Plutonie

1. NENADÁLÝ NÁVRH

Petr Ivanovič Kaštanov, známý svými cestami po Nové Zemi a po Špicberkách a probádáním polárního Uralu, universitní profesor zeměpisu, vrátil se právě ze své laboratoře. Podzimní semestr skončil, přednášky a zkoušky byly přerušeny a profesor se těšil na třínedělní zimní prázdniny. Ne však kvůli odpočinku, kdepak! Byl v nejlepších letech, pln zdraví a síly, a chtěl si vydechnout jen dva tři dny a pak se osvěžen pustit do vědecké stati o zeměpisné souvztažnosti Uralu a Nové Země.

Zatím co čekal na oběd, usedl Kaštanov k psacímu stolu a přehlédl denní poštu: prolistoval několik vědeckých brožur, které mu poslali autoři, přelétl katalog vědeckých novinek německého nakladatelství. Nakonec jeho pozornost upoutal dopis ve velké nažloutlé obálce s adresou pečlivě napsanou velmi zřetelným, ale droboučkým písmem.

Profesor znal výborně rukopis lidí, s kterými si pravidelně dopisoval, a tato obálka od zcela neznámého člověka ho velmi vzrušila.

Otevřel ji a překvapen četl:

Profesor odložil dopis a zamyslil se.

„Truchanov? Jako bych byl už to jméno někde slyšel, ale kdy a kde? Myslím, že v souvislosti s otázkami geofysiky nebo astronomie. Musím si to zjistit. Je to nesmírně zajímavé. Žije někde na hranicích Mongolska a financuje výpravu do Ledového moře!“

Kaštanov sáhl po telefonu a zavolal svého kolegu, profesora astronomie, a ten mu vysvětlil, že Truchanov absolvoval universitu a věnoval se geofysice a astronomii. Nedávno postavil observatoř na vrcholku hory Munku-Sardyk v Sajanském hřbetu na hranicích Mongolska, aby využil čistoty a průzračnosti vzduchu Východní Sibiře za dlouhých zim, kdy je tam řada jasných dní a nocí. Ale co s tím mají společného polární oblasti? Nad Ledovým mořem je atmosféra nepochybně méně příznivá astronomickým pozorováním než na hoře Munku-Sardyk.

Na tuto otázku astronom nemohl odpovědět a Kaštanovovi nezbývalo než čekat do 2. ledna, aby upokojil svou zvědavost. Rozhodl se ovšem, že do Moskvy pojede.