Návrat Sherlocka Holmese

Ediční poznámka

Vlna protestů a nevole, která se spontánně zvedla, když se Arthur Conan Doyle rozhodl sprovodit ze světa svého hrdinu Sherlocka Holmese zkušenou rukou melodramaticky démonického profesora Moriartyho v uhrančivě ponuré přírodní scenérii Reichenbašských vodopádů a když tento záměr do písmene a do puntíku splnil (viz povídku Poslední případ , ukončující předchozí, druhý svazek našeho souboru) – tak mohutná vlna protestů a nevole překvapila patrně i autora a při vší grotesknosti zůstává dodnes čítankovým příkladem známého faktu, s nímž se v dějinách literatury setkáváme nejednou: románová postava, spisovatelem vytvořená fikce, jakmile na ni čtenář přistoupí a oblíbí si ji, vymkne se autorovi z rukou, přestane být jen jeho a začne „žít“ podle vlastních, nezadatelných zákonů, na svém tvůrci už víceméně nezávislých.

Angličtí a američtí čtenáři prostě tenkrát kategoricky odmítli rozloučit se s oblíbeným hrdinou, odmítli se smířit s jeho smrtí. Když byla povídka Poslední případ otištěna, vyrukovali fanouškové Sherlocka Holmese do londýnských ulic se smutečními páskami na rukávech a zavalili autora dotčenými dopisy, v nichž se vehementně dožadovali, aby Holmese „vzkřísil“. Doyle nicméně naléhání svých čtenářů odolával skoro devět let: mezi rokem 1894 a 1902 se z jeho pera žádné nové holmesovské dobrodružství neobjevilo. Až v roce 1902 uveřejnil román Pes baskervillský – nejslavnější holmesiádu vůbec. Ani to však ještě nebyl definitivní návrat. Román sice vyšel, ale autor se dál tvářil, že jde jen o jedno z dřívějších dobrodružství, oddaným kronikářem Watsonem dosud nezpracovaných, k němuž došlo ještě za hrdinova života (výjimečně a s lišáckou prozíravostí právě tento příběh přesně nedatoval), a Holmesovu „smrt“ neodvolal. Teprve po neobyčejném úspěchu Psa baskervillského a po návrhu amerického nakladatele, který Doyla požádal, aby pro něho napsal šest nových povídek s Holmesem, a nabídl mu pět tisíc dolarů za každou, což byl v tehdejší době honorář věru královský, nedokázal autor déle vzdorovat a odpověděl nakladateli lakonickou dopisnicí, citovanou od té doby ve všech knihách o Doylovi: ,Very well. A. C. D.’, to jest souhlasem, že bude v holmesovském cyklu pokračovat. A tak v říjnu 1903 konečně v časopise The Strand Magazine vychází povídka Prázdný dům , v níž je neoželitelný a dobře systemizovaný hrdina „obživen“, jeho smrt anulována, vše více či méně uspokojivě vysvětleno. Holmes s Watsonem se vydávají za dalšími dobrodružstvími v nové sérii povídek, která později, když se rozrostla v knihu, dostala faktický a vlastně jedině možný název – Návrat Sherlocka Holmese .

Tato zajímavá a nejznámější epizoda z geneze holmesovského cyklu, zejména pak Doylův etapovitý a zdráhavý návrat k hrdinovi již opuštěnému, zanechala na celém cyklu nejen pečeť klaunovské krkolomnosti a jasně patrný nelogický šev (zároveň však přispěla k jeho jedinečnosti), ale jsou s ní také dodnes spojeny i jisté obtíže pro všechny vydavatele Holmesových příběhů. V chronologickém sledu (podle roku vydání) by měl totiž román Pes baskervillský následovat po Vzpomínkách na Sherlocka Holmese a teprve po něm by měla vyjít povídková kniha Návrat Sherlocka Holmese . Přidrželi jsme se však v tomto vydání nechronologické praxe (lépe řečeno praxe dávající přednost chronologii fikce před chronologií vnější) většiny edic v autorově vlasti, které obě zmíněné povídkové knihy ( Vzpomínky + Návrat ) umísťují za sebe a snaží se tak navázat přetrženou nit co nejrychleji.

Proto také je Návrat Sherlocka Holmese naším svazkem číslo III.

Román Pes baskervillský společně s románem Údolí strachu najdou čtenáři našeho souboru v příštím svazku — Příběhy Sherlocka Holmese IV.

Povídky knihy Návrat Sherlocka Holmese vycházely v The Strand Magazine v létech 1903-1904; první knižní vydání jsou z roku 1905 (London, George Newness; New York, Harper & Bros.)

J.Z.