ězdné Války: Impérium vrací úder

IX.

Jenom jediná bytost v celém vesmíru mohla vzbudit strach v temném vědomí Darth Vadera. Mlčenlivý a osamělý stál v šeré komnatě. Temný pán ze Sithu čekal návštěvu svého obávaného vládce.

Zatímco čekal, jeho císařský hvězdný destruktor proplouval nezměrným oceánem hvězd. Nikdo z lodi se neodvážil rušit Darth Vadera v soukromé kóji. Ale kdyby to udělali, mohli by si povšimnout, že postava v černém plášti se lehce chvěje. A snad by zahlédli i lehký náznak hrůzy v obličeji, pokud by někdo dokázal prohlédnout černou dýchací masku.

Ale nikdo nepřišel a Vader zůstal nehybný v osamělé, trpělivé vigilii. Zanedlouho mrtvé ticho v místnosti protrhlo zvláštní elektronické zabzučení a na plášti Temného pána se začaly chvět světelné záblesky. Vader se ihned hluboce uklonil, aby vzdal poctu svému vznešenému pánovi.

Návštěvník se objevil v podobě hologramu, který se před Vaderem materializoval a vztyčil se nad ním. Trojrozměrná postava měla na sobě jednoduchý oděv a obličej jí stínila široká kapuce. Když hologram galaktického císaře konečně promluvil, ozval se hlas hlubší než Vaderův. Přítomnost císaře byla sama o sobě dost děsivá, ale při zvuku jeho hlasu Vaderovým mohutným tělem pronikala hrůza. „Smíš povstat, sluho,“ přikázal císař.

Vader se ihned narovnal. Ale neodvažoval se pohlédnout pánovi do obličeje, místo toho se zahleděl na své černé boty. „Co přikazuješ, můj pane?“ zeptal se Vader slavnostně jako kněz, který se přibližuje k bohu.

„V síle se objevují vážné poruchy,“ řekl císař. „Pocítil jsem to,“ odpověděl Temný pán vážně.

Císař dalšími slovy ještě zdůraznil nebezpečí. „Naše situace je na pováženou. Máme nového nepřítele, který nás může zničit“

„Zničit? Kdo?“

„Skywalkerův syn. Musíš ho zneškodnit, nebo bude naší zhoubou.“

Skywalker!

To bylo nemožné. Jak by císaře mohl znepokojovat takový bezvýznamný mladík?

„Není Jedi,“ odporoval Vader. „Je to jenom chlapec. Obi-Wan ho nemůže naučit tolik, aby – “

Císař ho přerušil. „Má v sobě hodně síly,“ trval na svém. „Musí být zničen.“

Temný pán chvilku přemítal. Snad tu byl jiný způsob, jak se s chlapcem vypořádat, a císařská věc by zároveň z toho měla užitek. „Kdyby se dal přesvědčit, byl by z něj silný spojenec,“ navrhl Vader.

Císař mlčky zvažoval tuto možnost.

Po chvíli znovu promluvil. „Ano…, ano,“ řekl zamyšleně. „Byl by velkým přínosem. Dokážeš to?“

Poprvé během setkání Vader zdvihl hlavu a podíval se na svého pána přímo. „Přidá se k nám,“ odpověděl pevně, „nebo zemře, můj pane.“

S tím dospělo setkání ke konci. Vader poklekl před galaktickým císařem, který vztáhl ruku nad svého poslušného sluhu. V příští chvíli holografický obraz zmizel a osamělý Vader začal spřádat svůj snad nejrafinovanější plán útoku.

Indikátorová světla na řídicím panelu vrhala přízračnou záři do tichého kokpitu Millenium Falcon. Měkce osvětlovala obličej princezny Leiy, která seděla v pilotním křesle a přemýšlela o Hanovi. V hlubokém zamyšlení přejela rukou po řídicím panelu přes sebou. Věděla, že cosi v ní se zčeřilo, ale nebyla si jistá, jestli to chce poznat. Ale mohla se tomu vůbec bránit?

Najednou ji upoutal náhlý pohyb před oknem kokpitu. Temný obrys, zprvu příliš rychlý a temný, aby se dal rozeznat, vyrazil proti Millenium Falcon. V okamžiku se na přední sklo lodi přitiskla jakási měkká přísavka. Leia se opatrně přiblížila, aby si prohlédla černé, nezřetelné tělo. Jak se podívala z okna, vykoukly najednou obrovské žluté oči a zahleděly se přímo na ni.

Leia polekaně vyskočila a spadla zpátky do pilotního křesla. Když se snažila vzpamatovat, zaslechla cupitání nohou a nelidské zavřeštění. Náhle černé tělo a žluté oči zmizely do tmy jeskyně.

Nadechla se, vyskočila z křesla a běžela do nákladového prostoru.

Posádka Falconu dokončovala práci na energetickém systému lodi. Zatímco pracovali, světla slabě zablikala, pak se rozsvítila a klidně zářila. Han dokončil napojování drátů a začal usazovat panel na místo v podlaze, zatímco Wookie pozoroval See Threepio, který dokončoval práci u řídicího panelu.

„Všechno prověřeno,“ hlásil Threepio. „Věřím, že by to mělo fungovat, jestli to tak mohu říci.“

V té chvíli princezna bez dechu vběhla do oddělení. „Venku něco je!“ vykřikla Leia.

Han vzhlédl od práce. „Kde?“

„Venku,“ řekla, „v jeskyni.“

Při těch slovech se ozvalo důrazné bouchání na trup lodi. Chewbacca zvedl hlavu a hlasitě znepokojeně zaštěkl. „Vypadá to, jako by se to chtělo dostat dovnitř,“ poznamenal Threepio ustrašeně.

Kapitán se vydal z nákladového prostoru ven. „Jdu se podívat, co to je,“ oznámil.

„Zbláznil ses?“ Leia se na něho ohromeně podívala. Bouchání bylo čím dál hlasitější.

„Podívej se, zrovna jsme dali tu archu pěkně do kupy,“ vysvětloval Han. „Vůbec se mi nechce nechat nějakého darebáka, aby mi ji rozmlátil na kousky.“

Než mohla Leia protestovat, vzal z regálu dýchací masku a natáhl si ji na hlavu. Když vycházel ven, Wookie spěchal za ním a popadl i svoji masku. Leia si uvědomila, že jako členka posádky se k nim musí připojit.

„Jestli je jich víc,“ řekla kapitánovi, „budete potřebovat pomoc.“

Han se na ni s láskou díval, když si brala třetí dýchací masku a nasazovala si ji na roztomilý, ale rozhodný obličej. Pak všichni tři vyběhli ven a nechali uvnitř protokolárního droida, který si trpce stěžoval do prázdného nákladového prostoru: „To tady ale zůstanu úplně sám!“

Tma venku před Millenium Falcon byla hustá a vlhká. Obklopovala tři postavy, které opatrně procházely kolem lodi. Při každém kroku slyšely znepokojivé zvuky, čvachtání, které se odráželo od mokrých stěn jeskyně.

Bylo příliš tma, takže se nedalo odhadnout, kde se zvíře skrývá. Opatrně se pohybovali, a napínali zrak co mohli do hluboké temnoty. Najednou Chewbacca, který viděl ve tmě lépe než kapitán nebo princezna, tlumeně štěkl a ukázal na věc, která se pohybovala kolem trupu Falconu.

Přes loď cupala beztvará kožovitá masa a Wookieho vyjeknutí ji zjevně vyděsilo. Han zamířil blaster na zvíře a vypálil laserový paprsek. Černý stín zaječel, zapotácel se a s bouchnutím dopadl princezně přímo k nohám.

Sklonila se, aby si černé tělo lépe prohlédla. „Vypadá to na druh mynoka,“ řekla Hanovi a Chewbaccovi.

Han se rychle rozhlédl temnou jeskyní. „Tak to jich tu bude víc,“ prorokoval. „Vždycky chodí ve skupinách. A úplně nejradši se lepí na lodě. Přesně to zrovna potřebujem!“

Ale Leia si teď víc všímala konzistence podlahy tunelu. Celý tunel jí připadal podivný; místo páchlo úplně jinak než kterákoli jeskyně, kterou znala. Podlaha byla zvlášť studená a zdálo se, že je přilnavá.

Když dupla, ucítila, že patou udělala důlek. „Ten asteroid má ale divné složení,“ řekla. „Podívejte se na zem. To určitě není skála.“

Han si klekl, aby si prohlédl podlahu zblízka, a všiml si, jak je tvárná. Když zkoumal podlahu, snažil se zjistit, jak daleko sahá a jaký má jeskyně tvar.

„Je tu strašně vlhko,“ řekl. Postavil se a zamířil ruční blaster na vzdálenou stranu jeskyně, vystřelil a z dálky se ozvalo ječení mynoků; jakmile vypálil paprsek, celá jeskyně se začala třást a zem se zkrabatila. „Toho jsem se bál,“ zakřičel. „Musíme vypadnout!“

Chewbacca souhlasně štěkl a vrhl sek Millenium Falcon. Těsně za ním spěchali k lodi Leia a Han, kteří si kryli obličej před rojem mynoků. Doběhli k Falconu a utíkali po rampě do lodě. Jakmile byli na palubě, Chewbacca za nimi přirazil poklop, aby dovnitř nevklouzl žádný mynok.

„Chewie, nastartuj ji!“ zaječel Han, zatímco s Leiou utíkali nákladovým prostorem. „Padáme pryč!“

Chewbacca spěšně dopadl na sedadlo v kokpitu a Han v rychlosti kontroloval indikátory na řídicím panelu v nákladovém prostoru.

Leia, která se mu držela v patách, ho upozornila: „Zahlédnou nás dřív, než nabereme rychlost.“

Zdálo se, že Han ji neslyší. Zkontroloval řízení, pak utíkal zpátky do kokpitu. Ale když ji míjel, ukázalo se, že slyšel každé její slovo. „Není čas, abychom kvůli tomu svolávali poradu.“

A byl pryč, spěchal do pilotního křesla, aby trochu přiškrtil motory. V příští minutě se kvílení hlavních motorů ozvalo celou lodí.

Ale Leia běžela za ním. „Já nejsem žádná porada,“ křikla popuzeně.

Zdálo se, že ji neslyší. Nečekané jeskyňotřesení se začalo usazovat, ale Han byl odhodlaný dostat loď ven – a to rychle. Leia se začala na sedadle připoutávat.

„Nemůžeš zvládnout skok do světelné rychlosti v tomhle poli asteroidů,“ zavolala přes řev motorů.

Solo se na ni přes rameno zakřenil. „Připoutej se, zlatíčko,“ řekl, „odlétáme!“

„Ale otřesy zmizely!“

Jenže Han už loď zastavit nechtěl. Plavidlo se pohnulo vpřed a rychle míjelo hrbolaté stěny tunelu. Najednou Chewbacca štěkl hrůzou, když se podíval přes přední sklo ven.

Přesně před nimi stála rozeklaná bílá řada stalaktitů a stalagmitů, která dokonale lemovala vchod jeskyně.

„Vidím, Chewie,“ křikl Han. Tvrdě přitáhl páku a Millenium Falcon vyrazil vpřed. „Držte se!“

„Jeskyně se hroutí!“ křičela Leia, když viděla, jak se vchod vpředu zužuje.

„To není jeskyně.“

„Cože?!“

Threepio začal vystrašeně drmolit. „Ach jé, ne! Jsme ztraceni. Sbohem, paní Leio. Sbohem, kapitáne.“

Leia pootevřela ústa, jak sledovala rychle se přibližující ústí tunelu.

Han měl pravdu; nebyli v jeskyni. Jak se blížili k ústí, bylo zřejmé, že bílé minerální útvary jsou obrovské zuby. A bylo velmi zřejmé, jak se řítili ven z té gigantické tlamy, že se ty zuby svírají! Chewbacca zařval.

„Na bok, Chewie!“

Byl to neuvěřitelný manévr. Ale Chewbacca okamžitě reagoval a znovu dokázal nemožné. Obrátil Millenium Falcon strmě na bok, a loď se vřítila mezi dva z těch zářících bílých tesáků. A ani ne vteřinu poté, co Falcon vyletěl z toho živého tunelu, se čelisti zacvakly.

Falcon uháněl skalnatou roklinou asteroidu a těsně za ním vyrazil titánský vesmírný plaz. Obrovité růžové těleso si nechtělo nechat ujít zákusek a vysunulo se z kráteru, aby spolklo unikající loď. Ale příšera byla příliš pomalá. V příští chvíli nákladní loď odsvištěla pryč od slimákovitého pronásledovatele do vesmíru.

Ale v té chvíli loď vletěla do dalšího nebezpečí: Millenium Falcon se znovu vnořil do smrtonosného pole asteroidů.

Luke hekal a sotva dechu popadal při poslední přijímací zkoušce. Jedi mu nařídil maratónský běh hustým podrostem džungle. A Yoda nejenom že Luka poslal na vysilující závod, ale sám se pozval na vyjížďku. Takže zatímco adept řádu Jedi odfukoval a potil se při svízelném běhu, mistr Jedi jeho postup pozoroval z vaku, který měl Luke přivázaný na zádech.

Yoda vrtěl hlavou a pohrdavě brumlal, že mladíkovi chybí vytrvalost.

Když se vrátili na mýtinu, kde trpělivě čekal Artoo Detoo, Luke skoro padal vyčerpáním. Ale Yoda už měl pro něho nachystaný další test.

Než se Luke vydýchal, malý Jedi na jeho zádech mávl Lukovi před očima kovovou tyčí. Luke okamžitě tasil laserový meč a bleskově po tyči ťal. Ale nebyl dost rychlý a tyč padla – nedotčená – dunivě na zem. Luke se zhroutil na mokrou zem, naprosto vyčerpaný. „Už nemůžu,“ zaskučel, „… strašně unavený.“

Yoda, který neukázal ani špetku soucitu, si odfrkl. „Byla by na sedm kousků, kdybys byl Jedi.“

Ale Luke věděl, že není Jedi – ještě ne. A přísný tréninkový program, který stanovil Yoda, mu vyrážel dech. „Myslel jsem, že jsem v kondici,“ hekal.

„Ano, ale podle jakého standardu, ptám se?“ ptal se malý instruktor. „Zapomeň na stará měřítka. Odvykej si, odvykej si!“ Luke doopravdy cítil, že je připravený odvykat si staré způsoby a chtěl se osvobodit tak, aby se mohl naučit všechno, co ho mistr Jedi naučit musí. Byl to přísný výcvik, ale jak míjel čas, Lukova síla a schopnosti rostly a jeho skeptický malý pán to začal vidět nadějně. Nebylo to však snadné.

Yoda trávil dlouhé hodiny přednáškami o zvycích řádu Jedi. Když seděli pod stromy nedaleko Yodova domečku, Luke pozorně poslouchal všechna mistrova vyprávění a přednášky. A zatímco Luke poslouchal, Yoda přežvykoval gimer, úlomek větvičky se třemi výhonky na konci.

A proběhly nejrůznější fyzické zkoušky. Luke se zvlášť důkladně cvičil ve skoku. Jednou už měl pocit, že je dost připravený, aby Yodovi předvedl, jak se zlepšil. Mistr seděl na kládě u širokého rybníka a najednou slyšel, jak se někdo s praskotem řítí podrostem.

Potom se na druhé straně rybníka objevil Luke, který utíkal přímo k vodě. Když doběhl ke břehu, odrazil sek Yodovi, vyskočil vysoko nad vodu a letěl vzduchem. Ale spadl kousek od druhého břehu a s hlasitým cáknutím Yodu úplně promáčel.

Yodovy modré rty se zklamaně stáhly.

Ale Luke se nevzdával. Byl rozhodnutý, že se stane Jedim, a bez ohledu na to, jak trapně se při svých pokusech třeba cítí, udělá každou zkoušku, kterou mu Yoda uloží. Takže si nestěžoval, když mu Yoda nařídil, aby udělal stojku. Luke se obrátil nejdřív trochu nemotorně, a po několika vratkých vteřinách pevně stál na rukou. Zdálo se mu, že je v té pozici celé hodiny, ale bylo to snazší než v době před výcvikem. Soustředil se o tolik lépe, že dokázal vydržet v naprosté rovnováze – dokonce s Yodou, který se mu usadil na chodidlech.

Ale to byla jenom část zkoušky. Yoda dal Lukovi znamení poklepáním gimeru na nohu. Pomalu, opatrně a plně soustředěný Luke zvedl jednu ruku ze země. Jeho tělo se lehce zakývalo, když přenášel váhu – ale Luke rovnováhu udržel a soustředěně začal zvedat malý kámen před sebou. Ale najednou se ke svému pánovi s hvízdáním a pípáním přihnala jednotka R2.

Luke spadl a Yoda čistě seskočil z jeho hroutícího se těla. Mrzutý učedník řádu Jedi se zeptal: „Ale Artoo, co je?“

Artoo Detoo kroužil v divokých kruzích, když se mu snažil něco sdělit pomocí různého elektronického cvrlikání. Luke sledoval, jak droid upaluje k okraji bažiny. Spěchal za ním a pak uviděl, co se mu robotek snaží vysvětlit.

Luke stál na kraji vody a viděl, že X-plán už celý zmizel pod hladinou, jenom špička přídě mu koukala.

„Ale ne,“ zaúpěl Luke. „Teď se už odsud nedostaneme.“ Yoda se k ním připojil a při Lukově poznámce popuzeně dupl nožkou. „Víš to určitě?“ láteřil Yoda. „Zkoušels to snad? U tebe nikdy nic nejde. Neslyšels, co říkám?“ Malý vrásčitý obličej se mu ještě víc svraštil, jak se mračil.

Luke se podíval na svého mistra, pak pochybovačně na potopenou loď.

„Mistře,“ řekl skepticky, „zvedání kamenů je jedna věc, ale tohle je něco trochu jiného.“ Yoda se teď už doopravdy zlobil. „Ne! Není to žádný rozdíl!“ křičel. „Rozdíly si jenom vymýšlíš. Vykašli se na ně! Už ti k ničemu nejsou!“

Luke mistrovi důvěřoval. Jestli Yoda řekl, že to jde, tak by to měl zkusit. Podíval se na potopený X-plán a připravil se na maximální soustředění. „Oukej,“ řekl konečně, „zkusím to.“

Znovu použil špatná slova. „Ne,“ řekl Yoda netrpělivě. „Nezkoušej to. Udělej to, udělej to. Nebo to nedělej. Žádný pokus neexistuje.“

Luke zavřel oči. Snažil se vybavit si obrysy a tvar a cítit váhu své stíhačky. A soustředil se na pohyb, kterým ji vyzdvihne z kalné vody.

Soustředil se a po chvilce uslyšel, jak voda bublá a vaří se, a pak crčí z vynořující se přídě X-plánu. Vrchní část stíhačky se pomalu zdvíhala z vody, chvilku tam vydržela, a pak klesla s hlasitým cáknutím zpátky pod hladinu.

Luke byl celý zpocený a lapal po dechu. „Nemůžu,“ řekl sklesle. „Je moc velká.“

„Na velikostí nezáleží,“ naléhal Yoda. „Vůbec na ní nesejde. Podívej se na mě. Mě snad soudíš podle velikosti?“

Luke pokorně zavrtěl hlavou.

„To bys ani neměl,“ poradil mu mistr Jedi. „Protože mým spojencem je síla. A to je mocný spojenec. Vytváří život a dává mu růst. Její energie nás obklopuje a svazuje. Úžasné bytosti jsme my, ne tahle hrubá hmota,“ řekl a dloubl do Luka.

Yoda se široce rozmáchl, aby naznačil nezměrný vesmír kolem sebe. „Musíš ji cítit. Cítit ten proud. Cítit sílu kolem sebe. Tady,“ řekl a ukazoval prstem, „mezi mnou a tebou a tím stromem a kamenem.“

Zatímco Yoda vysvětloval sílu, Artoo točil hlavou dokola a snažil se zaregistrovat tu „sílu“ svými Skenery.. Zmateně pípal a hvízdal.

„Ano, je tu všude,“ pokračoval Yoda a droida si nevšímal, „čeká, až ji někdo ucítí a použije. Ano, dokonce i mezi tímto kusem země a tou lodí!“

Pak se Yoda otočil a podíval se na bažinu, a vtom voda začala vířit. Z mírně bublající vody se pomalu začala znovu nořit příď letadla.

Luke užasle zíral, jak se X-plán elegantně zdvíhá ze své vodní hrobky a majestátně se pohybuje směrem ke břehu. Mlčky si přísahal, že už nikdy nepoužije slova „nemožné“.

Protože tady stál Yoda, který si vybral jako podstavec kořen stromu, a bez námahy přitahoval loď z vody na břeh. Luke sotva věřil svým očím. Ale věděl, že to je ukázkový příklad, jak Jedi ovládá sílu.

Artoo, který byl stejně ohromený, i když bez filozofického pozadí, vydal sérii hlasitých hvizdů, a pak vystartoval pryč, aby se schoval za obrovskými kořeny.

X-plán vyplul na břeh a pak měkce přistál.

Luke byl zahanbený výkonem, který právě viděl, a přistoupil k Yodovi s posvátnou bázní. „Já…,“ začal zmateně. „Nevěřím tomu.“

„A právě proto,“ prohlásil Yoda rozhodně, „se ti to nedaří.“ Ohromený Luke vrtěl hlavou a přemýšlel, jestli kdy dokáže stát se Jedim.

Nájemní zabijáci! Patřili k nejzlořečenějším obyvatelům galaxie, a v této třídě amorálních hrabivců se vyskytovaly nejrůznější živočišné druhy. Bylo to odpudivé zaměstnání a vábilo k sobě často odpudivá stvoření. Některá z nich si zavolal Darth Vader a teď s nimi stál na můstku císařského hvězdného destruktoru.

Admirál Piett byl s jedním z Vaderových kapitánů a z dálky pozoroval nesourodou skupinu. Viděli, že Temný pán pozval obzvlášť bizarní druhy žoldáckých lovců, včetně Bosska, z jehož měkkého, vakovitého obličeje civěly na Vadera obrovské zarudlé bulvy. Vedle Bosska stál Zuckuss a Dengar, dva lidé, zjizvení v nespočetných, neuvěřitelných dobrodružstvích. Byl s nimi i potlučený a zašlý chromovaný droid IG-88, stál vedle známého Boby Fetta. Fett byl člověk, známý svými značně bezohlednými metodami. Byl oblečený do pancéřového skafandru ověšeného zbraněmi, který nosila skupina nelítostných válečníků, poražených rytíři Jedi v Klonové válce. Jeho odporný vzhled doplňovalo několik zapletených skalpů. Admirál se otřásl nechutí už jenom při pohledu na Bobu Fetta.

„Nájemní zabijáci!“ řekl Piett pohrdavě. „Proč je chce do toho zatahovat? Povstalci nám neutečou!“

Než mohl kapitán odpovědět, přiběhl k admirálovi lodní kontrolor. „Pane,“ řekl naléhavě, „máme prioritní depeši z hvězdného destruktoru Avenger.“

Admirál si depeši přečetl a pak utíkal informovat Darth Vadera. Jak se blížil ke skupině, slyšel Piet poslední Vaderovy instrukce. „Ten, kdo najde Millenium Falcon, dostane značnou odměnu,“ říkal. „Můžete použít všechny metody, jaké potřebujete, ale chci důkaz. Žádnou dezintegraci.“

Pán ze Sithu přerušil školení, když se mu admirál Piett zjevil po boku.

„Lorde,“ zašeptal admirál vzrušeně, „máme je!“