Levá ruka tmy

KAPITOLA JEDENÁCTÁ Samomluvy v Mishnory

Mishnory. Streth Susmy. Nevidím věci právě růžově, i když veškeré dění by mohlo vzbuzovat naději. Obsle smlouvá a handrkuje se s ostatními komensaly, Yegey vsadil na lichotky, Slose přetahuje kdekoho na jejich stranu a jejich přívrženců přibývá. Jsou to prohnaní lidé a drží svou frakci pevně v nikách. Z celé Třiatřicítky je jich jen sedm skutečných členů Volného obchodu; Obsle počítá s tím, že z těch zbylých se k nim jistě přidá deset, což by byla těsná většina.

Jeden z nich, zdá se, projevuje o vyslance opravdový zájem: Ksl. Ithepen z okresu Eynyen, který chtěl o jeho misi vědět od té doby, co dostal v Sarfu na starost cenzurování pořadů vysílaných z Erhenrangu. Připadá mi, že jeho svědomí je obtěžkáno břemenem těch škrtů. Navrhl Obslemu, aby Třiatřicítka oznámila, že zve hvězdnou loď, a oznámila to nejen svým spoluobčanům, ale zároveň i Karhide, a požádala Argavena, aby se Karhide k pozvání připojila. Ušlechtilý plán, ale nesplní se. Nepožádají totiž Karhide o nic.

Spolupracovníci Sarfu v Třiatřicítce se samozřejmě stavějí proti vyslancově přítomností a jeho misi. Co se týká těch netečných a nerozhodných, které Obsle doufá, že získá, ti se myslím vyslance bojí, tak jako se ho bál Argaven a většina dvora; s tím rozdílem, že Arga-ven ho považoval za blázna, jako je on sám, zatímco tihle tady ho považuji za lháře, jako jsou oni sami. Boji se, že před veřejností naletí na nějaký nejapný vtip, vtip, který už Karhide zavrhla, vtip, který Karhide možná dokonce vymyslela. Pozvání, veřejné pozvání; a co jejich shifgrethor, když žádná hvězdná loď nepřiletí?

Genly Ai po nás skutečně žádá nezměrnou důvěřivost.

Pro něho to zjevně není nic nezměrného.

A Obsle s Yegeym si myslí, že většina Třiatřicítky se dá přesvědčit, aby mu věřila. Nevím, proč jsem méně optimistický než oni; možná že ve skutečnosti nechci, aby Orgoreyn vypadal osvíceněji než Karhide, aby Orgoreyn podnikl ten riskantní krok a získal slávu a Karhide zůstala v jeho stínu. Jestli má tato závist co do činěni s vlastenectvím, pak přišlo příliš pozdě; jakmile jsem zjistil, že mě Tibe dá brzy odstranit, udělal jsem, co bylo v mých silách, abych vyslanci umožnil dostat se do Orgoreynu, a tady v exilu jsem zase podnikl možné i nemožné, abych mu získal jejich přízeň.

Díky penězům, které mi přinesl od Ashe, teď zase bydlím sám, jako ‚jednotka‘, ne jako ‚host‘. Nechodím už na bankety, nechci, aby mě na veřejnosti bylo vidět s Obslem a dalšími vyslancovými stoupenci, a samotného vyslance jsem neviděl víc než poloměsíc, od jeho druhého dne v Mishnory.

Předal mi Ashovy peníze stejným způsobem, jako se předává sjednaná částka najatému vrahovi. Málokdy se tak rozčilím jako tehdy a úmyslně jsem ho urazil. Věděl, že jsem rozčilený, ale nejsem si úplně jistý, jestli mu došlo, že jsem ho urazil; zdá se, že moji radu přijal, navzdory tomu, jak byla vyslovena; a když jsem se uklidnil, uvědomil jsem si to a znepokojilo mě to. Je možné, že celou dobu v Erhenrangu čekal na moje rady a nevěděl, jak mi říct, že na ně čeká? Pokud ano, pak určitě špatně pochopil polovinu a vůbec nepochopil zbylou polovinu toho, co jsem mu říkal tehdy u krbu v paláci, noc po Slavnosti usazení klenáku. Jeho shifgrethor musí mít jiný základ, složení a musí fungovat úplně jinak než náš;

a když jsem si myslel, že s ním jednám maximálně stroze a otevřeně, je možné, že jemu to připadalo jemné a zatemněné.

Jeho otrlost pramení z neznalosti. Jeho arogance pramení z neznalosti. On nezná nás, my jeho. Je naprosto jiný a já naprosto pošetilý, že jsem nechal svůj stín dopadnout na světlo naděje, kterou nám přináší. Krotím svou nebetyčnou ješitnost. Držím se v ústraní:

to si zjevně přeje. Má pravdu. Vyhnaný karhidský zrádce nemůže jeho věci příliš prospět.

V souladu s orgotským zákonem, že každá jednotka' musí být zaměstnána, pracuji od Osmé hodiny dopoledne v jedné továrně na zpracování plastů. Jednoduchá práce: u stroje, který spojuje a svařuje kusy umělé hmoty a tvaruje malé průsvitné krabičky. Nevím, k čemu ty krabičky slouží. Odpoledne se vždycky cítím otupělý, a tak jsem se znovu pustil do starých disciplín, které jsem se naučil v Rothereru. Jsem rád, že jsem nezapomněl, jak nashromáždit sílu dothe nebo jak upadnout do nevytržení; ale nevytržení mi skoro k ničemu není, a co se týká uměni nehybnosti a půstu, jako bych se je ani nikdy neučil. Musím s nimi začít úplně z gruntu, jako dítě. Postil jsem se teď jeden den a moje břicho vykřikuje: Týden! Měsíc!

Noci jsou teď mrazivé; dnes večer přináší studený vítr ledový déšť. Celý večer bez přestáni myslím na Estre a zvuk větru mi připomíná zvuk větru tam. Dnes večer jsem napsal synovi dlouhý dopis. Při psaní jsem znovu a znovu jakoby cítil Arekovu přítomnost, měl jsem pocit, že když se otočím, uvidím ho tu. Proč si vlastně píšu tyto poznámky? Aby si je jednou přečetl můj syn? Co by z nich měl? Moc ne. Píšu možná proto, abych psal ve svém jazyce.

Harhahad Susmy. V rozhlase stále žádná zmínka o vyslanci, ani slovo. Zajímalo by mě, jestli si Genly Ai uvědomuje, že v Orgoreynu, navzdory rozsáhlému viditelnému vládnímu aparátu, se nic nedělá viditelně, nic se neříká nahlas. Mašinérie zakrývá machinace.

Tibe chce naučit Karhide lhát. Sám se to učí od Orgoreynu: dobrá škola. Ale myslím, že nám se bude těžko učit lhát, když jsme tak dlouho provozovali umění obcházet pravdu dokolečka, aniž jsme zalhali, ale zároveň ani neřekli pravdu.

Včera orgotský útok přes řeku Ey; vypalování sýpek v Tekembeni. Přesně to, co chce Sarf a co chce Tibe. Ale kam to povede?

Slose aplikuje na vyslancovy výroky yomeshský mysticismus, vysvětluje příchod Ekumenu na zem jako příchod království Meshe mezi lid a ztrácí ze zřetele náš skutečný cíl. „Musíme skoncovat s nepřátelstvím s Karhide, než přijdou ti Noví lidé," hlásá. „Musíme před jejich příchodem očistit naše duše. Musíme se zříci shifgrethoru, zamezit všem aktům odplaty a sjednotit se bez závisti jako bratři jednoho krbu."

Ale jak, než přijdou? Jak z toho začarovaného kruhu ven?

Guyrny Susmy. Slose je v čele výboru, který navrhuje zakázat nemravné hry provozované v místních domech sloužících ke kemmerováni; musejí být jako karhidský huhuth. Slose je proti nim, protože jsou triviální, vulgární a rouhačské.

Postavit se proti něčemu znamená udržet to při životě. Říká se tu, že,všechny cesty vedou do Mishnory’. Obrátíte-li se pro jistotu k Mishnory zády a vzdalujete se od něho, jste pořád na mishnorské silnici. Postavit se proti vulgárnosti nevyhnutelně znamená být vulgární. Musíte jít někam jinam; musíte mít jiný cíl; pak teprve jdete po jiné cestě.

Yegey dnes v Sále Třiatřicítky: „Jsem tvrdě proti blokádě vývozu obilí do Karhide a proti soupeřivosti, která ji motivuje." Budiž, to je správné, ale tímto způsobem z mishnorské cesty nesejde. Musí nabídnout alternativní řešení. Orgoreyn i Karhide musí oba sejít z cesty, po které se ubírají, v obou směrech, musí se vydat jinam, prolomit ten začarovaný kruh. Myslím, že Yegey by měl mluvit jen o vyslanci, o ničem jiném.

Být ateista znamená Boha vlastně podporovat. Jeho existence nebo jeho neexistence, obojí v rovině důkazů vyjde skoro nastejno. Proto slovo důkaz není mezi handdary příliš užívané. Ti se totiž rozhodli nepojímat Boha jako fakt, závislý buď na důkazu nebo na víře: a prolomili kruh a jdou si svou cestou.

Naučit se, které otázky jsou nezodpověditelné, a neodpovídat na ne: tato dovednost je nejpotřebnější v dobách nepohody a temnoty.

Tormenbod Susmy. Můj neklid vzrůstá. Rozhlas Ústředního úřadu pořád ještě neodvysílal ani zmínku o vyslanci. Nic z toho, co jsme o něm vysílali v Erhenrangu, se tady nedostalo do éteru; a zdá se, že ústně šířené zprávy, odposlouchané ilegálně v pohraničních oblastech z karhidského rozhlasu, ani vyprávění obchodníků a lidi, kteří vycestovali, nemají příliš velký dopad. Sarf má komunikace pevněji v nikách, než jsem si myslel nebo než jsem vůbec považoval za možné. Ta možnost nahání strach. V Karhide mají král a kyorremy značnou kontrolu nad tím, co lidé dělají, ale velice malou nad tím, co slyší, a vůbec žádnou nad tím, co říkají. Tady může vláda kontrolovat nejenom chováni, ale i myšlení. Žádní lidé by samozřejmě neměli mít takovou moc nad ostatními.

Shusgis i ostatní vodí Genlyho Aie veřejně po městě. Vrtá mi hlavou, jestli mu došlo, že se za tím skrývá skutečnost, že je skrytý. Nikdo neví, že tady je. Ptám se spolupracovníků v továrně; nevědí nic a myslí si, že mluvím o nějakém bláznivém yomeshském sektáři. Žádné informace, žádný zájem, nic, co by pomohlo Aiově záležitosti nebo ochránilo jeho život.

Škoda že je nám tak podobný. V Erhenrangu si na něho lidé často na ulicích ukazovali, protože o něm znali nějakou pravdu a slyšeli o něm něco a věděli, že tam je. Tady se jeho přítomnost udržuje v tajnosti, takže si jeho osoby nikdo ani nevšimne. Lidé se na něho nepochybně dívají jako já, když jsem ho viděl prvně: jako na neobyčejně vysokého, robustního a tmavého mladíka na začátku kemmeru. Vloni jsem studoval lékařská vyjádřeni. Rozdíly mezi ním a námi jsou propastné. Nejsou ale na první pohled patrné. Člověk ho musí znát, aby poznal, že je odjinud.

Tak proč ho tedy skrývají? Proč ani jeden z komensalů s tou novinkou nevyrukuje a nepromluví o něm někde na veřejnosti nebo v rozhlase? Proč i Obsle mlčí? Ze strachu.

Můj král se bál vyslance; tito hoši se bojí jeden druhého.

Mám dojem, že já, cizinec, jsem jediný člověk, kterému Obsle důvěřuje. Je mu docela příjemně v mé společnosti (a mně v jeho) a několikrát odložil shifgrethor a upřímně mě poprosil o radu. Ale když na něho naléhám, aby nahlas promluvil, aby vzbudil zájem veřejnosti jako pojistku proti stranickým intrikám, neslyší mě.

„Kdyby celá komensalita měla vyslance na očích, tak by se Sarf neodvážil ho dotknout," tvrdím, „a vás taky ne, Obsle."

Obsle vzdychá. „Ano, ano. Přesto to nemůžeme, Estravene, udělat. Rozhlas, tištěné přehledy zpráv, odborná periodika, to vše je v rokách Sarfu. Co mám dělat? Řečnit na nárožích jako nějaký fanatický kazatel?"

„Dá se přece s lidmi promluvit, vypustit novinky do davu; loni jsem v Erhenrangu musel udělat totéž. Dá se přece docílit toho, aby lidé kladli takové otázky, na které je připravená odpověď, vyslanec samotný."

„Škoda že s ním nepřiletěla ta zatracená loď, abychom měli co ukázat lidem! Ale takto -"

„Ta loď nepřiletí, dokud si nebude jistý, že máte čisté úmysly."

„A nemám?" rozkřikuje se Obsle a nafukuje se přitom jako ryba. „Vždyť jsem se minulý měsíc celou dobu zabýval jeho záležitostí! Čisté úmysly! On předpokládá, že my uvěříme všemu, co nám napovídá, ale on nám nedůvěřuje!"

„A měl by důvěřovat?"

Obsle odfrkne a neodpovídá. Má nejblíže k upřímnosti ze všech orgotských vládních úředníků, které znám.

Odgetheny Susmy. Aby člověk získal v Sarfu vysoké postavení, musí dosáhnout jistého stupně hlouposti. Gaum je toho zářným příkladem. Má mě za karhidského agenta, který je přesvědčuje, aby uvěřili podvodné akci toho vyslance, a tím zasazuje Orgoreynu strašlivou ránu – ztrátu prestiže; myslí si, že jsem ten podvod připravoval po dobu svého premiérování. Bože můj, já mám na práci lepší věci než si špinit shifgrethor takovým hnusem. Taková omezenost! Jenže jemu není dáno, aby ji viděl. Teď, když mě Yegey zjevně odepsal, si Gaum myslí, že jsem určitě na prodej, a tak se chystá si mě svým prapodivným způsobem koupit. Sledoval mě nebo mě nechával sledovat, takže věděl, že v Posthe nebo v Tormenbodu mi začne kemmer; a tak se včera večer zjevil, v plném kemmeru, nepochybuji, že nabuzený hormony, připravený mě svést. Náhodné setkání na ulici Pyenefen. „Harthe! Neviděl jsem vás celý poloměsíc! Kde jste se schovával? Pojďme se napít piva!"

Vybral pivnici vedle jednoho z komensálních veřejných domů sloužících ke kemmerování. Neobjednal pivo, ale životabudič. Nechtěl ztrácet čas. Po jedné sklenici položil ruku na moji, přiklonil se ke mně a pošeptal mi: „To setkám nebylo náhodné, čekal jsem na vás: snažně vás dnes večer prosím o kemmerování," a oslovil mě jménem. Nevyřízl jsem mu jazyk, protože od té doby, co jsem odešel z Estre, nenosím u sebe nůž. Řekl jsem mu, že po dobu vyhnanství míním abstinovat. Hučel do mě a hned zase sladce cukroval a držel mě za ruce. Velice rychle přecházel do plné ženské fáze. Gaum je v kemmeru velice krásný a spoléhal na svůj půvab a svou sexuální přitažlivost, protože, jak předpokládám, věděl, že jako handdara nebudu pravděpodobně užívat žádné léky na potlačení kemmeru; a že kemmerováni se chci zdržet jen pevnou vůlí. Gaum zapomněl, že odpor účinkuje stejně jako léky. Vymanil jsem se z jeho sevření, které samozřejmě na mě nějaký účinek mělo, navrhl jsem mu, ať zkusí veřejný dům vedle, a odcházel jsem. Hleděl na mě s politováníhodnou nenávistí: byl totiž, jakkoli měl za luhem cosi nekalého, přece jenom v kemmeru a byl símě vybuzený.

Vážně si myslel, že si mě jen tak lehce koupí? Musí si o mně myslet, že mám nahnáno, z čehož po pravdě řečeno trochu nahnáno mám.

K čertu s nimi, s těmito nemravnými lidmi. Není mezi nimi ani jeden čistý.

Odsordny Susmy. Dnes odpoledne mluvil Genly Ai v Sále Třiatřicítky. Nebyli připuštěni žádní posluchači, nic se nevysílalo, ale později jsem byl u Obsla a ten mi přehrál svou nahrávku z toho jednáni. Vyslanec mluvil dobře, s dojemnou otevřeností a naléhavostí. Je v něm jakási nevinnost, která se mi jeví jako pošetilá a v našem prostředí neobvyklá; v dalším okamžiku se však z té zdánlivé nevinnosti vynořují bohaté vědomosti a dalekosáhlé cíle, které mě uvádějí v úžas. Jeho prostřednictvím k nám promlouvají inteligentní a velkomyslní lidé, kterým se podařilo splést do jednoho moudra hluboké, staré, děsivé a nepředstavitelně různorodé životni zkušenosti. On sám je mladý: netrpělivý, nezkušený. Stojí výš než my, protože má širší rozhled, ale on sám se nevyvyšuje.

Mluví lépe než v Erhenrangu, jednodušeji a obratněji; učí se tomuto umění jako my všichni.

Členové frakce Nadvláda často jeho řeč přerušovali a žádali, aby předsedající toho pomatence zarazil, vykázal z místnosti a aby pořad jednání pokračoval dál. Nejhlučnější a možno říci nejspontánnějši byl Ksl. Yemenbey. „Přece mu nenaletíte na takové žvásty," neustále pokřikoval na Obsla. Úmyslné zásahy do jednání, jejichž následkem byla část pásku těžko srozumitelná, měl podle Obsla na svědomí Kaharosile.

– Co si pamatuji:

Aishel (předsedající): Pane vyslanče, my sice považujeme tyto informace a návrhy, které podali pánové Obsle, Slose, Ithepen Yegey a další, za vysoce zajímavé a podnětné, ale potřebujeme ještě něco víc. (Smích) Protože karhidský král nechal vaše… vozidlo, na kterém jste přicestoval, uzavřít tak, že ho nemůžeme spatřit, bylo by možné, abyste, tak jak bylo navrženo, pňvolal vaši… hvězdnou loď? Jak že ji říkáte?

Ai: Hvězdná loď je přijatelný název, pane.

Aishel: A jak jí říkáte vy?

Ai: Z technického hlediska je to mezihvězdná loď cetianského typu NAFAL-20 s posádkou.

Hlas: Víte jistě, že to nejsou sáně svatého Pethetha? (Smích)

Aishel: No prosím. Ano. Prostě, kdybyste mohl přivolat tu loď sem dolů na zem – asi byste řekl na pevnou zem -, abychom, jaksi, měli nějaké hmatatelné -

Hlas: Hmatatelné kulové!

Ai: Strašně bych chtěl, aby loď přiletěla, pane Aishele, jako důkaz a svědectví našich vzájemných dobrých úmyslů. Čekám jen, až to předběžně oznámíte na veřejnosti.

Kaharosile: Komensalové, vy nevidíte, co se tu děje? To není jen hloupý vtip. Jde o úmyslné, veřejné zesměšněni naší důvěřivosti, naivity, hlouposti – zesnované s neuvěřitelnou drzostí tímto člověkem, který tady dnes stoji před námi. Víte, že přišel z Karhide. Víte, že je karhidský agent. Vidíte, že je to sexuální deviant toho typu, který se v Karhide díky vlivu Tmavého kultu neléčí a někdy ho dokonce uměle navozuji u příležitosti věšteckých orgii. A přesto, když řekne ‚Jsem z vesmíru‘, někteří z vás opravdu zavřou oči, degradují své mozky a věří! Nikdy bych neřekl, že je to možné, atd., atd.

Soudě z nahrávky, snášel Ai posměšky a urážky trpělivě. Obsle říká, že si vedl dobře. Já jsem se zdržoval před Sálem, abych je po jednáni Třiatřicítky viděl vycházet. Ai vypadal zasmušile a zamyšleně. Není divu.

Moje bezmocnost je nesnesitelná. Já jsem uvedl toto soukolí do pohybu a teď jeho pohyb nemůžu ovlivnit. Plížím se ulicemi s kapuci do čela, abych někde zahlédl vyslance. Kvůli této nanicovaté ušlápnuté existenci jsem zahodil svou moc, své peníze, své přátele. Nejsi ty hlupák, Thereme?

Proč si nemůžu někdy vzít do hlavy něco uskutečnitelného?

Odeps Susmy. Vysílačka, kterou Genly Ai odevzdal Třiatřicítce, do Obslovy péče, asi nic nezmění. Není pochyby o tom, že funguje tak, jak Genly říká, jenže když se k ni královský matematik Shorst vyjádří pouze slovy ‚Nechápu princip‘, pak na tom nebude žádný orgotský matematik či inženýr o nic lépe a nic se nedokáže ani nevyvrátí. Obdivuhodný závěr, kdyby byl celý tento svět jednou handdarskou pevností, jenomže my musíme bohužel kráčet vstříc útrapám nového sněhu, musíme dokazovat a vyvracet, ptát se a odpovídat.

Znovu jsem na Obsla naléhal, že je proveditelné, aby Ai uvědomil svou hvězdnou loď, probudil lidi na palubě a poprosil je, aby si prostřednictvím rozhlasu zapojeného do Sálu Třiatřicítky promluvili s komensaly. Tentokrát měl Obsle důvod, proč to nejde, okamžitě po ruce. „Poslouchejte, můj milý Estravene, veškeré naše rozhlasové vysílání řídí Sarf, to už teď víte. Nemám ponětí, dokonce ani já, kdo ze zaměstnanců sdělovacích prostředků pro Sarf pracuje; řekl bych, že většina, vím totiž stoprocentně, že vysílače a přijímače mají pod kontrolou na všech úrovních, až po techniky a opraváře. Mohli by – a taky by to udělali – zablokovat nebo zfalšovat jakékoli sděleni, které by k nám došlo, pokud by vůbec došlo! Dovedete si představit to divadýlko v Sále? My, oběti,Vesmířanů’ a svého vlastního podvodu, se zatajeným dechem posloucháme atmosférické poruchy, nic jiného, žádná odpověď, žádný vzkaz!"

„A vy nemáte peníze, abyste si najali nějakého spolehlivého technika nebo přeplatili některého od nich?" zeptal jsem se, ale zbytečně. Bojí se o svou pověst. Jeho chování ke mně se změnilo. Jestli zruší recepci, která má být na počest vyslance dnes večer, bude to špatné znamení.

Odarhad Susmy. Recepci zrušil.

Dnes ráno jsem šel za vyslancem, jak se sluší a patří v Orgoreynu. Ne normálně, do Shusgisova domu, kde se to určitě hemži agenty Sarfu a jedním z nich je sám Shusgis, ale na ulici, náhodou, ve stylu Gauma, plíživě, kradmo. „Pane Aii, prosím vás, popřejte mi chvilku sluchu."

Vyděšeně se ohlédl, a když mě poznal, lekl se. Pak spustil: „A k čemu to, pane Harthe? Víte, že se nemohu spolehnout na to, co říkáte – od erhenrangské -"

Byl poctivý, ne-li vnímavý; ano, byl vnímavý: vycítil, že mu chci poradit a že po něm nic nechci, a promluvil tak, aby chránil mou hrdost.

Řekl jsem: „Tady jsme v Mishnory, ne v Erhenrangu, ale nebezpečí, které vám hrozí, je stejné. Jestliže nemůžete přesvědčit Obsla ani Yegeyho, aby vám dovolili navázat rádiové spojeni s vaši lodi, aby lidé na palubě mohli podpořit vaše výroky a přitom zůstat v bezpečí, pak si myslím, že byste měl použit vašeho ansiblu a přivolat loď okamžitě sem. Bude to míň nebezpečné než situace, ve které jste teď sám."

„Diskuse komensalů týkající se mých sděleni byly tajné. Jak tedy víte, pane Harthe, o mých ‚výrocích?‘"

„Protože,vědět‘ se stalo mým životním povoláním – "

„Tady jste se ale nějak povoláním minul. Tady to přísluší komensalům z Orgoreynu."

„Říkám vám, pane Aii, že jste v nebezpečí života." Neřekl na to nic a já jsem odešel.

Měl jsem s ním promluvit o několik dní dřív. Už je pozdě. Strach už zase maří jeho misi a moje naděje. Ne strach z člověka odjinud, z jiné planety, to tady neplatí. Orgoťané nejsou dost chytří a postrádají sílu ducha, aby se báli něčeho skutečně a úplně neznámého.

Takto nejsou schopni uvažovat. Hledí na člověka z jiného světa a vidí co? Špióna z Karhide, zvrhlíka, agenta, žalostnou mrňavou politickou ‚jednotku‘, jako jsou oni sami.

Jestli ihned nepošle pro loď, bude pozdě; možná že už je pozdě.

Je to moje vina. Nic jsem neudělal správně.