Mistr a Markétka

11 IVANOVO ROZDVOJENÍ

Lesna protějším břehu řeky, ještě před hodinou projasněný májovým sluncem, zešedl, rozplizl se a nakonec docela zmizel. Za oknem visela dešťová clona. Na obloze občasvyšlehovala ohnivá vlákna, nebe pukalo a pokoj nemocného se ozářil hrozivým rozeklaným světlem. Ivan tiše plakal, seděl na posteli a pozoroval kalnou, divoce zpěněnou hladinu řeky. Při každém zahřmění srdceryvně zasténal a zakryl si rukama obličej. Na podlaze se válely popsané listy; sfoukl je vítr, který vnikl těsně před bouřkou do pokoje. Básníkse pokoušel sepsat oznámení o nebezpečném konzultantovi, ale nedařilo se mu to. Hned jakdostal od obtloustlé ošetřovatelky, které říkali Praskovja Petrovna, špačektužky a papír, zamnul si energicky ruce, hbitě se uvelebil u stolku a pustil se směle do psaní. Začátekmu nedělal potíže: „Milice. Oznámení člena MASOLITu Ivana Nikolajeviče Bezprizorného. Včera večer jsme si vyšli s nebožtíkem M. A. Berliozem na Patriarchovy rybníky…” Ale hned se zapletl — zavinilo to především slovo „nebožtík”. Vycházel totiž holý nesmysl. Jakto, „vyšli jsme si s nebožtíkem”? Nebožtíci přece nechodí! Vážně, nakonec ho ještě budou považovat za blázna, usoudil a začal opravovat, co napsal. Výsledekbyl následující: „sM. A. Berliozem, později nebožtíkem…” Ani to autora neuspokojovalo. Nezbývalo než vymyslet třetí verzi, ale ta dopadla ještě hůř než obě předchozí:„

…sBerliozem, který spadl pod tramvaj… ”Navíc se do toho přimíchal neznámý skladatel, jmenovec, a takIvan musel připojit „nikolivskladatelem…” Když se dost natrápil s oběma Berliozy, všecko přeškrtal a rozhodl se začít něčím působivým, aby okamžitě upoutal čtenářovu pozornost. Napsal, že kocour nasedl do tramvaje, a pakpřešel k epizodě s uříznutou hlavou. Hlava a konzultantovo proroctví ho přivedly k myšlence na Piláta Pontského a pro větší přesvědčivost se rozhodl vyložit celý příběh o prokurátorovi od okamžiku, kdy Pilát v bílém plášti s purpurovou podšívkou kráčel sloupovím paláce Heroda Velikého. Usilovně pracoval, dokonce se pokoušel nakreslit Piláta Pontského a pakkocoura, jakstojí na zadních. Ale ani kresby nepomáhaly — výklad byl čím dál zamotanější a nesrozumitelnější.

Ve chvíli, kdy už se přihnal z dálky děsivý mraks kouřovým okrajem, zastínil lesa zvedl se vítr, Ivan cítil, že se mu nedostává sil, aby sepsal oznámení. Nenamáhal se proto ani posbírat rozváté papíry a tiše, hořce se rozplakal. Dobromyslná Praskovja Fjodorovna, která ho za bouřky navštívila, se polekala, když viděla, že pláče. Zatáhla závěs, aby blesky nemocného neděsily, sebrala ze země papíry a běžela s nimi za lékařem. Ten přišel, píchl Ivanovi do ruky injekci a ujistil ho, že nemusí plakat, protože se všecko v dobré obrátí, všecko se urovná a zapomene. A měl pravdu. Brzy se vyhoupl za řekou známý les. Rýsoval se do posledního stromu zřetelně proti obloze, znovu vycíděné pečlivě do modra, a řeka znehybněla. Ihned po injekci opustila básníka svíravá úzkost a teď ležel klidně a sledoval, jakse na nebi rozklenula duha. To pokračovalo až do večera, takže Ivan Bezprizorný ani nezpozoroval, že se duha rozplynula, obloha posmutněla a vybledla a leszčernal. Vypil sklenici horkého mléka, znova ulehl a bylo mu divné, jakse změnil chod jeho myšlenek. Vzpomínka na ďábelského kocoura se zmírnila a už ho neděsila uříznutá hlava. Přestal na ni myslet a napadlo ho, že v podstatě to není na zdejší klinice takzlé, Stravinský že je kapacita a hlava otevřená a jednat s ním je příjemné. Večerní vzduch po bouři byl svěží a působil blahodárně. Dům bolesti se pomalu ukládal ke spánku. V tichých chodbách pohasly bílé koule z mléčného skla a místo nich přesně podle programu slabě zazářilo namodralé světlo nočních lampiček. Za dveřmi na gumových předložkách se stále řidčeji ozývaly opatrné kroky ošetřovatelek. Ivan ležel, příjemně unavený, střídavě pozoroval lampu se stínidlem, která šířila od stropu měkké světlo, a hned zase měsíc, vykukující za černým lesem, a vedl samomluvu. Proč mě vlastně tolikrozrušilo, že Berliozspadl pod tramvaj? rozumoval. Konec konců, vem ho čert! Jsem snad jeho strejček? Když to vezmem kolem a kolem, ukáže se, že jsem vlastně nebožtíka ani pořádně neznal. Fakticky, co jsem o něm věděl? Dohromady nic, snad jenom, že byl plešatý a příšerně užvaněný. A dále, soudruzi, pokračoval v duchu a obracel se neznámo ke komu, vezměte si třeba tohle: vysvětlete mi, proč jsem si takzasedl na toho záhadného konzultanta, mága a profesora s vyhaslým černým okem? K čemu byla ta pitomá honička v podvlíkačkách se svíčkou v ruce a ta barbarská komedie v restauraci? Nono! okřikl přísně nového Ivana dřívější Ivan, který seděl někde uvnitř nebo hned vedle jeho ucha. Protože věděl předem, že to Berliozovi uřízne hlavu! Koho by to nerozrušilo? To je bezdebaty, soudruzi! oponoval nový Ivan zesláblému dřívějšímu. Že v tom je nějaká čertovina, to ví každé malé dítě. Konzultant je podivná a tajemná existence, to je na beton. Ale to je na tom právě nejzajímavější. Chlápek, který znal osobně Piláta, co chcete víc? Než dělat nesmyslný skandál na Patriarchových rybnících, nebylo by lepší vyptat se ho zdvořile, co se dělo dál s Pilátem a uvězněným Ha-Nocrim?

A já se bůhvíproč zbytečně honil. To je toho, že tramvaj přejela redaktora nějakého časopisu! Zruší snad kvůli tomu časopis? Co naplat, člověkje smrtelný, a jakuž bylo správně řečeno, může ho to potrefit kdykoliv. Ať je mu země lehká!

A co se stane? Dají tam nového redaktora, možná ještě většího žvanila, než byl jeho předchůdce. Nový Ivan chvilku klimbal a pakse jedovatě zeptal starého: Jakpo tom všem vypadám? „Jako hlupák!” pronesl zřetelně bas, který nepatřil prvnímu ani druhému Ivanovi, zato se nápadně podobal hlasu konzultanta.

Básníkse kupodivu pro toho hlupáka neurazil, dokonce ho to příjemně překvapilo, a v polospánku se usmál. Cítil, jakse k němu krade sen, a představil si palmu na sloní noze, kolem se mihl kocour, už z něho nešla hrůza, naopakbyl legrační…

Zkrátka pacient pomalu usínal, ale vtom se mříž nehlučně odsunula a na balkóně stanul tajemný přízrak, skryl se před měsíčním svitem a zahrozil prstem Ivanovi. Básníkse nebojácně posadil na posteli a rozeznal v přízraku muže. Neznámý s prstem na ústech zasykl: „Psst!”