Příliv Temnoty

9

„Nekrosi!“

Zuluhed, náčelník a šaman klanu Dragonmaw, rychle kráčel chodbou a každého orka, který si troufal připlést se mu do cesty, zpražil ohnivým pohledem.

„Nekrosi!“ zavolal znovu.

„Tady! Tady jsem!“ Nekros Skullcrusher vykročil z postranního vchodu do chodby, dřevěná noha klapala o kamennou podlahu. Sklonil hlavu, aby se neudeřil o zárubeň dveří. „Co je?“

Zuluhed se zastavil a pohlédl na orka, který v klanu byl jeho pravou rukou.

„Jak jste na tom?“ zeptal se Zuluhed a přistoupil blíž. „Všechno v pořádku?“

Nekros se usmál a vycenil přitom zažloutlé kly. „Pojď a podívej se sám.“ Otočil se a vykročil tam, odkud prve přišel. Zuluhed šel za ním a cosi si pro sebe zabrblal. Tohle místo nenáviděl. Jmenovalo se Grim Batol, tedy tak ho nazývali trpaslíci. Teď však bylo přeměněno v orkskou pevnost a náleželo Dragonmawům. Přestože zdejší sály a místnosti byly dostatečně velké, Zuluhed nemohl snést chodby s nízkými stropy a ještě nižšími dveřmi, které sice vyhovovaly trpaslíkům, ale sotva mohly stačit orkům. Byli by bývali zvětšili vchody a dveře, ale to by znamenalo příliš mnoho práce, na kterou prostě nebyl čas. Pevnost byla rozlehlá, vytesaná přímo do hory, a důležité bylo, že se dala velmi snadno hájit.

Nekros vedl Zuluheda hlouběji do pevnosti, až došli do prostorné podzemní síně. Tam se Zuluhedovi naskytl pohled, ze kterého se mu zatajil dech. Celou místnost vyplňovalo obrovské tělo, které, byť schoulené, se dotýkalo hroty křídel stropu a ocasem vzdálené stěny. Tvor byl spoután řetězy z černého železa. Louče rozvěšené kolem dokola po stěnách vrhaly světlo na šupinatou kůži rudou jako krev, jako plamen.

Drak.

A nejen tak ledajaký. Byla to Alexstrasza, největší z rudých draků, matka své letky, královna svého národa. Zřejmě nejmocnější tvor tohoto světa, dostatečně silný na to, aby rozprášil celé vojsko jediným máchnutím pařátů a pohltil ogra jediným stiskem mohutných čelistí. A přece byla chycena a spoutána.

Nekros to dokázal. Celý klan strávil mnoho týdnů hledáním draka. Nakonec našli samce rudého draka letícího nad lesy, který měl poraněné křídlo. Zuluhed raději ani nepřemýšlel o tom, kdo nebo co by mohl poranit tak mocného tvora, ale značně to ulehčilo jejich úkol. Sledovali draka až do rodného hnízda na vrcholu hory, kolem které jako ptáci poletovali sem a tam další draci. Tu horu sledovali několik dní a nevěděli, co dělat, až přišel Nekros s tím, že ovládl Duši démona. Potom se pomalu a opatrně vyšplhali na vrchol, kde objevili Alexstraszu a tři její druhy. Dračí královna je okamžitě spatřila a ihned zabila čtyři orky tím, že otevřela tlamu a spálila je ohnivým dechem. Potom ale předstoupil Nekros a ovládl ji. Sám. Přikázal jí, aby ho i se svými druhy následovala sem, a ona to udělala. Toho dne celý Dragonmaw pěl chválu Nekrosovi, orkovi, který si podmanil celou dračí letku.

Ovšem zmrzačený bojový černokněžník by takový čin nikdy nevykonal bez Zuluheda, či spíše artefaktu, který našel. Velmi toužil po tom, aby mohl artefaktem vládnout sám, ale Duše démona na jeho šamanskou magii nereagovala. Jediný ork schopný ji ovládnout byl Nekros.

To však bylo přijatelné, protože to znamenalo, že Nekros byl tím, kdo se nemohl hnout z jeskyní, a Zuluhed mohl bojovat s Hordou. Jednonohý Nekros byl tak jako tak v boji nepoužitelný od chvíle, kdy mu lidský válečník uťal levou nohu pod kolenem. Skoro každý ork by se v takovém případě sám zabil nebo by se aspoň vrhl na nepřítele, aby zemřel v boji. Nekros však přežil, jestli ze zbabělosti, nebo proto, že měl štěstí, to se nedalo říct.

Zuluhed byl rád, protože i když nalezl Duši démona, nebyl schopný ji použít. Cítil, že předmět skrývá obrovskou moc, ještě předtím, než jej objevil v malé jeskyňce hluboko pod horami. Obrovská moc blýskavého zlatého předmětu zůstávala skryta. Bylo jasné, že šamanské umění na její rozpoutání nestačí. Zuluhed zvažoval, že předmět, který pojmenoval Duše démona – protože v něm cítil démonskou energii smíšenou s jinou, neznámou silou, již nebyl schopný určit – přinese Doomhammerovi. Nakonec se ale rozhodl to neudělat. Náčelník byl sice mocný válečník a dobrý ork, ale neměl zkušenosti s magií. Další možností byl Gul’dan, ale tomu Zuluhed nedůvěřoval. Pamatoval si na doby, kdy byl Gul’dan učedníkem Ner’zhula. A to byl šaman! Moudrý a vznešený, vážený mezi všemi ostatními, a pracoval nejen pro svůj klan, ale pro všechny orky. Jako první od duchů předků přinesl dary vědění a moci a zasazoval se o silnější vazby mezi orkskými klany.

Nějaký čas bylo všechno v pořádku. Ale pak se stalo něco špatného. Objevili se falešní duchové. Skuteční předkové orků se rozhněvali a přestali s nimi mluvit. Šamani tak přišli o moc a klany se ocitly bez magické ochrany. A pak vystoupil Gul’dan. Někdejší učedník mistra sesadil a tvrdil, že nalezl novou cestu, nový zdroj magie. Nabídl šamanům, že je vyučí. Mnozí jeho nabídku přijali a stali se z nich černokněžníci.

Ne tak Zuluhed. Gul’danovi nedůvěřoval, věděl o jeho vypočítavosti a podivné energie páchly po démonech. Už tak bylo hrozné, že se od něj předkové navždy odvrátili a živly neodpovídaly na volání. Nehodlal se nechat pošpinit přijetím tak nepřirozené moci, jakou Gul’dan nabízel.

Zuluhed samozřejmě nebyl jediný šaman, který odmítl, ale většina přijala. Změnili se, povyrostli, potemněli, jako by jejich těla odrážela poskvrnu uvnitř. Svět orků se změnil v pustinu, země postupně umírala a obloha se barvila do ruda. Horda byla přinucena přejít na jiný, zvláštní svět, a pokud klany měly znovu žít v míru, bylo třeba jej celý dobýt a obsadit.

Nekros se ukázal být slibným učedníkem a Zuluhed do něj vkládal mnoho nadějí. Když však přišel Gul’dan s nabídkou nového učení, Nekros ji bez váhání přijal. Mladý ork se naučil mnohému z černokněžnického umění, ale něco ho přimělo k tomu, aby přestal a stal se zase válečníkem. Tím si opět získal Zuluhedovu důvěru. Nikdy se ho neptal, proč to udělal, ale věděl, že to souviselo s loajalitou – že stál před rozhodnutím buď Gul’dan a jeho Stínová rada, nebo klan Dragonmaw. Nekros se rozhodl pro svůj klan. Zuluhed na něj v mnohém spoléhal a nechával si radit pokaždé, když se musel zabývat černokněžníky. Právě jemu přinesl disk a chromý válečník – černokněžník ho nezklamal. Díky Nekrosovi byli nyní zde a dívali se, jak se to, co plánovali, dává zvolna do pohybu.

„Takže,“ řekl Zuluhed a vykročil k obrovitému zvířeti. „Máme tady…“ zastavil se, protože mu Nekros do cesty nastavil ruku.

„Počkej,“ řekl Nekros. Vytáhl z brašny u pasu Duši démona a zvedl velký hladký zlatý disk nad hlavu. „Pojď sem!“ zavolal.

Zuluhed sledoval, jak se v místnosti objevily jiskry, které se začaly slétat na jedno místo, kde se shlukovaly do jakéhosi útvaru, který nabýval na velikosti, hloubce a detailech a po chvíli konečně získal podobu urostlé humanoidní postavy oděné ve zvláštním kostěném brnění. Hlavu rámovaly plameny, oči vypadaly jako koule z černého ohně. Bytost oba orky předčila jak výškou, tak mohutností a vyzařovala z ní obrovská síla a bdělost.

„Chceme vstoupit,“ řekl Nekros, který držel Duši démona před sebou. Podivný strážce se opět rozpadl do jisker, které se rozlétly po místnosti. Chromý ork pokynul náčelníkovi, aby šel dál. Zuluhed vykročil, zprvu opatrně, protože si nebyl jistý, jestli bytost skutečně zmizela. Ať to bylo cokoliv, bylo to pryč a zdálo se, že to Nekrose poslouchá na slovo. To bylo dobré, protože už věděli, co by se jinak stalo. Jeden z orků jednou přiběhl do místnosti se zprávou od Doomhammera a nepočkal, až ho Nekros pustí přes strážce. Ten se zničehonic objevil, hořícíma kostlivýma rukama popadl nic netušícího orka za hlavu, vyšlehly plameny a nebohý posel byl vzápětí pohlcen ohněm. Několik vteřin řval, než se jeho spálené tělo rozpadlo na prach.

Nyní však mohl náčelník jít bez obav dál do jeskyně. Přistoupil k dračí královně tak, že byl těsně mimo dosah řetězů, jimiž byla spoutána. Obrovská trojúhelníkovitá hlava se k němu obrátila a pozorovala ho. Žluté oči si ho prohlížely bez mrknutí.

„Přišel jsi mě trýznit, malý orku? Copak jsi mně a mým dětem už nezpůsobil dost utrpení?“ zeptala se Alexstrasza. V hněvu sevřela čelisti, ale řetězy posílené mocí artefaktu ji držely pevně.

„Nikoliv,“ odpověděl Zuluhed, stále ohromen její velikostí a silou, „jen se chci ujistit, že je vše v pořádku. Uvědomuješ si, co se ti stane, když nás odmítneš?“

„To už je mi teď naprosto jasné,“ odpověděla se směsicí vzteku a žalu v hlase. Obrátila hlavu a upřeně hleděla na vzdálený roh jeskyně. Ležel tam shluk světlých předmětů, a ačkoliv je Zuluhed neviděl, věděl, že jsou tenké jako papír a velmi křehké. Byly to zbytky vejce velikého jako hlava orka. Zbytky dračího vejce.

Když Alexstraszu polapili a spoutali, odmítala s nimi spolupracovat. Nekros ji k tomu přiměl tím, že vzal jedno z jejích nevylíhnutých vajec a přímo před jejíma očima ho rozbil pěstí. Obsah vejce se rozstříkl a potřísnil náčelníka i dračici, jejíž nářek byl ohlušující. Několika údery hlavou povalila kolem stojící orky a dvěma zlámala kosti. Řetězy ji však stále držely, takže jí nezbývalo než spolupracovat, byť neochotně, a udělat všechno pro to, aby zabránila vraždění nenarozených dětí.

„Neuspějete,“ řekla Alexstrasza náčelníkovi. „Mě jste zajali, ale mé děti vás porazí a budou svobodné.“

„Ne, dokud máme tohle,“ odvětil Nekros a ukázal jí disk. Svraštil čelo v soustředění a královnino tělo se zkroutilo v bolestech, až tiše zaúpěla.

„Jednoho… dne… vás… zabiju,“ pohrozila orkovi, stále ještě svinutá v agonii, oči přivřené bolestí i nenávistí.

Nekros se zasmál. „Možná,“ řekl. „Ale do té doby budete ty a tvé děti sloužit Hordě.“ Zuluhed pokynul rukou, Nekros přikývl a následoval náčelníka ven z jeskyně. Královna za nimi cvakla naprázdno čelistmi na znamení pohrdání. Zbytečně.

Zuluhed šel další chodbou do jiné, ještě větší místnosti, která ústila ven z hory. Na obloze bylo vidět několik letících siluet. Draci.

„Pusťte ji!“ volal jeden, který se blížil s vyceněnými zuby a napřáhnutými pařáty. „Pusťte naši matku!“

„Nikdy!“ Nekros pozvedl Duši démona a přibližující se drak zařval bolestí, několikrát se zatočil a měl co dělat, aby se udržel ve vzduchu. Ostatní draci se trochu stáhli, ale nepřestávali kroužit poblíž hory.

„Vaše matka je v našem zajetí stejně jako její druzi,“ křičel Zuluhed, který věděl, že ho draci i na tu vzdálenost dobře uslyší. „Vy a všichni vašeho druhu nám budete sloužit, sloužit Hordě, jinak zemře v těch samých bolestech, jakou jsi právě zažil! S ní vymře i celý váš rod, protože jen ona může snášet vejce rudých draků. Pak budete posledními svého druhu.“

Draci řvali zlostí, ale Zuluhed věděl, že nakonec poslechnou. Pochopil sílu vazeb mezi matkou a dětmi. Byla tak velká, že je donutila k poslušnosti. Dokud si bude Alexstrasza myslet, že její děti mají naději, poslouží Hordě tím, že bude snášet jedno vejce za druhým. A dokud bude ona i její tři druhové v zajetí, pak budou sloužit i jejich děti, doufajíce, že jednoho dne matku vysvobodí.

Zuluhed se při pohledu na mladé draky nahoře na obloze usmál. Jeho orkové však měli plno práce s výrobou řemenů, postrojů a sedel. Už brzy do jeskyně přivedou prvního rudého draka, kterého vybaví uzdou a sedlem. Bude je za to nenávidět, to je jasné – draci byli vždycky nezávislí a nikdo se je dosud nepokusil osedlat. Až na jeho klan.

Slíbil to Doomhammerovi a Velký náčelník byl celým podnikem nadšen. Draci budou tajnou zbraní Hordy. Lidé sice mají vojáky, jezdce a lodě, ale nemají nic, co by létalo vzduchem. Jestliže bude mít moc nad draky a věrné orky, kteří je zvládnou řídit, Zuluhed bude moct udeřit na lidi ze vzduchu a rychle se stáhnout z dosahu. Draci byli velmi nebezpečnými nepřáteli už jenom tím, jaké měli drápy, čelisti a ohony, ale jejich ohnivý dech bude pro lidská vojska přímo zničující. Oheň pršící z oblohy je spálí na prach a oni se ani nebudou moci bránit. S draky na své straně bude Horda neporazitelná.

A z něj, Zuluheda z klanu Dragonmaw, to všechno začalo. Kdyby neměl vidění, nikdy by nenalezl Duši démona a nevytušil, že má něco společného s draky. Bez její moci a Nekrose schopného ji použít by nikdy nezajali Alexstraszu. To všechno se však stalo a první dračí jezdci se brzy vznesou do vzduchu a připojí se ke zbytku Hordy v očekávání Doomhammerových rozkazů.

Zuluhed se usmál. Všechno šlo podle plánu.