Příběhy pilota Pirxe

PILOT LEM MEZI NÁMI

Svazek Příběhy pilota Pirxe, který čeští čtenáři dostávají do rukou, potvrzuje světovou popularitu polského spisovatele Stanislawa Lema (narozen 12. 9. 1921 ve Lvové). V kostce se tu projevuji mimořádné Lemový kvality v žánru science-fiction, vědeckofantastické literatury, kterých dosud ve svém rozlehlém díle dosáhl a jichž dosahuje každou svou novou knihou.

Pirx je charakteristická postava Lemová pojetí sci-fi a titulní hrdina knížky, jež vznikala řadu let. Tři první prózy, v nichž vystupuje, byly součásti svazku Invaze z Aldebaranu z roku 1959 (česky 1961), tři další, Lov, Událost a Pirxovo vyprávění, vyšly v knížce Lov z roku 1965 (česky 1969), další prózy o osudech a příbězích Pirxe už do češtiny přeloženy nebyly — Terminus je z Knihy robotů (polsky 1961), próza Podmíněný reflex z knížky Měsíční noc (1963). Nejnovější vydání z roku 1973, které se stalo základem vydání českého, bylo rozšířeno o prózu Ananké ze svazku Nespavost (1971).

Čtenář mi promine tento snad nudný výčet dat a pramenů, je však důležitý pro bližší poznáni Lema spisovatele i pro charakteristiku jeho tvorby.

V rozsáhlém souboru svých vědeckofantastických knih má Lem ještě další postavu — Ijona Tichého, který se podobně jako Pirx vynořuje z různých Lemových svazků zdánlivě nesourodě v kontextu próz ostatních, ve svém celku však vždy vyslovuje naléhavé poselství a dotváří širší autorův záměr. Zatímco Ijon Tichý je však často líčen v poloze satiry a grotesky, pilot Pirx má téměř vždy rysy člověka, který tragicky prožívá úděl pozemšťana nadaného intelektem a tvůrčí a řídicí silou a který právě proto — jako zástupce druhu homo sapiens — může sledovat vzepětí řádově nižších bytosti (řekněme raději tvorů), jež samo lidstvo svým intelektem vytvářelo a vytváří do podoby mechanismů, jimiž chce dobývat a dobývá mimozemský prostor, které však zvláštními příčinami nabývají dalších schopnosti, pro něž se vzpírají určenosti a vyměřeni stanovenému člověkem. Tento rozpor téměř vždy vede k zániku bytosti (tvora), a člověk, v tomto případě pilot Pirx, neboť on je především svědkem a účastníkem všech těchto příběhů, o nichž později vypráví, si zřetelně uvědomuje relativitu lidské morálky, kodexu chováni. Především si však uvědomuje potřebu naléhavější, náročnější praxe vlastního života — nejen ve vztahu k oněm bytostem (tvorům), ale také — a to zvláště — k člověku vůbec. Teprve kosmické prostory a zvláštní, těžký pocit samoty člověka, kosmonauta, člověka Pirxe učí být člověkem vzdělanějším, nikoli však ve smyslu racionálního prohlubování intelektu, ale ve smyslu prohlubování duchovního vztahu k hodnotám, k míře života, k různorodosti jeho stránek, k jeho jedinečnosti. Teprve v rozměrech nekonečného kosmu si Pirx uvědomuje vesmírnou rozlehlost lidské psýchy, nekonečnou složitost člověka, a tuto náročnost, objevenou na cestách po kosmických trasách, pak přináší na Zemi, aby o ni podal zprávu. Pilot Pirx je ovšem člověkem náročné denní praxe, pilotování vesmírného korábu, to je opravdová dřina, vyžadující ustavičnou pohotovost, zevrubnou znalost dosažené techniky, složitosti celého stroje, je tedy také, či především, člověkem velmi praktickým. Tím spíše pak, stane-li se, že událost, která jej vzruší, událost ze střetu s novou vlastnosti vesmíru, kosmu, a která jej donutí zamyslet se i nad mimoslužebními povinnostmi, má pak pro člověka pozemského (i pro tebe, čtenáři!) význam zprávy o objeveni nových vesmírů — v nitru člověka. Vždyť každý nový objev nutné musí posunout způsob lidského, pozemského uvažování, znáročnit způsob myšlení o životě. Pilot praktik, pilot Pirx v Lemové interpretaci proto vyostřeněji, plastičtěji a ovšem i poněkud „reálněji“ informuje Zemi a posléze i člověka na Zemi o nových jevech v kosmu, které zákonité problematizuji jeho život pozemský. A to vše v relaci Země— vesmír, člověk — kosmos, člověk — stroj a člověk — vesmír — prostor.

Příběhy pilota Pirxe přinášejí devět próz — povídek. Lem je nepíše jako „dobrodružství“ vybájenépostavy s jakýmisi lidskými znaky, ale jako život nového člověka příští etapy lidstva, který dobývá prostory pro lidstvo, nese s sebou zátěž „pozemšťanství“, která mu nutnosti přivyknout, adaptovat se na zcela jiné profesionální, ale i praktické a nakonec filozofické rozměry vlastni existence velmi komplikuje život. Lem nechává Pirxe prožívat příběhy, které kromě jejich přirozené přitažlivosti tematické (nové prostory, nové pojetí kosmu) jsou nové především v psychologii Pirxe. Pirxje člověk adaptabilní jen do jisté míry, přizpůsobitelný jen jistým motivům a příkazům. Vždy si s sebou do kosmu nese pozemská kritéria mravnosti, krásy. A vždy je to člověk hluboce lidský. Pirx z povídky Lov například přemýšlí o tom, jak se stálo, že Setaur, bytost-robot, který se vzbouřil, jej nezabil, i když mohl. Pirx jej omylem sežehl svou zbraní. Příběh sám je Pirxovi momentem hlubokých reflexi na téma zla, nutnosti, života — a všecko to se odehrává v prostředí nových planet, světu, v nových vztazích, v nové přírodě, v nových existencích. O to naléhavěji pak vyznívá výpověď o základních momentech lidské existence, komentované z poloh, které jsou „nepozemské“, a tím spise přiložitelné k jevům lidským jako hodnotové měřítko.

Další kvalitou Lemova Pirxe je jeho schopnost prožít dobrodružství jako dramatický proces i konflikt. Lem nepíše selankovité vymyšleniny, jeho pojetí science-fiction je vskutku vědní (koneckonců to dosvědčuje také slovník jeho próz, vyžadující i v češtině jakýsi jazykový „transformátor“), vedle znamenitě vytvořených zápletek umí dokonale pointovat, a právě zde dosahuje úrovně, kterou ve světové literatuře tohoto typu zvládá jen mizivé množství autoru. Jsou to pointy filozofické kontemplace, vážných příběhů životních, v nichž se lidské jádro Pirxovo obnažuje na samu dřeň. Konflikt mimozemského s pozemským, člověka s novou bytostí, vůči níž si člověk musí vytvářet novou soustavu hodnot, je vlastně konfliktem formováni nových vazeb uvnitř pozemského procesu. Lemovou přednosti před autory této literatury, pokud ji píší na Západě, je proto schopnost humanizace tématu kosmu, kosmonautiky, dobývání vesmíru člověkem.

Znamenitou Lemovou přednosti pak je, že z literatury science-fiction vytvořil literaturu skutečně velkou, totiž literaturu v pravém slova smyslu, která má nejen své poznávací a formální hodnoty, ale která dokáže objevit nový estetický zážitek, zážitek nové, jiné intenzity, zážitek z uměleckého díla, Lem nepíše příběhy, Lem píše uměleckou literaturu z oblasti, které upsal svůj talent. (A mimo jiné: právě proto může být tak výborný; jeho tematická jednostrannost je zase předpokladem mnohostrannosti umělecké, či aspoň k ní vede.)

Vědeckofantastická literatura má dnes ve světové literatuře pevné místo jako vyhraněný žánr, o jeho důležitosti už nikdo nepochybuje. Dosvědčuje to její všestranný rozmach v celém světě. Literatura sci-fi doznala velkého rozvoje ve všech socialistických literaturách, hlavně však v polské (vedle Lema je zde velmi významný Konrad Fialkowski) a sovětské (bratři Strugačtí). Také česká literatura má svoji sice nevelkou, zato plodnou tradici, kterou dnes rozviji především Josef Nesvadba.

Vraťme se však ještě ke Stanisławu Lemovi. Jeho vědeckofantastické knihy čeští čtenáři povětšinou znají, důvod obliby jeho knih u nás tkví nepochybně v originalitě, s niž Lem rozviji tento žánr, i v mistrovské fabuli kratších či rozvětvenějších próz. Můžeme sáhnout po kterékoli Lemově knize s přesvědčením, že se nám dostane vrcholně poutavé a v nejlepším slova smyslu objevné četby. To ostatně nás čtenář mohl poznat z dalších českých překladů Lemových knih Planeta Eden (česky 1960), Návrat z hvězd (1962), Solaris (1972), Vyšetřování (1972) ad.

Vezmeme tedy svazek Příběhy pilota Pirxe jako příležitost k zamyšlení — nad sebou, nad životem, nad světem. Je to tam všechno. Zítřek hlasitě klepá na dveře, Lem je pootevírá, nedejme se zmýlit, jeho Pirx není za nimi, žije tady, na Zemi, ale přece jen se poněkud odlišuje od ostatních — má Lemovu fantazii a vlastní zkušenost z dlouhých cest vesmírem. Častěji proto vzhlíží vzhůru a přemýšlí, co je v hloubkách vesmíru, je to pilot Lem mezi námi. Nepochybně se chystá na další cestu, víme o něm, že svou kosmickou loď řídí dobře.

Spolu s ním víme, že Pirxovije nejlépe na Zemi. Víme s nim, že o ni je třeba denně bojovat, že je třeba odvrátit nebezpečí jaderné války, řešit ekologické problémy, vrátit planetě její bleděmodrý obal a člověku vhled do vesmíru, který se nezatemní exhaláty průmyslové civilizace.

V tomto smyslu je aktuální význam děl nejlepších autorů světové vědeckofantastické literatury. Oprávněně k nim řadíme také Stanislawa Lema. Svazek Příběhy pilota Pirxe to dokazuje.

Oldřich Rafaj