Sedmnáct

Horáce našel, jak na něj s rukou připravenou na jilci meče čeká v tunelu přesně tam, kde ho předtím zanechal.

„Zjistil jsi něco?“ zeptal se tlumeným chraplavým hlasem bojovnický učeň. Will s úlevou vydechl a uvědomil si, že už hodnou chvíli zadržoval dech.

„Hromadu věcí,“ oznámil. „A samé špatné.“

Zvedl ruku, aby zastavil příval dalších Horácových otázek.

„Jdeme zpátky přes most,“ řekl. „Dozvíš se to potom.“ Nakoukl do postranní chodby, kde zanechali celtického horníka.

„Říkal Glendyss ještě něco?“ zeptal se. Horác smutně pokrčil rameny.

„Asi před hodinou začal sténat. Potom ztichl. Myslím, že je mrtvý. Alespoň že umřel, jak si přál,“ řekl a ubíral se za Willem přítmím tunelu směrem k mostu.

Opět přešli po mostě a kráčeli k místu, kde čekala Evanlyn s koňmi, ukrytá v dostatečné vzdálenosti od mostu. Když už byli blízko, Will na Evanlyn tiše zavolal, aby ji nevylekali. Horác jí půjčil svoji dýku a Will soudil, že přibližovat se k ozbrojené Evanlyn neočekávaně by nebylo dobré.

Will rychle načrtl do písku plánek a líčil jim, jak to vypadá na druhém konci tunelu.

„Musíme objevit nějaký způsob, jak Morgarathovo vojsko zdržet,“ řekl.

Oba dva se na něj zvědavě podívali. Zdržet je? Jak by dva učni a jedna dívka mohli zdržet pět set Skandijců a několik tisíc krutých wargalů?

„Myslela jsem, že jsi říkal, že bychom měli tu zprávu donést králi,“ připomněla Evanlyn.

„Na to už nemáme čas,“ prostě odpověděl Will. „Podívejte.“

Předklonili se a Will smazal obrázek načrtnutý v písku a nakreslil nový. Nebyl si jistý, jestli je úplně správný, ale přinejmenším tam byla nejvýznamnější místa království i plošina na jihu, kde vládl Morgarath.

„Říkali, že nahoru přes útesy na jižním pobřeží přicházejí další Skandijci — aby se připojili k wargalům, které jsme už viděli. Trhlinu překročí tady, kde jsme teď my, a potáhnou k severu, aby zaútočili na barony v zadním voji, zatímco ti čekají, až se Morgarath pokusí probít průsmykem Tří stupňů.“

„Ano,“ řekl Horác. „To víme. To jsme uhodli, hned jak jsme uviděli most.“

Will se na něj podíval a Horác zmlkl. Došlo mu, že hraničářský učeň ještě neřekl všechno.

„Ale,“ řekl Will důrazně a významně se odmlčel, „já jsem ještě slyšel, jak říkají něco o Horthovi a jeho mužích a jejich pochodu kolem Trnového lesa. To je tady nahoře, na sever od Uthalských plání.“

Evanlyn okamžitě pochopila, co to znamená. „Tak by se Skandijci dostali na severozápad od královské armády. A ta by byla v pasti mezi wargaly a Skandijci, kteří přejdou přes most, a dalším vojskem ze severu.“

„Přesně tak,“ řekl Will a pohlédl jí do očí. Oba uměli domyslet, jak nebezpečná by byla taková situace pro shromážděné barony. Čekali by útok Skandijců z bažin od východu, ale zaskočilo by je překvapení ne z jedné, ale hned ze dvou různých stran — byli by sevřeni mezi čelisti kleští a rozdrceni.

„Jasně, tak to musíme co nejdřív varovat krále!“ naléhal Horác.

„Horáci,“ trpělivě vysvětloval Will, „dostat se na pláně by nám zabralo čtyři dny.“

„To je další důvod, abychom okamžitě vyrazili,“ vyhrkl mladý válečník. „Nesmíme ztratit ani chviličku!“

„A potom,“ pokračovala Evanlyn, protože pochopila, kam Will míří, „by trvalo nejméně další čtyři dny, než by se nějaké vojenské jednotky dostaly zpátky sem a obsadily most. Možná ještě víc.“

„To už máme celkem osm dní,“ řekl Will. „Pamatuješ, co říkal ten chudák horník? Most bude hotový za čtyři dny. Wargalové a Skandijci budou mít spoustu času, aby přešli přes Trhlinu, sešikovali se a zaútočili na královskou armádu.“

„Ale…“ začal Horác. Will mu skočil do řeči.

„Horáci, i když krále a barony stihneme varovat, budou stát proti strašlivé přesile, sevření mezi dvojím vojskem, a nebudou mít kam ustoupit, protože za sebou budou mít rozlehlé bažiny. Je jasné, že je musíme varovat. Ale musíme udělat i něco tady, aby se trochu vyrovnaly síly.“

„A navíc,“ přidala se Evanlyn a Horác se k ní otočil, „jestli dokážeme provést něco, co by wargalům a Skandijcům zabránilo přejít na tomhle místě Trhlinu, král by byl ve výhodě proti té severní jednotce Skandijců.“

Horác pokyvoval hlavou. „Myslím, že pak by nestáli proti přesile,“ řekl.

Evanlyn kývla, ale potom dodala: „Jenže to není všechno. Navíc by ti Skandijci očekávali posily, které zaútočí na krále zezadu — posily, které nikdy nedorazí.“

Horácovi svitlo v očích pochopení. Několikrát zvolna pokýval hlavou. Potom znovu svraštil čelo. „Ale co my můžeme udělat? Jak můžeme wargaly zastavit?“ ptal se.

Will s Evanlyn si vyměnili pohledy. Will pochopil, že dospěli k stejnému závěru. Promluvili současně.

„Zapálit most,“ řekli oba.

Загрузка...