á pouť

15

Když Jaina opouštěla doky, zrychlila krok a nakonec skoro běžela, jako by mohla utéct před vzpomínkou na otcovu tvář, když si uvědomil, že oba jeho synové jsou mrtví. Aniž si to uvědomovala, bloudila po okolí, bezmyšlenkovitě se proplétala mezi loděmi, davy přepracovaných úředníků a zmatených uprchlíků. Zastavila se jenom, aby si zašla do veřejných lázní, které byly vybudovány ve většině přístavišť pro potřeby pilotů – a i to jen na tak dlouho, aby ze sebe smyla nejhorší špínu.

Když se trochu uklidnila, zamířila přímo do paláce. Jeho spleť mramorových síní jí v danou chvíli poskytovala nejlepší útočiště.

Na každém kroku se mohla přesvědčit o Ta’a Chumině dokonalosti. Palácová stráž ji uvedla dovnitř; sluhové jí přinesli občerstvení a tiše se ztratili, když je mávnutím ruky poslala pryč.

Jako ve snách došla do palácové zahrady se stinnými pěšinkami, které vypadaly, jako by byly vyprojektovány tak, aby obyvatelům poskytovaly diskrétní soukromí. Zhroutila se na mechem porostlé kameny umně navršené vedle vyřezávané lavičky a konečně si dovolila oddat se myšlenkám.

To, co cítila, byla hlavně otupělost.

Od útěku z Myrkru se její cesta zdála být jasná. Prvním úkolem bylo přežít, dokončit poslání, které Anakin svěřil Jacenovi, dostat ostatní mladé Jedie na bezpečné místo. A potom osvobodit Jacena.

Jaina se neodvažovala myslet na nic jiného, nepřipouštěla si žádné city, které by ji mohly odvádět od těchto cílů. Svým bezhlavým postupem nedosáhla ničeho a cítila se jako omráčená, jako by narazila s landspídrem v plné rychlosti do stromu.

Pocítila, že se blíží silná osobnost, a vzhlédla. Ze stínu ovocných stromů se vynořila vysoká štíhlá žena a bez váhání zamířila po pěšince přímo k ní. Žena měla na sobě jednoduché zřasené roucho a její červenošedé vlasy zářily nad šarlatovým závojem, který jí zahaloval spodní polovinu tváře. Jaina odevzdaně, ale vůbec ne překvapeně vstala a hluboce se uklonila.

Ta’a Chume mávla rukou na znamení, že formality nejsou zapotřebí. Bývalá královna-matka se usadila na lavičce a pokynula Jaině, aby se posadila vedle ní. Sundala si závoj a odhalila stále ještě krásnou tvář s charakteristickými výraznými rysy. „Jsem ráda, že tě vidím živou a zdravou, Jaino. Slyšela jsem o tvých bratrech.“

Jaina přijala nabízené místo vedle Ta’a Chume a v duchu se přichystala na další kolo zbytečných kondolencí.

Zdálo se, že tato reakce bývalou královnu pobavila. „Zdá se mi, že už máš těch otřepaných frází a utěšování dost.“

„Dá se to tak říct.“

„Tedy pojďme rovnou k věci. Tví bratři jsou mrtví a ti, kdo jsou toho příčinou, jsou stále naživu. Jediná rozumná otázka tedy je: co s tím hodláš dělat?“

V těchto prostých slovech bylo cosi osvěžujícího, a dokonce pocítila zvláštní druh úlevy. „Pravda, to je otázka.“

Starší žena ji lehce poplácala po rameni. „Brzy na ni najdeš odpověď sama, tím jsem si jistá. A dnes večer bude ideální příležitost začít. V paláci bude recepce a bylo by dobré, kdyby ses jí zúčastnila. No, a proto,“ řekla rázně, „navrhuji, abychom ti šly najít nějaké vhodné šaty a šperky.“ Očima rychle přejela po Jaininých drsných hnědých vlasech. „A možná i kadeřníka.“

Jaina odmítavě potřásla hlavou. „Jsem pilot. To, jak vypadám, není důležité.“

„To je vidět,“ zabručela Ta’a Chume. Ale očima si opět znalecky změřila mladou ženu. V jejím pohledu se mihl zamyšlený výraz. „Řekni mi, chceš pomstít své bratry?“

Jaina se pokusila najít pojítko mezi těmito dvěma tématy, ale rychle svou snahu vzdala. „Takhle bych to asi neřekla, ale ano, myslím že chci.“

Sotva Jaina ta slova vyslovila, už si uvědomovala, jak jsou pravdivá. Po celý život slýchala, že zloba a touha po pomstě vedou člověka na temnou stranu. V tomto okamžiku se ale nezdálo, že by na to brala ohled – popravdě řečeno, podobné starosti jí připadaly malicherné a sebestředné. Galaxie bojovala o přežití a Jediové si v tomto boji nevedli o moc lépe než ostatní.

Uvědomila si, že Ta’a Chume už hodnou chvíli něco říká, a začala znovu věnovat pozornost bývalé královně.

„Abys toho dosáhla, budeš muset získat podporu hapanských vojenských kruhů,“ ukončila svou řeč Ta’a Chume. „Krása je zbraň, která se má používat, stejně jako inteligence, politický talent, nebo dokonce i ta vaše Síla. Neopovrhuj jí.“

„Na Hapesu je to důležitější než na většině světů. Taky obvyklejší.“ Jaina pokrčila rameny. „Ať dělám, co dělám, s měřítky vašeho světa se nemůžu srovnat.“

„Nesmysl, naprostý nesmysl. Řekla bych, že máš spoustu možností, které tě ještě ani nenapadly.“

Jaina pozorně sledovala starší ženu. Bývalá královna byla podle Síly výraznou osobností, navíc měla úctyhodné ochranné štíty. Jaina nedokázala poznat, co si myslí, ale když uvážila, co o Ta’a Chume ví, mohla si udělat určité závěry.

„Něco po mně chcete,“ řekla odměřeně. „Promiňte, ale dochází mi čas a iluze.“

Ta’a Chume se usmála a vůbec nevypadala dotčena. „Jediné, co po tobě žádám, je, abys byla otevřená všem možnostem. Prožíváme zvláštní časy a můžeš se snadno ocitnout v situaci, kdy budeš muset udělat věci, o kterých by sis nikdy nepomyslila, že jsou možné. Tak, a teď ty šaty.“

Vstala a zamířila k paláci. Jaina ji po chvilce váhání následovala. Ta’a Chume měla přístup k lodím, palivu a munici – všemu, co bude Jaina potřebovat, aby mohla pokračovat v boji s Yuuzhan Vongy – a bývalá královna měla zjevně v úmyslu o tom jednat.

Jaina neměla nejmenší tušení, jakou mincí bude muset zaplatit, ale nijak zvlášť ji to netrápilo. Dokonce se skoro těšila na to, až změří svůj důvtip s někým, kdo povýšil podvody a intriky na umění. Stejně jako cvičení se světelným mečem to mohlo posloužit ke zdokonalení jejího důvtipu a schopností a připravit ji na skutečný boj. A na rozdíl od Ta’a Chume Jaina měla na své straně Sílu. Světlou, či temnou – na tom nezáleželo. Toto rozdělení jí přišlo umělé, jako napůl pochopené pojmy dávno překonané dobou. Jak řekl Kyp Durron, tohle byla jejich doba, jejich válka. Mladí Jediové se museli rozhodnout, co dělat a jak to dělat, a pak nést následky.

Poprvé dopadl na Jaininy myšlenky stín výčitky. „Metat černé blesky je jedna věc,“ mumlala si pro sebe, „ale citovat Kypa Durrona… Nikdy bych si nepomyslela, jak hluboko můžu klesnout.“

Komunikační jednotka v X-wingu Kypa Durrona zapraskala. „Vanguard Tři, hlaste se.“

Klidný, nevzrušený tón Felova hlasu Jediho podráždil, přesto otevřel komunikační kanál. „Pane,“ řekl a posměšně napodobil strohý vojácký styl Chissky.

Pokud Jag postřehl Kypův posměšný tón, nedal to najevo. „Eskadra se chystá na skok do prostoru Gallinore. Podle všech informací je na tomto světě mnoho neobvyklých rostlin a živočichů, čili jedná se o planetu, která by mohla přitáhnout zájem Yuuzhan Vongů.“

Pokud bylo Kypovi známo, u nájezdníků jste si nemohli být ničím jistí. Ithor býval zalesněným rájem, a oni jej proměnili v hromadu popela a kamení. Na druhou stranu, Duro byla škaredá hromada škváry. Tuto planetu se rozhodli zrekonstruovat a přebudovat.

Napadlo ho, jak by asi Yuuzhan Vongové přetvořili Coruscant. Rozhodl se, že to nechce vědět.

„Nastavuji souřadnice,“ ohlásil a natáhl se po ovladači, aby poslal tento požadavek Nula-jedničce.

„Zrušte to,“ řekl Jag. „Ostatní poletí napřed se Shawnkyr. My dva zůstaneme tady a budeme cvičit manévry.“

Astromechanický droid pobaveně zapípal, ale Kyp byl natolik šokován, že neodpověděl. Cvičit manévry? Co si ten kluk o sobě vlastně myslel, a co bylo důležitější, komu měl Kyp poslat jeho mrtvolu?

„Vanguard Tri?“ ozval se znovu velitel.

„Rozumím,“ procedil Kyp skrz zuby.

Sledoval zbylé čtyři lodě, jak mizí v černém hyperprostoru. Šest lodí celkem, polovina toho, čemu byl zvyklý velet sám, a všechny se zmohly leda na šmejdění po Hapeské hvězdokupě a hledání známek invaze, která podle Kypová názoru byla tak jako tak hotovou věcí.

„Vy si myslíte, že naše námaha tady je zbytečná,“ podotkl Jag.

„Řekněme, že jsem zvyklý na aktivnější přístup. A helemese,“ řekl pojednou, když si všiml blikajících senzorů. „Co to tu máme, Nula-jedničko?“

SEDM MALÝCH PLAVIDEL. VŠECHNA OZBROJENÁ.

„Vypadá to, že nakonec dneska přece jen stálo za to vstát z postele. Tak se s nimi seznámíme.“ Aniž se zajímal o názor svého „velitele“, zvýšil Kyp rychlost a hnal se vstříc nevelké flotile.

Když se přiblížil, rozeznal typický vosí tvar lodí a jediný tmavý průzor připomínající při pohledu ze strany hmyzí oko. Trojúhelníková křídla, pevně složená u srpovitého trupu, měla tvar roztaženého písmene V, jak byla připravená k nadsvětelné rychlosti, na rozdíl od kolmého V, kterýžto tvar nabývala v atmosféře. Za každých letových podmínek mohly být tyto lodě smrtelně nebezpečným soupeřem.

„Stíhací Hornety,“ poznamenal Jag. „Je docela možné, že jsou to ty samé, které se rozprchly, když jsme se přiblížili k pirátské lodi, kterou zajala poručík Solo.“

Kypovi zaškubal koutkem úst trpký úsměv a jeho hněv se změnil na zájem. Jistěže to byly ty samé lodě – Hornety nebyly vybaveny hyperpohonem a jejich vlajková loď seděla v docích na Hapesu s dvoumetrovou dírou v trupu.

Vypadalo to, že škrobený a uhlazený chisský velitel ho vytáhl na loveckou výpravu. To bylo docela dobře možné.

;Proti Kypovi vylétla zeleně světélkující střela. Vyhnul se jí a opětoval palbu.

Agilní Hornet provedl výkrut stranou a znovu zaútočil. Další dvě lodě kroužily za Kypem, když se s původním protivníkem vrhly dolů a roztočily se v tanci smrti. Mrzutě se zašklebil, když proti jeho štítům explodovala laserová střela.

I s pomocí Síly měl Kyp co dělat, aby se ubránil několika rychlejším a obratnějším lodím. „Nula-jedničko, zaměř manévrovací trysku přední lodě.“

Na zaměřovači obrazovce se rozzářily ikonky a najely na bližší pohled. Když droid pípl na znamení, že cíl je zaměřen, Kyp vypálil.

Proti Hornetu vytryskl modrý laserový paprsek, protáhl se kolem trupu a zapadl přesně pod generátor ochranných štítů. Krátký záblesk oznámil zásah a Hornet se ztěžka naklonil na stranu.

Kyp prudce vystoupal a zaútočil na poškozenou loď shora. Vypálil na hmyzí hlavu několik laserových paprsků. Prvních několik střel vyřadilo štíty Hornetu. S manévrovacími schopnostmi omezenými na polovinu se loď stala snadným cílem a pilot to dobře věděl.

Kokpit odlétl, jak se pilot katapultoval. Hornet zvolna klesal dolů, mrtvý jako bezhlavý hmyz, který připomínal. Kyp zvedl svůj X-wing na prudce stoupající kruhovou dráhu, obletěl celé bojiště a střemhlav zaútočil na zbývající Hornety.

Jeho střela prorazila jedno složené křídlo a další loď se dostala do vývrtky a začala neovladatelně klesat. Kyp nečekal a prudce se vyhnul odvetné palbě jednoho ze dvou zbývajících Hornetu.

Jednou rukou udržoval stálou přehradnou palbu z laserových děl proti nejbližší lodi, zaměřenou na pravý motor Hornetu. Pohlédl na nýtovaný spoj, kde se uprostřed lodi střetávaly dvě zakřivené části. Lasery stále bušily do lodi, když vypustil protonové torpédo a přivolal si Sílu.

Hornet se prudce stočil doleva ve snaze vyhnout se – právě v okamžiku, kdy Kyp vychýlil dráhu torpéda nepatrně stranou. Raketa zasáhla loď přesně uprostřed a rozdrtila spojení obou částí. Odstředivá síla a úhybný obrat dokončily zbytek a zadní polovina lodě se odtrhla. Shora to vypadalo, jako by loď uchopil pár obrovských neviditelných rukou, zkroutil ji a roztrhl vedví.

Kyp obrátil pozornost na čtvrtého a posledního soupeře. K jeho překvapení si ho už vzal na starost Jag Fel. Mladíkův clawcraft se pustil s lodí do dechberoucí honičky a zjevně ji dráždil, aby použila svá děla s turbonáboji. Několikrát Hornet vyplivl zelené střely. Jag se pokaždé obratně vyhnul.

Chisská loď poodletěla od Hornetu a začala stoupat do vhodné pozice pro střemhlavý útok. Kyp pochopil jeho úmysl a přiblížil se z opačné strany. Obě lodě se vrhly dolů na Hornet a zasypávaly prostor mezi nimi laserovými střelami.

Zadní část trupu Hornetu se rozžhavila doruda. Oba průzkumníci provedli obrat stranou, když loď uvnitř explodovala.

Dobrý nápad, pogratuloval mu Kyp v duchu. Laserová děla s turbonáboji byla pro Hornet současně výhodou i rizikem – i několik málo zásahů stačilo, aby velká děla ztratila stabilitu. Přesto bylo Felovo řešení situace stejně bláznivé jako všechny letecké kousky, které kdy provedl Kyp.

Zdálo se však, že na mladého důstojníka jeho vlastní odvaha neudělala žádný dojem. Už byl na komlinku a sháněl se po lodích, které byly dost blízko, aby mohly vyzvednout katapultované piloty.

Jakmile se Jag ujistil, že všichni přeživší piloti byli zachráněni, oba průzkumníci zaujali letovou formaci bok po boku, které, jak se zdálo, dával Chissy vycvičený důstojník přednost.

„Nuže,“ řekl Kyp nenucené, „takhle si představujete nácvik manévrů?“

Několik okamžiků bylo jedinou odpovědí na jeho řečnickou otázku slabé praskání v komlinku. „Vyrazil jste proti Hornetům, aniž jste vyčkal na můj rozkaz. To je obvyklá praxe?“

„Pro mě? Zajisté.“

„Myslel jsem Novou republiku jako takovou. Shromažďování informací je životně důležitá činnost, ale komu je mám hlásit? Jsem zvyklý na jasný služební postup a zdatnost, která přináší výsledky. I když chápu, že pád Coruscantu znamenal pro Novou republiku těžkou ránu, uprchlíci vypadají zlomení a rozhádaní.“

„Proti tomu se nedá nic namítat,“ pravil Kyp, „ale jenom pro pořádek, já už nepoužívám termín Nová republika po mnoho let. Vláda je jako válečná loď: po prvních pár desetiletích přišla párkrát k úrazu a ztrácí svůj původní lesk.“

„Taky jsem si všiml. Vzhledem k mé výchově si často musím připomínat, že už o vás nemám mluvit jako o povstalecké Alianci,“ řekl Jag s trochou ironie. „Nechci se vás dotknout, ale stále pro mě zůstává záhadou, jak jste mohli Impérium porazit.“

„Dokážeme využít správnou chvíli,“ odtušil. „Naprostá neschopnost jednotného vedení Republiky je ve skutečnosti prohnaný trik, jak zmást naše nepřátele.“

„A funguje to?“

„Ne, pokud jsem si všiml, tak ne.“

Jag se zamyšleně odmlčel. „Vážím si vaší otevřenosti a vaší ochoty vyslechnout mě. Neurazíte se, když se vás zeptám na něco osobního?“

„Snad ne. Ptejte se.“

„Proč se na vás Jaina Solo tak zlobí?“

Mistrem Jedi proběhl mimo volný záchvěv podráždění. „Ach tak. To je dlouhá historie s řadou špinavých kapitol. Proč se jí nezeptáte sám?“

„Ze dvou důvodů. Za prvé, nechci se hrabat v soukromých záležitostech. Za druhé se domnívám, že vám je ta otázka nepříjemná,“ odvětil Jag, „a to, že mě posíláte za Jainou, je váš způsob, jak mě potrestat za moji troufalost.“

Tento vtipný postřeh Kypa nejprve rozzlobil a pak pobavil. „Přijde na to, co považujete za soukromí. Pomáhala mi přimět Republiku k útoku na yuuzhanvongskou loděnici. Vongové tam stavěli nové světolodi. Chtěl jsem, aby uvěřila, že jsou to superzbraně. Když byla jednou přesvědčená, byla velmi přesvědčivá.“

„Ach tak.“

„Ach tak?“ zopakoval. „To je všechno? Nebudete mě školit o zlu, které způsobuje agresivita?“

Jag se nad tím na chvíli zamyslel. „Vychovali mě a vycvičili Chissové. Pro ně je taktika preventivního úderu něco nemyslitelného, nečestného. My jsme obránci, ne agresoři. Můžeme však v tomto konfliktu tvrdit, že dobře promyšlený útok je horší, než držet se zpátky a čekat, až nepřítel udeří první? Od začátku víme, že válka je nevyhnutelná.“

Další přesvědčivá slova, přemítal Kyp. Těžko šlo přehlédnout záblesk sympatií mezi Jagem Felem a Jainou. Tihle dva by pod správným vedením a s jedním nebo dvěma postrčeními správným směrem mohli vytvořit velice silný tandem. Krátce pouvažoval nad možnostmi, které se nabízely.

„Váš otec je baron, že?“

„Je. Proč se ptáte?“

„Ze všech konců hvězdokupy sem přilétají diplomatická plavidla. Říká se, že dnes večer má být v paláci státní recepce. Jestli chcete mluvit s Jainou, tento titul by vám mohl zajistit pozvánku.“

„V paláci?“ opakoval Jag nevěřícně. „Ona není se svými rodiči?“

„Co jsem slyšel, tak ne.“

Z komu zasyčel dlouhý překvapený vzdech. „To nechápu. I já přišel v bitvě o dva sourozence. V takových situacích se rodina vzájemně podporuje, protože to všichni potřebují.“

„Má v paláci přátele. Jedie,“ upřesnil Kyp. Utrousil tuto poznámku jakoby mimochodem.

„Aha.“

Chladný tón Jagova hlasu svědčil o tom, že na toto téma už bylo řečeno dost. Kyp zvažoval a pak zavrhl několik návazných poznámek, hledaje slova, která by nejspíš posunula mladého pilota žádoucím směrem. „Věříte v osud?“

„Pokud tím myslíte svědomité rozvíjení vrozených schopností a plnění svěřených povinností, pak ano, věřím.“

„To zní logicky. Uvážil jste někdy možnost, že lidé v této galaxii zkrátka nevědí, co si s Yuuzhan Vongy počít, a nikdy to vědět nebudou? Že odpověď možná přijde od nezaujatého pozorovatele?“

„V těchto souvislostech jsem o tom dosud neuvažoval, ne.“

Kyp pohlédl na trosky stíhacích Hornetů a pomyslel na válečné umění a odhodlání mladého důstojníka z Neznámých oblastí. „No, možná byste měl.“