ězdné Války: Impérium vrací úder

VII.

Dvojitá křídla X-plánu Luka Skywalkera se stáhla tak, že vytvořila křídlo jediné, a malé, štíhlé plavidlo vystřelilo daleko od planety sněhu a ledu.

Během letu měl mladý velitel čas připomenout si události několika minulých dnů. Měl nyní čas uvažovat nad záhadnými slovy přízračného Bena Kenobiho a přemýšlet o přátelství s Hanem Solem, a také o nejasném vztahu s Leiou Organou. Když si vzpomněl na lidi, o které měl největší starost, dospěl náhle k rozhodnutí. Naposledy se ohlédl na malou ledovou planetu a řekl si, že už se tam nikdy nevrátí.

Luke cvakl několika spínači na řídicí desce a zvedl X-plán do strmého stoupání. Pozoroval, jak se kolem míhají mračna, když uháněl nejvyšší rychlostí novým směrem. Právě znovu letoun vyrovnával, když Artoo, pořád zastrčený ve svém výklenku, začal hvízdat a pípat.

Miniaturní počítač instalovaný v Lukově lodi na překládání droidovy řeči zobrazil zprávu malého droida na obrazovce kontrolního panelu.

„Nic se neděje, Artoo,“ odpověděl Luke, když si překlad přečetl. „Jenom nabírám nový kurs.“

Malý droid vzrušeně pípl a Luke se otočil, aby si přečetl novou zprávu.

„Ne,“ odpověděl Luke, „nepřidáme se k ostatním.“ Tahle zpráva Artoo zarazila, vydal okamžitě sérii prudkých zvuků.

„Míříme do systému Dagobah,“ odpověděl Luke.

Robot znovu zapípal, počítal objem paliva, které X-plán měl s sebou.

„Máme dost energie.“

Artoo dal průchod dlouhé řadě houkání a hvízdání. „Nepotřebují nás tam,“ řekl Luke na droidovy otázky, které se týkaly plánovaného místa setkání povstalců.

Artoo pak jenom jemným písknutím připomněl rozkaz princezny Leiy. Mladý pilot podrážděně vykřikl: „Já ten rozkaz ruším! A teď už buď zticha!“

Malý droid ztichl. Luke byl koneckonců u povstalců velitelem a jako takový mohl rozkazy rušit. Právě dolaďoval řízení, když Artoo znovu zacvrlikal.

„Ano, Artoo,“ vzdychl Luke.

Tentokrát droid vydal sérii měkčích zvuků, opatrně vybíral každé pípnutí a písknutí. Nechtěl Luka rozzlobit, ale pro Artoo bylo důležité, aby ohlásil, na co přišly jeho počítače.

„Ano, Artoo, já vím, že systém Dagobah není na žádné naší navigační mapě. Ale neboj se. Existuje.“

Další starostlivé pípnutí z jednotky R2.

„Vím to naprosto jistě,“ řekl mladík ve snaze uklidnit mechanického společníka. „Věř mi.“

Ať Artoo důvěřoval nebo nedůvěřoval lidské bytosti u řízení X-plánu, stejně si jenom vzdychavě pískl. Chvíli byl úplně potichu, jako by přemýšlel. Pak znovu zapípal.

„Ano, Artoo?“

Tuhle řeč robot dával dohromady ještě opatrněji než tu předchozí – pískané věty zněly vyloženě taktně. Zdálo se, že Artoo vůbec nechce urazit člověka, kterému se svěřil. Ale nebylo by možné, kalkuloval robot, že lidský mozek trošičku vynechává? Koneckonců, dlouho ležel v závějích na Hothu. Nebo, jak Artoo spočítal další možnost, třeba ho ledová příšera wampa bacila víc, než Too Onebee diagnostikoval? …

„Ne,“ odpověděl Luke, „hlava mě nebolí. Cítím se dobře. Proč?“

Artoo zdrženlivě a nevinně zacvrlikal.

„Žádná závrať, žádná ospalost. Jizvy už taky zmizely.“ Další písknutí končilo tázavě.

„Ne, všechno je v pořádku, Artoo. Radši to nechám chvíli přepnuté na manuální řízení.“

Pak podsaditý robotek vyrazil závěrečné fňuknutí, které Lukovi znělo jako vyjádření porážky. Luka pobavilo, jak se droid stará o jeho zdraví. „Důvěřuj mi, Artoo,“ řekl Luke a lehce se usmál. „Vím, co dělám, a bezpečně nás tam dostanu. Není to daleko.“

Han Solo už byl zoufalý. Falcon pořád ještě nedokázal setřást stíhačky TIE ani obrovský hvězdný destruktor, které na nich visely.

Solo přeběhl do nákladního prostoru a začal horečně spravovat nefungující jednotku hyperdrajvu. Bylo ale nemožné provést tak delikátní opravu, když se Falcon otřásl s každou ranou flaky ze stíhaček.

Han křičel rozkazy na druhého pilota, který prověřoval mechanismy tak, jak mu bylo přikázáno. „Horizontální zesilovač.“

Wookie štěkl. Zdál se mu v pořádku. „Aluviální tlumič.“

Další štěknutí. Ta součástka byla taky na místě. „Chewie, podej mi klíče.“

Chewbacca přeběhl ke skříni s nářadím. Han popadl klíče, pak se zastavil a podíval se na věrného wookijského přítele. „Nevím, jak se z tohohle dostaneme,“ přiznal.

Pak cosi s dunivým bum udeřilo Falcon do boku, až se loď vzepjala a otočila.

Chewbacca postrašeně zaštěkal.

Han se při nárazu chytil, takže mu klíče vyletěly z ruky. Když znovu nabral rovnováhu, zavolal na Chewbaccu přes celý ten rámus: „To nebyl laser! Něco nás zasáhlo!“

„Hane … Hane …,“ volala ho princezna Leia z kokpitu. Byla zoufalá. „Pojďte sem nahoru!“

Jako střela vyletěl z nákladového prostoru a utíkal s Chewbaccou zpátky do kokpitu. To, co uviděli za okny, je ohromilo. „Asteroidy!“

Obrovské kusy letících kamenů se řítily vesmírem, kam až dohlédli. Jako by nestačily ty zatracené císařské lodě!

Han se okamžitě vrátil do pilotního křesla a ještě jednou prověřil řízení Falconu. Druhý pilot se posadil na své místo zrovna ve chvíli, kdy příď míjel obzvlášť veliký asteroid.

Han cítil, že si musí zachovat co nejchladnější hlavu; jinak by mohli ztratit víc než nějakou tu minutu. „Chewie,“ přikázal, „dej tam dva sedm dva.“

Leia zalapala po dechu. Věděla, co Hanův rozkaz znamená, a tak riskantní plán ji ohromil. „Přece nemíříte přímo do pole asteroidů?“ zeptala se v naději, že rozkazu špatně rozuměla.

„Žádný strach, tam nás sledovat nebudou!“ křikl potměšile. „Jestli bych směl připomenout, pane,“ ozval se Threepio ve snaze působit jako racionální prvek, „pravděpodobnost úspěšné navigace skrz pole asteroidů je přibližně dva tisíce čtyři sta šedesát sedm ku jedné.“

Zdálo se, že ho nikdo neslyšel.

Princezna Leia se zakabonila. „Nemusíte se namáhat, abyste tímhle na mě udělal dojem,“ řekla, když do Falconu tvrdě narazil další asteroid.

Han se výtečně bavil a radši si jejího špičkování nevšímal. „Držte se, drahoušku,“ zasmál se a chytil řízení pevněji. „Trošku si zalítáme.“

Leia sebou trhla a pak se odevzdaně zapasovala pořádně do sedadla.

Wookie se otočila zavrčel na See Threepio, který si pořád mumlal výpočty. Threepio si radši hlasový výstup vypnul.

Ale Han se soustředil jenom na provedení svého plánu. Věděl, že vyjde; musel – nebyla jiná možnost. Řídil se spíš instinktem než přístroji a vedl loď neřídnoucím deštěm kamenů. Rychle pohlédl na obrazovky skenerů a uviděl, že stíhačky TIE a Avengers se ještě honu nevzdaly. To bude císařský pohřeb, pomyslel si, když manévroval s Falconem krupobitím asteroidů.

Podíval se na další obrazovku a usmál se, protože ukázala kolizi asteroidu a jedné stíhačky TIE. Výbuch se na obrazovce projevil záplavou světla. V téhle nikdo nepřežil, pomyslel si Han.

Piloti stíhaček TIE pronásledující Falcon patřili k nej-lepším v Impériu. Ale s Hanem Solem nemohli soutěžit. Buď nebyli tak dobří, nebo nebyli takoví blázni. Jenom šílenec by zamířil s lodí na sebevražednou cestu mezi těmihle asteroidy. Ať byli blázniví nebo nebyli, piloti neměli na vybranou a museli pokračovat v pronásledování. Nepochybně dávali přednost zániku v kamenném bombardování před hlášením Temnému pánovi, že neuspěli.

Největší císařský hvězdný destruktor se majestátně odpoutal z oběžné dráhy Hothu. Po stranách letěly další dva hvězdné destruktory a celou skupinu provázely ochranné letky menších bitevních lodí. V ústředním destruktoru stál admirál Piett před soukromou meditační komnatou Darth Vadera. Horní deska vchodu se pomalu zvedla, až Piett zahlédl pána v plášti, stojícího ve stínu. „Lorde,“ začal Piett uctivě.

„Pojďte dál, admirále.“

Admirála Pietta naplnila posvátná bázeň, když vkročil do spoře osvětlené místnosti a blížil se k Temnému pánovi ze Sithu. Z lorda viděl jenom siluetu, takže Piett stěží rozeznal obrysy souboru mechanických zařízení, která odstranila dýchací trubici Vaderovi z obličeje. Piett se otřásl, když si uvědomil, že asi bude první, kdo uvidí pána bez masky.

Ten pohled byl hrozivý. Vader, zády k Piettovi, byl oblečený celý v černém; ale nad černým límcem pobitém hřeby zářila jeho nahá hlava. I když se admirál snažil odvrátit oči, morbidně fascinován hleděl stále na tu bezvlasou, jako lebka vypadající hlavu. Pokrývala ji změť jizev, které zvrásnily Vaderovu mrtvolně bledou kůži. Piettovi bleskla hlavou myšlenka, že možná těžce zaplatí za to, že uviděl něco, co nesměl spatřit nikdo jiný. Ale právě v té chvíli robotovy ruce chytily černou přilbici a jemně ji nasunuly na hlavu Temného pána.

Když byla černá přilba na místě, Darth Vader se obrátil, aby vyslechl admirálovo hlášení.

„Naše stíhačky zahlédly Millenium Falcon, lorde. Vlétl do pole asteroidů.“

„Asteroidy mě nezajímají, admirále,“ řekl Vader a pomalu sevřel ruku v pěst. „Chci tu loď, žádné výmluvy. Jak dlouho bude trvat, než budete mít Skywalkera a ty druhé v Millenium Falcon?' `

„Brzy, lorde Vadere,“ odpověděl admirál a třásl se hrůzou. „Tak tak, admirále…,“ řekl Darth Vader pomalu, „…brzy.“

Proti Millenium Falcon se řítily dva obrovské asteroidy. Pilot rychle provedl odvážnou kličku, kterou se jim o vlásek vyhnul z cesty, a skoro narazil do třetího.

Falcon sebou v poli asteroidů smýkal sem a tam a tři císařské stíhačky TIE ho těsně pronásledovaly. Náhle jednu z nich osudově zasáhl beztvarý balvan, takže odletěla jiným směrem, beznadějně mimo kontrolu. Zbylé stíhačky TIE pokračovaly v honu a za nimi letěl hvězdný destruktor Avenger, který před sebou drtil uhánějící asteroidy.

Han Solo zahlédl pronásledující lodě průzorem kokpitu, když obrátil loď dokola, proletěl pod dalším blížícím se asteroidem, a pak ustálil loď zase v normální pozici. Ale Millenium Falcon ještě nebyl mimo nebezpečí. Kolem lodě se pořád míhaly asteroidy. Jeden menší práskl do lodi s hlasitým, dunivým beng, až se Chewbacca vyděsil a See Threepio si zakryl oční čočky bronzovýma rukama.

Han se podíval na Leiu a viděl, že sedí s kamenným obličejem a dívá se na roj asteroidů. Připadalo mu, že si přeje, aby byli odsud tisíc mil daleko.

„No,“ poznamenal, „sama jste říkala, že chcete být při tom, až se spletu.“

Nepodívala se na něho. „Beru to zpátky.“

„Ten hvězdný destruktor zpomaluje,“ oznámil Han, když si prohlédl výsledky počítačů.

„Dobře,“ odpověděla krátce.

Výhled ven z kokpitu byl pořád plný míhajících se asteroidů. „Rozpráší nás to, jestli tu zůstaneme o něco déle,“ podotkl. „Jsem proti tomu,“ poznamenala Leia suše.

„Musíme se z té sprchy dostat.“

„To je rozumné.“

„Přiblížím se k tamtomu velikému,“ dodal Han.

To nebylo rozumné.

„Blíž!“ vykřikl Threepio a kovové ruce mu vylétly vzhůru. Umělý mozek stěží mohl zpracovat to, co zaznamenaly sluchové senzory.

„Blíž!“ opakovala Leia nevěřícně.

Chewbacca ohromeně pohlédl na pilota a štěkl.

Žádný z těch tří nechápal, proč jejich kapitán, který riskoval život, aby je zachránil, se je teď pokusí zabít! Han provedl několik jednoduchých operací s ovladači a prudce zabočil s Millenium Falcon mezi několik větších asteroidů, pak zamířil s lodí přímo na jeden, který byl veliký jako měsíc.

Krupobití menších kamenů vybuchovalo na skalnatém povrchu asteroidu a Millenium Falcon, s císařskými stíhačkami TIE v patách, letěl přímo nad asteroid. Jako by se po povrchu malé, holé a neživé planety jenom sklouzl.

Han Solo s odbornou zručností kormidloval loď k dalšímu obrovskému asteroidu, největšímu ze všech, se kterými se setkali. Sebral veškerou obratnost, díky které byl známý po celé galaxii, a manévroval s Falconem tak, že jediný předmět mezi ním a stíhačkami TIE byla smrtonosná skála.

Ukázal se jenom krátký, jasný záblesk, a pak nic. Roztrhané pozůstatky dvou stíhaček TIE odplouvaly do temnoty a obrovský asteroid pokračoval nerušeně v cestě.

Han cítil, jak ho ta světelná podívaná v nitru hřeje. Triumfálně .se pro sebe usmál.

Pak si všiml obrazu na hlavním monitoru na řídicí desce a šťouchl do svého chlupatého druhého pilota. „Tam,“ ukázal Han na obraz. „Chewie, zaměř se na to. Vypadá to docela dobře.“

„Co je to?“ zeptala se Leia.

Pilot Falconu si otázky nevšímal. „To by mělo pěkně vyjít,“ řekl.

Když letěli blízko nad povrchem asteroidu, Han se podíval dolů na zvrásněný terén a jeho pozornost upoutalo stinné místo, které vypadalo jako kráter mamutích rozměrů. Šel s Falconem níž k povrchu a letěl přímo do kráteru, jehož mísovité stěny se najednou zdvihly kolem lodi.

A pořád ho ještě dvě stíhačky TIE pronásledovaly, pálily ze svých děl a snažili se kopírovat každý jeho manévr.

Han Solo věděl, že musí být chytřejší a odvážnější, jestliže je chce setřást. Zahlédl oknem úzkou rokli a sklopil Millenium Falcon na bok. Loď se řítila bokem hlubokým kamenným příkopem.

Dvě stíhačky TIE ho kupodivu následovaly. Jedna z nich dokonce zajiskřila, když kovovým trupem škrábla o stěnu. Han kličkoval, nakláněl a obracel loď a protahoval se úzkou štěrbinou. Vzadu se černé nebe rozzářilo, protože stíhačky TIE narazily jedna do druhé a pak vybuchly na skalnaté půdě. Han snížil rychlost. Pořád ještě nebyl v bezpečí před císařskými lovci. Prohlížel si kaňon a zahlédl cosi tmavého, zející ústí jeskyně přímo na dně kráteru, dost velké, aby pojalo Millenium Falcon – snad. Jestli ne, brzo se to i s posádkou dozví.

Han ještě víc zpomalil a zamířil do vchodu jeskyně a pak rozlehlým tunelem, který, jak doufal, poskytne ideální úkryt. Zhluboka se nadechl a loď v mžiku pohltil stín jeskyně.

Drobný X-plán se blížil k atmosféře planety Dagobah. Nevysoko nad planetou Luke Skywalker zahlédl přes těžký příkrov hustých mračen část zakřiveného povrchu. Planeta nebyla zanesená do map a prakticky byla neznámá. Luke se sem nějak dostal, ačkoli si nebyl jist, jestli to sama jeho ruka vedla loď do tohoto neprozkoumaného koutu vesmíru.

Artoo Detoo, který se vezl vzadu v Lukově X-plánu, skenoval okolní hvězdy a pak se via počítač obrátil se svými poznámkami na Luka.

Luke si přečetl překlad na obrazovce. „Ano, to je Dagobah, Artoo,“ odpověděl robotkovi, pak vykoukl průzorem kokpitu, když stíhačka začala klesat na povrch planety. „Vypadá trochu ponuře, že?“

Artoo pípl ve snaze naposledy přimět pána k rozumnějšímu kursu.

„Ne,“ odpověděl Luke, „nechci si to rozmyslet.“ Zkontroloval lodní monitory a začal být trošku nervózní. „Nevidím žádná města nebo technologii. Počítač snad hlásí údaje o vyšších formách života. Něco tam dole žije.“

Artoo se taky bál, a to bylo přeloženo jako bojácné vyzvídání.

„Ano, určitě je to pro droidy úplně bezpečné. Uklidnil by ses laskavě?“ Luke se začínal zlobit. „Hned poznáme, co se stane.“ Uslyšel, jak to vzadu v kokpitu pateticky elektronicky zakňouralo.

„Neboj se!“

X-plán plul slabě světélkujícím halem, který odděloval ostrou čerň vesmíru od povrchu planety. Luke se zhluboka nadechl a ponořil loď do bílé mlhy.

Nic neviděl. Výhled mu úplně znemožňovala hustá běloba, která se tiskla na okna kokpitu. Mohl řídit X-plán jenom podle přístrojů. Ale skenery nic neregistrovaly, ani když Luke letěl blíž k planetě. Zoufale manipuloval řízením, už nebyl schopný ani rozeznat výšku.

Když se ozvalo poplašné bzučení, přidal Artoo k šílenému pípání a hvízdání ještě houkavé volání.

„Já vím, já vím!“ zakřičel Luke, stále plné ruce práce se řízením. „Všechny radary jsou slepé! Nic nevidím. Vydrž, půjdu na přistání. Jenom doufejme, že něco pod náma je.“

Artoo znovu zakníkal, ale jeho zvuky účinně přehlušil uši rvoucí řev zpětných raket X-plánu. Luke cítil, jak mu poskočil žaludek, když loď začala rychle padat. Zapřel se v sedadle a napjal se v očekávání možného nárazu. Pak loď poskočila a Luke uslyšel příšerný zvuk, jako by uhánějící loď lámala větve stromů.

Když X-plán konečně se skřípáním zastavil, byl to takový náraz, že pilot málem proletěl průzorem. Konečně, s jistotou, že je na zemi, se Luke opřel o sedadlo a oddechl si. Pak zatáhl za spínač, který zvedal horní kryt lodi. Když vykoukl z lodě, aby se poprvé rozhlédl po cizím světě, Luke Skywalker zalapal po dechu.

X-plán byl dokonale obklopený mlhou, jasná přistávací světla svítila sotva pár metrů dopředu. Lukovy oči si jenom pomalu zvykaly na příšeří okolo, takže sotva zahlédl pokroucené kmeny a kořeny podivně vypadajících stromů. Vylezl z kokpitu, zatímco Artoo soukal svoje sporé tělo ze skrýše.

„Artoo,“ řekl Luke, „zůstaň tady, já se zatím porozhlédnu.“ Obrovské šedivé stromy měly zdeformované a propletené kořeny, které se zdvíhaly vysoko nad Luka, než se spojily a tak vytvořily kmeny. Zvrátil hlavu a uviděl větve, vysoko nad sebou, které jako by tvořily baldachýn spolu s nízko visícími mraky. Luke opatrně vylezl na dlouhou příď lodi a viděl, že dopadl do malého, mlhou zakrytého rybníčku.

Artoo krátce pípl – pak se ozvalo hlasité cáknutí a následovalo ticho. Luke se obrátil právě včas, aby zahlédl, jak se droidův zakulacený vršek noří pod hladinu.

„Artoo! Artoo!“ zavolal Luke. Klekl si na hladkou příď a naklonil se, s úzkostí pátral po mechanickém příteli. Ale černá voda byla nehybná, neprozradila žádnou stopu po jednotce R2. Luke neodhadl, jak hluboký může být tenhle klidný, kalný rybník, ale vypadal neobyčejně hluboký. Najednou ho posedla domněnka, že už třeba nikdy neuvidí svého přítele droida. Zrovna v té chvíli nad hladinou vykoukl tenký periskop a Luke zaslechl slabé bublavé pípání.

To se mi ulevilo! pomyslel si Luke a pozoroval periskop, jak si razí cestu ke břehu. Utíkal po přídi X-plánu a když byl břeh necelé tři metry daleko, mladý velitel skočil do vody a vyškrábal se na břeh. Ohlédl se a viděl, že Artoo se pořád ještě sune k okraji.

„Pospěš si, Artoo!“ křikl Luke.

Ve vodě za Artoo se najednou cosi pohnulo, ale bylo to příliš rychlé a příliš zamlžené, než aby to Luke dokázal rozeznat. Viděl jenom mohutné tmavé tělo. To stvoření se na chvilku vztyčilo, pak se ponořilo pod hladinu a hlasitě narazilo do droidova kovového trupu. Luke slyšel robotovo žalostné elektronické volání o pomoc. A pak nic…

Luke tam stál zkamenělý hrůzou a hleděl na černou vodu, klidnou jako sama smrt. Když se tak díval, začaly k hladině vyletovat bublinky. Lukovo srdce se rozbušilo strachem, když si uvědomil, že stojí příliš blízko u rybníka. Ale než se pohnul, nad černou hladinou se zjevila jakási věc a zakrslého robotka vyplivla. Artoo udělal vděčný oblouček vzduchem a křápl do měkkého polštáře mechu.

„Artoo,“ zakřičel Luke a rozběhl se k němu, „jsi v pořádku?“ Luke byl rád, že ta tajemná bahenní příšera nepovažuje kovové droidy za chutné ani stravitelné.

Robot tence odpověděl řadou slabých hvízdnutí a písknutí. „Jestli říkáš, že to nebyl dobrý nápad, letět sem, začínám s tebou souhlasit,“ uznal Luke, když se rozhlédl po ponurém okolí. Na ledovém světě, pomyslel si, byla aspoň lidská společnost. Tady, až na Artoo, není asi nic než tenhle špinavý rybník – a potvory, které zatím nejsou vidět, ale s blížícím se večerem se můžou vynořit.

Rychle se stmívalo. Luke se třásl v houstnoucí mlze, která se kolem něho stahovala, jako by byla živá. Pomohl Artoo Detoo na nohy a utřel bahno, kterým byl droidův válcovitý trup obalený. Při té práci Luke uslyšel zvláštní a nelidské výkřiky, které vycházely ze vzdálené džungle, a Luke se zachvěl, když si představil zvířata, která je asi vydávají.

Ve chvíli, kdy Artoo doutíral, si Luke všiml, že nebe hodně potemnělo. Všude kolem něho se plazily stíny a vzdálený křik už nevypadal tak vzdálený. Rozhlédl se s Artoo kolem po strašidelné bahenní džungli, která je obklopovala, a přimáčkli se k sobě. Najednou si Luke všiml páru malých, ale zlých očí, které na ně mrkaly ze stinného podrostu, a pak zmizely s dusáním drobných nožiček.

Nechtěl pochybovat o radě Bena Kenobiho, ale teď si začínal říkat, jestli se ten přízrak nějak nespletl, když ho vedl na tuto planetu, která údajně skrývá tajuplného učitele řádu Jedi.

Podíval se na X-plán a zaúpěl, když uviděl, že celá spodní část už je úplně ponořená do tmavé vody. „Jak to bude znovu lítat?“ Celá řada okolností vypadala beznadějně a jaksi směšně. „Co tu děláme?“ naříkal.

Poskytnout odpověď na některou z těchto otázek bylo mimo počítačové možnosti Artoo, ale přesto chlácholivě pípl. „To se mi snad jenom zdá,“ řekl Luke. Zavrtěl hlavou, bylo mu zima a měl strach. „Nebo už možná blázním.“

Aspoň, to věděl určitě, se nemohl dostat do bláznivější situace.