Hluboké pastviny

DŮVĚRNÉ — PŘECHOVÁVAT V ZAPEČETĚNÉ OBÁLCE

Přiložena je zpráva o zdravotním stavu Waltera Franklina, který úspěšně dokončil výcvik a získal kvalifikaci strážce s nejlepším výsledkem, jakého kdy bylo dosaženo. Vzhledem ke stížnostem některých starších členů Úřadu a personálního oddělení, že předešlé zprávy jsou díky příliš odbornému vyjadřování nesrozumitelné, vypracoval jsem toto shrnutí tak, aby bylo jasné i nižším úředníkům.

Přes řadu poruch osobnosti se W. F. řadí díky svým schopnostem k úzké skupince lidí, ze kterých je třeba vybírat budoucí vedoucí pracovníky. Tato skupinka lidí je tak zoufale malá, že, jak jsem už mnohokrát zdůraznil, pokud se nerozšíří, je ohrožena samotná existence státu. Nehoda, která W. F. vyřadila ze služby v kosmu, kde by ho nepochybně čekala závratná kariéra, nijak neovlivnila jeho talent a schopnosti, které promrhat by byl zločin. Nejenže nám poskytl možnost studovat případ, který se stal učebnicovou ukázkou astrofobie, ale zároveň ukázal, jak se s takovou situací vypořádat. Často se zdůrazňovaly analogie mezi vesmírem a mořem a skutečnost, že člověk, který zvládl jeden z těchto oborů, se snadno adaptuje na druhý. V tomto případě jsou významné i rozdíly mezi nimi. Moře představuje kompaktní prostředí, které umožňuje jen omezenou viditelnost na několik metrů, což W. F. poskytuje pocit bezpečí, o který v kosmu přišel.

Skutečnost, že se na konci výcviku pokusil o sebevraždu, může na první pohled svědčit proti našim závěrům. Ale při bližším zkoumání tomu tak není. Pokus souvisel s kombinací nepředvídatelných skutečností (odstavce 57–86 přiložené zprávy) a výsledkem, jak tomu často bývá, bylo upevnění duševní stability. Význam má i způsob provedení, který jasně svědčí o tom, že novou profesi jsme pro W. F. vybrali správně. Otázkou zůstává i pokus sám — kdyby byl W. F. skutečně rozhodnut spáchat sebevraždu, zvolil by jednodušší a jistější provedení.

Když si teď W. F. úspěšně začal budovat i nový citový život, který vykazuje jen minimální výkyvy, jsem si jistý, že žádné potíže již nehrozí. Důležitá je i skutečnost, že naše zásahy byly zcela minimální. Jeho nezávislost a originalita myšlení — ačkoli se již neprojevují tak přehnaně jako dřív — zůstávají základní součástí jeho osobnosti a jsou předpokladem pro jeho další rozvoj.

Jen čas ukáže, jestli se zkušenosti a úsilí vložené do tohoto případu vrátí i finančně. Ale i kdyby k tomu nedošlo, ti, kdo se na léčení podíleli, už byli odměněni. Podařilo se jim pomoci najít nový smysl života, který bude jistě užitečný a možná bude mít neocenitelný přínos.

Ian K. Stevens Ředitel odboru aplikované psychiatrie Světové zdravotnické organizace