Hluboké pastviny

Dvacátá druhá kapitola

Indra si s povzdechem pomyslela, že dřív byl život daleko jednodušší. Petr a Anna trávili většinu času ve škole. Očekávala, že bude mít víc času pro sebe, ale nějak to nefungovalo. Když teď Franklin pracoval v tak vysokém postavení, čekalo se od nich, že se budou účastnit společenského života. I když to možná bylo trochu nadsazené, protože ředitel Úřadu pro chov velryb stál minimálně o šest příček níž než prezident a jeho poradci.

Některé skutečnosti se ale odehrávaly nezávisle na oficiálním postavení. Nikdo nemohl tvrdit, že Waltova práce je nějak zvlášť oslnivá, a přesto si díky svým aktivitám její manžel vydobyl všeobecné uznání dřív, než se objevil ten článek v Zemi a ve srovnání s ostatními řediteli úřadů Ministerstva pro moře a oceány byl velice známý. Kolik lidí znalo ředitele planktonových farem nebo sladkovodní produkce potravin jménem? Stěží jeden ze sta lidí, kteří znali Franklina. Byla na něj hrdá, i když jeho postavení vzbuzovalo občas mezi ostatními řediteli žárlivost.

Teď to bude zřejmě horší, protože nikdo z vysokých představitelů na ministerstvu ani ve Světové organizaci pro výživu netušil, že Franklin má nějaké pochybnosti ani že nedokáže odhodlaně podporovat oficiální stanovisko.

Její snahu začíst se do posledního čísla časopisu Nature přerušilo vyzvánění videofonu. I přes její protesty jim soukromou linku zavedli hned poté, co se Walter stal ředitelem. Zdá se, že státní služba není žádný med. Teď ho mohli z úřadu volat, kdykoli se jim zachtělo. Pokud neučinil náležitá opatření.

„Dobrý den, paní Franklinová,“ ozval se operátor, který se už stal téměř členem rodiny. „Je ředitel doma?“

„Obávám se, že nikoli,“ odpověděla spokojeně. „Už téměř měsíc neměl jediný den volna a dneska si s Petrem vyrazili s loďkou do zátoky. Pokud ho chcete zastihnout, budete muset vyslat letadlo, protože vysílačka je už zase rozbitá.“

„Oba přístroje jsou mimo provoz? To je divné. No, nejde o nic naléhavého. Až se vrátí, předejte mu, prosím, vzkaz.“

Po slyšitelném cvaknutí spadl do velkého koše na zprávy list papíru. Indra si ho přečetla, bezmyšlenkovitě se s operátorem rozloučila a okamžitě šla Franklinovi zavolat na jeho bezvadně fungující vysílačku.

Svištění plachet, jemné šumění vody míjející loďku a občasný výkřik některého z mořských ptáků ji přenesly do Moretonova zálivu.

„Myslím, že tě to bude zajímat, Waltře,“ začala. „Ve středu bude mít Politická rada zvláštní zasedání tady v Brisbane. Máš tři dny na rozmyšlenou, co jim řekneš.“

Po krátké odmlce, při které slyšela Franklina přecházet po palubě, se její muž ozval: „Díky, drahá. Je mi jasné, co jim řeknu — jen nevím, jak to říct. Ale jednu věc bys pro mě mohla udělat. Znáš manželky všech strážců. Mohla bys jim zavolat a zjistit, co si o té věci myslí jejich manželé. Dokázala bys to zařídit, aniž by to bylo nějak zvlášť nápadné? Pro mě není tak jednoduché, zvlášť teď, zjistit, co si lidé skutečně myslí. Mají tendenci říkat mi to, o čem předpokládají, že mi bude vyhovovat.“

Ve Franklinově hlase zazníval zamyšlený tón, který Indra slýchala poslední dobou stále častěji. Znala ale svého muže natolik dobře, aby jí bylo jasné, že odpovědnosti, která na něm teď leží, nijak nelituje.

„To je dobrý nápad,“ souhlasila. „Existuje minimálně patnáct lidí, kterým jsem měla už dávno zavolat, takže budu mít dobrou výmluvu. Ale možná to celé vyústí v další večírek.“

„To je mi jedno. Alespoň dokud jsem ředitelem a dokážu to zaplatit. Ale kdybych se měl během měsíce vrátit k platu strážce, museli bychom zábavu značně omezit.“

„Ty si opravdu myslíš, že…“

„No, myslím, že tak hrozné to nebude. Ale možná mě přeloží na nějaké hezké zastrčené místo, ačkoli mi není jasné, k čemu bych byl mimo Úřad. ZMIZ NÁM Z CESTY TY ZATRACENEJ BLÁZNE. COPAK NEVIDÍŠ, KAM SE ŘÍTÍŠ? Promiň, miláčku, ale je tu spousta svátečních jachtařů. Pokud nás nějaký idiot nepotopí, budeme tak za hodinu a půl doma. Petr říká, že chce do čaje med. Tak ahoj.“

Indra se zamyšleně zadívala na vysílačku, která před chvílí zmlkla. Napůl si přála, aby se do zálivu vypravila s nimi, ale bylo jí jasné, že Petr teď potřebuje spíš otce než ji. Byly chvíle, kdy ji to mrzelo. Uvědomovala si, že za několik měsíců o chlapce, jehož mysl i tělo zformovali, přijdou, neboť se začíná osamostatňovat.

Samozřejmě je to nevyhnutelné. Pouta, která otce se synem spojovala, je teď oddělí. Nebyla si jistá, jestli Petr ví, proč se chce dostat do vesmíru. Nakonec, mezi chlapci jeho věku to nebylo nijak výjimečné. Ale on patřil k nejmladším, kteří absolvovali výcvik pro tří planety. Nebylo těžké pochopit, proč právě on. Byl odhodlán pokořit živel, který nad otcem zvítězil.

Ale konec snění, poručila si. Vzala si adresář a začala vyťukávat čísla manželek strážců, které by mohly být doma.

Politická rada se scházela dvakrát do roka a obvykle příliš politických témat k projednání neměla. Většinu jejích úkolů plnily výbory zabývající se financemi, produkcí, pracovními silami a technickým vybavením. Franklin ve všech pracoval, i když jen jako obyčejný člen, protože předsedou byl vždycky někdo z ministerstva nebo Světové rady. Občas se ze schůzí vracel v depresi a bez nálady. Bylo to překvapivé, protože obvykle se ve špatné náladě domů nevracel.

Indra vešla do domu a hned jí bylo jasné, že se něco stalo. „Co se stalo?“ pronesla rezignovaně při pohledu na zničeného manžela, sklesle sedícího v nejpohodlnějším křesle. „Budeš si muset hledat novou práci?“

Snažila se žertovat a Franklinovi se podařilo vyloudit mírný úsměv. „Tak zlé to není,“ odpověděl, „ale ve hře je víc, než jsem si myslel. Starý Barrows na tom pracoval dřív, než se ujal předsednictví v komisi. Kdosi ze sekretariátu vystihl jeho postoj slovy: Pokud se neprokáže, že výroba potravin z velrybího mléka a z planktonu by byla výrazně lacinější než stávající způsob, porážky velryb budou pokračovat. Desetiprocentní úspora se nepovažuje za dostatečnou pro tak radikální změnu. Burrows to postavil tak, že nás zajímají především ceny, nikoli abstraktní filozofické principy jako například spravedlnost pro zvířata.

Myslím, že je to rozumný postoj a budu se snažit ho prosadit. Potíže ale začaly o přestávce, když se podávala káva. Burrows mě zahnal do kouta a chtěl vědět, co si o tom myslí strážci. Řekl jsem mu, že osmdesát procent z nich by dalo přednost tomu, aby se s porážením přestalo, i kdyby to mělo znamenat zvýšení cen potravin. Není mi jasné, proč mi položil právě tuhle otázku, jedině snad, že by výsledky našeho malého průzkumu pronikly ven.

No, v každém případě ho to poněkud rozčílilo a bylo mi jasné, že se chystá něco obejít nebo se tomu vyhnout. Potom mi řekl, že až začne vyšetřování, budu vystupovat jako korunní svědek, ale že ministerstvo by nebylo rádo, abych Therův případ obhajoval veřejně před miliony lidí, kteří budou jednání komise sledovat. Zajímá vás můj osobní názor? zeptal jsem se. Nikdo se tolik nesnažil zvýšit produkci velrybího masa a oleje jako já. Rád bych ale, aby se teď úřad stal jen zařízením pro péči o zvířata. Ujistil se, jestli se jedná o můj osobní názor a já odpověděl, že ano.

Potom jsme přešli na poněkud osobnější tón rozhovoru, i když stále ještě v přátelském duchu. Shodli jsme se na tom, že existují rozdíly v postoji lidí, kteří s velrybami přicházejí každý den do styku a těch, kdo se na ně dívají přes statistické údaje o produkci potravin. Potom Burrows odešel a vyřídil několik telefonátů. Všechny nás nechal půl hodiny čekat, zatímco se vybavoval s několika lidmi ze sekretariátu. Nakonec se vrátil a dal instrukce, které byly vlastně příkazy pro mě, i když si dával pozor, aby to tak nevyznělo. Prostě to dopadlo tak, že při vyšetřování mám vystupovat jako malý ťulpas nastrčený za břichomluvce.“

„Ale co když tě druhá strana požádá, abys vyjádřil vlastní názor?“

„Naši lidé se je pokusí usměrnit, ale pokud by to nevyšlo, vyslovení vlastního názoru se ode mne neočekává.“

„A jaký to má všechno smysl?“

„Právě na to jsem se Burrowse zeptal taky a nakonec se mi povedlo to z něj vypáčit. Ve hře jsou politické zájmy. Světový sekretariát se obává, že by Maha Thero mohl získat příliš velký vliv, kdyby spor vyhrál, takže chtějí bojovat za jakoukoli cenu.“

„Už tomu začínám rozumět,“ pronesla Indra pomalu. „Myslíš, že Thero usiluje o politický vliv?“

„Sám za sebe zřejmě ne. Ale mohl by se snažit získat dostatečný vliv na prosazení svých náboženských ideálů, a právě toho se sekretariát obává.“

„Jak se k tomu postavíš?“

„Nevím,“ připustil Franklin. „Opravdu nevím.“

Jednání vyšetřovací komise začalo a Franklin stále ještě neměl jasno. Byla to první událost, při které se Maha Thero objevil před celým světem. Franklin si pomyslel, že na první pohled ten drobný člověk s holou lebkou, oblečený ve žlutém oděvu, nijak působivě nevypadá. Vlastně vypadal skoro komicky — ale jen do chvíle, než promluvil. V tu chvíli bylo všem přítomným jasné, že se ocitli ve společnosti silné osobnosti s nevyvratitelným přesvědčením.

„Rád bych udělal v jedné věci zcela jasno,“ oslovil Maha Thero nejen předsedu výboru, ale i miliony neviditelných diváků, kteří jednání sledovali. „Někteří naši odpůrci tvrdí, že se pokoušíme přimět celý svět k vegetariánství, ale to není pravda. Ani sám Buddha se zcela nevyhýbal konzumování masa, když mu je předložili. Neděláme to ani my, protože host má pokorně přijmout, co mu hostitel předloží.

Náš názor má základ v něčem daleko hlubším a zásadnějším, než jsou předsudky týkající se jídla, to jsou jen vnější projevy. Navíc věříme, že rozumní lidé bez ohledu na víru, kterou vyznávají, přijmou náš pohled na věc.

Je možné jej shrnout do několika prostých vět, i když je výsledkem dvaceti šesti staletí úvah. Myslíme si, že zraňovat nebo zabíjet ostatní tvory je špatné, ale nejsme tak bláhoví, abychom si mysleli, že je možné se této zásady držet za všech okolností. Chápeme například nutnost hubit mikroby a hmyz, přenášející nakažlivé nemoci, i když toho litujeme.

Ale pokud zabíjení není nezbytné, měli bychom mu zamezit. Jsme přesvědčeni, že teď jde hlavně o vyšší živočichy. Získávání všech druhů proteinů výhradně z rostlinných zdrojů je dnes ekonomicky možné — nebo bude, pokud se o to pokusíme. Během další generace můžeme setřást břemeno viny, které více nebo méně tíží svědomí každého z nás. Jinak dřív nebo později poznamená všechny uvažující lidi, kterým je jasné, že naši planetu sdílíme všichni společně.

Toto přesvědčení ale nechceme nikomu vnucovat proti jeho vůli. Budeme rádi, když budou lidé o našich návrzích přemýšlet, takže svět se bude moci rozhodnout sám.“

Franklin si pomyslel, že jeho řeč byla prostá a přímočará, prostá jakéhokoli fanatismu, který by tuto záležitost v éře rozumu předem odsoudil k neúspěchu. Celý spor se ale nesoustředil na rozumovou stránku člověka. V tomto logikou ovládaném světě by tento spor nikdy nevznikl, protože nikdo by nezapochyboval o právu člověka využívat říše zvířat ke svému užitku a cítit se nad ni nadřazen. V tomto případě ale bylo možné logiku snadno očernit a využít ji jako přesvědčivý důkaz kanibalismu.

Thero ve své řeči nepoužil ani jeden z argumentů, které tak silně zapůsobily na Franklina. Nezmínil se o možnosti, že člověk by se jednoho dne mohl setkat s podobnou životní formou, která by ho mohla přiřadit do říše zvířat. Myslel si snad, že je to příliš vzdálená budoucnost, že veřejnost by tuto myšlenku nedokázala brát vážně a celou kampaň by považovala za pouhý žert? Nebo byl přesvědčen, že taková představa dokáže ovlivnit právě bývalého astronauta? Nemělo smysl o tom uvažovat. Byla to prostě názorná ukázka skutečnosti, že Thero dokáže předvídat reakce jednotlivců i veřejnosti.

Franklin vypnul přijímač. Scény, které budou následovat, už důvěrně znal, pomáhal je Therovi natočit. Ministerstvo pro moře a oceány teď určitě lituje, že vyšlo Therovi vstříc a poskytlo mu pomoc, ale za daných okolností se stejně nic jiného dělat nedalo.

Během dvou dnů předstoupí se svým svědectvím Franklin. Připadal si spíš jako zločinec před soudem, než jako svědek. Ve skutečnosti s ním skutečně probíhal proces — přesněji s jeho svědomím. Nedokázal se zbavit zvláštního pocitu, že kdysi chtěl zabít sám sebe a teď odmítá zabíjet jiná stvoření. Určitě v tom nějaká souvislost je, ale odhalit ji bylo nad jeho síly. I kdyby se mu to podařilo, v řešení jeho dilematu by mu to nepomohlo.

Řešení se ale blížilo z neočekávaného směru.