Druhá generace

Vytoužené dítě,

syn středního věku,

jediná dcera

s očima po otci,

pro vás, drahé děti,

stavíme zámky,

aby zdi obehnaly

vaše vypůjčené životy.

Obklopeny kamenem,

věží a střílnou,

není tu odvaha

jiná než ten kámen

a padací most a cimbuří,

jejich zuby a hrazení

stojí tu, abyste zůstali,

vykoupení a sami.

Ach, milované dítě,

synu středního věku,

kdo změřil šlachy

ve tvé ruce?

A dcero jasná,

obrázku vzpomínek,

je květ tvého srdce

rozdělený podle plánu?

Kde je vaše země

a kde jsou vaši lidé?

Kde je nepožehnaná

nespokojenost s těmi zdmi?

Kde je dobývání

srdce a samostatnost,

jež zaplavuje hrad,

když hradby padnou?