ězdné Války: Impérium vrací úder

XI.

Na plynové planetě Bespin svítalo.

Když Millenium Falcon začal sestupovat atmosférou planety, přehnal se kolem několika z mnoha Bespinových měsíců. Sama planeta zářila odstínem růžového svítání, který zabarvil i trup silné pašerácké lodě. Když se loď blížila, prudce odbočila, aby se vyhnula vzdouvajícímu se kaňonu mračen, která pokrývala planetu.

Když Han Solo konečně dostal loď pod mraky, naskytl se mu i jeho posádce první pohled na Bespin. A jak manévrovali přes mraky, všimli si, že je sleduje nějaké plavidlo. Han v něm rozeznal dvounohé vznášedlo, ale překvapilo ho, že loď se na frachťák začala mačkat. Falcon najednou poskočil, protože mu do trupu narazil laserový výboj. Na Falconu nikdo takové uvítání nečekal.

Neznámé plavidlo odvysílalo Falconu nějakou zprávu, která skoro zanikla v rušení.

„Ne,“ zavrčel Han v odpověď, „nemám povolení k přistání. Moje registrace je…“

Ale jeho slova spolklo hlasité zapraskání statické elektřiny. Dvounohé vznášedlo se s tím praskáním očividně nespokojilo. Znovu zahájilo palbu na Falcon, který se s každým zásahem otřásal a poskakoval.

Z reproduktorů ve frachťáku se ozval jasný varovný hlas: „Zůstaňte na příjmu. Při prvním agresivním pohybu budete zničeni.“

V té chvíli Han neměl vůbec v úmyslu dělat nějaké agresivní pohyby. Bespin byl jejich jedinou nadějí, a tak neměl v plánu znepřátelit si budoucí hostitele.

„Nejsou trochu netýkaví?“ zeptal se reaktivovaný See Threepio.

„Myslela jsem, že ty lidi znáš,“ řekla Leia hádavě a podezíravě se na Hana podívala.

„No,“ uhýbal Corellián, „už je to dlouhá doba.“ Chewbacca vrčel a štěkal a významně na Hana vrtěl hlavou.

„To bylo dávno,“ odsekl Han zostra. „Určitě už na všechno zapomněl.“ Ale začal uvažovat, jestli Lando skutečně zapomněl na minulost…

„Uděleno povolení k přistání na rampě 327. Jakmile se odchýlíte od letové dráhy, budete –“

Han vztekle rádio vypnul. Proč dělají takové fóry? Přichází přece v míru; nenechával Lando minulost spát? Chewbacca zamručel a podíval se na Sola, který se otočil k Leie a jejímu znepokojenému robotovi. „Pomůže nám,“ řekl, aby je všechny uklidnil. „Shodneme se…, fakt. Nebojte se.“

„Kdo se bojí?“ lhala nepřesvědčivě.

Tou dobou už průzorem kokpitu jasně viděli Oblačné město na Bespinu. Město bylo rozlehlé a vypadalo, že se vznáší v mracích, jak se nořilo z bílé atmosféry. Když se Millenium Falcon blížil k městu, bylo zřejmé, že rozsáhlá struktura města je zespodu podpírána tenkým stonkem. Základnou podpůrné nohy byl velký kruhový reaktor, který se vznášel v kypícím moři mraků.

Millenium Falcon se přiblížil k městu a zamířil na svou přistávací rampu, cestou letěl kolem zdvíhajících se věží a výškových budov, které byly rozeseté po celém městě. Mezi těmito stavbami křižovala další dvounohá vznášedla, která bez námahy klouzala mlhou.

Han citlivě vedl Falcon na přistání na rampě 327; a když lodní stroje naposledy zahučely a pak zmlkly, kapitán i jeho posádka uviděli, že se k nim blíží uvítací výbor s namířenými zbraněmi. Oblačné město mělo smíšené obyvatelstvo, takže ve skupině byli mimozemštané, droidi a lidé všech ras a podob. Jeden z lidí skupinu vedl, byl to Lando Calrissian.

Lando, hezký černoch asi stejného věku jako Solo, měl na sobě elegantní šedé kalhoty, modrou košili a vlající modrou kápi. Stál neúsměvně na přistávací rampě 327 a čekal, až se posádka Falconu vylodí.

Han Solo a princezna Leia se objevili ve vstupu lodi s připravenými blastery. Za nimi se tyčil obrovský Wookie s puškou v ruce a s bandalírem přehozeným přes levé rameno.

Han nepromluvil, jen mlčky pozoroval hrozivý uvítací výbor, který pochodoval přes rampu k nim. Ranní vánek zametal zem a nadouval Landův plášť jako obrovská tmavě modrá křídla.

„Nelíbí se mi to,“ zašeptala Leia Hanovi.

Jemu se to taky nelíbilo, ale nechtěl to dát princezně najevo. „Všechno bude v pořádku,“ řekl potichu. „Věř mi.“ Pak opatrně dodal: „Ale mějte oči na stopkách. Počkej tady.“

Han s Chewbaccou nechali Leiu, ať hlídá Falcon, a sešli po rampě, aby se setkali s Calrissianem a jeho nesourodou armádou. Obě skupiny se přibližovaly, až se Hana Calrissian zastavili tři metry od sebe. Dlouho se mlčky měřili.

Nakonec promluvil Calrissian, vrtěl hlavou a úkosem hleděl na Hana. „Co ty slizoune, podfukáři, prohnaný šejdíři,“ řekl chmurně.

„Všechno ti vysvětlím, kamaráde,“ vyhrkl Han, „jenom mě poslouchej.“

Lando, stále bez úsměvu, překvapil mimozemšťany i lidi, když řekl: „Jsem rád, že tě vidím.“

Han pochybovačně zvedl obočí. „Žádná hořkost?“

„Děláš si srandu?“ zeptal se Lando chladně.

Han začínal být nervózní. Odpustil mu nebo ne? Stráže a pobočníci pořád ještě nesklonili zbraně a Landův názor zůstával tajemstvím. Han se pokusil zakrýt starosti a galantně poznamenal: „Vždycky jsem říkal, že jsi gentleman.“

Druhý muž se konečně zakřenil, když to slyšel. „To bych řekl,“ chechtal se.

Han se ulehčeně rozesmál a dva staří přátelé se konečně objali jako dlouho odloučení společníci, kterými byli.

Lando mávl na Wookieho, který stál za svým pánem. „Jak se máš, Chewbacco?“ zeptal se přátelsky. „Pořád marníš čas s tímhle klaunem, co?“

Wookie zavrčel zdrženlivý pozdrav.

Calrissian nevěděl, co si z toho bručení má vybrat. „Dobrá,“ usmál se zpola nejistě. Ale jeho pozornost se od téhle střapaté hromady svalů a chlupů odvrátila k Leie, která sestupovala z rampy. Její líbezný zjev byl následován protokolárním droidem, který se cestou k Landovi a Hanovi opatrně rozhlížel.

„Ahoj! Koho to tu máme?“ vítal ji Calrissian obdivně. „Jmenuju se Lando Calrissian, jsem správce tohohle zařízení. A kdo jste asi vy?“

Princezna zůstala chladně zdvořilá. „Můžete mi říkat Leia,“ odpověděla.

Lando se formálně uklonil a jemně políbil princezně ruku. „A já,“ představoval se robot správci, „jsem See Threepio, lidskokyborgské vztahy – “

Ale než Threepio stačil dokončit svůj malý proslov, Han chytil Landa kolem ramen a směroval ho pryč od princezny. „Cestuje se mnou, Lando,“ připomněl starému příteli, „a nemám v úmyslu si ji nechat přebrat. Takže klidně zapomeň, že existuje.“

Lando se toužebně ohlížel, když s Hanem kráčel přes přistávací rampu, následován Leiou, Threepio a Chewbaccou. „To nebude snadné, příteli,“ řekl Lando lítostivě.

Pak se obrátil k Hanovi. „Co tě sem vlastně přivedlo?“

„Opravy.“

Lando předstíral paniku. „Co jsi to provedl s mou lodí?“ Han se s úšklebkem ohlédl na Leiu. „Falcon kdysi patřil Landovi,“ vysvětlil. „A Lando někdy zapomíná, že o něj přišel čestně a férově.“

Lando pokrčil rameny a nijak Hanovo chvástavé prohlášení nepopřel. „Ta loď mi už víckrát zachránila život. Je to nejrychlejší rachotina v galaxii. Co je s ní?“

„Hyperdrajv.“

„Hned pošlu své lidi, aby se na to podívali,“ řekl Lando. „Nesnesu pomyšlení, že Millenium Falcon postrádá svůj klenot.“

Skupina přešla úzký můstek, který spojoval přistávací plochu s městem – a všechny okamžitě okouzlila jeho krása. Viděli bezpočet malých náměstíček, lemovaných hladkými věžemi a stavbami. Konstrukce, které tvořily obchodní a obytné sekce Oblačného města, bíle svítily a jasně zářily v ranním slunci. Městské obyvatelstvo tvořily nejrůznější cizí rasy a kolem návštěvníků z Falconu prostornými ulicemi beze spěchu procházelo hodně obyvatel.

„Jak si stojí tvoje doly?“ zeptal se Han Landa.

„Ne tak dobře, jak bych rád,“ odpověděl Calrissian. „Jsme malé hnízdo a nejsme moc soběstační. Mám potíže s veškerým zásobováním a…“ Správce si všiml Hanova pobaveného úsměvu. „Co je na tom k smíchu?“

„Nic.“ Pak se Han zachechtal. „Nikdy bych neřekl, že v tom divokém intrikánovi, kterého jsem znal, se skrývá odpovědný starosta a obchodník.“ S jistou závistí si Han musel přiznat, že to na něho udělalo dojem. „Zvládáš to dobře.“

Lando se zkoumavě podíval na starého přítele. „Když tě vidím, na leccos se rozpomenu.“ Zavrtěl s úsměvem hlavou. „Ano, teď jsem zodpovědný. To je cena úspěchu. A víš co, Hane? Celou dobu jsi měl pravdu. Přeceňuje se to.“

Rozchechtali se, až se po nich několik chodců ohlédlo. See Threepio se trochu opozdil, fascinovaly ho zástupy cizinců v ulicích Oblačného města, vznášedla a úžasné, fantastické budovy. Obracel hlavu sem a tam a snažil se všechno registrovat svými počítačovými obvody.

Při obhlídce procházel kolem dveří, které vedly na ulici. Zaslechl, že se otevřely, otočil se a uviděl, že se z nich vynořila stříbrná jednotka R2; zastavil se a sledoval, jak robot odchází. Zatímco Threepio trčel na místě, uslyšel zpoza dveří pípání a hvízdání.

Nakoukl dovnitř a uviděl v předsíni známého droida. „Ach, jednotka R2!“ zaševelil blaženě. „Už jsem skoro zapomněl, jak vypadají.“

Threepio prošel dveřmi a vešel do místnosti. Okamžitě ucítil, že nejsou s jednotkou R2 sami. Překvapeně zvedl zlaté ruce a na obličejové destičce mu ztuhl udivený výraz. „A jéje!“ vykřikl. „Ti vypadají jako –“

Když promluvil, zasáhl ho do kovové hrudi laserový paprsek a rozmetal ho dvaceti směry po místnosti. Jeho bronzové paže a nohy sebou práskly do zdi a sesypaly se na kouřící hromadu, stejně jako zbytek mechanického těla.

Dveře se za ním zabouchly.

Kousek odtud Lando vedl skupinku do svých kanceláří a cestou bílými koridory jim ukazoval různé zajímavosti. Nikdo z nich se při povídání o životě na Bespinu nevšiml, že Threepio chybí.

Ale Chewbacca se najednou zarazil, zvědavě začenichal ve vzduchu a ohlédl se. Pak pokrčil mohutnými rameny a následoval ostatní.

Luke byl dokonale klidný. Ani tato pozice v něm nebudila napětí, neklid nebo nejistotu, žádný z těchto negativních pocitů, které zažíval, když se poprvé pokoušel o tento cvik. Stál, dokonale vyvážený, na jedné ruce. Věděl že je s ním síla.

Jeho trpělivý mistr, Yoda, klidně seděl Lukovi na chodidlech. Luke se naplno soustředil na úkol a najednou zvedl čtyři prsty ze země. Bez narušení rovnováhy stál vzhůru nohama – na palci.

Luke byl rozhodný, a to ho nutilo učit se rychle. Do učení byl celý žhavý a zkoušky, které mu Yoda určoval, ho nezkrušily. A teď věřil, že až konečně tuhle planetu opustí, bude z něho hotový rytíř řádu Jedi.

Rychle se naučil ovládat sílu a dokázal opravdové zázraky. Yodovi dělaly učedníkovy pokroky také trochu větší radost. Jednou, zatímco Yoda stál poblíž a pozoroval ho, Luke použil sílu tak, že vyzvedl dvě velké bedny s výstrojí a nechal je viset ve vzduchu. Yoda měl radost, ale všiml si Artoo Detoo, který sledoval tuto holou nemožnost a vydával elektronické nevěřícné pípání. Mistr Jedi vztáhl ruku a silou zvedl malého droida ze země.

Artoo se vznášel a jeho zmatené vnitřní okruhy a senzory se snažily vypátrat neviditelnou moc, která ho drží ve vzduchu. A najednou s ním neviditelná ruka vyvedla další kousek: pořád ve vzduchu se malý robotek najednou ocitl vzhůru nohama. Jeho bílé nožičky zoufale kopaly a oblá hlava bezmocně rotovala dokola. Když Yoda konečně ruku stáhl, droid i s dvěma zásobními bednami se v pádu zakymácel. Na zem ale dopadly jen bedny. Artoo zůstal viset v prostoru.

Artoo otočil hlavu a uviděl svého mladého pána, jak stojí s nataženou rukou a brání Artoo v osudovém pádu.

Yoda zavrtěl hlavou, pohotové myšlení a ovládání jeho učedníka na něho udělalo dojem.

Yoda vyskočil Lukovi na paži a oba dva se obrátili k domovu. Ale na něco zapomněli: Artoo Detto pořád visel ve vzduchu, zdivočele pískal a hvízdal a snažil se přilákat na sebe pozornost. Yoda si z utrápeného robotka zase jenom vystřelil, a když s Lukem kráčeli pryč, Artoo slyšel zvonivé trylkování, když se mistr řádu Jedi smál. Teprve potom se droid začal pomalu snášet k zemi.

O něco později, když se šero plížilo hustým listovím v bažině, Artoo čistil trup X-plánu, Z rybníka do vchodu v boku lodi se táhla hadice a robot oplachoval loď mohutným proudem vody. A zatímco pracoval, Luke s Yodou seděli na mýtině; Luke měl soustředěně zavřené oči.

„Buď klidný,“ řekl mu Yoda. „Díky síle uvidíš věci: jiná místa, jiné myšlenky, budoucnost, minulost, dávno zmizelé přátele.“

Luke se ztrácel sám sobě, jak se soustředil na Yodova slova. Přestal si uvědomovat své tělo a nechal vědomí klouzat se slovy svého mistra.

„Mysl se mi plní tolika představami.“

„Ovládat, musíš se naučit ovládat to, co vidíš,“ poučoval ho mistr Jedi. „Není to snadné, není to rychlé.“

Luke zavřel oči, uvolnil se a začal si čistit mozek, začal ovládat představy. Konečně tam cosi bylo, nejdřív nejasné, bylo to cosi bílého, beztvarého. Postupně se obraz jasnil. Zdálo se, že je to město, město, které snad plulo ve vzdouvajícím se bílém moři.

„Vidím město v mracích,“ řekl konečně.

„Bespin,“ určil ho Yoda. „Vidím ho taky. Máš tam přátele, he? Soustřeď se a uvidíš je.“

Luke se soustředil ještě víc. A město v oblacích se projasnilo. Dokázal vidět těla, povědomé rysy lidí, které znal.

„Vidím je!“ vykřikl Luke s očima pořád zavřenýma. Pak jeho tělo i ducha zachvátila náhlá křeč. „Mají bolesti. Trápí se.“

„To vidíš budoucnost,“ vysvětloval Yodův hlas. Budoucnost, myslel si Luke. Takže bolest, kterou cítil, se k jeho přátelům ještě nedostala. Snad není budoucnost nezměnitelná.

„Zemřou?“ zeptal se mistra.

Yoda zavrtěl hlavou a mírně pokrčil rameny. „Těžko se to dá uvidět. Budoucnost je stále v pohybu.“

Luke znovu otevřel oči. Vstal a rychle začal sbírat výstroj. „Jsou to moji přátelé,“ řekl, protože předpokládal, že mu mistr Jedi bude vymlouvat, aby udělal to, co udělat musí.

„A proto,“ dodal Yoda, „se musíš rozhodnout, jak nejlépe jim pomůžeš. Ale nebudeš hotov s výcvikem. Zničíš tak všechno, za co bojovali a proč trpěli.“

Jeho slova Luka zamrazila. Mladík padl k zemi, cítil, že se utápí v beznaději. Opravdu by mohl zničit všechno, proč pracoval, a možná také své přátele? Ale jak by se mohl nepokusit zachránit je?

Artoo vycítil pánovo zoufalství, přijel blíž a snažil se ho utěšit, jak mohl.

Chewbacca, který měl o See Threepio čím dál větší starosti, se oddělil od Hana Sola a ostatních a začal se po chybějícím droidovi shánět. Stačilo mu řídit se ostrými wookijskými instinkty, když přicházel neznámými bílými průchody a koridory na Bespinu.

Podle smyslů Chewbacca konečně došel do rozlehlé místnosti v koridoru na vnější straně Oblačného města. Přiblížil se ke vchodu.do místnosti a zaslechl řinčení kovových předmětů. Do něj se mísilo hluboké bručení tvorů, se kterými se nikdy předtím nesetkal.

Místnost, kterou našel, byla skládka Oblačného města – skladiště všech rozbitých strojů ve městě a jiného kovového odpadu.

Uprostřed kovových součástek a zkroucených drátů stála čtyři stvoření podobná prasatům. Hlavy měla hustě porostlé bílými vlasy, které jim spadaly přes vrásčité prasečí rypáky. Humanoidi – na téhle planetě se jim říkalo ugnaugti – pilně sbírali šrot a házeli ho do jámy s roztaveným kovem.

Chewbacca vstoupil do místnosti a uviděl, že jeden ugnaugt drží povědomý kus zlatého kovu.

Prasečí bytost už zvedla ruku, aby hodila odtrženou kovovou nohu do syčící jámy, když Chewbacca zařval a zoufale se rozštěkat. Ugnaugt nohu pustil a vyděšeně i s kamarády utekl.

Wookie kovovou nohu popadl a pořádně si ji prohlédl. Nemohl se mýlit. Zuřivě zavrčel na schoulené ugnaugty, kteří se třásli a chrochtali jako stádo vystrašených prasat.

Do kruhového salónku apartmá, který byl přidělen Hanu Solovi a jeho posádce, proudilo sluneční světlo. Salónek byl bílý a jednoduše zařízený, stála tam pohovka, stůl a víc skoro nic. Čtvery zasunovací dveře v kruhové zdi vedly do dalších oddělených apartmá.

Han se vyklonil z velkého okna, aby si užil panoramatického výhledu na Oblačné město. Ten pohled bral dech dokonce i tak ostřílenému hvězdnému harcovníkovi. Pozoroval vznášedla, která se protahovala mezi výškovými stavbami, pak se podíval dolů na lidi, kteří proudili sítěmi ulic. Chladné, čisté povětří mu ovívalo tvář a aspoň v této chvíli měl pocit, že nemá vůbec žádné starosti.

Dveře za ním se otevřely, otočil se tedy a uviděl, že ve vchodu do svého apartmá stojí princezna Leia. Byla okouzlující. Měla na sobě červené šaty a bělostný plášť, sahající až k zemi, a vypadala nádherněji, než ji kdy Han předtím viděl. Dlouhé tmavé vlasy, svázané stuhami, měkce rámovaly její oválnou tvář. Dívala se na něho a usmívala se jeho uchvácenému výrazu.

„Na co tak civíš?“ zeptala se a začínala se červenat. „Kdo civí?“

„Vypadáš hloupě,“ řekla se smíchem. „Ty vypadáš báječně.“

Leia se v rozpacích podívala stranou. „Už se objevil Threepio?“ zeptala se, aby změnila téma.

Solo se probral z okouzlení. „Cože? Aha. Chewie ho šel hledat. Na to, aby se ztratil, je pryč už moc dlouho.“ Poplácal měkkou pohovku. „Pojď sem,“ lákal ji. „Chci to vyzkoušet.“

Chvíli o jeho pozvání přemýšlela, pak přišla blíž a posadila se vedle něho na pohovku. Hana zaplavila radost, když viděl takovou poddajnost, a naklonil se k ní, aby jí položil ruku kolem ramen. Ale než pohyb dokončil, ozvala se: „Doufám, že Luke si s flotilou poradil.“

„Luke!“ Začínal toho mít dost. Co ještě se od něho čekalo v téhle hře na nedobytnost? Byla to její hra a její pravidla – ale on se přece rozhodl, že bude hrát. Byla příliš milá, než aby dokázal odolat. „Určitě je v pořádku,“ řekl Han chlácholivě. „Nejspíš teď někde sedí a přemýšlí, co právě děláme.“

Přisunul se blíž, chytil ji kolem ramen a přitáhl ji k sobě. Vstřícně se na něho dívala, sklonil se, aby ji políbil – ale v té chvíli se rozletěly jedny dveře. Dovnitř se vpotácel Chewbacca s bednou plnou znepokojivě známých kovových součástek – zbytků, bronzových úlomků a kousků, které zbyly ze See Threepio. Wookie s žuchnutím postavil bednu na stůl. Kývl na Hana a úzkostně štěkal a vrčel.

„Co se mu stalo?“ zeptala se Leia a přistoupila blíž, aby prozkoumala hromadu součástek.

„Našel Threepio na skládce.“

Leia zalapala po dechu. „To je kaše! Chewie, myslíš, že ho dokážeš opravit?“

Chewbacca studoval sbírku robotových součástek, pak se podíval na princeznu, pokrčil rameny a zavyl. Připadalo mu, že je to nemožné.

„Co kdybychom ho odvezli k Landovi, aby ho opravil?“ navrhl Han.

„Ne, díky,“ odpověděla Leia a chladně se mu zadívala do očí. „Něco tu nehraje. Tvůj přítel Lando je velice šarmantní, ale já mu nevěřím.“

„No, já mu teda věřím,“ odporoval Han a bránil hostitele. „Poslouchej, zlatíčko, vůbec by se mi nelíbilo, kdybys obviňovala mého přítele, že – “

Ale přerušilo ho zabzučení klouzajících dveří a do salónku vstoupil Lando Calrissian. Srdečně se usmála šel ke skupince. „Promiňte, neruším?“

„Ani ne,“ řekla princezna zdrženlivě.

„Můj bože,“ řekl Lando, který nebral na vědomí, jak je k němu chladná, „vaší kráse se nic nevyrovná. Skutečně patříte sem k nám, mezi oblaka.“

Ledově se usmála. „Díky.“

„Doprovodila byste mě na malé občerstvení?“

Han musel uznat, že má trochu hlad. Ale z nějakého důvodu, na který nedokázal přijít, jím vůči příteli projelo podezření. Nepamatoval si, že by Calrissian býval tak zdvořilý, tak uhlazený. Možná měla Leia pravdu…

Jeho myšlenky přerušilo Chewbaccovo nadšené štěknutí při zmínce o jídle. Velký Wookie si při té vyhlídce olizoval rty. „Zváni jsou samozřejmě všichni,“ řekl Lando.

Leia se chopila Landova nabídnutého rámě, a když skupinka odcházela ke dveřím, Calrissian mrkl po krabici s částmi zlatého robota. „Máte problémy s droidem?“ zeptal se.

Han a Leia si vyměnili rychlé pohledy. Jestli Han chtěl Landa požádat o pomoc při opravě droida, teď měl příležitost. „Nehoda,“ zabručel. „Nic, co bysme sami nezvládli.“

Vyšli ze salónku a rozpadlé pozůstatky protokolárního droida nechali za sebou.

Kráčeli dlouhými bílými koridory a Leia šla mezi Hanem a Landem. Han si vůbec nebyl jistý, jestli se mu zamlouvá představa, že bude soutěžit s Landem o Leinu náklonnost, zvlášť za takových okolností. Ale teď byli závislí na Landově dobré vůli. Neměli na vybranou.

Za chůze se k nim připojil Landův osobní pobočník, vysoký lysý muž v šedém kabátě s balónovitými žlutými rukávy. Pobočník měl rádiové zařízení, které měl připevněné zezadu k hlavě tak, že mu přikrývalo obě uši. Šel vedle Chewbaccy kousek za Hanem, Leiou a Landem, a cestou k Landově jídelně správce popisoval statut jeho planetární vlády.

„Takže vidíte,“ vysvětloval Lando, „jsme svobodná stanice a nespadáme pod jurisdikci Impéria.“

„Znamená to, že patříte do důlního cechu?“ zeptala se Leia.

„Vlastně ne. Naše počínání je tak nepatrné, že si ho nikdo nevšimne. Hodně z našich obchodů je…, no, neoficiálních.“ Vkročili na verandu, která měla výhled na spirálovité střechy Oblačného města. Odtud viděli několik vznášedel, která půvabně klouzala kolem krásných věžovitých staveb. Byl to úchvatný pohled a na návštěvníky velmi zapůsobil.

„Je to skvělé místo,“ básnila Leia.

„Ano, jsme na ně hrdí,“ odpověděl Lando. „Zjistíte, že vzduch je tu docela zvláštní…, velmi povzbudivý.“ Významně se na Leiu usmál. „Mohl by se vám zalíbit.“

Hanovi Landův svůdný pohled neunikl – a vůbec se mu nelíbil. „Nemáme v plánu zůstat tu moc dlouho,“ řekl bryskně.

Leia vytáhla obočí a uličnicky se na soptícího Hana podívala. „Myslím, že je to zde velmi uklidňující.“

Lando se pousmál a odvedl je z verandy. Blížili se k jídelně s masivními zavřenými dveřmi, a když se před nimi zastavili, Chewbacca zvedl hlavu a zvědavě nabral vzduch do nozder. Otočil se a naléhavě štěkl na Hana.

„Teď ne, Chewie,“ odbyl ho Han a obrátil se ke Calrissianovi. „Lando, nebojíš se, že vás Impérium náhodou odhalí a zatrhne ti to?“

„Takové nebezpečí tu bylo vždycky,“ odpověděl správce. „Vznáší se jako stín nad vším, co jsme tu postavili. Ale okolnosti se vyvinuly tak, že si zajistíme bezpečnost. Chápeš, udělal jsem opatření, které navždycky udrží Impérium v bezpečné vzdálenosti.“

S tím se mohutné dveře rozevřely – a Han okamžitě pochopil, o jaké „opatření“ se jedná. U vzdáleného konce rozlehlého banketového stolu stál nájemný zabiják Boba Fett.

Fett stál vedle židle, ve které bylo usazeno zlo samo – Darth Vader. Temný pán se pomalu vztyčil do své dvoumetrové, hrozivé výšky.

Han vrhl po Landovi ten nejvražednější pohled.

„Je mi to líto, kamaráde,“ řekl Lando trochu omluvně. „Neměl jsem na vybranou. Přiletěli těsně před tebou.“

„Mně je taky líto,“ odsekl Han. Ve vteřině vytasil blaster z pouzdra, zamířil přímo na černou postavu a začal pumpovat laserové výboje směrem k Vaderovi. Ale muž, který uměl tasit snad nejrychleji v galaxii, nebyl tak rychlý, aby Vadera překvapil. Než výboje přeletěly polovinu stolu, Temný pán zvedl obrněnou ruku a bez námahy je odrazil, takže se rozbily o zeď v neškodném ohňostroji.

Han, ohromený tím, co právě viděl, se pokusil vypálit znovu. Ale než mohl spustit další výboj, cosi – cosi neviditelného, ale neuvěřitelně silného – mu vyrazilo zbraň a poslalo ji Vaderovi přímo do ruky. Havraní postava klidně položila zbraň na desku jídelního stolu.

Bylo slyšet jeho hlasitý dech, který sykavě pronikal skrz obsidiánovou masku, a Temný pán se obrátil na svého rádoby vraha: „Následujte nás laskavě.“

Když se Artoo Detoo brodil bahnitými kalužemi, cítil, jak mu do kovového krytu buší déšť. Chtěl se schovat v Yodově malé chýši a zanedlouho jeho optické senzory zjistily zlatou záři, která se linula z oken. Jak se blížil k vlídnému domku, cítil robotskou úlevu, že se konečně dostane z toho rozčilujícího, vytrvalého deště.

Ale když se pokusil projít vchodem, zjistil, že jeho neohebné droidí tělo se dovnitř prostě nedostane; zkoušel to z jednoho úhlu, pak z druhého. Nakonec do jeho počítačové mysli proniklo poznání, že má prostě nevhodný tvar.

Sotva věřil svým senzorům. Jak nakukoval do domku, skenoval pilně se pohybující postavu, která cosi kutila v kuchyni, míchala něco kouřícího v kotlících, krájela tohle a tamto, pobíhala sem a tam. Ale postava v Yodově kuchyňce, která plnila všechny Yodovy kuchařské povinnosti, nebyl mistr Jedi – ale jeho učedník.

Yoda, jak ukázalo Artoovo skenování, prostě seděl, pohodlně si pozoroval svého mladého žáka z vedlejší místnosti a tiše se usmíval. Ale najednou, uprostřed práce, se Luke zastavil, jako by uviděl něco bolestivého.

Yoda si všiml Lukova ustaraného pohledu. Zatímco studenta pozoroval, objevily se za Yodovými zády tři zářivé koule a neslyšně vyrazily, aby na mladého Jedi zaútočily zezadu. Luke se okamžitě obrátil, v jedné ruce pokličku a v druhé lžíci.

Koule vysílaly jeden výboj za druhým přímo na Luka. Ale ten s udivující zručností všechny odrazil. Jednu kouli odpálil k otevřeným dveřím, kde stál Artoo a pozoroval svého pána. Ale věrný droid zahlédl svítivou kouli příliš pozdě, aby se vyhnul výboji, který po něm střelil. Náraz srazil vřeštícího robota k zemi s takovým žbuch, že mu skoro vytřáslo elektronické vnitřnosti.

Později večer, poté, co žák úspěšně absolvoval spoustu zkoušek, unavený Luke Skywalker konečně usnul na zemi před Yodovým domem. Pořád se budil, převaloval se a tiše sténal. Znepokojený droid se postavil k němu, natáhl vysouvací paži a přikryl Luka dekou, která trochu sklouzla. Ale sotva se Artoo chtěl odsunout, Luke začal naříkat a třást se, jako by ho posedla zlá noční můra.

Yoda uvnitř domu také nářek uslyšel a vyběhl ze dveří. Luke se naráz vytrhl ze spánku. Nepřítomně se podíval po sobě, pak uviděl učitele, který ho starostlivě pozoroval od domu. „Nemůžu se zbavit té vize,“ řekl Luke Yodovi. „Moji přátelé… mají potíže…, a já cítím, že – “

„Luke, nesmíš tam jít,“ varoval ho Yoda.

„Ale Han a Leia zemřou, jestli nepůjdu.“

„Nevíš to určitě.“ To zašeptal Ben, který se před ním začal materializovat. Postava v tmavém plášti stála jako chvějivý obraz a řekl Lukovi: „Ani Yoda nevidí, jaký je čeká osud.“

Ale Luke se o své přátele hrozně bál a byl rozhodnutý něco udělat. „Můžu jim pomoct!“ trval na svém.

„Ještě nejsi připravený,“ řekl Ben jemně. „Ještě pořád se musíš mnohému učit.“

„Cítím sílu,“ řekl Luke.

„Ale neumíš ji ovládat. To je pro tebe nebezpečné období, Luke. Teď jsi nejvnímavější vůči pokušením odvrácené strany.“

„Ano, ano,“ dodal Yoda. „Naslouchej Obi-Wanovi, mladíku. Ten strom. Pamatuješ, jak jsi u stromu prohrál, he?“

Luke se bolestivě rozpomněl, i když cítil, že tou zkušeností zesílil a mnohé pochopil. „Od té doby jsem se hodně naučil. A vrátím se, abych všechno dokončil. Slibuju to, mistře.“

„Podceňuješ císaře,“ řekl mu Ben smrtelně vážně. „Chce tebe. Proto tvoji přátelé trpí.“

„A proto,“ řekl Luke, „musím jít.“

Kenobi byl neoblomný. „Nedovolím, abych tě ztratil, jako jsem kdysi ztratil Vadera.“

„To se nestane.“

„Jenom dokonale vycvičený rytíř Jedi, se silou jako spojencem, přemůže Vadera a jeho císaře,“ zdůraznil Ben. „Jestli teď ukončíš výcvik, jestli si vybereš rychlou a snadnou cestu – jako to udělal Vader –, staneš se pomocníkem zla a galaxie se propadne hlouběji do propasti nenávisti a zoufalství.“

„A ty musejí být zastaveny,“ vložil se Yoda. „Slyšíš? Na tom záleží všechno.“

„Jsi poslední Jedi, Luku. Jsi naše jediná naděje. Buď trpělivý.“

„To mám obětovat Hana a Leiu?“ zeptal se mladík nedůvěřivě.

„Jestli ctíš to, zač bojují,“ řekl Yoda a na chvilku se odmlčel, „… ano!“

Luka zaplavila strašná úzkost. Nebyl si jistý, jestli dokáže podřídit své pocity radě dvou velkých učitelů. Jeho přátelé byli v hrozném nebezpečí, a on je samozřejmě musí zachránit. Ale učitelé mu říkali, že není připravený, že je příliš zranitelný oproti Vaderovi a jeho císaři, že tím by ublížil přátelům i sobě – a možná by byl navěky ztracen na cestě zla.

Ale jak by se mohl bát tak abstraktních záležitostí, když Han a Leia jsou skuteční a prodělávají muka? Jak by si mohl dovolit bát se nebezpečí, které mu snad hrozí, když jeho přátelé teď byli ve skutečném nebezpečí smrti?

Dál už se nerozmýšlel, co má dělat.

Druhého dne bylo na bažinaté planetě šero, když se Artoo Detoo usadil do svého výklenku za kokpitem Lukova X-plánu. Yoda stál na jedné straně a pozoroval Luka, jak ve světle reflektorů na křídlech nakládá krabice po jedné do břicha stíhačky.

„Nemohu tě chránit, Luku,“ ozval se hlas Bena Kenobiho, sotva jeho postava v plášti získala pevné obrysy. „Jestli sis vybral, že se utkáš s Vaderem, uděláš to sám. Když ses tak jednou rozhodl, nemůžu zasahovat.“

„Rozumím,“ řekl Luke klidně. Pak se obrátil na droida a řekl: „Artoo, zažehni pohonné konvertory.“

Artoo, který už uvolnil lodní spojky, šťastně hvízdl, rád, že opouští tenhle ponurý bažinatý svět, který se určitě pro droida nehodil.

„Luke,“ radil Ben, „používej sílu jenom pro poznání a obranu, ne jako zbraň. Nepodléhej nenávisti nebo vzteku. Zavedou tě na cestu na odvrácenou stranu.“

Luke přikývl, poslouchal jenom na půl ucha. Myšlenkami už byl na dlouhé cestě a u obtížných úkolů, které má před sebou. Musí zachránit přátele, kteří jsou kvůli němu v nebezpečí. Vlezl do kokpitu a podíval se na maličkého mistra Jedi.

Yodovi dělal jeho učedník velké starosti. „Vader je silný,“ varoval ho chmurně. „Tvůj osud je v mlhách. Pamatuj na to, co ses naučil. Všímej si všeho, všeho! Může tě to zachránit.“

„Budu, mistře Yodo,“ ujistil ho Luke. „Budu a vrátím se, abych dokončil, co jsem začal. Dávám vám na to své slovo!“

Artoo zavřel kokpit a Luke nastartoval motory.

Yoda a Obi-Wan Kenobi pozorovali, jak X-plán túruje motory a začíná se zvedat.

„Říkal jsem ti to, říkal,“ řekl Yoda trpce, když se štíhlá stíhačka nořila do mlžného nebe. „Je lehkomyslný. Teď bude všechno ještě horší.“

„Ten chlapec je naše jediná naděje,“ řekl Ben Kenobi s pohnutím.

„Ne,“ opravil Kenobiho jeho bývalý učitel s vědoucím zábleskem ve velkých očích, „je tu ještě jeden.“

Yoda zvedl hlavu k tmavnoucímu nebi, na kterém se Lukova loď proměnila ve hvězdičku sotva rozeznatelnou od ostatních.