Quo vadis

Vysvětlivky

AEDIL (lat. aedilis) městský úředník, pečující hlavně o zásobování a o zábavu lidu.

AEGIS (lat. z řeckého aigis) Diův štít, jímž prý Zeus způsobuje bouře.

AELIŮV MOST (lat. Pons Aelius) spojoval Vatikánské pole na pravém břehu Tiberu s Martovým polem na levém břehu.

AEMILIŮV MOST (lat. Pons Aemilius) kamenný most, postavený ve 2. stol. př. n. l. a dosud zčásti zachovaný; klenul se přes Tiber západně od Palatinu.

AENEAS syn trojského krále Anchisa a bohyně Afrodity; odešel prý po rozboření Tróje ze své vlasti a usadil se posléze v Latiu, jak se nazývá kraj kolem Říma; Římané ho pokládali za jakéhosi svého praotce. Aeneas byl proslulý svou velkomyslností.

AESCULAPIUS římský bůh lékařství, vlastně přejatý a pořímštěný řecký Asklepios.

AFRODITA (řec.) neboli Venus (řím.), Venuše, údajně nejkrásnější bohyně, která se stala symbolem lásky a krásy; zrodila se prý z mořské pěny na ostrově Kypru, proto se jí říkalo také Kypris, Kypřanka.

AFROVÉ Afričané.

AGAMEMNÓN bájný král Mykén (leží na severovýchodě Peloponésu), jeden z hrdinů trojské války.

AGRIPPA POSTUMUS římský vojevůdce na poč. n. l.

AGRIPPINA Neronova matka, kterou Nero zavraždil.

AGRIPPININY ZAHRADY tvořily spolu s Domitiinými zahradami rozsáhlé sady mezi Tiberem a Vatikánem.

AGRIPPŮV RYBNÍK umělá vodní nádrž na Martově poli v Římě, kterou dal spolu s velkými lázněmi postavit římský státník Marcus Vipsanius Agrippa (63 – 12 př. n. l.); podobné vodní nádrže sloužily především jako dějiště tzv. naumachií, umělých námořních bitev, které byly v Římě oblíbenou zábavou, podobně jako hry a zápasy v cirku.

AHENOBARBUS (lat.) Měděnobradý; přezdívka Neronova pro rezavou barvu jeho vousů, vůbec přezdívka častá v jeho rodě.

ACHAIA původně kraj v Řecku, v severní části poloostrova Peloponésu; později, když se Řecko stalo římskou provincií, souhrnný název pro celé Řecko, ACHAJCI obyvatelé Achaje; pak obecné označení všech Řeků.

AIOLOS (řec, doslovně pohyblivý, hbitý) – řecký bůh větrů, který žije daleko na západě na ostrově Aiolu, s manželkou a šesti syny a šesti dcerami (různými větry). Odysseus připlul jednou na své pouti také k Aiolovu ostrovu, kde byl vlídně přijat. Při loučení dal mu Aiolos měch, v němž byly uzavřeny nepříznivé větry. Odysseovi druhové však na moři měch otevřeli, větry unikly a přihnaly Odyssea zpět k ostrovu; podruhé ho však Aiolos už nepřijal, neboť podle toho, co se stalo, usoudil, že bohové Odyssea nenávidí.

AISCHYLOS (asi 525 – 456 př. n. l.) velký řecký dramatik; o Prométheovi napsal dvě tragédie: zachovanou Upoutaný Prométheus a ztracenou Osvobozený Prométheus.

AKADEMIE (řec. Akadémia) tak se nazývala tělocvičná škola v Athénách, zasvěcená bájnému hrdinovi Akadémovi; filozof Platón učinil Akademii sídlem své filozofické školy; odtud se jeho následovníci ve filozofii nazývají akademikové.

AKANTHOS (řec.) bodlákovitá popínavá rostlina a pak ozdoba na sloupech, která tuto rostlinu připomíná.

AKTAIÓN bájný lovec, který prý jednou spatřil Artemidu, jak se koupe; bohyni to rozhněvalo tak, že přikázala jeho psům, aby jej roztrhali.

ALBA LONGA městečko jihovýchodně od Říma.

ALBANUM rovněž městečko jihovýchodně od Říma.

ALBSKÉ JEZERO u úpatí Albských vrchů, jihových. od Říma.

ALBSKÉ VRCHY pohoří na jihovýchod od Říma, nejvyšší hora Mons Albanus.

ALEXANDR MAKEDONSKÝ (také Veliký) král makedonský a řecký (356 – 323 př. n. l.), velký podmanitel východní části tehdejšího světa. Jeho učitelem a vychovatelem byl velký řecký filozof Aristoteles.

ALEXANDRIE město v Egyptě.

ALEXANDROS syn trojského krále Priama, zvaný obyčejně Paris. Podle pověsti unesl nejkrásnější ženu na světě, manželku spartského krále Menelaa, Helenu; ze sporu o Helenu pak vznikla slavná trojská válka.

ALKMEÓN postava z řeckého bájesloví, syn argejského krále Amfiaráa; zavraždil svou vlastní matku a pak zešílel.

ALOE liliovitá rostlina rostoucí v tropech, silně aromatická.

ALUMNUS (lat.) nalezenec, schovanec; alumna – schovanka.

AMBRA aromatická látka tvořící se ve vorvaních Vnitřnostech. Byla velmi drahá.

AMERIOLA městečko severovýchodně od Říma.

AMFITHEATRUM (lat. z řečtiny) amfiteátr, nekryté divadlo se sedadly uspořádanými terasovitě nad sebou; konávaly se v něm zápasy gladiátorů a štvanice dravé zvěře.

AMFITRITÉ manželka Poseidonova a jeho spoluvládkyně nad všemi vodami světa; u Homéra moře vůbec.

AMOR (lat.) láska a také bůžek lásky, totožný s řeckým Erotem.

ANABATOS (řec.) dosl. povyskakující.

ANAKREÓN veliký řecký lyrický básník ze 6. stol. př. n. l.

ANIMAL IMPUDENS (lat.) nestoudné stvoření.

ANNAEOVÉ mocný římský rod, z něhož pocházel i Seneca.

ANTIOCHIE někdejší hlavní syrské město.

ANTIUM starodávné přímořské město jižně od Říma, rodiště Neronovo; nyní Porto d’Anzio.

APICIUS (Marcus Gavius Apicius) známý labužník za císaře Tiberia.

APIS posvátný egyptský býk, černý s bílou skvrnou na čele a na zádech a s různobarevnými žíněmi ve chvostu; byl to symbol boha Osirida.

APODYTERION (řec.) šatna v lázních (viz THERMY).

APOLLÓN Diův syn, bůh slunce a světla (přídomek Foibos, Phoebus = zářící), života, básnického nadšení (jeho odznakem je lyra a je vůdcem Múz) a také bohem věštby. Nejslavnější Apollónova (nebo také Apollinova) věštírna byla v Delfách (ve Fokidě v Řecku, na úpatí hory Parnasu), kde Apollón promlouval ústy známé věštkyně Pythie.

APOLLONIOS Z TYANY mystický filozof z druhé poloviny 1. stol. n. l., který o sobě prohlašoval, že je bohem.

AQUA ALBANA (lat.) Albský vodovod, přivádějící do Říma vodu až z Albských vrchů.

AQUA APPIA nejstarší římský vodovod, 16 km dlouhý, který založil r. 312 př. n. l. censor (tj. jakýsi římský ministr financí a hospodářství) Appius Claudius Caecus.

AKVADUKT (aquaeductus, lat.) dosl. vodovod; římské vodovody byly mohutné mostovité stavby (dlouhé někdy i několik desítek kilometrů), po nichž vedlo buď uzavřené (olověné trubky), anebo otevřené (stružky) vodovodní vedení ze vzdálených hor do města.

AQUITANIA římská provincie v Galii, ohraničená na jihu Pyrenejemi a na severu řekou Garumnou (dnes Garonne).

ARCA (lat.) pokladnice.

ARBITER ELEGANTIARUM nebo ELEGANTIAE (lat.) dosl. soudce vkusu, tj. ten, jehož vytříbený vkus se stával v určitých kruzích nebo dobách obecně uznávanou normou.

ARDEA obec na cestě z Antia do Říma.

ARDEJSKÁ SILNICE vybíhá z jižního obvodu Říma.

ARENARIUM nebo HARENARIUM (lat.) místo, kde se dobýval písek, pískovna; později i budovy, kde se na pískové podestýlce chovala divoká zvířata.

AREOPAGOS (řec.) nejvyšší soudní sbor v Athénách a později i v jiných městech; sněm, shromáždění zástupců lidu.

ARÉS syn Dia a Héry, řecký bůh války; později splynul s římským bohem války Martem.

ARGILETUM živá řím. čtvrť ležící mezi Forem a Suburou; měli tam své krámky četní obchodníci a zvláště knihkupci.

ARGOBIJCE přezdívka Hermova (viz tam), který zabil stookého pastýře Arga, hlídajícího Diovu milenku Ió, proměněnou v krávu.

ARCHIPELAGOS (řec.) obecný pojem pro moře se souostrovími; nejčastěji užíváno pro Egejské moře.

ARCHITRAV (z řec.) příčné břevno, spojující dva sloupy.

ARICIA staré město jihovýchodně od Říma se slavným Dianiným chrámem (nyní Ariccia nebo Riccia).

ARISTEIDES athénský státník z 5. stol. př. n. l.; dostal přídomek Spravedlivý.

ARISTOTELES jeden z největších řeckých filozofů (384 až 322 př. n. l.).

ARSAKOVCI jiný název pro Parthy, pocházející od jména zakladatele parthského panovnického rodu Arsaka.

ARSINOE. egyptská kněžna, dcera Ptolemaiova.

ARTEMIS sestra Apollónova, bohyně měsíce a lovectví, později ztotožněna s římskou Dianou.

ASFODEL (řec.) liliovitá rostlina, která prý rostla na louce v podsvětí, kde přebývaly duše zemřelých.

ASKLEPIADOVÉ kněží boha Asklepia, konající obřady za uzdravení těch, kdož se na ně obrátili.

ASKLEPIOS řecký bůh lékařství, syn Apollóna a nymfy Koronidy.

ATÉ řecká bohyně zloby, pomsty a nezkrocené vášně.

ATHÉNÉ (PALLAS ATHÉNA, lat. MINERVA) Diova dcera, zrozená z jeho hlavy. Bohyně války a moudrosti, ochránkyně všech statečných a moudrých mužů.

ATLAS podle pověsti Titan, který nese na svých ramenou svět. Stejné jméno má pohoří v Severní Africe.

ATRIENSIS (lat.) otrok mající na starosti atrium.

ATRIUM (lat.) střední místnost ve starořímském domě; vcházelo se z ní do všech ostatních pokojů, umístěných kolem dokola; byl to vlastně jakýsi dvorek – ovšem krytý – uprostřed domovního bloku. Střecha atria se svažovala ze všech stran do středu, kde byl čtyřhranný otvor, tzv. COMPLUVIUM, jímž stékala dešťová voda do tzv. IMPLUVIA, tj. do zvláštní nádrže v podlaze atria. V bohatých domech bývaly místo impluvia fontány a kolem květinové záhony. Compluvium se v poledních hodinách zatahovalo plachtou zvanou VELARIUM, která chránila před slunečními paprsky.

ATTALUS jeden z trojských králů.

AUGUSTA velebná, posvátná, božská. AUGUSTUS byl stálý titul římských císařů.

AUGUSTIÁNI mladší římští muži z urozených rodů, které si Nero (Augustus) vybíral jako své společníky.

AUGUSTOVO MAUZOLEUM (lat. Mausoleum Augusti) postavil pro sebe a pro svou rodinu císař Augustus (63 př. n. l. – 14 n. l.) na severním konci Martovy pláně na břehu řeky Tiberu. Byla to válcovitá stavba se sochou císařovou na vrcholu.

AUREUS (lat.) dosl. zlatý; zlatý peníz, dukát, který měl hodnotu 100 sesterciů.

AVE, CAESAR IMPERATOR! MORITURI TE SALUTANT! (lat.) Buď zdráv, císaři vládce! Zdraví tě ti, kdož jdou na smrt! Ustálená formule, jíž před zápasem zdravili gladiátoři římské císaře.

AVENTINUS jeden ze sedmi pahorků, na nichž stál Řím; viz také heslo PALATIN.

BAAL starý babylonský a fénický bůh.

BAIAE (Baje) staré a slavné lázeňské město nedaleko Neapole.

BAKCHANTKY ctitelky boha Bakcha, bezuzdné, smyslné tanečnice, tančící na jeho počest.

BAKCHICKÝ TANEC pův. bujarý tanec na počest boha Bakcha, pak smyslný, prostopášný tanec vůbec.

BAKCHUS bůh vína, veselí a rozpustilosti, obdoba řeckého Dionysa.

BALNEATOR lázeňský otrok.

BASSUS (řec. Bassos) řecký básník, epigramatik, z 1. poloviny 1. stol. n. l.

BATAVOVÉ (lat. Batavi) germánský kmen sídlící nad dolním Rýnem.

BAULI (Bauly, nyní Bacolo) lázeňské město nedaleko Neapole.

BAZILIKA (z řec.) pův. budova, v níž se konaly veřejné soudy a kde se vyřizovaly obchodní záležitosti (jakási burza).

BENEVENTUM město na severovýchod od Neapole (nyní Benevento).

BESTIARIUS (lat.) lovec divoké zvěře a také zápasník se šelmami.

BÍLÉ HOLUBICE nosili na Venušin oltář jako oběť zamilovaní, aby si vyprosili přízeň bohyně lásky.

BITHYNIE krajina v severozápadní Malé Asii, na východ od Bosporu, v nynějším Turecku.

BOŽSKÝ AUGUSTUS míněn první římský císař Gaius Iulius Caesar Octavianus (63 př. n. l. – 14. n. l.) jehož přímé potomky Nero vyvraždil, aby se zbavil konkurentů na císařský stolec.

BOŽSKÝ LUČIŠTNÍK přídomek Apollónův; Apollón byl totiž také zobrazován s lukem a šípy, jimiž působil lidem smrt.

BONA DEA (lat.) Dobrá bohyně; uctívaly ji hlavně ženy, protože byla ochránkyní počestnosti a čistoty; do jejího chrámu byl mužům přístup přísně zakázán.

BOVILLAE obec na cestě z Antia do Říma.

BRENNUS galský vojevůdce, který r. 390 př. n. l. vtrhl do Říma a vyplenil jej.

BRIAREOS (nebo také Aigaion) storuký obr, který pomáhal Diovi v boji proti Titanům, tedy i proti Saturnovi, jenž byl římskou obměnou nejsilnějšího Titana Krona.

BRITANNICUS TIBERIUS CLAUDIUS syn císaře Claudia, Neronův bratr a jeho úhlavní sok v nároku na císařský trůn.

BRUTUS LUCIUS IUNIUS legendární vůdce patricijského spiknutí proti králům v 6. stol. př. n. l.; jeho dva synové se přidali na královskou stranu, byli však prozrazeni a na rozkaz vlastního otce před jeho očima popraveni.

BUCINA (lat.) pastýřský roh.

BUKOLICKÝ (z řec.) pastýřský, idylický.

BULA (lat.) amulet, který nosili hoši na krku až do své zletilosti.

BUXENTUM pobřežní město v jižní Itálii (nyní Policastro).

BYSSOS (řec.) jemné plátno.

CAELIUS jeden z římských pahorků (viz PALATIN).

CAERE město v Etrurii, středoitalské krajině (nyní Cervetri).

CAESAR pův. jméno používané v rodině Juliů. Později však přijímali toto jméno (ještě vedle jména Augustus) všichni římští císařové, takže jméno Caesar nabylo nakonec obecného významu: císař.

CAESAR GAIUS třetí římský císař (vládl 37 – 41 n. l.).

CALIGULA (vl. “škornička”) přezdívka Caesara Gaia.

CAMPANIA (Kampánie) úrodná rovina ve střední Itálii.

CAMPUS MARTIUS (lat.) Martovo pole, Martova pláň v Římě.

CANDELABRUM (lat.) svícen.

CAPITOLIUM jeden z římských pahorků (viz PALATIN).

CAPUA město severně od Neapole.

CARBASOVÁ TKANINA (lat. carbasus) jemné, velmi drahé plátno.

CARINAE (Kariny) římská čtvrť rozkládající se na západním výběžku pahorku Esquilinu.

CARISSIMA MEA (lat.) má milá, má drahá.

CARISSIME (lat.) milý, drahý.

CARRUCA (lat.) čtyřkolý kočár.

CASSIUS CHAEREA praetoriánský důstojník, který se svým přítelem Corneliem Sabinem zavraždil r. 41 n. l. císaře Caligulu.

CENTURIA (lat.) setnina (viz také MANIPULUS).

CENTURIO (lat.) velitel centurie, setník.

CERES Diova sestra, původně Matka Země, bohyně úrody; ztotožněna s řeckou bohyní Deméter.

CESTIŮV MOST (lat. Pons Cestius) spojoval ostrov v Tiberu (jihozáp. od Kapitolu) s pravým břehem řeky (se Zátibřím).

CILICIUM (lat.) hrubá vlněná pokrývka ze srsti cilických (kilických) koz. (Kilikie – krajina na jihových. pobřeží Malé Asie, naproti Kypru.)

CIMMEROVÉ (řec. KIMMEROVÉ) mýtický národ, žijící ve věčných temnotách na nejzazším západě na březích Okeánu, tj. vlastně na konci světa.

CIRCUS MAXIMUS (lat.) Velký cirk; mohutná stavba tvaru protáhlé elipsy, původně dřevěná, pak postupně přestavovaná na kamennou. Circus Maximus stál v údolí mezi Palatinem a Aventinem; pořádávaly se v něm všechny větší hry a závody. Elipsa arény byla přes 600 m dlouhá a více než 100 m široká. Na terasovitých sedadlech, opírajících se o svahy Palatinu a Aventinu, bylo místo pro 150000 lidí a později, po rozšíření, až pro 300000.

CISTERNA (lat.) vodní nádrž, kašna.

CITROVÉ DŘEVO vonné dřevo ze stromu zvaného citrus a rostoucího v severní Africe; vyráběl se z něho přepychový nábytek.

CLAUDIUS roz. Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus, římský císař, který vládl v letech 41 – 54 n. l.; byl otráven svou chotí Agrippinou.

CLIVUS (lat.) návrší, svah; pak ulice, cesta vedoucí do svahu; na rozdíl od VICUS, ulice na rovině.

CLIVUS ARGENTARIUS Směnárnická ulička, která vedla z Fora Romana po svahu Kapitolu na Martovo pole.

CLIVUS DELPHINI Delfinova cesta; vedla od Ostijské brány z jihu na Aventinus.

CLIVUS PUBLICUS Veřejná ulice.

CLIVUS VIRBIUS Virbiova ulice.

COA VESTIS (lat.) kóské roucho, zhotovené z přejemné průsvitné tkaniny, jakou dovedli tkát jen na ostrově Kóu (u Malé Asie).

CODETANSKÉ POLE tak se nazývala pláň pod pahorkem Janikulem.

CODICILLI (lat.) pův. dřevěné tabulky potažené vrstvou vosku, na nichž se psaly dopisy apod.; pak dopisy vůbec.

COMPEDITUS (lat.) otrok, který musel pracovat s pouty na nohou.

COMPLUVIUM (lat.) otvor ve střeše ATRIA.

CONSUL nejvyšší státní úředník v Římě. Konsulové byli dva a byli voleni na jeden rok. V různých dobách mívali různou pravomoc.

CORBULO, GNAEUS DOMITIUS římský vojevůdce, řečník a spisovatel v 1. stol. n. l.

CORIOLY (lat. Corioli) město ležící jihovýchodně od Říma.

CORNELIOVÉ jeden z nejslavnějších římských rodů, který vydal řadu státníků, vojevůdců atp.

CORNUTUS, LUCIUS ANNAEUS římský filozof, stoik, v 1. stol. n. l.

CUBICULUM (lat.) ložnice.

CUNICULUS (lat.) pův. králík, odtud králičí nora, pak podzemní kobka; zde kobky pod cirkem, kde čekali odsouzenci na svůj “výstup” v aréně. (Smrt v aréně, ať už v gladiátorských zápasech, nebo v nerovném boji s divokými šelmami, byla v Římě běžně a odedávna používaným trestem, hlavně u cizinců.)

CUMY město poblíž Neapole.

DAIDALOS A IKAROS podle pověsti první letci světa; Daidalos, chtěje uprchnout z Řecka, kde ho i s jeho synem Ikarem věznil král Minos, sestrojil dva páry křídel, na nichž se oba vydali na vzdušnou pouť domů. Daidalos sice šťastně doletěl na Sicílii, ale Ikaros se v letu příliš přiblížil slunci, takže vosk, jímž byla křídla slepena, se roztavil a Ikaros se zřítil do moře, jež bylo prý po něm nazváno Ikarské.

DANAÉ dcera Akrisiova, jemuž bylo věštěno, že jej zavraždí syn jeho dcery. Akrisios dal tedy Danaé zavřít do podzemní jeskyně. Zeus se však proměnil ve zlatý déšť, vnikl v této podobě k Danaé do jeskyně a zplodil s ní syna Persea, který později skutečně Akrisia zavraždil.

DANAIDY souhrnný název pro padesát dcer Danaových (Danaos byl jakýsi praotec Řeků), které zavraždily své manžely a byly proto odsouzeny k věčnému nabírání vody do děravých sudů v podsvětí.

DEMÉTER Diova sestra, původně Matka Země, bohyně úrody; později ztotožněna s římskou bohyní Ceres.

DEMIURGOS (řec.) nejvyšší úředník v některých řeckých obcích; zde ve významu “vládce světa”.

DEMOKRITOS (asi 460 – 370 př. n. l.) veliký starořecký materialistický filozof; hlásal jako první, že se hmota skládá z nepatrných částeček, atomů (atómos znamená řecky nedělitelný). Byl znám také tím, že se vysmíval lidské hlouposti; říká se mu proto smějící se filozof.

DEUKALION Podle staré řecké báje se jednou Zeus rozhněval na hříšné lidstvo a seslal na svět potopu. Zachránil se jen Deukalion, syn Prométheův, a jeho manželka Pyrrha. Když vody opadly, prosil Deukalion Dia, aby lidské pokolení opět obnovil. V delfské věštírně dostal záhadný pokyn, aby za sebe házel kosti velké roditelky. Po dlouhém přemýšlení přišel Deukalion na to, že tím jsou míněny kameny. Zařídil se tedy podle věštby a z kamenů, které za sebe hodil sám, vznikli muži, z kamenů, které házela Pyrrha, vznikly ženy. Krásně vypravuje tuto báj básník Ovidius ve svých Proměnách.

DEUKALIONOVY DĚTI lidé, lidstvo.

DIALEKTIKA (z řec.) zde v původním významu: umění dopídit se pravdy odhalováním rozporů v úsudcích odpůrce a překonáním těchto rozporů. V dialektice vynikal hlavně Sokrates, starořecký filozof, který žil v letech 469 – 399 př. n. l.

DIANA původně staroitalská bohyně světla a života, později ztotožněna s řeckou Artemidou, sestrou Apollónovou, bohyní měsíce a lovu. V Efesu na západním pobřeží Malé Asie byl proslulý Dianin chrám, proto měla Diana přídomek EFESKÁ.

DIANINO POSVÁTNÉ PEPLUM (peplum, lat. roucho) narážka na starý obřad, konaný původně k poctě řecké bohyně Athény; obřad záležel v tom, že každého čtvrtého roku nosili Athéňané do Athénina chrámu skvostně vyšívané roucho (řec. peplos), které mělo městu zajistit další přízeň jeho božské patronky. Tento zvyk se později přenesl i na jiné bohyně, a tedy i na římskou Dianu.

DIATRIBA (řec.) diskuse, polemika.

DIOGENES Z APOLLÓNIE (5. stol. př. n. l.) starořecký filozof, hlásající, že podstatou všeho je vzduch.

DIOGENES ZE SINOPE (asi 404 – 323 př. n. l.) filozof, kynik, který bydlil v pouhém sudu.

DIOKLECIÁN (celým jménem Gaius Aurelius Valerius Diocletianus) římský císař v letech 385 – 305 n. l.

DIOSKUROVÉ viz Kastor a Pollux.

DIÓTA (řec.) dvojuchá nádoba, amfora.

DIRKÉ podle pověsti manželka thébského krále Lyka; protože nesnesitelně týrala svou příbuznou Antiopu, přivázali ji Antiopini synové k divokému býku, který ji usmýkal k smrti.

DISPENSATOR (lat.) správce pokladny, účetní.

DIVA (lat.) božská.

DOMINA (lat.) paní (vznešená, důstojná; vládkyně).

DOMITIINY A AGRIPPININY ZAHRADY rozsáhlé sady mezi Tiberem a Vatikánem.

DOMITIOVSKÉ TENKÉ NOHY byly rodovým tělesným znakem Domitiů, z nichž pocházel i Nero.

DOMITIUS AFER římský politik z 1. stol. n. l., slavný řečník.

DOMUS AUREA (lat.) zlatý dům; velkolepá stavba, která měla nahradit požárem zničený palác na Palatinu. Nero však svůj plán stačil uskutečnit jen zčásti.

DOMUS TRANSITORIA (lat.) “průchodní dům”; tak se nazýval přepychový a rozsáhlý spojovací trakt, který spojoval Palatin s Esquilinem.

DÓRSKÉ NÁŘEČÍ řecké nářečí, jímž mluvili Dórové, jeden z hlavních řeckých kmenů, sídlící převážně v jižním Řecku.

“…DOSUD NIKDY JSEM TAKOVÉHO ČLOVĚKA NEZŘEL…” citát z Homérovy Odysseje v překladu Otmara Vaňorného.

DRUSUS CAESAR jediný syn císaře Tiberia.

DRUSUS, NERO CLAUDIUS (38 př. n. l. – 9. n. l.) bratr císaře Tiberia, římský vojevůdce, který potlačil povstání legii v Panonii (mezi Dunajem a Sávou). Na paměť jeho vítězství v Germánii dal mu císař Tiberius postavit DRUSŮV VÍTĚZNÝ OBLOUK.

DUŠE ROZUMOVÁ starořecký filozof Platón (427 – 347 př. n. l.) dělí lidskou duši na několik částí (vášnivou, rozumovou, chtíč atd.), z nichž jedině rozumová je nesmrtelná. Duši “nižší” mají podle Platóna i rostliny, živočichové a otroci.

EFEBIE (z řec. ephebion) ústav pro tělesnou výchovu jinochů.

EHEU! (lat.) citoslovce: Och! Běda!

EKLOGA (řec.) idylická báseň o pastýřském životě.

ELYSIJSKÁ POLE (z řec. Elysion) sídlo blažených v podsvětí.

EMAUZY město západně od Jeruzaléma.

EMPORIUM (lat.) tržnice; zde hlavní římská tržnice, na břehu Tiberu jižně od Aventinu.

EMPYREJSKÝ z řec. empyreon, tj. nejvyšší vrstva nebeská, ještě nad hvězdami, kde podle antických názorů vládne neustálý a ničím netlumený jas; ráj.

EPEIROS kraj u západ. pobřeží severního Řecka a dnešní Albánie.

EPIDAUROS město v Argolidě na Peloponesu (dnešní Pidoro), kde bývala Asklepiova svatyně.

EPIKTETOS jeden z nejvýraznějších představitelů římského stoicismu (1. stol. n. l.), protestující proti otrokářskému řádu.

EPIKUREJCI přívrženci filozofické školy, kterou založil jeden z největších starořeckých filozofů Epikuros (asi 342 – 270 př. n. l.). Epikuros byl pokračovatelem materialistické větve antické filozofie. Materiální svět je mu jedinou a prvotní realitou. Vše se skládá z atomů. Cílem filozofie je štěstí člověka.

EPILATOR (lat.) otrok, odborník na zbavování těla chloupků. Římané si je vytrhávali.

EPILICHNION (řec.) skřínka.

EPILIMMA (řec.) nádobka s voňavkou.

EPINIKION (řec.) píseň oslavující vítězství.

EREBOS (řec.) pův. tma, temnota; pak podsvětí a jeho bůh.

ERGASTULUM (lat.) robotárna; obyčejně venkovský statek, kde museli provinilí otroci pracovat za nelidských podmínek.

ERGO (lat.) tedy, tudíž.

EROS (řec.) bůh lásky (u Římanů Amor, Cupido).

ERÍNYE řecký název pro Fúrie.

ESQUILINSKÁ BRÁNA (stará) byla v původních hradbách ze 4. stol. př. n. l. na východním svahu Esquilinu.

ESQUILINSKÁ ČTVRŤ chudá čtvrť na úpatí Esquilinu.

ESQUILINUS jeden z římských pahorků (viz Palatin).

EUANDROS podle pověsti syn Hermův, který přišel do Itálie a usadil se na Palatinu.

EUBOIA veliký ostrov táhnoucí se těsně podél východního pobřeží středního Řecka.

EUFRAT řeka protékající dnešním Tureckem a Irákem a ústící do Perského zálivu: od Eufratu až k Británii sahal přibližně tehdejší Římanův známý svět.

EVOE! volání bakchantek.

EXTRA HUMANUM GAUDIUM (lat.) s neobyčejnou radostí.

FABRICIUS VEIENTO udavač za vlády Neronovy.

FALERNSKÉ VÍNO jedno z nejvzácnějších tehdejších vín, rodící se na tzv. falernské pláni, severozápadně od Neapole.

FAMILIA (lat.) domácnost, dům, rodina v nejširším smyslu slova, tj. veškerá čeleď, otroci, propuštěnci atd.

FATUM (lat.) osud.

FAUCES (lat; množ. čís. od “faux”) pův. jícen, chřtán; zde úzké chodby spojující jednotlivé části římského domu a ústící v atriu.

FAUN pův. starořímský bůh (Faunus), ochránce polí a stád. Později vznikla představa, že faunů je větší počet, a lidé si jejich podobu ztotožnili se satyry, lesními polobohy z řecké mytologie, majícími podobu kozla. Faunové obcovali s nymfami, bohyněmi připomínajícími víly ze slovanské mytologie.

FLAMINOVÉ (lat.) kněží, obětníci.

FLAVA COMA (lat.) dosl. plavý vlas, pak nevěstka; římské nevěstky si totiž posypávaly vlasy světlým pudrem nebo si je odbarvovaly.

FLAVIŮV AMFITEÁTR jedna z nejskvělejších budov starého Říma (nynější Colosseum), kterou postavil až v letech 67 až 68 n. l. císař Titus Flavius Vespasianus (východně od Palatinu).

FLORA staroitalská bohyně květů; její chrám stával v Římě nedaleko Velkého cirku (Circus Maximus); k její poctě se od 28. dubna do 1. května slavívaly tzv. Floralie, jimiž se oslavoval příchod jara.

FOIBOS přídomek Apollónův (viz tam).

FORMINX (řec.) prastarý řecký strunný nástroj, podobný kytaře.

FORTUNA bohyně štěstí, Štěstěna; byla sice jen jedna, ale mívala různé přídomky, např. Fortuna Bona ( = Dobrá), Fortuna Stata ( = Stálá) atp., proto se o ní někdy mluvilo v množném čísle.

FORUM (lat.) náměstí; největší římské náměstí FORUM ROMANUM bylo často zkráceně nazýváno pouze FORUM.

FORUM BOARIUM (lat.) Dobytčí trh; náměstí ležící mezi Tiberem a Palatinem.

FORUM PISTORIUM (lat.) Pekařské náměstí.

FORUM ROMANUM (lat.) (viz FORUM).

FOSSOR (lat.) kopáč na poli nebo na vinici.

FREGELLY (lat. Fregellae) město ležící jihovýchodně od Říma; nyní Ceprano.

FRIGIDARIUM (lat.) místnost v lázních pro studenou koupel (viz thermy).

FRYGIE krajina v Malé Asii (v dnešním Turecku, jižně od Marmarského moře).

FÚRIE (lat; řec. Erínye) bohyně kletby a pomsty, zosobněné výčitky svědomí, které strašnými vnitřními mukami trestají každého, kdo se dopustil zločinu.

GALBA, SERVIUS SULPICIUS (5 – 69 n. l.) římský císař po Neronovi.

GALERA (it.) velká loď poháněná vesly i větrem.

GALIE souhrnný název pro nynější severní Itálii, Francii, Švýcarsko a Belgii. GALIE NARBONSKÁ část dnešní Francie kolem Lyonského zálivu (město Narbonne).

GALILEA krajina v severní Palestině, kolem jezera Tiberiadského.

GALLOS (lat.) 4. pád množ. čís. od GALLUS = kohout; totéž slovo, psáno s velkým začátečním písmenem, znamená však také příslušníka galských kmenů, Gala. Ve větě “Tak dlouho zpíval…” v epilogu knihy jde tedy o slovní hříčku.

GALOVÉ (lat. Galii, množ. čís. od Gallus) příslušníci galských kmenů, obyvatelé Galie; GALOVÉ (s malým “g”) – gladiátoři s galskou výzbrojí, která sestávala z menšího štítu a dlouhého meče.

GEMA (lat.) polodrahokam nebo drahokam s negativním nebo vypouklým reliéfem.

GÉNIUS (z lat.) duch, nebo také bůh (génius smrti, spánku).

GERMANICUS, GAIUS IULIUS CAESAR (15 př. n. l. – 19 n. l.) vynikající římský vojevůdce, který získal přídomek Germanicus za svá vítězství v Germánii. Císař Tiberius mu postavil vítězný oblouk.

GOLGATA pahorek u Jeruzaléma, kde byl ukřižován Kristus.

GORGIAS (kolem 483 – 375 př. n. l.) starořecký filozof, jeden z tzv. sofistů, kteří byli mistry ve slovíčkaření a v tvoření podivných myšlenkových hříček.

GRAECULUS (lat.) ironická, pohrdavá zdrobnělina od Graecus = Řek. Graeculi tedy – Řečíčkové.

GRYF (z řec.) bájný pták se lvím tělem, orlími křídly a koňskýma ušima.

HABET! (lat.) dostal! Výkřik, jímž reagovali diváci v cirku na zásah při zápasech gladiátorů.

HÁDES (řec; lat. PLUTO) bratr Diův, bůh a vládce podsvětí, kam přicházejí duše zemřelých; přeneseně pak podsvětí vůbec.

HAMADRYÁDY (také DRYÁDY, řec.) nymfy (víly) žijící ve stromech HAMMÓN (také Ammón) pův. egyptský bůh, ochránce Théb, který měl svou věštírnu v Libyjské poušti; u Římanů ztotožněn s Jupiterem.

HARENARIUM (lat; množ. čís. harenaria) viz arenarium.

HARMODIOS A ARISTOGEITÓN dva mladí Athéňané, kteří zabili athénského tyrana Hipparcha a jsou proto pokládáni za zakladatele athénské svobody a demokracie; verše, které si Petronius zpívá, jsou z písně, jež se na jejich počest zpívala před jídlem.

HEBRON staré město jižně od Jeruzaléma.

HEKATÉ antická bohyně podsvětí, zpodobněná v pozdějších dobách jako příšera s třemi hlavami a šesti rukama nebo se třemi těly; proto se jí říkalo TRIFORMIS – Třítvará. Hekaté byla také bohyni měsíce a kouzel.

HEKATOMBA (řec.) slavnostní, veřejná oběť bohům, při níž se obětovalo sto (řec. hekaton) volů.

HEKUBA (řec. Hekabé) manželka trojského krále Priama; po pádu Tróje připadla jako kořist Odysseovi.

HELENINI BOŽŠTÍ BRATŘI Kastor a Pollux.

HÉLIOS (řec.) bůh slunce, krásný, mohutný, bujarý, s jiskrnými zraky. Každý den vyjíždí na zlatém voze na pouť oblohou.

HELLÉNSKÝ ŽIVOT zde život zasvěcený umění a poezii.

HELVETIA dnešní Švýcarsko.

HÉRA (řec), JUNO (lat.) sestra a zároveň manželka Diova, bohyně po Diovi nejmocnější; mimo jiné byla bohyní rodinného krbu.

HERAKLEA město v Bithynii na pobřeží Černého moře.

HERAKLEITOS Z EFESU (asi 540 – 480 př. n. l.) starořecký materialistický filozof, jeden z prvních, který si uvědomil, že vše je v neustálém pohybu a vývoji. Odtud právě jeho známá věta “panta rhei” – “všechno plyne”.

HERKULES (lat., řec. HÉRAKLÉS) syn Diův a Alkménin, legendární, polobožský hrdina, tzv. hérós (řec), který vynikal strašlivou silou. Když cítil, že se blíží konec jeho života, dal si postavit na hoře Oité (v jižní Thesálii v Řecku) hranici, na které chtěl ukončit svůj život; než jej však oheň stačil zachvátit, unesl jej Zeus za rachotu hromu na Olymp, kde ho učinil bohem.

HERKULOVY SLOUPY tak se říkalo nynějšímu Gibraltaru a Ceutě, dvěma proti sobě ležícím skalnatým mysům po obou stranách Gibraltarské úžiny.

HERMES (řec, lat. MERKUR) syn Diův; jeho vlastností je důmyslnost až lstivost a pohyblivost; proto vykonává funkci posla bohů. Na svou pěst pomáhá často lidem (i proti jiným bohům); je ochráncem stád, strážcem lidského blahobytu, patronem vynálezů, bohem obchodu a zlodějů, průvodcem pocestných i duší putujících po smrti do podsvětí.

HESPERIDKY nymfy, dcery bohyně Noci; sídlí ve věčné tmě na západě a střeží na rajském ostrově v Okeánu, kam nikdy nikdo nepronikne, zlatá jablka.

HEU ME MISERUM! (lat.) Běda mně ubohému!

HEURÉKA! (řec.) Našel jsem!

HIBERNIA (lat.) dosl. zimní, studená země; dnešní Irsko.

HIC ABDERA (lat.) dosl. zde je Abdera (tj. řecké město, jehož obyvatelé byli pokládáni za hlupáky – asi jako náš Kocourkov). Zde ve významu: Vidíte tu Abderu! Vidíte ho, hlupáka!

HIPPODROM (řec.) jízdárna, místo, kde se konaly oblíbené vozataj ské závody; časem se vytvořily čtyři dostihové kluby, nazývající se podle svých klubových barev: bílí, červení, modří a zelení. Obecenstvo dostihů se dělilo podle toho, s kterým klubem sympatizovalo. Později se z klubů a jejich přívrženců staly dokonce politické strany.

HISPANIA dnešní Španělsko.

HISTRIO (lat.) herec, komediant, mim.

HOMÉROVY PÍSNĚ míněny dva veliké Homérovy eposy Ilias a Odysseia.

HORATIUS (Quintus Horatius Flaccus, 65 – 8 př. n. l.) veliký římský básník.

HOSANNA! (hebr.) náboženské zvolání z biblických žalmů: sláva!

HRY A CHLÉB (častěji: chléb a hry, lat. panem et circenses) heslo římské chudiny; dožadovala se jím na císařích obživy a zábavy.

HYPERBOREJSKÉ ZEMĚ (z řec. hyperboreos = severní) krajiny na nejzazším tehdy známém severu.

HYPOCAUSTUM (z řec. hypokauston) potní síň, parní lázeň.

HYPOGAION (řec.) podzemní pohřebiště, obyčejně v bývalých dolech nebo lomech dále uměle rozšířených; jiný název, latinský, je catacumbae (katakomby).

CHARITKY bohyně půvabu, krásy a veselí; původně byly tři: Aglaia (Skvělá), Eufrosyné (Dobromyslná) a Thalia (Kvetoucí).

CHARÓN podle řecké mytologie stařec převážející duše zemřelých přes řeku Acheron, která tvoří hranici podsvětí.

CHATTOVÉ germánský kmen sídlící v dnešním Hessensku a Durynsku.

CHRÁM JOVA KAPITOLSKÉHO nejskvělejší chrám v Římě; stál na vrchu Kapitolu.

CHRÉSTOS (řec.) Kristus ( = pomazaný). (Viz také pozn. RYBA.)

CHRISTUS REGNAT (lat.) Kristus kraluje, vládne; počátek staré křesťanské písně.

IANICULUS jeden z římských pahorků (viz Palatin).

IANITOR (lat.) vrátný; tuto funkci vykonával otrok, připoutaný obyčejně k bráně řetězy.

IBEROVÉ národ sídlící nad řekou Iberem (nyní Ebro) v Hispanii (nynější španělsko).

IDA pohoří v Malé Asii nedaleko Tróje (nyní Kaz Dag).

IDUMSKÝ podle Idumeie, krajiny v Palestině, která byla známá chovem čistokrevných koní.

ILION jiný název pro Tróju.

IMAGINARIUS (lat.) nosič obrazů, zástav, vojenských a jiných symbolů.

IMPLUVIUM (lat.) nádrž v podlaze atria.

INKUBACE (lat. incubatio) obřad, který spočíval v tom, že kněží spali celou noc v chrámě, očekávajíce věštecké sny.

INNOXIA CORPORA (lat.) nevinná těla, nevinně zabití lidé.

INSPECTOR (lat.) dozorce, správce.

INSULA (lat.) dům (rodinný, většinou o samotě stojící a obklopený zahradou).

IÓ milenka Diova, který ji zahalil do oblaku, aby ji skryl před zraky své žárlivé manželky Héry.

IÓNSKÉ ZÁVITY tzv. iónský sloup (podle Iónie, krajiny v Řecku) bývá zakončen hlavicemi, jejichž okraje jsou stočeny na způsob beraních rohů; naproti tomu DÓRSKÝ SLOUP (opět podle krajiny v Řecku) je zakončen obyčejnými kvádry.

IOVI OPTIMO MAXIMO (lat.) Nejlepšímu Největšímu Jupiterovi.

IRIS staroegyptská bohyně duhy.

ISIS staroegyptská bohyně měsíce.

ITALŠTÍ DOBROVOLNÍCI císař Augustus zprostil vojenské povinnosti obyvatele Itálie (tj. nikoli přímé římské občany); sloužívali proto jako dobrovolníci.

JAZYGOVÉ kmen sídlící u dolního Dunaje.

JE UŽ VÍCE STÍNEM NEŽ ČLOVĚKEM Řekové a Římané si představovali duše zemřelých v podsvětí jako stíny.

JOVIŠ viz ZEUS.

JOVIŠ HAMMÓNSKÝ Jupiter ztotožněný se staroegyptským Hammónem.

JOVIŠ KAPITOLSKÝ roz. Jupiter uctívaný v chrámu Jova Kapitolského.

JUDEA jižní část Palestiny.

JULIUS CAESAR (Gaius Iulius Caesar, 100 – 44 př. n. l.) veliký římský vojevůdce, státník a spisovatel; když r. 47 porazil u Zely v Malé Asii vojska krále Farnaka, poslal o tom do Říma tuto stručnou zprávu: “Veni, vidi, vici.” (Přišel jsem, uviděl jsem, zvítězil jsem.)

JUNO viz HÉRA.

JUPITER (Joviš, řec. Zeus) nejvyšší antický bůh, otec bohů, pán světa, vládce hromů a blesků, ochránce všeho řádu (viz také ZEUS).

JUPITER LIBERATOR (lat.) Jupiter Osvoboditel.

JUPITER SALVATOR (lat.) Jupiter Zachránce.

JUPITER STATOR (lat.) Jupiter Zastavitel. Podle báje zastavil prý Římany na útěku před dorážejícími Sabiny, původními obyvateli okolí Říma a podmaněnými ve 3. stol. př. n. l. Římany.

KAKUS bájný obr, syn boha zhoubného ohně Vulcana; jednou ukradl Herkulovi stádo a Herkules ho za to zabil.

KALEDONSKÝ z Kaledonie, nynějšího Skotska.

KAMEJ (z hebr. kamaa) drahokam nebo polodrahokam ze dvou nebo více různobarevných vrstev (např. achát) s vypuklým reliéfem v první vrstvě.

KANTHAROS, KANTHAR (řec.) konvice s dvěma dlouhými obloukovitými uchy; nalévalo se z ní víno do menších pohárů.

KAPITOL jeden z římských pahorků (viz PALATIN).

KAPITOLSKÉ HUSY Když r. 390 př. n. l. porazili Galové na svém postupu do Itálie římskou armádu a dobyli Říma, téměř úplně opuštěného obyvatelstvem, utekla se malá skupinka římské mládeže na nedostupný hrad na Kapitolu. Pokusy Galů dobýt hrad útokem ztroskotaly. Chtěli tedy hrad ztéci lstí v noci. Postupovali prý tak tiše, že je nikdo neslyšel. Avšak sotva se první Gal objevil nahoře, začaly pronikavě kejhat husy, chované na Kapitolu k poctě bohyně Junony. Římané se probudili a shodili celý galský oddíl do propasti. Tak prý “husy zachránily Kapitol”.

KARINY viz CARINAE.

KARTÁGO veliké a bohaté obchodní město v severní Africe, dlouho mocný soupeř římské republiky.

KASTOR A POLLUX (KASTOR A POLYDEUKES, tzv. DIOSKUROVÉ) synové Diovi, a tedy bratři Helény, kterou unesl Paris a rozpoutal tak trójskou válku. (Podle jiné pověsti synové spartského krále Menelaa.) Byli patrony gymnastických her a symbolem věrného přátelství.

KEFALLÉNSKÝ z ostrova Kefallénie u západního pobřeží Řecka.

KERBEROS podle mytologie Řeků a Římanů obrovský trojhlavý pes, který hlídá vchod do podsvětí.

KILLA A CHRYSÉ města v Lykii (na jihozápadním pobřeží Malé Asie) s velmi rozvinutým kultem Apollónovým.

KIMMERSKÉ KRAJE viz CIMMEROVÉ.

KIRKÉ mytologická čarodějnice na ostrově Aiaié, známá hlavně z Homérovy Odysseje (proměnila Odysseovy druhy ve vepře).

KLAZOMENY (řec. Klazomenai) město v Malé Asii (nedaleko dnešní Smyrny neboli Izmiru v Turecku).

KLIENT (z lat.) svěřenec, chráněnec; byli to Římané sice svobodní, ne však se všemi právy, kteří se dávali v ochranu bohatých římských patriciů. Povinností klientů bylo každé ráno přijít a pozdravit svého ochránce čili patrona.

KLIÓ jedna z devíti Múz, zvaná také Kleió.

KOHORTA (lat. cohors) vojenská jednotka; viz MANIPULUS.

KOLCHIS (Kolchida) země na jihovýchodním pobřeží Černého moře.

KOLOS (řec. kolossos) obrovská, 34 m vysoká bronzová socha boha Hélia na ostrově Rhodu; byl to jeden ze sedmi starověkých “divů světa”.

KOLOVÝ MOST (lat. Pons Sublicius) dřevěný most západně od Palatinu.

KONCHA (řec.) lastura, škeble.

KORINT tehdy významné obchodní město v Řecku, na severu Peloponésu.

KORONIS jméno nymfy.

KORYBANTOVÉ (z řec.) kněží bohyně Kybely.

KÓS ostrov v souostroví Sporad, u jihozáp. pobřeží dnešního Turecka.

KRÁLOVSTVÍ STÍNŮ podsvětí, v němž přebývají duše mrtvých v podobě stínů.

KRATÉR (řec.) pův. měsidlo, v němž se míchalo víno s vodou, jak je byli Řekové a Římané zvyklí pít; pak nádoba na víno vůbec.

KRONOS nejmocnější z Titanů, tj. z bohů, kteří vládli světu před Diem (viz také Titani). Kronos v obavě, aby ho některé z jeho dětí nezbavilo vlády, všechny je hned po narození spolykal; jen Zeus se zachránil a skutečně jej o trůn připravil.

KRYPTOPORTIK (z řec.) podloubí, kolonáda.

KVÁDOVÉ germánský kmen sídlící na dnešní Moravě.

KVADRIGA (lat. quadrigae) čtyřspřeží; závodní čtyřspřežný vůz.

KYBELÉ pův. frýžská bohyně rolnictví a vinařství, později uctívaná i v Římě. Hlavním střediskem kultu bohyně Kybely bylo město Pessinus (2. pád Pessinuntu) v Galatii v Malé Asii; proto KYBELÉ PESSINUNTSKÁ.

KYKLOPOVÉ bájní obři s jediným okem uprostřed čela, známi hlavně z Homérovy Odysseje.

KYMBALON (řec.) bicí hudební nástroj podoby dvou dutých polokoulí, jimiž hudebník tloukl o sebe.

KYNIK (z řec. kynikos = psí) přívrženec starořecké filozofické školy, kterou založil v Athénách ve 4. stol. př. n. l. Antisthenes. Za základ štěstí pokládali kynikové co největší nezávislost na vnějších podmínkách života, omezování svých potřeb a návrat k přírodnímu stavu. Uskutečňujíce tento program, žili primitivním, někdy skutečně “psím” životem. Nejznámější kynik byl Diogenes ze Sinope (asi 404 – 323 př. n. l.), který bydlil v pouhém sudu.

KYPERSKÉ DOLY na ostrově Kypru bývaly bohaté doly na měď.

KYPRIDIN PÁS Afrodita (neboli Venuše, také Kypris) nosila prý ozdobný kožený pás, v němž, jak říká Homér v Iliadě, “…jsou všemožná vábidla skryta, která přelstí i moudrých rozvahu lidí”. (Překlad O. Vaňorného.)

KYPRIS přezdívka bohyně Afrodity (řec.) neboli Venuše (řím.); podle pověsti se totiž tato nejkrásnější bohyně, která se stala symbolem lásky a krásy, zrodila z mořské pěny právě na ostrově Kypru.

LACERNA (lat.) plášť podoby obdélníku, zapínaný na prsou přezkou.

LACONICUM oddělení v lázních, thermách.

LAKEDAIMOŇANÉ (řec. Lakedaimonioi) obyvatelé města i státu Sparty (Lakedaimónu) ve starém Řecku. Od ostatních Řeků se lišili drsností a strohostí (spartánská výchova!

LAMPADARII (lat.) nosiči pochodní.

LAMPREDA minoha, larva mihule.

LANISTA (lat.) šermířský mistr.

LANUVIUM městečko jihovýchodně od Říma se slavným chrámem bohyně Junony.

LARARIUM viz LÁROVÉ.

LÁROVÉ (z lat.) domácí bůžkové, patroni domu, jejichž sošky a obrazy stály ve zvláštním výklenku, LARARIU.

LATINSKÁ SILNICE vybíhala z jižního obvodu Říma.

LAURENTUM pobřežní město jižně od Říma, na cestě do Antia.

LAVINIJSKÁ SILNICE vybíhala z jižního obvodu Říma.

LECTISTERNIA (lat.) hostina bohů; obřad, který byl zaveden r. 339 př. n. l.: sošky jednotlivých bohů se položily na podušky a lehátka a předložena jim jídla; tento obřad měl usmířit bohy.

LECTOR (lat.) otrok, jehož úkolem bylo předčítat svému pánovi knihy, dopisy atp.

LÉDA manželka spartského krále Tyndarea, která podle staré řecké báje, oplodněna Diem proměněným v labuť, snesla dvě vejce; z jednoho se narodila Helena trojská a z druhého Kastor a Pollux.

LEGIE největší vojenská jednotka; viz MANIPULUS.

LEKTIKA (lat. lectica) krytá nosítka, jichž se v Římě užívalo k přepravě osob; nosívali ji čtyři otroci.

LEMURALIA (lat.) oběti a bohoslužby na usmíření duší nebožtíků.

LÉTÓ matka Apollónova.

LIBETHRIDY jiný název pro Múzy (podle pohoří Libethrion nad Korintským zálivem v Řecku, kde byl chrám zasvěcený Apollónovi a Múzám).

LIBITINA staroitalská bohyně smrti; její malé svatyně bývaly na všech hřbitovech a pohřebištích.

LICINIUS STOLO (celým jménem Gaius Licinius Calvus Stolo) tribun lidu r. 376 př. n. l., autor nového agrárního zákona, který značně ulehčil lidu.

LIGURIE krajina mezi horním Pádem a mořským pobřežím; hlavní město Genua (nyní Janov).

LIKTOŘI (lat. lictores) otroci, kteří nosili před svým pánem tzv. fasces, svazky prutů se sekerou uprostřed; byl to odznak hodnosti některých vysokých úředníků. (Od slova fascis pochází slovo fašismus; italští fašisté měli totiž ve svém znaku právě ony svazky prutů se sekerami.)

LOCUSTA pověstná travička v Neronových službách.

LOGOS (řec.) pův. slovo; u řeckých filozofů pak znamená nejvyšší “Myšlenku”, Rozum světa, který světu vládne a řídí jej; pak pojem pro jediného boha vůbec; srovnej také: “Na počátku bylo Slovo…” z evangelia sv. Jana.

LOTOFAGOVÉ podle pověsti obyvatelé jednoho ostrova v Malé Syrtě, kteří pojídali ovoce lotosu; to bylo prý tak chutné, že kdo je jednou ochutnal, zapomněl pro ně na všechno a nechtěl už ze země Lotofagů odejít.

LOUTNA DELTA loutna tvaru řec. písmene D, delta, tj. trojúhelníkového.

LYGOVÉ podle římského historika Tacita (1. stol. n. l.) germánský kmen, sídlící mezi horní Vislou a Odrou.

LYSIPPOS slavný řecký sochař ve 4. stol. př. n. l.

LUCANUS, MARCUS ANNAEUS (39 – 65 n. l.) římský básník; z jeho dosti rozsáhlého díla se nám zachovala jen jeho Pharsalia, historický epos o válce mezi G. Iuliem Caesarem a Pompeiem. Zúčastnil se Pisonova spiknutí proti Neronovi a r. 56, když bylo spiknutí odhaleno, přinutil jej Nero, aby si vzal život.

LUCIFER (lat.) dosl. světlonoš; zosobněná jitřenka, která ohlašuje příchod slunce.

LUCINA přídomek bohyně Junony, jakožto patronky porodů; chrám Junony Luciny stál na Esquilinu severně od Liviina portiku.

LUCRETIA (Lukrecie) podle staré římské pověsti choť zámožného Římana, která, znásilněna synem krále Tarquinia, sama se probodla.

LUCRETIUS (Titus Lucretius Carus) vynikající římský básník (asi 98 – 55 př. n. l.), autor filozofické básně De rerum natura (O podstatě věcí), v níž vykládá Epikurovo materialistické učení o přírodě.

LUCULLOVY ZAHRADY prostíraly se na jižních svazích pahorku Pincius.

LUCULLUS, LUCIUS LICINIUS (109 – 57 př. n. l.) římský vojevůdce, který proslul svým labužnictvím (lukulské hody); založil krásné sady a přinesl do Evropy z Východu třešně.

LUDUS (lat.) hra, hry.

LUDUS MATUTINUS (lat.) dosl. jitřní hry, tj. první zahajovací představení celého cyklu.

LUNA bohyně měsíce. Někdy bývala zaměňována s egyptskou bohyní měsíce Isidou, která podle pověsti ztratila svého manžela Osirida. (Tato záměna je vysvětlitelná tím, že do římského bájesloví pronikaly stále více báje jiných kultů a splývaly s ním.)

LUPANAR (lat.) nevěstinec.

MAECENAS, GAIUS CILNIUS bohatý Říman v 1. stol. př. n. l., štědrý podporovatel umění a literatury (v tomto smyslu jeho jméno zevšeobecnělo: mecenáš).

MACTE! (lat.) výkřik vyjadřující obdiv a pochvalu; výborně!

MAIA matka Hermova.

MAMERTINSKÉ VĚZENÍ rozsáhlé vězení, zčásti podzemní, které stálo na severozápadním okraji Fora Romana; bylo zřízeno z původní staré tvrze; nejspodnější část, kam vůbec nepronikalo slunce, se jmenovala Tullianum.

MANIPULUS (lat.) vojenská jednotka. Manipulus se skládal ze dvou SETNIN (CENTURIA). Tři manipuly tvořily 1 KOHORTU (COHORS), 10 kohort pak 1 LEGII (LEGIO). Počet mužů v legiích býval různý. Za Nerona asi 6000.

MARANATHA (aramej.) Pán náš.

MARKOMANI germánský kmen, usedlý napřed u řeky Mohanu, později v nynějších Čechách.

MARS římský bůh války a boje, jeden ze tří hlavních římských bohů, ochránců města Říma.

MARTOVO POLE (lat. campus Martius) rozsáhlá pláň na severozápadním okraji Říma na levém břehu řeky Tiberu, zasvěcená Martovi; konala se tam různá vojenská cvičení, dostihy a hry, sněmy atd.

MASINISSA jeden z numidských králů (na rozhraní 3. a 2. stol. př. n. l.).

MASTIGOFOR (lat.) dosl. nosič biče; mastigoforové byli cirkoví zřízenci, kteří měli za úkol bičem popohánět zápasníky proti sobě.

MATRICIDA (lat.) matkovrah.

MATRÓNA (lat.) paní, ale jen vznešená, důstojná, čistých mravů.

MĚDĚNOBRADÝ (lat. Ahenobarbus) přezdívka Neronova pro rezavou barvu jeho vousů, vůbec přezdívka častá v jeho rodě.

MEMFIS město v Egyptě, které trvá dodnes.

ME MISERUM! (lat.) já ubohý! Běda mně ubohému!

MEMNÓN podle Homéra syn Jitřenky, ethiopský král, který bojoval také před Trójou a padl tam ve velmi mladém věku; s jeho jménem byly později spojeny dvě obrovské sochy, kolosy, které postavil kolem r. 1500 př. n. l. egyptský král Amenofis III. (nebo také Amenhotep) nedaleko Théb; jedna z těchto soch vydávala prý při východu slunce podivné zvuky, o kterých se říkalo, že to Memnón pláče pro svůj mladý život.

MENSA (lat.) stůl.

MÉONSKÝ Méonové byl barbarský asijský kmen v Lydii na západním pobřeží Malé Asie.

MERKUR (Mercurius) římská obdoba řeckého boha Herma (viz HERMES); jakožto posel bohů byl zobrazován s malými křidélky u nohou (symbol rychlosti); cirkový zřízenec převlečený za Merkura měl mimo jiné za úkol kontrolovat, jsou-li dobití gladiátoři skutečně mrtvi.

MERKURŮV PRAMEN (lat. Aqua Mercurii) zřídlo na svahu pahorku Caelia nedaleko Kapenské brány (porta Capena); vodou z něho skrápěli kupci sebe a své zboží, aby je Merkur očistil od všeho podvodu.

MESEMBRIA nynější Nesebar v Bulharsku.

MIDAS podle pověsti frýžský král, jemuž dal bůh Dionysos (Bakchus) moc, že vše, čeho se dotkl, změnilo se ve zlato; později mu za trest, že se v hudebním souboji Apollóna a Pana postavil na stranu Panovu, narostly oslí uši.

MINA starořecká (attická) měnová jednotka = asi 1/2 kg stříbra.

MINERVA římská obdoba bohyně Athény (viz tam).

MINTURNY (lat. Minturnae) město severozápadně od Neapole, na tehdejší silnici z Neapole do Říma.

MIRMILLONOVÉ (lat.) gladiátoři těžkooděnci; jejich odznakem byla ryba na přilbě.

MISENSKÝ MYS jižně od Neapole (u města Misena); býval tam římský válečný přístav.

MITHRA perský bůh slunce, jehož uctívání proniklo do Říma.

MITHRIDATES EUPATOR (136 – 63 př. n. l.) pontský král (Pontos, země na pobřeží Černého moře), který vedl s Římany, rozšiřujícími své panství stále dále na východ, tři války. Římané ho pokládali za jednoho ze svých největších nepřátel.

MITRA (řec.) pův. stuha, z níž se tvořil jakýsi turban, později špičatá čepice se stužkami na uvázání pod bradou, odznak některých, zvl. východních kněží.

MOLOSSKÝ z krajiny Molossis ve středním Řecku.

MOPSOS slavný věštec v Argu (na Peloponesu).

MÓRA (lat.) primitivní hra, při níž musel spoluhráč okamžitě uhodnout, kolik prstů jeho protivník vystrčil ze zaťaté pěsti.

MUCIUS SCAEVOLA starořímský hrdina, který si dobrovolně upálil pravou ruku, když se mu r. 506 př. n. l. nepodařilo zabít etruského krále Porsennu, který obléhal Řím.

MURRHA (řec.) fluorit, vzácný minerál s barevnými opalizujícími skvrnami; dovážel se z Parthie a zhotovovaly se z něho drahocenné nádoby.

MUSONIUS RUFUS méně významný římský filozof v 1. stol. n. l.; učitel Epiktetův.

MÚZY pův. bohyně světového pořádku a ladu; později bohyně různých umění; bylo jich devět: Kalliopé (múza epiky a vědy), Euterpé (múza lyriky), Melpomené (múza tragédie), Thalia (múza komedie), Erató (múza básnictví milostného), Urania (múza hvězdářství), Polyhymnia (múza vážné a náboženské poezie), Kleió (múza historie), Terpsichoré (múza tance); vůdcem múz byl Apollón.

MYRÓN řecký sochař, kovolijec, z 5. stol. př. n. l.

MYRRHA zvlášť vonná pryskyřice z některých orientálních stromů.

NABLIUM (lat.) strunný nástroj podobný harfě.

NARCIS (řec. Narkissos) podle řecké mytologie hezký jinoch, jenž spatřiv svůj obraz ve vodě, zamiloval se do něj a byl pak proměněn v květinu stejného jména.

NARDOS (řec.) aromatická rostlina, rostoucí v Indii.

NAUMACHIA (řec.) dosl. lodní, námořní bitva; v Římě se tak nazývaly umělé nádrže, na nichž se lodní bitvy pořádaly sportovně; Augustova naumachia ležela na pravém břehu Tiberu pod Janikulem.

NAUSIKAA dcera krále Fajaků Alkinoa, která první spatřila Odyssea, když na své pouti ztroskotal na pobřeží ostrova Fajaků.

NAZARET městečko v Palestině (asi 100 km severně od Jeruzaléma), kam podle bible příslušel Kristus.

NEMORENSKÝ HÁJ u města Aricie (jihovýchodně od Říma); byl zasvěcen bohyni Dianě, jejíž svatyni hlídal kněz, tzv. král Nemorenského háje. Byl to vždy uprchlý otrok, jenž se tohoto úřadu a zároveň azylu musil zmocnit zabitím svého předchůdce.

NERO, CLAUDIUS CAESAR, LUCIUS DOMITIUS AHENOBARBUS římský císař, nar. r. 37 n. l., vládl od r. 54 do r. 68. V prvních letech vládl celkem ve shodě se senátem, jsa pod vlivem svého vychovatele, filozofa Seneky. Pak však nabyly vrchu jeho špatné vlastnosti, sebevědomí a krutost. R. 64 prý založil veliký požár Říma, aby mohl město znovu postavit. Vinu pak svalil na křesťany, které krutě pronásledoval.

NERONŮV CIRK (Circus Neronianus) stál na východním úpatí Vatikánu.

NEROPOLIS (řec.) dosl. Neronovo město.

NERVA, MARCUS COCCEIUS římský konsul a v letech 96 až 98 n. l. císař.

NESSOS podle staré báje kentaur (půl člověk a půl kůň), jehož zabil Hérakles (Herkules); Nessovu zkrvavenou košili poslala pak Deianeira Héraklovi, domnívajíc se, že takto opět získá lásku svého chotě; košile měla však opačný účinek: když si ji Hérakles oblékl, ucítil strašné bolesti a zemřel.

NE SUTOR SUPRA CREPIDAM (lat.) odpovídá českému “ševče drž se svého kopyta”.

NIOBÉ podle pověsti dcera lydského krále Tantala, která porodila šest synů a šest dcer (podle Ovidia sedm); jednou se posmívala bohyni Latoně (řec. Létó), matce Apollónově a Artemidině, že má jen dvě děti. Apollón a Artemis jí za to usmrtili všechny její děti. Niobé žalem a hrůzou zkameněla a proměnila se ve skálu.

NOMENCLATOR (lat.) dosl. jmenovatel, vyvolavač jmen; otrok, který měl za úkol jmenovat a ohlašovat svému pánu lidi přicházející na návštěvu anebo potkávané na ulici.

NOMENTÁNSKÁ BRÁNA (lat. Porta Nomentana) byla na severovýchodním okraji Říma.

NON TE PETO, PISCEM PETO… QUID ME FUGIS GALLE? (lat.) Nechci tebe, rybu chci… Proč přede mnou prcháš, Gale?

NORICUM římská provincie mezi Dunajem, Drávou, Vídeňským lesem a Innem.

NUMA POMPILIUS druhý král římský (vládl 715 – 672 př. n. l.).

NUMICIOVA SILNICE vybíhala z jižního obvodu Říma.

NUMIDIE nynější Alžír.

OBOLOS (řec.) jednotka starořecké měny, šestina drachmy.

OBYVATELSTVO ŽIJÍCÍ NA STÁTNÍ ÚTRATY římské chudině poskytoval nejnutnější životní prostředky stát; císařové si tak kupovali její přízeň, protože chudina byla stále větší politickou silou.

OCELLE MI (lat.) můj miláčku.

OCTAVIA první Neronova manželka; byla uškrcena na přání pozdější druhé Neronovy ženy Poppaey Sabiny na ostrově Pandatarii v Tyrrhenském moři (r. 62 n. l.).

ODYSSEUS hrdina slavného Homérova eposu Odysseia, ithacký král, vynikající chytrostí, který při návratu z desetileté trójské války bloudil dlouho po světě a zažil řadu dobrodružství.

OECUS (lat.) “parádní pokoj” v římském domě.

OIDIPUS podle pověsti thébský král, který zabil svého otce – nevěda, že je to on – a oženil se se svou matkou, kterou také neznal. Byl za to krutě potrestán. Je to častý námět antických tragédií.

OITÉ hora v jižní Thesálii v Řecku (viz také HERKULES).

OLEOTHEKION oddělení v lázních (viz THERMY).

OLYMP (řec. Olympos) pohoří na hranicích Thesálie a Makedonie, na jehož nejvyšším vrcholu (2918 m) sídlil prý Zeus s ostatními bohy.

ORESTES bájný řecký hrdina, který zabil svou vlastní matku Klytaimnestru za to, že ona zase zavraždila jeho otce, svého prvního manžela Agamemnóna; byl za to dlouho pronásledován Fúriemi, až teprve bohyně Athéna jej od nich osvobodila.

ORFEUS bájný pěvec a hudebník, který svou hudbou i divokou zvěř dojímal a krotil; hudbou si také od bohů v podsvětí vyprosil navrácení své zemřelé manželky Eurydiky. Byl patronem hudby, zpěvu a poezie.

OSIRIS latinský a řecký název egyptského boha Usireva, manžela Isidina; (viz ISIS).

OSTIJSKÁ SILNICE vybíhala z jižního obvodu Říma a vedla do Ostie, přístavního města jihozápadně od Říma.

OSTIUM (lat.) předsíň před atriem.

OSTRIANUM bývalá pískoviště severovýchodně od Říma.

OTHO, MARCIUS SALVIUS první Poppaein manžel, pozdější římský císař.

OVIDIUS (Publius Ovidius Naso, 43 př. n. l. – 18 n. l.) velký římský básník. Jeho nejznámější díla jsou Metamorphoses (Proměny), Amores (Lásky), Ars amatoria (Umění milovati), Tristia (Žalozpěvy), které napsal ve vyhnanství v Tomách u Černého moře, aj.

PAFOS město na Kypru, kde stával slavný Afroditin chrám, obklopený posvátnými háji.

PAGUS IANICULENSIS (lat.) Janikulská čtvrť na pravém břehu Tiberu pod Janikulem.

PALATIN (Palatinum, Palatinus mons) jeden ze sedmi pahorků, na nichž byl postaven starý Řím. Pahorky se jmenovaly: Capitolium (Kapitol), Palatinum, Aventinus, Caelius, Esquilinus (Esquilin), Viminalis (Viminál) a Quirinalis (Quirinál). Později přibyl ještě Vaticanus (Vatikán) a Ianiculus (Janikul). Jménem Palatin se později označoval i císařský palác, který na tomto vrchu stál.

PALLAS propuštěný otrok, který zbohatl tak (vedl státní finance), že jej Nero r. 62 n. l. dal otrávit, aby se zmocnil jeho jmění.

PANEM ET CIRCENSES (lat.) chléb a hry; heslo římské chudiny, jímž se na císařích dožadovala obživy a zábavy.

PANOPÉ město ve středním Řecku, v kraji zvaném Fokis (Fokida).

PARCA bohyně narození, určující dítěti jeho životní osud; později, pod vlivem řeckého bájesloví, si Římané představovali, že Parky jsou tři (asi jako naše sudičky), a to Klothó, která začíná příst nit života, Lachesis, která nit přede dále, a konečně Atropos, která ji přestřihuje.

PARNAS (řec. Parnasos), hora ve Fokidě v Řecku, sídlo Apollónovo a múz.

PAROS ostrov v souostroví Kyklád (severně od Kréty), proslulý těžbou krásného bílého mramoru.

PARRICIDA (lat.) vrah nejbližších příbuzných.

PARTHOVÉ národ sídlící jižně od Kaspického moře; Římané vedli s Parthy několikrát války.

PASIFAÉ podle pověsti dcera boha slunce Hélia; zamilovala se prý do býka, s nímž pak zplodila pověstného Minotaura, obludu, která se usadila v labyrintu na ostrově Krétě a požadovala lidské oběti.

PASITHEA manželka boha spánku, později řazena k Charitkám.

PATRES (lat.) dosl. otcové, zde ve významu otcové města, státu, senátoři, společenská smetánka.

PATRICIUS (lat.) šlechtic, člen urozeného rodu; původně byli patriciové jedinými plnoprávnými římskými občany.

PAVEL Z TARSU sv. Pavel; Tarsos bylo město v Kilikii, krajině na území dnešního Turecka (asi sev. od Kypru).

PAX ROMANA (lat.) římský mír; systém světové bezpečnosti, spočívající na univerzální moci římského impéria.

PAX TECUM (lat.) pokoj s tebou.

PAX VOBISCUM (lat.) pokoj s vámi; staré křesťanské pozdravy.

PEDISEQUI (lat.) otroci mající za úkol vždy doprovázet svého pána a razit mu v davu cestu.

PENÁTI (lat. penates) bohové chránící domov a rodinu (a tedy v rozšířeném smyslu i národ).

PENELOPA Odysseova věrně čekající manželka.

PENTELIKON pohoří severovýchodně od Athén s mramorovými lomy.

PEPLUM (lat, z řec. peplos) svrchní ženský šat, obvykle bohatě vyšívaný.

PERACTUM EST (lat.) dokonáno, hotovo.

PERGAMSKÝ od Pergamon, druhý název Tróje.

PERIODONIKOS slavný starořecký sportovec, který zvítězil ve čtyřech po sobě následujících olympiádách.

PERIPATETIK (z řec. peripateó = chodím, procházím se) přívrženec Aristotelovy filozofie. Aristoteles, jeden z největších starořeckých filozofů (384 – 322 př. n. l.), učil totiž a přemýšlel procházeje se.

PERISTYL (z řec.) dvůr se sloupovím; druhá hlavní část římského domu.

PERLOVEC sklovitá vyvřelina (perlit), které si Římané cenili jako drahokamu.

PERSEFONA (Persefoné) viz PROSERPINA.

PERSIUS (Aulus Persius Flaccus) satirický básník (34 – 62 n. l.).

PERSKÝ KRÁLI zdvořilostní oslovení patřící zvlášť urozeným a bohatým lidem.

PETRUS latinská podoba jména Petr; v řečtině znamená “petra” skálu. Odtud rčení: “Ty jsi Petr, to je skála…”

PHOEBUS přídomek Apollónův.

PHOENIX (Fénix) bájný pták ohnivák starých Egypťanů; každých 500 let se prý sám spaloval a z vlastního popela se rodil znovu, opět v plné síle a mládí.

PIACULUM (lat.) očistná nebo smírná oběť, která měla udobřit rozhněvaného boha.

PILLEOLUS (lat.) plstěná čepička.

PINAKOTÉKA (řec.) obrazárna.

PINCIUS (nebo také Collis Hortorum = Pahorek zahrad) návrší lemující severní stranu Martova pole; na jeho svazích byly rozsáhlé zahrady.

PISCInA (lat.) rybník, vodní nádrž, i umělá.

PISO, GAIUS CALPURNIUS římský státník v 1. stol. n. l.; stál v čele senátorské opozice proti Neronovi; r. 65, po odhalení spiknutí, které připravoval, byl donucen k sebevraždě.

PLEBS (lat.) lid; chudina ve starém Římě.

PLINIUS (Gaius Plinius Secundus Maior) starověký polyhistor, zajímající se o všechny obory lidského vědění a umění. Jeho Historie přírody, z níž se zachovalo 37 knih, má i pro dnešní dobu značnou faktografickou hodnotu. Plinius zemřel r. 79 n. l. při výbuchu Vesuvu, když zkoumal jeho činnost.

PLUTO římský bůh podsvětí, ztotožněný s řeckým Hádem.

POMPEIUS (Gnaeus Pompeius Magnus) veliký římský vojevůdce a státník (106 – 48 př. n. l.); r. 67 dostal zvláštní pravomoci pro boj s piráty; postavil první kamenné divadlo v Římě (Theatrum Pompei – Pompeiovo divadlo) a na jižním svahu Pincia založil rozsáhlé zahrady.

POMPEJE město u Neapole, na úpatí Vesuvu, které bylo r. 79 n. l. zasypáno popelem bouřící sopky.

POMPONIUS (Lucius Pomponius Secundus) římský vojevůdce, státník a spisovatel tragédií v 1. stol. n. l.

PONTIFEX MAXIMUS (lat.) nejvyšší římský kněz, jemuž podléhali kněží všech jednotlivých bohů.

PONTIUS PILATUS císařský prokurátor v Judeji na počátku našeho letopočtu; podle bible soudce Kristův (Pilát Pontský).

PONTOS EUXEINOS dosl. Pohostinné moře; starořecký název dnešního Černého moře.

PORTA (lat.) brána.

PORTA APPIA Appiova brána, z níž vybíhala Appiova silnice.

PORTA CAELIMONTANA Caelijská brána; byla ve starých hradbách na pahorku Caelius.

PORTA CAPENA Kapenská brána na jižním obvodu původních římských hradeb, nazvaná podle města Capeny, kam vedla od brány silnice. Podle této brány dostala jméno i přilehlá čtvrť.

PORTA FLAMINIA (Brána flaminů, tj. kněží) byla v nejsevernějším výběžku nových římských hradeb; procházela jí Via Flaminia.

PORTA MUGIONIS Dobytčí brána, jíž se vstupovalo od severu do císařského paláce na Palatinu.

PORTA OSTIENSIS Ostijská brána na jižním okraji Říma, z níž vybíhala Ostijská silnice.

PORTA SALARIA Solná brána v severních hradbách Říma; ležela na Solné silnici (Via Salaria), po níž se dopravovala z Ostie sůl přes Řím dále na sever.

PORTA TRIGEMINA Trojitá brána v jihozápadní části původních římských hradeb (nedaleko Velkého cirku).

PORTICUS LIVIAE (lat.) Liviino sloupořadí na Esquilinu.

PORTIK (lat. porticus) loubí, kolonáda, sloupová síň.

PRAEFECTUS (lat.) praefekt, pův. představený vůbec, pak velitel praetoriánů, tj. císařské osobní stráže, která se postupně měnila v jakousi politickou policii.

PRAEFEKT MĚSTA představený města; obvykle senátor, který odpovídal za pořádek a bezpečnost ve městě a jemuž podléhaly městské stráže, tzv. vigilové.

PRAENESTE staré město východně od Říma (nyní Palestrina).

PRAETEXTA (lat.) tóga s nachovým lemováním, kterou nosili někteří úředníci, kněží, a hlavně děti ze vznešených rodů až do své dospělosti.

PRAETOR (lat.) volený úředník se soudcovskou mocí a zároveň jakýsi notář.

PRAETORIA (lat.) instituce praetoriánů, praetoriánské vojsko.

PRAETORIÁNI (z lat.) gardové oddíly určené k osobní ochraně císaře; postupně se měnily v jakousi politickou policii.

PRESBYTER (z řec.) starší obce, kněz.

PRANDIUM (lat.) druhá snídaně, přesnídávka.

PRAXITELES slavný řecký sochař ze 4. stol. př. n. l.

“PRO BOHA PROSÍM TĚ…” citováno podle překladu Homérovy Odysseje Otmara Vaňorného.

PROKONSUL (lat.) bývalý consul (nejvyšší státní úředník v Římě); stával se obyčejně správcem některé provincie.

PROKURATOR (lat.) správce, místodržitel.

PRODIKOS starořecký filozof, sofista, z 5. stol. př. n. l.

PRO CHRISTO (lat.) za Krista, pro Krista.

PROMÉTHEUS jeden z Titanů, tj. z bohů; podle starých řeckých bájí stvořil z hlíny lidi a později jim přinesl z Olympu oheň a stal se tak původcem lidské síly a vzdělanosti. Za trest jej pak Zeus připoutal ke skále a rozkázal, aby mu orel každý den vyklovával játra, která mu pak zase přes noc dorostla.

PRONUBA (lat.) starosvatka při římských svatbách.

PRO PUDOR! (lat.) jaká hanba!

PROPUŠTĚNEC otrok, jemuž dal jeho pán svobodu a jenž získal některá občanská práva, ne však všechna.

PROSERPINA (lat., řec. Persefoné) dcera Diova a Demétřina, manželka Plutonova (řec. Hádova) s nímž společně vládla v podsvětí.

PROTAGORAS (asi 485 – 410 př. n. l.) starořecký filozof, slavný sofista, ideový mluvčí řecké demokracie.

PROTEUS podle řecké mytologie jeden z mořských bohů, stařec obdařený věšteckým duchem; sídlí na ostrově Faru nedaleko ústí Nilu.

PSYCHÉ dosl. řecky “duše”; zde zosobněna duše, bohyně, milenka boha lásky Eróta.

PURPUROVÁ BARVA v Římě byla odznakem císařské moci.

PUTEOLY (lat. Puteoli) přímořské město nedaleko Neapole s obchodním přístavem a nádhernými letními sídly tehdejších římských boháčů (nyní Pozzuoli).

PUTICULUS (lat.) dosl. jáma, díra; zde podzemní kobka.

PYRRHICKÝ TANEC (řec. Pyrriché) starořecký válečný tanec, tančený ozbrojenými muži a znázorňující různé bojové úkony.

PYRRHÓN starořecký filozof, vrstevník Aristotelův (kolem 360 – 270 př. n. l.), zakladatel skepticismu; hlásal, že není možné, aby lidé cokoli poznali.

PYTHIJSKÝ přídomek Apollónův (podle Pythie, která věštila v Apollónově věštírně v Delfách).

QUIRINALIS jeden z římských pahorků; viz PALATIN.

QUIRIT Říman, římský občan;

Quiritové – původní, starý název římského kmene.

QUO VADIS, DOMINE? (lat.) Kam kráčíš, Pane?

RABBONI! (hebr.) učiteli! (rabbi = učitel; titul vysokých hebrejských kněží.)

RETIARII (lat.) síťovníci; gladiátoři vyzbrojení pouze kovovým nebo koženým plátem, který chránil levou paži a rameno, dýkou, trojzubou vidlicí a velikou sítí, do níž se snažili polapit svého protivníka, obyčejně s galskou nebo jinou těžkou výzbrojí.

RÉTOR (řec.) řečník.

RHODOS ostrov u jihozápadního pobřeží Malé Asie.

ROSTRA (lat.) menší řečnické tribuny na Forum Romanum; promluvit z nich měl právo kdokoli a kdykoli.

RUBRIA za Nerona hlavní vestálka, kněžka bohyně Vesty.

RYBA byla původním znamením prvních křesťanů. Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel se totiž řekne řecky: Iesos Chréstos Theú Yios, Sóter. A slovo ICHTHYS, které vznikne z prvních písmen těchto slov, znamená v řečtině rybu.

RYTÍŘ (lat. eques = jezdec na koni) stavovská hodnost ve starém Římě.

ŘÍMŠTÍ ORLI stříbrný orel (lat. aquila) na žerdi byl jakousi zástavou římských legií; býval nesen vždy před pochodujícími vojsky.

SABINSKÉ VRCHY pahorkatina severně od Říma.

SAEPTA IULIA (lat.) Juliovo shromaždiště, sněm; tuto velikou budovu, která byla určena pro zasedání sněmů, začal stavět Gaius Iulius Caesar; byla však dokončena až po jeho smrti; stála mezi Kapitolem a Martovým polem.

SAGATIO (lat.) od sagum, což znamená vojenský plášť, který sloužil zároveň jako přikrývka.

SALLUSTIOVY ZAHRADY se prostíraly, jako ostatně téměř všechny římské sady, na jižních svazích vyvýšeniny Pincius.

SALVE (lat.) buď zdráv! Obvyklý pozdrav starých Římanů.

SAMBUKA (řec.) hudební nástroj podobný harfě.

SAMNITÉ tak byli nazýváni gladiátoři, kteří zápasili ozbrojeni samnitskými (tj. středoitalskými) zbraněmi: velkým štítem, dlouhým koženým rukávníkem, který chránil pravou paži, holení na levé noze, koženým pásem, přilbicí s hledím a hřebenem a krátkým mečem.

SANNIO (lat.) šašek.

SARMATSKÝ pocházející ze Sarmatské nížiny mezi Vislou a Volhou.

SARMENTICII (lat. od sarmentum = roští) roštím obložení.

SATIRIKON (řec; nebo také lat. Saturae) Satiry. Petroniovo nejvýznamnější dílo, jehož některé části se dochovaly. Satirikon líčí putování dvou mladých lidí, Encolpia a Ascylta, kteří prožívají různá, hlavně milostná dobrodružství. Nejlepší pasáž knihy je Hostina Trimalchionova, v níž Petronius břitce zesměšňuje nevkus zbohatlíků.

SATURN (lat. Saturnus) pův. staroitalský (předřímský) bůh rolnictví a zrání, za jehož přechodné výlučné vlády nad světem panoval proslulý zlatý věk; později byl ztotožněn s řeckým Kronem.

SATYR lesní polobůh z řec. mytologie; později ztotožněn s římským faunem.

SCANDALA (lat.) pohoršení, skandál.

SCRIBA (lat.) písař.

SCRIPTAE DUODECIM (lat.) dosl. dvanáct linek; hra, při níž se táhlo černými a bílými kameny po jakési šachovnici rozdělené na 24 polí; o způsobu tahu rozhodoval vrh kostkou.

SCRUPULUM (lat.) nejmenší jednotka římské váhy (1,14 gramu) a také nejmenší mince.

SEIANUS, LUCIUS ATELIUS státní úředník za císaře Tiberia (1. stol. n. l.); jeho dceruška byla odsouzena k smrti; jelikož však podle římských zákonů nesměla být popravena žádná panna, byla předtím vojáky znásilněna.

SEMAXII (lat.; z řec séma = znamení) zde ohňové znamení, jimiž se ve starověku podávaly zprávy na velké vzdálenosti.

SEMNONOVÉ germánský kmen sídlící kdysi mezi Labem a Vislou.

SENÁTOR (z lat.) člen římského senátu, původně nejvyššího státního orgánu, který se však později za císařství zvrhl a ztratil svou moc i význam.

SENECA, LUCIUS ANNAEUS (3 – 65 n. l.) římský filozof, představitel tzv. stoické filozofie; zabýval se především etikou a morálními problémy; býval učitelem a rádcem mladého Nerona, později upadl v nemilost a skončil sebevraždou.

SEPTIMIANOVA BRÁNA (lat. Porta Septimiana) procházela jí Triumfální silnice na severozápadním okraji Říma.

SERAPEION (také Sarapeion) chrám v Alexandrii v Egyptě zasvěcený bohu Serapidovi (Sarapidovi) a sloužící zároveň jako filozofická škola.

SERAPIS (také Sarapis) původně staroegyptský bůh vládnoucí nad podsvětím a posmrtným životem; později jeho kult přenesen do Řecka.

SERICUM dnešní severozápadní Čína.

SERVIUS TULLIUS šestý ze sedmi římských králů; panoval v letech 578 – 535 př. n. l.

SESTERCIUS (lat.) jednotka římské měny, původně stříbrná mince; 1 sestercius = 2,50 assu.

SFAIROS (řec.) tak nazval řecký filozof Xenofanes (asi 565 – 470 př. n. l.) svou představu boha, který měl podle něho být nejdokonalejším geometrickým tělesem, tj. koulí (řec. sfaira), která nemá ani počátek, ani konec.

SFINX mytologická nestvůra s okřídleným lvím tělem a hrudí panny; seděla prý na skále nedaleko Théb v horním Egyptě a požadovala od Thébanů, aby rozluštili hádanku: má to hlas, ráno to chodí po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech. (Člověk: dítě, dospělý, stařec o holi.) Dokud hádanku nerozluštil Oidipus, zahubila Sfinga každý den jednoho Thébana.

SIBYLLA běžné jméno maloasijských věštkyň.

SIBYLLINY KNIHY stará sbírka řeckých hexametrů (tj. veršů), pokládaných za výroky Apollónovy a obsahující rozmanité pokyny pro nejrůznější příležitosti; knihy nebyly přístupny veřejnosti a směli je studovat jen vysocí státní úředníci před státně důležitými kroky apod.; byly uloženy v tajné kamenné schránce v podzemí chrámu Jova Kapitolského.

SICA (lat.) dýka.

SIC TE DIVA POTENS CYPRI… (lat.) Kéž tě provází mocná bohyně Kypru a Helenini bratři (tj. Kastor a Pollux), jasné hvězdy i otec větrů…

SILVANUS původně římský bůh lesů (asi jako u Řeků Faun); později lesní duch vůbec, jakýsi protějšek víl; podle pověsti měli Silváni podobu zvířat s lidským obličejem.

SINE ARMIS ET SINE ARTE (lat.) beze zbraní a bez umění (tj. necvičeni v zápasech).

SIÓN pahorek v Jeruzalémě, kde prý stával hrad biblického krále Davida; obrazně znamená Sión křesťanskou církev, která prý má vládnout světu jako Sión Jeruzalému.

SIRÉNY podle řeckých pověstí panny s ptačími drápy a křídly; sídlily na skalnatém ostrově ve Středozemním moři a nádherným zpěvem lákaly k sobě mořeplavce; když se jim to podařilo, sprovodily je ze světa.

SIRMA (řec.) roucho s vlečkou; oblékali je herci v tragédiích.

SISTRUM (lat.) hudební nástroj, chřestítko z kovových tyček a zvonků.

SKOPAS slavný řecký sochař z ostrova Paru (4. stol. př. n. l.).

SMINTHEJEC (řec. Smintheus) přídomek Apollónův; dosl. hubitel myší; Apollón byl totiž také uctíván jako ochránce polí před škůdci.

SOFISTÉ přívrženci starořecké filozofické školy, která se orientovala na řešení společenských problémů; v problematice poznání dospěli ke skepticismu a relativismu; byli mistři slovíčkaření a podivných myšlenkových hříček.

SOFOKLES (497 – 406 př. n. l.) veliký starořecký dramatik; napsal přes 120 dramat; nejznámější z dochovaných jsou Elektra, Antigona, Oidipus král aj.

SOFRONIUS jeden z Neronových oblíbenců; jinak celkem neznámý.

SORACTE hora severně od Říma.

SOSIOVÉ (bratři) skutečně existující knihkupci a vydavatelé knih v tehdejším Římě.

SPÁNEK (řec. Hypnos) nižší bůh, který však vládne silou, jíž přemůže všechny ostatní bohy – spánkem. Mozaika, o níž je v 1. kapitole řeč, znázorňovala zřejmě pověst, podle níž Héra chtěla uspat Dia, aby mohla zahubit nenáviděného Diova levobočka Hérakla.

SPARTAKUS (lat Spartacus) voják a gladiátor, vůdce povstání římských otroků v letech 73 – 71 př. n. l.

SPECTATUS (lat.) dosl. vyzkoušený, osvědčený; gladiátor, který už několikrát zvítězil v zápasech.

SPOLIARIUM (lat.) svlékárna; místnost v amfiteátru, kde byli svlékáni mrtví gladiátoři a odsouzenci.

SPONSA MEA (lat.) má snoubenko, má nevěsto.

STABIE město poblíž Neapole.

STADIUM (lat.) stará římská délková míra, asi 200 m (125 dvojkroků). Slovem stadium se označovalo rovněž závodiště (z řec. stadion).

STILUS (lat.) špičatý kolík, jímž se psalo na tabulky potažené vrstvou vosku.

STOIK (z řec. stoa, tj. sloupová chodba, kde učíval zakladatel stoicismu Zenón z Kitia) Stoikové se v etice vyznačují především tím, že snášejí všechny útrapy života trpělivě, se “stoickým klidem”.

STOLA (lat.) dlouhý svrchní ženský šat, který nesměly nosit nepočestné ženy.

STŘÍBRNOLUKÝ přídomek Apollónův (byl zobrazován s lukem a šípy, jimiž zabíjel provinivší se lidi).

STYX jedna ze čtyř řek v podsvětí (Styx, Acheron, Kokytos, Pyriflegeton).

SUBIACUM městečko severně od Říma, kde měl Nero své letní sídlo.

SUBURA nejživější římská čtvrť, prostírající se mezi pahorky Viminalem a Esquilinem.

SUDATORIUM oddělení v římských lázních, thermách; viz THERMY.

SUEBOVÉ souhrnný název pro germánské kmeny sídlící v oblasti ohraničené Baltským mořem, Severním mořem, Rýnem a Dunajem.

SUGAMBROVÉ germánský kmen, usídlený v okolí nynějšího Kolína nad Rýnem.

SYMPOSION (řec.) slavnostní hostina s uměleckým a filozofickým programem, při níž se však i pilo.

SYNTHESIS (řec.) lehký barevný šat, oblékaný ke stolu.

ŠTĚPÁN jeden z prvních Kristových vyznavačů, který byl podle bible ukamenován.

TABERNA (lat.) krámek nebo dílna na římské ulici.

TABLINUM (lat.) místnost, ležící za atriem; obyčejně jakási pracovna pána domu.

TACITUS, PUBLIUS CORNELIUS (nar. 55 n. l., datum smrti neznámo; asi kolem r. 120) veliký římský dějepisec, jehož dílo nám podává neocenitelné a často jediné zprávy o tehdejším světě.

“TAK DLOUHO ZPÍVAL, DOKUD KOHOUTY (GALLOS) NEVZBUDIL” slovní hříčka; “gallus” je totiž kohout, “Gallus” pak Gal, příslušník galských kmenů.

TANAGRA město v jihovýchodní Boiotii (ve středním Řecku), proslulé nádhernými terakotovými soškami žen.

TARTAROS (řec.) ta část podsvětí, kde hříšníci trpí za své viny; někdy podsvětí vůbec.

TELESIA městečko severně od Neapole.

TENEDOS malý ostrov u pobřeží Malé Asie, nedaleko Tróje; jedno ze středisek Apollónova kultu.

TEPIDARIUM (lat.) oddělení v římských lázních; viz THERMY.

TERGEMINA (porta) totéž co Trigemina, Trojitá.

TESSERA (lat.) původně kusy rozštípnutého dřeva, jejichž shodnost byla poznávacím znamením; později i jiné poznávací známky, pak i poukázky a losy.

THAUMATURGOS (řec.) divotvůrce.

THEOKRITOS ZE SYRAKUS (3. stol. př. n. l.) řecký básník, píšící hlavně selanky z venkovského a městského života; život lidí je v nich velice idealizován.

THERMY (z řec.) lázně; ve starém Římě měly i soukromé i veřejné lázně několik oddělení s různými funkcemi: šatnu (apodyterion), studené koupele (frigidarium), teplé koupele (tepidarium), potné lázně (laconicum nebo sudatorium) a konečně místnost, v níž lázenští otroci vykoupaného Římana masírovali a natírali vonnými mastmi a oleji (oleothekion nebo unctorium, unctuarium). Nejvelkolepější thermy postavil v Římě Nero; stály jižně od Augustova mauzolea.

THERSITES postava z Homérovy Iliady; byl to Řek nesmírně ošklivý a prostořeký.

THESÁLIE krajina v severním Řecku.

THESEUS bájný starověký silák, přemožitel Minotaura.

THEURGOS (řec.) pův. mág, kouzelník, snažící se svými kouzly a modlitbami ovlivnit božstva; zde ve smyslu kněz, prostředník mezi bohem a lidmi.

THRÁKOVÉ obyvatelé Thrácie, krajiny ve východní části Balkánského poloostrova. Také gladiátoři s thráckou výzbrojí: přilba s hledím a hřebenem, malý okrouhlý štít, holeně na obou nohou a dlouhá zahnutá šavle.

THRASEA PAETUS římský občan, konsul r. 56 n. l.; byl vzdělaný a čestný; přívrženec stoické filozofie; r. 66 n. l. zemřel na Neronův příkaz sebevraždou.

THYRSOS (řec.) tyč ovinutá révovím nebo břečťanem, s piniovou šiškou na konci; byl to odznak boha Bakcha (řec. Dionysa).

TIBER (lat. Tiberis) druhá největší řeka v Itálii; protéká Římem; u jeho ústí leží přístav Ostia.

TIBERIUS CLAUDIUS NERO druhý římský císař (14 – 37 n. l.).

TIGELLINUS (Ofonius Tigellinus) praefect praetoriánů, Neronův rádce a oblíbenec, který měl hlavní vinu na rozvoji Neronovy krutosti.

TIGRANES jméno několika arménských králů.

TIRIDATES rovněž časté jméno arménských králů.

TITÁNI souhrnný název pro dvanáct bohů, potomků Nebe a Země (Urana a Gaie); tito bohové vládli světu před Diem a jeho rodem. Nejmocnějšími Titány byli Kronos a Rheia. Zeus Titány přemohl, svrhl je do Tartaru (podsvětí) a sám se ujal vlády nad světem.

TRASUMENSKÉ JEZERO (také Trasimenské) asi 200 km severně od Říma, nedaleko dnešní Perugie.

TRIBUN (lat. tribunus) vysoký úřednický titul ve starém Římě.

TRICLINIUM (lat.) pův. lehátko pro tři osoby, pak jídelní stůl se třemi místy, konečně jídelna vůbec. Římané totiž při jídle leželi.

TRIGLYF (z řec.) ozdoba na dórských sloupořadích.

TRIUMF nejvyšší vyznamenání, jehož se mohlo dostat římskému vojevůdci. Slavení triumfu, triumfálního vjezdu vítězného vojevůdce do Říma, povoloval původně senát, později císař. V triumfálním průvodu šli napřed vysocí státní a městští úředníci, pak hudebníci, za nimi jely vozy s kořistí a s dary od spojenců, pak šli kněží a obětníci s bílými býky, kteří měli pozlacené rohy, dále vznešení zajatci poraženého národa (obyčejně hned po triumfu popravovaní), opět hudebníci a tanečníci, a konečně sám vojevůdce na nádherném voze, taženém čtyřmi bělouši. Průvod uzavíralo vojevůdcovo vojsko, ověnčené vavřínem a zpívající pochvalné i posměšné písničky na vojevůdce. Triumfální průvod vcházel do ozdobeného města Vítěznou branou a jeho cesta končila v Jupiterově chrámu na Kapitolu.

TRIUMFÁLNÍ SILNICE (lat. Via Triumphalis) vedla na pravém břehu Tiberu pod Vatikánem po tzv. Vatikánském poli (Ager Vaticanus).

TROILOS A KRESIDA podle starých bájí milenecký pár v Tróji, rozloučený trójskou válkou.

TRÓJA město v Malé Asii, zvané také Ilion nebo Pergamon.

TUNIKA (lat. tunica) spodní šat Římanů, podobný košili; mužská tunika sahala po kolena a měla jen kratičké rukávy, ženská byla delší s dlouhými rukávy; v pase se podkasávala.

TUNIKA BOLESTI plátno napuštěné hořlavými látkami, do něhož se zavinula oběť a zapálila.

TUNIKA EXOMIS (lat.) dosl. uvolněná tunika.

TYMPANON (řec.) štít stavby v řeckém slohu.

ULÍT TROCHU VÍNA… jde o tzv. úlitbu; Římané, než začali pít víno, ulili vždycky několik kapek na zem jako oběť některému bohu.

ULIXES latinská podoba jména Odysseus.

UNCTUARIUM (lat.) oddělení v římských lázních; viz THERMY.

UNIVIRA (lat.) žena, která měla jen jednoho manžela, dosud nerozvedená.

URBI ET ORBI (lat.) městu i světu.

URUS (lat., pův. germ.) tur, buvol, zubr.

USTRINUM obec na cestě z Říma do Antia.

VAE MISERO MIHI! (lat.) Běda mně ubohému!

VANDALOVÉ germánský kmen sídlící mezi Odrou a Vislou.

VATIKÁNSKÝ PAHOREK (Vaticanus) jeden z římských pahorků, který nebyl v době Neronově ještě zastavěn; viz také PALATIN.

VATINIUS Neronův oblíbenec a obávaný udavač.

VEIENTO FABRICIUS udavač za Neronovy vlády.

VELABRUM prostranství severně od Dobytčího trhu; potravní tržiště.

VELARIUM (lat.) plachta nad otvorem ve střeše atria; viz ATRIUM.

VELARIUS (lat.) otrok, jehož úkolem bylo rozhrnovat před svým pánem velum, tj. závěs, který mívaly římské domy místo dveří.

VELIKÁ BRÁNA (lat. Porta Magna) hlavní brána , jíž se vcházelo do císařského paláce na Palatinu.

VELKÉ ŘECKO Řeky kolonizované kraje v jižní Itálii.

VELUM (lat.) závěs, který měly římské domy místo dveří.

VĚNCE NA HLAVU… Římané si podle starého zvyku ke každému slavnostnímu jídlu věnčili hlavy.

VENI, VIDI, FUGI (lat.) přišel jsem, uviděl jsem, utekl jsem.

VENI, VIDI, VICI (lat.) přišel jsem, uviděl jsem, zvítězil jsem; viz také JULIUS CAESAR.

VENUS GENITRIX (lat.) Venuše Matka, Roditelka; viz také AFRODITA.

VENUŠIN MANŽEL podle některých bájí je jím chromý Héfaistos (v římské mytologii Vulcanus), nejnevzhlednější z bohů; je bohem ohně a božským kovářem (uměleckým), proto je ochráncem všech umělců.

VERBENA (lat.) aromatická rostlina, sporýš.

VERGILIUS (Publius Vergilius Maro, 70 – 19 př. n. l.) jeden z největších římských epických básníků; jeho nejznámější dílo je Aeneis, kde líčí osudy praotce Římanů Aenea; napsal také cykly Georgika a Bukolika.

VERRES, GAIUS CORNELIUS (1. stol, př. n. l.) vysoký státní úředník na Sicílii, který si vyděračstvím nashromáždil obrovské jmění; byl pak, hlavně zásluhou skvělých soudních řečí Ciceronových, odsouzen do vyhnanství.

VESPASIANUS, TITUS FLAVIUS pozdější římský císař, který vládl od r. 69 do r. 79 n. l.

VESTA (řec. Hestia) bohyně rodinného krbu a rodinné svornosti a přeneseně tedy i větších rodin, tj. města a státu. Vestin chrám připomínal svým kruhovitým tvarem krb; posvátný oheň v něm hlídaly kněžky vestálky (Vestiny panny), které se nesměly vdávat a musely žít ctnostným životem.

VESTÁLKY viz VESTA.

VESTIPLICA (lat, množ. čís. vestiplicae) otrokyně školené jako odbornice v oblékání tógy, svrchního oděvu Římanů; byl to vlastně dlouhý pruh látky, který se složitě ovíjel kolem těla a skládal do ladných, umných záhybů. U mužů byla tóga také odznakem dospělosti.

VESUV (lat. VESUVIUS) sopka u Neapole, která svým výbuchem r. 79 n. l. zničila řadu okolních měst, mezi nimi i slavné Pompeje.

VIA (lat.) silnice.

VIA APPIA Appiova silnice; tuto důležitou vojenskou i obchodní tepnu, která vedla z Říma na jihovýchod do Capuy a později až na východní pobřeží Kalábrie, do přístavu Brundisia, založil r. 312 př. n. l. censor Appius Claudius Caecus.

VIA ASINARIA Oslí silnice; vybíhala z Říma na jihovýchod.

VIA LATA Široká silnice; vedla po východním okraji Martova pole a ústila do Via Flaminia (silnice Flaminů, Kněžská silnice).

VIA LITORALIS Pobřežní silnice.

VIA NOMENTANA Nomentánská silnice; vedla do Nomenta, města východně od Říma.

VIA OSTIENSIS Ostijská silnice, vedoucí podél Tiberu do Ostie, která ležela u ústí této řeky. Ostie byla římským přístavem.

VIA PORTUENSIS Přístavní silnice; začínala u Přístavní brány (Porta Portuensis) na pravém břehu Tiberu na jihozápadním okraji Říma a vedla podél řeky na mořské pobřeží.

VIA SALARIA Solná silnice, nazvaná podle toho, že se po ní dopravovala sůl z Ostie přes Řím na sever.

VIA TECTA Krytá silnice, ale spíše to byla ulice zabudovaná do sloupořadí, kolonády; proto se jí také říkalo Maximova kolonáda (Porticus Maximae); vedla od Aeliova mostu přes Martovo pole ke Kapitolu.

VICUS (lat.) ulice na rovině; ulice ve svahu se jmenovala clivus.

VICUS TUSCUS ulice Tusků; Tuskové nebo také Etruskové byli původní obyvatelé krajiny ležící severně od Říma.

VICUS APOLLINIS Apollónova ulice.

VICUS IUDAEORUM Židovská ulice.

VICUS PATRICIUS Patricijská ulice.

VICUS SCELERATUS dosl. ulice Zločinem poskvrněná tady totiž přejela Servia Tullia vozem přes mrtvolu svého otce, legendárního předposledního římského krále Servia Tullia.

VIDEANT CONSULES (lat.) první slova formule, jíž dával starořímský senát v době nebezpečí neomezenou, diktátorskou moc consulům. Celá formule zní: Consulové nechť hledí, aby obec nedošla škody. (Videant consules, ne quid detrimenti res publica capitat.)

VIGILOVÉ (z lat.) (vigilo = bdím) římská městská stráž.

VILLA (lat.) stavení stojící mimo městské hradby, mimo hlavní dům, atp.

VIMINALIS jeden z římských pahorků; viz PALANTIN.

VINDEX, GAIUS IULIUS propraetor v Galii Lugdunské (okolí dnešního Lyonu ve Francii), iniciátor úspěšné vzpoury proti Neronovi.

VIRGINIUS, LUCIUS římský vojevůdce v 5. stol. př. n. l.

VIRGO MAGNA (lat.) velká panna; tak se říkalo hlavní kněžce bohyně Vesty; velká vestálka, jak se jí také říkalo, měla právo dát milost kterémukoli odsouzenci na smrt, ať byl rozsudek soudu jakýkoli.

VITELLIUS AULUS (19 – 69 n. l.) vysoký úředník za Nerona; později provolán císařem, ale brzy zavražděn.

VIVÁRIUM (lat.) obora, kde se chovala zvěř.

VOLATERRAE město v Etrurii, jihozápadně od Florencie (nyní Volterra).

VOLOGESES časté jméno parthských králů.

VOMITORIUM (lat.) původně otvor, jímž něco protékalo (vomo = chrlím), zde vstupní chodby do cirku.

VOTUM (lat.) obětní dar.

VOUSY U ŘÍMANŮ móda byla v různých dobách různá: původně se Římané neholili ani nestříhali; teprve ve 3. stol. př. n. l. se stalo zvykem, zvláště u mužů veřejně činných, holit si celou tvář. Později se opět vracel zvyk nosit plnovous; nejdříve byl jen vnějším odznakem filozofů a vědců, později se rozšířil docela; lid a otroci se zde chovali obyčejně opačně, takže narážka na oholení vousů zde znamená přiblížení se lidu.

VULCANUS římský bůh zhoubného ohně.

XENOFANES (někdy mezi 580 – 480 př. n. l.) zakladatel tzv. eleatské filozofické školy, k níž patřil také Parmenides a Zenón. Eleaté (podle města Eleie v jižní Itálii) požadovali střízlivou činnost, řízenou rozumem a užitkem. Boha si Xenofanes představoval jako nejdokonalejší geometrické těleso, totiž kouli (řec. sfaira), která nemá počátek ani konec.

ZÁTIBŘÍ (lat. Trans Tiberim) chudá římská čtvrť, ležící na pravém břehu Tiberu na úpatí Janikulu.

ZBAVIT PRÁVA NA OHEŇ A VODU (lat. aqua et igni interdicere) právnická formule v rozsudku, jímž bylo odsouzenci zakázáno užívat nejnutnějších životních prostředků na území Říma, což prakticky znamenalo vyhnanství.

ZEMĚ (řec. Gaia, Gé; lat. Tellus) dobrá matka bohů, lidí a všeho života, neboť všechny živí.

ZENÓN Z ELEJE (asi 490 – 430 př. n. l.) řecký filozof, příslušník elejské školy; viz také XENOFANES.

ZENÓN Z KITIA (333 – 262 př. n. l.) zakladatel stoické školy; viz také STOIK.

ZETHOS podle pověsti thébský král, jehož manželka Aédón zabila nechtíc svého syna Ityla. Proměnila se pak ve slavíka (řec. aédón) a každé jaro lká pro svého synáčka.

ZEUS (řec; 2. pád Dia; lat. Jupiter nebo Joviš, 2. pád Jova n. Joviše) nejvyšší antický bůh, otec bohů, pán světa, vládce hromů a blesků, ochránce všeho řádu. Sídlí – s většinou ostatních bohů – na Olympu, horském masivu v severním Řecku.

ZNAK RYBY viz RYBA.

ZRNO DEMÉTŘINO vlastně její dcera Persefoné, manželka boha podsvětí Háda; Persefoné se totiž vždy na jednu třetinu roku odebírala ke svému choti do podsvětí, a to na podzim, když rolník zaséval zrno, a na jaře, když začínalo klíčit, vracela se zase ke své matce na zem.