Příliv Temnoty

19

„Pořád nejdou.“ Mladý Tharbek se otočil, překvapen náčelníkovými slovy.

„Co tím myslíš?“ zeptal se.

Doomhammer se ušklíbl. „Zbytek Hordy. Pořád se ještě nevrátili.“

Tharbek se rozhlédl kolem. „Poslal jsi je na Velké moře,“ poznamenal opatrně, aby náčelníka něčím nepopudil. „Bude trvat mnoho dní, než se vrátí.“

„Byli s nima draci, ty tupče!“ Doomhammerova pěst zasvištěla vzduchem, zasáhla Tharbeka do tváře, takže zavrávoral a ustoupil vzad. „Dračí jezdci nás měli zpravovat o jejich postupu! Něco se stalo! Loďstvo je pryč a s ním i velká část našich sil!“

Tharbek pokýval hlavou a třel si bolavou tvář.

Nic však neřekl. Ani nemusel. Doomhammer tušil, co si jeho pobočník myslí – kdyby je za Gul’danem neposlal, byli by teď tady.

Doomhammer zaskřípal zuby. Proč nikdo z orků nebyl s to pochopit důvod toho rozhodnutí? Každý ork se na něho díval jako Tharbek od doby, kdy nařídil ústup od hlavního města. Právě když brány praskaly a povolovaly pod soustavným orkským náporem. Posádce dávno došel olej, a tak na orky lili z hradeb jen vroucí vodu. Alianční síly byly zatlačeny k jezeru, takže držely už jen most. Vždyť vyhrávali! Jeden, nanejvýš dva dny, a město by padlo. Jenomže se rozhodl poslat část vojska pryč a tím je oslabil, takže nemohli pokračovat v obléhání.

Aliance neváhala ani okamžik a rozhodla se toho využít. Jakmile Blackhandi odtáhli, lidé se nahrnuli přes most, pronikli několika obrannými postaveními a tlačili je pryč z bitevního pole. Orkové se ocitli v pasti mezi šiky pěšáků a jezdců na jedné straně a strážemi na hradbách města na druhé. A žádná pomoc v dohledu. Mohlo trvat dny nebo i týdny, než se zbytek Hordy vrátí, právě jak to řekl Tharbek, a to ještě za předpokladu, že se jim podaří porazit Gul’dana, černokněžníky, ogry a cokoliv dalšího, co zrádce vyčaruje. Bojovníci, kteří zůstali za horami, byli v tu chvíli asi mrtví, pobiti těmi, co uzavřeli průsmyky, ať už to byl kdokoliv. Orkové, kteří zůstali u města, to bylo všechno, co Doomhammerovi zbylo.

Rozhodl se nařídit ústup. Doufal, že někde cestou narazí na odtáhnuvší klany, nebo aspoň na draky, ti by se měli objevit mnohem dříve. Jenomže něco bylo špatně. Dával to za vinu Gul’danovi. I když černokněžník osobně nikoho z Hordy nezabil, jeho zrada donutila Doomhammera rozdělit síly.

Musel to udělat. Slíbil duchům svých předků, že vrátí orky na cestu, ze které sešli, že bude bojovat proti zlořádu, krvežíznivosti a bestialitě na každém kroku vším, co bude po ruce. Nezáleželo na vítězství ve válce s lidmi. Jeho vlastní přežití také nic neznamenalo. Bez cti byli orkové pouhými zvířaty, méně než zvířaty, protože se opovážili vyměnit svou historii, dědictví předků, za krev, boj a nenávist. Kdyby dopustil, aby Gul’dan unikl nepotrestán, byla by to jeho vina, že mu dovolil takové sobectví, a dokonce ho v něm podporoval. Doomhammer by byl spoluzodpovědný za úpadek celé orkské rasy.

Takhle aspoň mohl říct, že udělal, co bylo v jeho silách. Uchoval si čest a s ní i čest celé Hordy. Možná boj s lidmi prohrají, ale aspoň tak učiní čestně, na nohou a se zbraněmi v rukou. Nebudou se zbaběle plazit a prosit o milost.

Kromě toho válka ještě stále nebyla u konce. Vedl bojovníky na jih, ale pak se místo k západu obrátil na východ. Tam ležel Khaz Modan, mezi Lordaeronem a Azerothem. Tato hornatá země byla domovem trpaslíků, kteří moci Hordy dokázali tvrdě a účinně vzdorovat. Nakonec se podařilo orkům dobýt všechny horské pevnosti až na Ironforge, jež se stále držela.

Doomhammer nechal v Khaz Modanu Kilrogga Deadeye s klanem Bleeding Hollow, aby se věnoval těžbě surovin a stavbě lodí. Kdyby se mu podařilo opět s Kilroggem spojit, dali by dohromady vojsko dost silné na to, aby porazilo Alianci, která táhla za nimi. Boj by pak byl obtížnější a zabírání území by trvalo déle, ale stále tady byla poměrně velká naděje na ovládnutí světadílu a jeho osídlení. Za předpokladu, že by se nestalo nic nečekaného.

„Lidé!“ vykřikl orkský průzkumník a padl vyčerpáním na kolena. „Na východ od nás.“

Doomhammer na něj překvapeně zíral. „Na východ? Víš to jistě?“ Otázka byla zbytečná, ork nelhal. Lidé se dostali na východ, když je pronásledovali, a Lordaeron přece leží na severozápad odtud!

Pak mu to došlo. Hinterlands! Poslal tam jeden klan, aby odvedl pozornost lidí, zatímco táhl na Quel’Thalas. Trik zafungoval a lidé poslali polovinu armády, aby se tam naháněli s orky po lesích. Jednotky ani nedorazily k hlavnímu městu, a nyní se vynořily před nimi na východě. To znamenalo, že když nebude opatrný, orkové se ocitnou v sevření dvou aliančních armád a všechny naděje Hordy budou ztraceny.

„Kolik jich je?“ zeptal se průzkumníka, který mezitím upil trochu vody z koženého vaku.

„Stovky, možná víc,“ řekl konečně ork a svraštil čelo. „Jsou mezi nimi i ti obrněnci.“

Doomhammer se ušklíbl a pohazoval si kladivem, aby ulevil vzteku. Zatraceně! Tolik aliančních bojovníků by je mohlo hladce porazit, zvlášť když se za nimi žene jejich jízda. A oni jsou stále několik dní od Khaz Modanu. A k tomu pořád neví nic o dračích jezdcích nebo jiných bratrech.

Nebylo zbytí. Doomhammer se podíval na Tharbeka. „Musíme zrychlit tempo,“ řekl mu. „Poběžíme bez přestávek. Musíme co nejdřív dorazit do Khaz Modanu.“

Tharbek přikývl a běžel předat rozkazy ostatním. Doomhammer za ním cosi zabručel. Utíkat, to bylo skoro jako porážka, na kterou raději ani nemyslel. Nemohl však riskovat otevřený boj. Napřed se musel spojit s Bleeding Hollow. Pak se pustí do boje společnými silami.

„Támhle!“ ukázal Tharbek a Doomhammer přikývl, protože orkskou hlídku nahoře na skále viděl také.

„Buď zdráv, Doomhammere!“ zvolal strážný, který se vztyčil, když přišli blíž, a zamával sekerou na pozdrav. „Vítej zpět v Khaz Modanu!“

„Díky,“ zavolal Doomhammer a držel černé kamenné kladivo stále nad hlavou, aby ho bylo dobře vidět. „Kde je Kilrogg a ostatní?“

„Rozbili jsme tábor výš v horách,“ řekl strážný a seskočil ze skály, aby spolu mohli lépe hovořit. „Půjdu tam a povím jim, že jste tady.“ Podíval se dál za náčelníka. Bylo jasné, že si prohlíží masu válečníků, která táhla za ním. „Kde je zbytek Hordy?“

„Většina padla,“ odpověděl úsečně Doomhammer. Vycenil kly a strážný vytřeštil překvapením oči. „A v patách nám je Aliance. Řekni Kilroggovi, ať připraví bojovníky.“

Zvěd se asi chtěl ještě na něco zeptat, ale pak si to rozmyslel. Zasalutoval, rozběhl se do svahu a zanedlouho zmizel mezi skalami. Doomhammer pokýval hlavou. Aspoň Bleeding Hollow jim pomůžou v boji s lidmi. Kilrogg byl starý a chytrý válečník. I přes vysoký věk neztrácel na síle a jeho klan byl velmi bojovný. Společně s Blackrockem dají Alianci pořádně zabrat.

„Nemůžeme s nimi bojovat. Ne plnou silou.“

Doomhammer zíral na Kilrogga. Starý náčelník zavrtěl hlavou a ve tváři byl velmi rozhodný.

„Cože? Proč ne?“ zeptal se Doomhammer.

„Trpaslíci,“ řekl úsečně Kilrogg.

„Trpaslíci?“ napřed si myslel, že hovoří o jezdcích na gryfech, ale hora Aerie byla odtud velmi daleko. Mluvil o trpaslících, kteří žili v těchto horách. „Vždyť jsme je rozprášili a zabrali jejich pevnosti.“

„Ne úplně,“ poznamenal Kilrogg a upřímně pohlédl jedním okem na Doomhammera. „Nepodařilo se nám dobýt Ironforge. Při každém pokusu jsem přišel o mnoho skvělých bojovníků.“

„Tak ji nech být,“ řekl Doomhammer. „Teď ji nepotřebujeme. Napřed se musíme postavit lidem, než přejdou po šíji přes údolí na druhou stranu a shromáždí se tam. Jakmile je porazíme, zaútočíme na Ironforge a vypleníme ji. Pak se vydáme zpátky na sever a dokončíme, co jsme začali.“

Kilrogg však zavrtěl hlavou. „Trpaslíci jsou příliš nebezpeční, než abychom si je nechali za zády. Za posledních několik měsíců jsem s nimi svedl mnoho bitev a říkám ti, že jakmile se k nim obrátíme zády, vyvalí se na nás jako lavina. Pokaždé když jsme dobyli trpasličí citadelu, přeživší obránci se stáhli do Ironforge. Můžeme se jenom dohadovat, jak je ta pevnost velká, ale teď je v ní pohromadě celý národ trpaslíků z Khaz Modanu a čeká na okamžik, kdy se bude moct pomstít. Pokud to místo nebudeme hlídat a zaměstnávat jejich pozornost, nebudeme čelit jedné armádě, ale dvěma.“

Doomhammer mlčel a zvažoval, co mu Kilrogg řekl. Důvěřoval jeho úsudku. To však znamenalo, že nebudou mít dost bojovníků, aby se postavili Alianci a zvítězili. Museli se pohnout.

„Zůstaň tady,“ řekl nakonec Kilroggovi, „vezmi si tolik bojovníků, kolik potřebuješ, abys zaměstnal trpaslíky a zdržel lidi. Já povedu ostatní do Blackrockské věže, kde se opevníme.“ Podíval se na Kilrogga. „Jestli to dokážeš, přijď tam za námi. Třeba se ti podaří vpadnout lidem do zad. Třeba se objeví víc našich z moře nebo z Portálu,“ napřímil se. „Ale Blackrockská věž je náš opěrný bod. Jestli nedokážeme porazit lidi tam, jsme ztraceni.“

Kilrogg přikývl. Chvíli si prohlížel Velkého náčelníka, a když promluvil, měl mnohem slabší hlas, než kdy Doomhammer slyšel. „To je správné rozhodnutí,“ ujistil ho Kilrogg. „Já si také uvědomuji důsledky Gul’danovy zrady. S ním bychom zase žili jako v době před otevřením Portálu, když jsme byli šílení hněvem, zoufalstvím a hladověli jsme,“ pokýval hlavou. „Ať se stane cokoliv, vrátil jsi nám čest.“

Doomhammer přikývl a náhle pocítil náklonnost k náčelníkovi, kterého se dříve bál a neměl ho rád. Považoval ho za drsného a divokého bojovníka, jemuž šlo víc o moc než o čest. Zřejmě se celá léta mýlil.

„Díky,“ řekl nakonec. Víc toho říkat nemusel. Obrátil se a zamířil zpátky ke svému klanu. Bylo třeba vydat rozkazy a vyrazit na další cestu. Nejspíš na poslední.