.

Přízemí tvořilo nejvyšší podlaží těchto hangárů plných letadel. Jakmile dosedl na zem, jeho motor poslušně zhasl.

Hlučný chumel čekajících opodál přestal rozmlouvat a spěchal k vozidlu. Leia Organa naštěstí vystoupila ze spíderu rychle, jinak by jí muž, který se k ní dostal první, vytáhl ven, tak velká byla jeho radost, že ji vidí. Objal ji a ostatní ji hlasitě zdravili.

“Živá a zdravá! Báli jsme se, že vás zabili.” V zápětí se vzpamatoval, ustoupil od ní a obřadně se jí poklonil. “Když jsme slyšeli o Alderaanu báli jsme se, že i vy jste zahynula se všemi ostatními.”

“To už patří historii, kapitáne Willarde,” řekla. “Musíme žít pro budoucnost. Alderaan a jeho lid zahynuli.” Hlas jí zchladl a zhořkl. U tak jemné osoby to působilo trochu děsivě. “Musíme se postarat, aby se už nic takového nestalo.” Pak pokračovala. “Na žal nemáme čas, kapitáne. Bitevní stanice nás jistě sledovala až sem.” Solo začal protestovat, ale umlčela ho rozumným přísným pohledem. “Je to jediné vysvětlení, proč jsme mohli tak snadno uniknout. Poslali za námi pouze čtyři stíhačky typu TIE. Mohli jich za námi vyslat klidně stovku.” Na to nemohl Solo nic říct, a tak jen tiše zuřil. Pak Leia ukázala na Artoo Detoo.

“Plán útoku založíme na informacích, obsažených v tomto androidovi typu R2. Je to jediná naše naděje. Sama stanice je mocnější, než kdokoli očekával.” Poklesl jí hlas. “Jestliže se nám nepodaří najít slabé místo, nikdo jí nezastaví.” Luke pak spatřil něco, co nikdy v životě neviděl a co asi neviděla většina lidí. Několik povstaleckých techniků přistoupilo k Artoo Detoo postavilo se kolem něho a jemně ho vzalo do rukou.

Bylo to poprvé a nejspíš naposled, kdy viděl, jak lidé uctivě přenášejí robota.

Mimořádně silnou kamennou strukturou chrámu by teoreticky neměla proniknout žádná střela, ale Luke vyděl rozbité pozůstatky Alderaanu a věděl, že pro tu neuvěřitelně mohutnou bitevní stanici by celý měsíček znamenal jen další abstraktní problém přeměny hmoty na energii. Malý Artoo Detoo si pohodlně hověl na čestném místě. Na jeho těle se ježily přípojky k databankám a počítačům jako kovová paruka. Na mosaice obrazovek a displejů se přehrávaly všechny technické informace, přechovávané na submikroskopickém čipu v robotově mozku.

Bylo toho na hodiny – diagramy, tabulky, statistiky. První příval materiálu byl spolykán a stráven složitějšími počítačovými mozky. Ty nejdůležitější informace dostali lidé k analýze a podrobnému posouzení. Threepio zatím stál vedle Artoo a divil se, kolik složitých údajů se vejde do mozku jednoho hloupinkého androida.

Ústřední velitelský sál byl umístěn hluboko uvnitř chrámu.

Vyvýšené pódium a mohutná obrazovka, umístěné na vzdálenějším konci, dominovaly dlouhé místnosti s nízkým stropem. Piloti, navigátoři a hrstka jednotek R2 zaplnili sedadla. Han Solo a Chewbacca se drželi co nejdál od pódia, protože byli netrpěliví a navíc se cítili divně ve společnosti důstojníků a senátorů. Solo se rozhlížel po davu, aby našel Luka. Ten bláznivý kluk se připojil k obyčejným pilotům a na žádné rozumné argumenty nedbal. Luka nebylo vidět, ale Solo objevil princeznu, která rozmlouvala s nějakým ometálovaným staříkem.

Solo a spolu s ním celý sál obrátil pozornost k vysokému důstojnému džentlmenovi, který měl jistě duši obtíženou velkým počtem mrtvých. Davu se zmocnilo ticho plné očekávání. Generál Jan Dodonna si upravil na hrudi malý mikrofon. Ukázal na skupinu, která seděla blízko něho.

“Tyto lidi všichni znáte.” prohlásil tónem plným klidné síly. “Jsou to senátoři a generálové ze světů, které nám poskytli ať už skrytou nebo otevřenou podporu. Připojili se k nám, aby tu s námi setrvali v rozhodujících okamžicích.” Zrakem se dotkl mnoha lidí v davu a nikdo z těch, kdo byli takto vyznamenáni nevydržel se nepohnout.

“Všichni už jste slyšeli, že císařská bitevní stanice se k nám blíží od odvrácené strany Yavinu a jeho slunce. To nám dává trochu času, ale zastavit ji musíme – jednou provždy – dřív než se dostane k tomuto měsíci, dřív než její zbraně s námi naloží tak, jako naložila s Alderaanem.” Při zmínce o světě tak krutě zničeném proběhl davem repot.

“Tato stanice,” pokračoval Dodonna, “je mohutně obrněná a nese větší palebnou sílu, než polovina Imperiální flotily. Ale její obrana byla vybudována k odražení široce založeného útoku velkých lodí. Malý, jedno nebo dvoumístný stihač může proniknout jeho obranou.” Povstal štíhlý pružný muž, připomínající starší vydání Hana Sola. Dodonna přijal jeho hlášení.

“Co chcete, Červený veliteli?” Muž ukázal na obrazovku, na níž byl počítačový obraz bitevní stanice.

“Promiňte, že se ptám, pane, ale co naše kapesní stíhačky proti tomuhle zmůžou?” Dodonna uvažoval.

“Nuže, Impérium si nemyslí, že jednomístná stíhačka může ohrozit cokoli s vyjímkou jiné malé lodě, jako jsou stíhačky TIE, jinak by vybudovalo hustší ochranu. Očividně panuje přesvědčení, že obranná výzbroj může odrazit útok lehkých letounů.

Ale analýzou plánů, jež obstarala princezna Leia, jsme objevili cosi, co považujeme za slabý bod konstrukce stanice. Velká loď se k němu dostat nemůže, ale stihač typu X nebo Y ano.

Toto je výpust šachty chladícího systému. Její rozměry naznačují, jak je důležitá. Zdá se, že je to nezakrytá šachta, která vede rovnou k hlavnímu reaktoru stanice. Jelikož slouží jako nouzová cesta pro únik přebytečného tepla v případě přetížení reaktoru, částicové stínění by snížilo její účinnost. Přímý zásah by vyvolal řetězovou reakci, která stanici zničí.”

Pochybovačný repot se ozval v celém sále. Čím zkušenější pilot, tím pochybovačněji se tvářil.

“Netvrdím, že bude snadné se přiblížit,” nabádal je Dodonna. Ukázal na obrazovku. “Musíte letět přímo k této šachtě v úrovni příkopu a dostat se až – k tomuto bodu. Cíl má pouze dva metry v průměru. Je třeba přesného zásahu v úhlu přesně devadesáti stupňů, abychom zasáhli systémy reaktoru. Řetězovou reakci rozpoutá jen přímý zásah.

Jak jsem řekl, průchod není částicově stíněn. Nicméně je stíněn proti paprskům. Nelze použít energetických zbraní. Znamená to protonová torpéda.” Několik pilotů se pochmurně zasmálo. Jeden z nich, který seděl vedle Luka, byl ani ne dvacetiletý sekáč. Pyšnil se podivným jménem Wedge Antilles. Byl tu i Artoo Detoo, seděl vedle jiné jednotky R2, vydávající na znamení beznaděje pískavé zvuky.

“Dvoumetrový cíl v maximální rychlosti – ke všemu torpédem,” odfrkl Antilles. “To nedokáže ani počítač.”

“Mě to nepřipadá nemožné,” protestoval Luke. “Doma jsem odstřeloval wompíky z Téčka šestnáctky. A ti nejsou větší než dva metry…”

“Myslíš?” výsměšně poznamenal naparáděný pilot. “Tak mi pověz, když ses honil za tou potvorou, bylo tam ještě tisíc dalších jak jim říkáš, wompíků, a stříleli na tebe z blasterů?” smutně zavrtěl hlavou. “Míří na nás palebná síla celé stanice. Věř mi, to potřebuje víc, než střelecký kumšt z Křupanova.”

Dodonna ukázal řadu světelných bodů na ustavičně se měnícím schématu, jako by chtěl podpořit Antillesův pesimismus.

“Těmto místům věnujte mimořádnou pozornost. Na rovníkových pásech je těžké soustředění palebné síly. Podobně jako na pólech je několik hustých oblastí.

Navíc jejich generátory pole pravděpodobně vytvoří silné poruchy, především v oblasti příkopu a přímo v něm. Předpokládám že manévrovatelnost tam dosáhne úrovně nula tři.” To vyvolalo ve shromáždění další reptání a několik výkřiků. “Pamatujte si,” pokračoval generál, “že jde o přímý zásah. Žlutý roj bude krýt Červené při prvním náletu. Zelený bude krýt Modré při druhém. Nějaké dotazy?”

V místnosti to tlumeně hučelo. Povstal jeden muž, štíhlý, pohledný – na pohled snad až moc na to, aby položil život za něco tak abstraktního, jako je svoboda.

“Co když oba nálety selžou. Co bude potom?” Dodonna se škrobeně usmál. “Nebude žádné potom.”

Muž pochopil, pomalu kývl a sedl si. “Ještě někdo?” Teď už jen ticho, těhotném očekáváním. “Všichni muži ke svým strojům a kéž je síla s vámi.” Jako olej vytékající z mělkého hrnce muži, ženy a stroje vstali ze svých sedadel a plynuli k východu.

Výtahy přičinlivě hučely a vynášely do startovacích prostor hlavního chrámového hangáru další a další smrtonosné objekty, dosud pohřbené v hlubinách. Luke, Threepio a Artoo Detoo kráčeli ke vchodu do hangáru. V této chvíli si Luke nevšímal ani čilých skupinek pozemního personálu, ani pilotů naposledy kontrolujících své stroje, ani ohromných jisker, vylétajících při každém odpojení vodiče. Všímal si, co dělají jiné dvě postavy jemu mnohem lépe známé.

Solo a Chewbacca nakládali na obrněný landspíder hromadu malých trezorků. Plně se věnovali své práci a nevšímali si, co se kolem nich děje. Když se Luke s roboty přiblížil, Solo na něho krátce pohlédl a pak se dál věnoval nakládání. Luke se jenom smutně díval a uvnitř spolu zmateně zápasili soupeřící pocity. Solo byl namyšlený, neodpovědný, nesnášenlivý a samolibý. Byl ale také šíleně odvážný, přátelský a vždycky dobře naložený. Tato směs z něho dělala podivného kamaráda – nicméně kamaráda.

“Přece jsi dostal odměnu,” konečně poznamenal Luke, ukazuje na skříňky. “Takže odlétáte?”

“Přesně tak, chlapče. Musím zaplatit pár starých dluhů. Ale i kdyby to nebylo, nejsem takovej cvok, abych se tu potloukal.” S respektem se na Luka podíval. “Dovedeš na to šlápnout, kamaráde. Proč neletíš s námi? Mohl bych tě potřebovat.” Záblesk prodejnosti v Solových očích Luka rozhněval.

“Proč se pro změnu nekoukneš kolem, abys viděl něco kromě sebe? Víš přece, co se tu stane a proti čemu tu všichni jsou. Potřebujou dobré piloty. Jenže ty se k nim otočíš zády.”

Lukovo kázání nevyvedlo Sola z míry.

“K čemu odměna, když ji nemůžeš utratit? Útok na tu bitevní stanici není podle mne odvaha – spíš sebevražda.”

“Jo… tak dávej na sebe pozor, Hane,” řekl Luke klidně a měl se k odchodu. “Ostatně, to ti jde líp, nemám pravdu?” V doprovodu obou androidů se vydal do hlouby hangáru. Solo se za ním díval, zaváhal a pak zavolal:

“Hej, Luku… kéž je síla s tebou.” Luke se ohlédl a viděl, že Solo na něho mrká. Zamával – aspoň trochu. Pak ho pohltil chumel mechaniků a strojů. Solo se vrátil ke své práci, zvedl skříňku – a zastavil se, protože Chewbacca na něho upřeně hleděl. “Na co čumíš, ohavo? Vím, co dělám. Koukej makat!”

Wookie znovu nakládal těžké bedýnky, ale pomalu a pokukoval po svém druhovi. Luka opustily všechny truchlivé myšlenky týkající se Sola, když spatřil drobnou štíhlou postavičku vedle jeho stroje – stroje který mu přidělili.

“Určitě je to, co sis přál?” zeptala se ho princezna Leia. “Může to být smrtelně nebezpečná odměna.” Luke měl oči plné štíhlého, zlověstného tvaru stroje.

“To tedy jo.”

“Co se stalo?” Luke se na ni podíval a pokrčil rameny. “Jde o Hana. Čekal jsem, že si to rozmyslí. Že se k nám přidá.”

“Každý jde po své cestě,” řekla mu a znělo to teď jako slovo senátora. “Nikdo za něho nemůže rozhodovat. Han Solo má jiný žebříček hodnot než my. Přála bych si, aby to bylo jinak, ale nemůžu v srdci najít nic, co by to odsoudilo.” Postavila se na špičky, rychle, skoro stydlivě ho políbila a měla se k odchodu. “Kéž je síla s tebou.”

“Jenom to bych si přál,” zamručel Luke, když se vydal ke své lodi, “aby tu byl Ben.” Pohroužil se do přemítání o Kenobim, princezně a Hanovi, že si nevšiml mohutné postavy, která se mu zahákla o paži. Otočil se, ale když postavu poznal, hněv byl okamžitě vystřídán úžasem.

“Luku!” zavolal o něco starší muž. “Nemůžu tomu věřit! Kde ses tu vzal? Jdeš s námi?”

“Biggsi!” objal Luke vřele svého přítele. “Jasně, že jdu s vámi.” Úsměv mu poněkud ovadl. “Ostatně nemám na vybranou.” Pak se zase rozjasnil. “Počkej, až ti budu vyprávět…” Ustavičné výkřiky a smích těch dvou kontrastovaly s posvátnou vážností, s jakou se ostatní muži a ženy v hangáru ubíraly za svými úkoly.

Rozruch upoutal pozornost postaršího, válkou poznamenaného muže, známého pod jménem Modrý velitel. Blížil se k dvěma mladým mužům s výrazem zvědavosti ve tváři. Měl jí poznamenanou tímž ohněm, který mu planul v očích. Ani to snad nebyl žár revolučního nadšení, jako spíš vzpomínka na léta života, během něhož byl svědkem příliš mnoha nespravedlností.

Jeho otcovský výraz obličeje skrýval démona, který se chystal uvolnit. Brzy, velmi brzy se mu to podaří. Nyní ho zaujali tito dva mladí muži, kteří za několik hodin mají šanci změnit se v kousky zmrzlého masa, plynoucího nad Yavinem. Jednoho z nich poznal.

“Nejsi Luke Skywalker? Nepřidělili tě k Incom T65?”

“Pane,” řekl Biggs dřív, než přítel stačil odpovědět, “Luke je nejlepší pilot v teritoriích vnějšího kruhu.” Starší muž uznale poplácal Luka po zádech. Společně se dívali na čekající loď. “Můžeš na ni být hrdý. Sám jsem strávil tisíce hodin na skyhoperu Incom.” Odmlčel se a pak pokračoval. “Když jsem byl ještě chlapec, setkal jsem se s tvým otcem, Luku. Byl to velký pilot. Je dobře, že jsi tady. Jestli je v tobě jen půlka otcova nadání, uděláš tady sakra dobrou práci.”

“Děkuju, pane. Budu se snažit.”

“Pokud jde o řízení, mezi stíhačkou typu XT65 a skyhoperem není velký rozdíl,” pokračoval Modrý. Úsměv nabyl na zlověstnosti. “S vyjímkou poněkud odlišného nákladu.” Opustil je a spěchal k vlastní lodi. Luke se chtěl zeptat na sto věcí, ale nestačil nic.

“Musím na palubu vlastní lodi, Luke. Poslyš, až se vrátíme, budeš mi všechno vyprávět, dobrý?”

“Jasně. Říkal jsem ti, že to jednou dokážu.”

“Dokázal jsi to.” Přítel mávnul k mračnům čekajících stíhaček a upravoval si tlakový oděv. “Bude to jako za starých časů. Luku, jsme špičková dvojka a nikdo nás nezastaví!” Luke se zasmál. Tohle si říkávali, když pilotovali kosmické lodi nad hromadami písku a starého harampádí za ubohými oprýskanými domy v Anchor Headu… Před mnoha, mnoha lety. Ještě jednou se Luke obrátil ke své lodi a obdivoval její zlověstné linie.

Přes všechny povzbudivé řeči Modrého mu nijak moc nepřipomínal skyhoper od firmy Incom. Artoo Detoo se už nechal připevnit do držáků pro jednotky R2 za pilotní kabinou. Dole stála opuštěná kovová postava. Dívala se na přípravy a nervózně obcházela kolem.

“Drž se dobře,” nabádal Threepio menšího robota. “Musíš se vrátit. Kdyby ses neměl vrátit, komu budu nadávat?” Pro Threepio znamenala tato otázka nezvyklý výron citů. Nicméně Artoo Detoo povzbudivě zapípal dolů na svého přítele, zatímco Luke vstupoval do kabiny.

O kus dál spatřil Modrého. Už seděl ve svém akceleračním křesle a dával svým mechanikům signály. Další zahřímání se přidalo k obrovskému hluku převládajícímu v hangáru, kde jedna loď za druhou startovala své motory. V uzavřeném prostoru chrámu neutuchalo omračující burácení. Luke vklouzl do sedadla své kabiny a začal zkoumat různé přístroje. Pozemní kontrola mu dávala přes kabely a audiem pokyny. Postupně nabýval sebedůvěry. Přístroje byly maximálně zjednodušené, a jak Modrý tvrdil, byly podobné přístrojům ve skyhoperu. Něco ho kleplo do přilby. Podíval se vlevo a spatřil vedoucího skupiny mechaniků, jak se k němu naklání. Musel křičet, aby přehlušil rachot motorů.

“Ta vaše jednotka Artoo Detoo je nějak pomlácená. Nechcete jí vyměnit?” Luke mrknul dozadu na droida. Artoo Detoo vypadal jako stará vojna.

“Ani zanic. Máme s tím droidem hodně za sebou. Všechno ou kej, Artoo?” Android odpověděl povzbudivým pípnutím. Šéf mechaniků seskočil a Luke naposledy kontroloval přístroje.

Pomalu mu začalo docházet, co na něho a ostatní čeká. Žádné osobní pocity by ho však nedokázaly odvrátit od rozhodnutí přidat se k nim. Už nebyl jedinec, který funguje jen proto, aby uspokojil osobní potřeby. Něco ho teď poutalo ke všem mužům a ženám v hangáru.

Všude kolem se lidé loučili – někteří vážně, jiní v žertu a všichni skrývali své skutečné city pod maskou profesionality. Luke se odvrátil, když jeden pilot vášnivě líbal svoji sestru nebo ženu, která mu dělala mechanika. Říkal si u kolika z nich má Imperium svůj dloužek.

Něco mu zarachotilo v přilbě. V zápětí pohnul pákou. Loď začala pojíždět vpřed, nejdřív pomalu, pak stále rychleji k zejícímu chřtánu budovy.