á pouť

26

Po oslavách si Ta’a Chume zavolala Jainu k soukromé schůzce.

„Vedla sis nesmírně dobře, ale Yuuzhan Vongové se vrátí. Nadešel čas, aby ses dozvěděla, co si o tom všem myslím. Chci sesadit Teneniel Djo z trůnu a oženit Isoldera s královnou schopnou vládnout během války.“

Jaina pokrčila rameny. „Pokud nechcete, abych vám byla nápomocná při sesazování Teneniel Djo, nechápu, proč mi to říkáte.“

Stará královna na ni šelmovsky úkosem pohlédla. „Často myslím na to, jak frustrující musí být život ve stínu slavné matky.“

„Torpédo bylo vypuštěno, ale zatím žádný cíl v dohledu,“ poznamenala Jaina.

„Cíl je docela jasný. Měl by to být přirozený zájem každé mladé dámy tvého postavení.“

„Jistěže, člověka podobné věci občas napadnou, ale ve válce starosti mladistvých obvykle vypadají malicherně.“

„Ovšem malichernost s mládím nepomíjí,“ pokračovala Ta’a Chume. „Jistě sis povšimla, že Tenel Ka se k tobě poslední dobou chová vyloženě nepřátelsky.“

„Občas mezi námi dojde k neshodám. V řádu Jedi to není nic výjimečného.“

„Kdypak se moje vnučka začala zajímat o filozofii? Ne, Tenel Ka žene strach, že bude vytlačena ze svého místa někým schopnějším.“

Jaina si přejela oběma rukama po spáncích a připadala si jako v mrákotách z tohoto bizarního rozhovoru. „Předpokládám, že by to měl být někdo jako moje matka. Na to mě připravujete? Pokud ano, pak nechápu, kam tím míříte. Místo dcery princezny Leiy bych byla dědičkou královny Leiy. Zůstala bych i nadále v podstatě v jejím stínu, pokud vám jde o tohle.“

Královna se usmála jako hráč sabaccu, který se chystá vyložit na stůl vítěznou kartu. „Ty mi nerozumíš, má drahá. V těchto krutých dobách Hapes potřebuje královnu-válečnici – ani Teneniel Djo, ani Tenel Ka, ani Leiu. Královnu, která se snaží pochopit nepřítele a tvrdě na něho udeřit.“

Smysl jejích slov zasáhl Jainu jako yuuzhanvongský dunivý brouk. Z neznámých důvodů se rozesmála. „Už vidím, jak by na ten nápad zareagoval táta. Teď mluvíme o Hanu Solovi – divím se, že ho váš vyslanec nemusel v sebeobraně zabít!“

„Tohle je vážná věc,“ trvala na svém Ta’a Chume.

Jaina se s námahou ovládla a nabyla opět vážného výrazu. „Chápu. Nechtěla jsem se vás dotknout – opravdu, už ten návrh pro mě znamená nesmírnou poctu. Ale nemám zájem.“

„Proč ne?“

„Proč ne?“ zopakovala. „Tak za prvé, jsem na to moc mladá.“

„Nesmysl. Je ti osmnáct, zhruba tolik, kolik bylo tvé matce, když dala své srdce staršímu muži.“

„Když už mluvíme o otci, kolik dní strávil váš vyslanec v bactové nádrži?“ otázala se Jaina jízlivě.

„Jsem si jistá, že se s tím nápadem smíří. Je to celkem rozumný muž.“

„Tak z tohohle ho ještě nikdo neobvinil,“ odsekla Jaina. „Ale budiž. Neznám hapanské zvyky, ale mně nikdo nebude nařizovat, koho si mám vzít. Ani rodiče, ani přátelé.“

„A ani já,“ uzavřela Ta’a Chume s lehkým úsměvem. „Aspoň o tom uvažuj.“

Jaina jí to slíbila a vydala se hledat Jaga Fela s úmyslem poptat se ho na boj, do něhož tak úspěšně zasáhl.

Její původní jistota se vytratila. Doufala, že otec jednal předvídatelně, ale její cit pro nebezpečí ji varoval. Co když neodpověděl „rozumně“? Co když Teneniel Djo neustoupila? Jak daleko je Ta’a Chume schopná zajít?

Od té doby, co přistáli na Hapesu, měla Jaina neodbytný pocit, že s ní Ta’a Chume má nějaké skryté plány. Navzdory tomu, co o Ta’a Chume věděla a co ze starší ženy vycítila, se s tím stále nechtěla smířit.

Nemohla Jaga nikde najít, i když se jí nakonec podařilo vyslídit jeho loď ve velmi nenápadném koutě městských hangárů. Stejně tak se jí nepodařilo najít nikoho, kdo by ho v poslední době viděl.

V jednu chvíli pomyslela na to, že ho najde s pomocí Síly. Jacen se oddal hluboké meditaci, aby po útoku na Yavin 4 nalezl Corrana Horna, ale tohle nikdy nebyla její silná stránka a dokonce i pro Jedie nadané mimořádnou vnímavostí bylo nesmírně obtížné nalézt konkrétního člověka – pokud ovšem mezi nimi nebylo nějaké hlubší pouto.

Nakonec se rozhodla, že najde odpověď v jediském transu, a zamířila do soukromí své komnaty v paláci.

Když se ponořila hluboko do myšlenek a zmocnil se jí proud Síly, jako by z tmavé mlhy se vynořila představa. Jaina viděla malou hubenou holčičku v hnědé letecké kombinéze. Ramínka holčičky byla shrbená v napjatém očekávání a v obou ručkách svírala neznámý světelný meč.

Jaině se rozbušilo srdce, když poznala samu sebe a pochopila souvislosti tohoto výjevu. A pak byla unášena dál, rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným se postupně stíral, až se plně ponořila do vzpomínek vyvolávaných Silou.

Proti ní kráčela vysoká, černě oděná postava s rudým světelným mečem připraveným k výpadu.

Představa Dartha Vadera v ní nevyvolala strach z jejího neblaze proslulého děda, nýbrž zcela jiný druh úzkosti.

Znovu se jí vrátila hrůzná vzpomínka, jak bojovala s Jacenem zamaskovaným v holografické projekci.

„Jacene?“ zašeptala.

Zjevení pokračovalo. Zdráhavě se postavila a zažehla meč, který jí svěřili mistři v Šeré akademii. Boj nad ní rozestřel svá černá křídla, zuřivý, prudký a zoufalý. Jaina vrhla všechny své síly do odvracení úderů a snažila se sama nezasadit žádný. Kvůli rozvíjejícím se dovednostem, které Jacen získal už v útlém věku, to byl nadmíru obtížný úkol.

V této představě nicméně nevystupovala jako vycvičený Jedi, nýbrž jako mladičká dívka vytržená z domova skupinou Temných Jediů a přinucená bojovat bez jakéhokoli výcviku. Jaina nebojovala tak jako teď, ale jako kdysi. Nakonec udeřila, aniž by to chtěla.

Temný pán se zapotácel a klesl k zemi, jeho ruka v rukavici lapala po kouřící ráně, kterou mu Jainin světelný meč vypálil do hrdla.

Upustila meč a vrhla se ke svému soupeři, strhávala mu přilbu a modlila se, aby pod ní spatřila tvář Dartha Vadera, nebo dokonce svou vlastní.

Holografické maskování zmizelo a Jaině puklo srdce. Na zemi ležel roztažený štíhlý vysoký chlapec s rozcuchanými hnědými vlasy a jakoby nevěřícným výrazem v mrtvých očích.

Jaina s námahou vstala a odpotácela se zpět. Nezabila svého bratra. Nezabila.

Její přestrojení nezmizelo, strhla si tedy přilbu. Hledí se samovolně otevřelo. Polekaně přilbu upustila a sledovala, jak se pomalu koulí k Jacenovi. Zastavila se a vykoukla z ní tvář Kypa Durrona. Jeho rty se pohybovaly, ale slova nebylo slyšet.

Jaina se s trhnutím probrala z oblouznění a dýchala ztěžka, jako kdyby měla za sebou dvacetikilometrový běh s Tenel Ka. Pomalu si uvědomila, že na ni někdo naléhavě volá, a omámeně se otočila po hlase. Schoulila se, když spatřila ustaranou tvář Kypa Durrona.

„Vytrhl jsi mě z transu,“ opakovala. „Proč?“

Zhoupnul se na patách a položil jí ruku na rameno. „Možná že se tak trochu dokážu vcítit do toho, co právě prožíváš.“

Setřásla jeho ruku, ale nemohla se zbavit myšlenek na tuto zjevnou symboliku. A v Kypových ostražitých zelených ocích bylo cosi vábivého, něco, co protentokrát nemělo nic společného se Sílou.

„Nikdy jsem neměla se Sílou problémy jako Jacen a Anakin,“ řekla pomalu. „Diskutovali o její pravé povaze a snažili se pochopit, co znamená být Jedi. Dělala jsem jen to, co jsem musela. Doteď to vždy stačilo. Teď jsem nucena se ptát a rozhodovat.“

Řekla Kypovi o nabídce Ta’a Chume. „Nechci ji přijmout, ale nutí mě přemýšlet. Královna-matka působí za hranicí, kterou nechci překročit.“

„Což nám neříká nic o tom, kde jsou tvoje hranice.“

„Přesně. A já si uvědomila, že už jsem neúmyslně překročila mnohé hranice, aniž bych si toho všimla.“

„Taky už jsem jich pár překročil,“ souhlasil Kyp. „Je těžké je nepřekročit – když se setkáváš s tolika odpornými věcmi.“

Pousmála se. „Musím se rozhodnout: můžu z toho ještě vycouvat, nebo do toho můžu jít hlava nehlava, děj se co děj.“

Kyp se na ni upřeně zadíval. „Budeš pokračovat za každou cenu.“

„Nevidím jinou možnost,“ řekla s bezmocným pokrčením ramen. Jak to viděla ona, Jedi by měl bez váhání obětovat život, kdyby to mělo posloužit boji proti zlu. Jak by mohla tváří v tvář yuuzhanvongské hrozbě přehlížet tuto ještě temnější, větší oběť?

„Nalezla jsi odpověď, kterou jsi hledala?“ zeptal se Kyp.

Jaina málem řekla, že ne, když vtom se jí zmocnila krátká, živá představa – obraz maličkého Jaga uvězněného ve změti obvodů z X-wingu. Představa zmizela stejně rychle, jako se objevila, a Jaina si uvědomila dvě překvapivé skutečnosti: za prvé, že od vstupu do „bludiště“ vedla cesta rovnou do podzemí paláce. Ale co bylo mnohem překvapivější, zjistila, že dokáže vnímat Jagovu přítomnost prostřednictvím Síly.

To se zdálo být nemožné vzhledem k jejím schopnostem. Vždyť se nedokázala spojit ani se svým bratrem-dvojčetem. Bylo potřeba společné bolesti několika Jediů, aby mohla pocítit Jacenovu smrt. Kdežto Tenel Ka –

To vědomí ji zasáhlo jako rána kladivem. Dokázala vnímat přítomnost Jaga Fela, ze stejného důvodu, z něhož se Tenel Ka dokázala natolik otevřít vůči Jacenovi. Spojení mezi nimi se upevňovalo, aniž si toho kdo všiml. Nebo snad mezi nimi bylo odjakživa.

Kyp uchopil Jainu za ramena. „Tak, co teď?“ otázal se naléhavě a trochu s ní zatřásl.

Beze slova se mu vytrhla a vyběhla směrem, kterým ji vedla její představa.