Plutonie

35. JAK DO MRAVENIŠTĚ?

Když Kaštanov a Makšejev prohlédli planinu, vrátili se ke svým druhům, aby rozvážili, co podniknout dál.

„Přepadnout spící mraveniště není obtížné,“ usoudil Kaštanov, „avšak není jisto, zda to bude účelné. Nevíme přece, kde jsou v téhle ohromné stavbě složeny naše věci a v labyrintu chodeb můžeme snadno zabloudit.“

„Uvnitř je jistě tma a my nemáme svíčky ani kahanec,“ podotkl Papočkin.

„Můžeme si udělat pochodně, viděl jsem v lese smolnaté stromy, které by se k tomu hodily,“ prohlásil Gromeko.

„Když půjdeme s ohněm, docela jistě mravence probudíme, a ti nás napadnou. Takový boj musí pro nás skončit zle,“ pravil Makšejev.

„Ano, jich jsou sta, neli tisíce, a ať jich zastřelíme kolik chceme, nakonec nás přece zakousnou nebo uštípají k smrti.“

„Tak co si počneme?“ zabručel Kaštanov. „Svých věcí se zříci nemůžeme, pro zpáteční cestu je nutně potřebujeme.“

„A kdybychom s jedné strany mraveniště zapálili? Mravenci začnou zachraňovat své zásoby a mezi nimi i naše věci, které vytáhnou ven.“

„Především budou zachraňovat své larvy a kukly a věci mohou zatím shořet. Avšak i když snad stačí vynést naše věci, přece jen jim je budeme muset odebrat násilím.“

„A což abychom mravence vykouřili a pak, až mraveniště opustí, vlezli tam pro své věci?“

„Tenhle plán je už lepší, ale do chodeb plných kouře nebudeme taky moci proniknout. A až se kouř rozptýlí, mohou se vrátit i mravenci.“

„Jak se zdá, jsme v bezvýchodné situaci.“

„Víte co,“ navrhl Makšejev, „lehnu si blízko mraveniště a budu předstírat, že jsem mrtvý. Mravenci mě odtáhnou do mraveniště a tam snad budu moci vypátrat, kde naše věci leží, a příští noci je vytáhnu ven.“

„Tenhle plán je příliš odvážný,“ namítl Kaštanov. „Mravenci vás nemusí odtáhnout vcelku, nýbrž vás roztrhají na kousky. Ale připusťme, že vás odtáhnou celého a živého; jakpak se ve tmě, a dokonce jako mrtvola, budete moci orientovat v bludišti chodeb, abyste pak našel cestu ven?“

„Vezmu si do kapsy klubko nití, a když je budu postupně rozvinovat, dokážu se podle nich vrátit ven, právě tak jako Theseus z Labyrintu podle Ariadniny nitě.“

„Jestli si toho ovšem mravenci nevšimnou a nezačnou vám vaši nit sbírat. Ale máte nitě?“

Nikdo u sebe klubko neměl, a tak tenhle odvážný plán rovněž zavrhli. Všichni seděli se svěšenými hlavami a vymýšleli nové a nové plány, ale museli je vždycky zamítnout jako neproveditelné.

„Víte, nač jsem přišel?“ ozval se Kaštanov. „Musíme mravence otrávit nebo omámit jedovatými plyny, aby ztrnuli na dobu, kterou potřebujeme k tomu, abychom v mraveništi našli své věci. Takové plyny jsou chlor, brom a kysličník siřičitý. Musíme tedy napřed najít materiál, z kterého bychom mohli vyrobit dost plynu. Chlor můžeme získat z kuchyňské soli, která je v moři. Brom je pravděpodobně v popelu chaluh, které tam rovněž rostou, ale získat ho bude ještě obtížnější než získat chlor. Ze všeho nejsnazší by bylo vyrobit kysličník siřičitý, jestliže ovšem najdeme síru, kyz železný nebo jinou sirnou rudu. Leštěnec olověný jsme už viděli v Pterodaktylí rokli a snad se najde i tady na skalních útesech,“

„Ale k tomu, abychom našli vhodný materiál, budeme přece potřebovat spoustu času,“ namítl Makšejev.

„Co se dá dělat! Náboje, které máme, vystačí nám na několik dní, abychom si sehnali potravu. Lépe bude, když užijeme spolehlivého způsobu; k riskantním způsobům se můžeme v krajním případě uchýlit vždycky.“

„Pak tedy odtud musíme odejít a s lupiči se nevypořádáme.“

„Lépe je odejít, dokud mravenci nic nezpozorovali, a nevzbudit jejich podezření ukvapenými pokusy. Když je poplašíme, budou opatrnější, rozestaví hlídky u vchodu, budou prohledávat okolí a znesnadní nám všechnu další práci. Vždyť ještě nevíme, na jakém stupni vývoje jsou tihle vládci jurské přírody.“

S Kaštanovem všichni souhlasili, i když je mrzelo, že se nemohou se zloději vypořádat hned. Rozhodli, že se vrátí k písečným dunám, podle potoka proniknou na hornatinu a budou hledat síru nebo sirné rudy.

Cestovatelé zamířili k potoku při kraji lesa. Nebylo vidět žádná zvířata a dokonce ani hmyz — mravenci zřejmě systematicky vylovili všechnu zvěř v okolí mraveniště. Jenom občas prolétl nad plání nějaký ptakoještěr, který však spěchal dál. Koryto se táhlo podle kraje pláně a o kus dál nahoře se vřezávalo dost hlubokým údolím do písčitých pahorků. Tady rostly po obou březích keře, nevysoké přesličky, sladká třtina a kapradě. Cestovatelé urazili údolím vzhůru ještě několik kilometrů a pak se rozhodli, že si po strachu a po cestování, které trvalo celých čtyřiadvacet hodin, důkladně odpočinou. Vody v potoce bylo už hodně a stín palem a přesliček lákal. Uvařili si čaj, povečeřeli vaječný žloutek, který měli v zásobě, a klidně se vyspali. Potom však se nedaleko odtud ukázali mravenci a přinutili je, aby si se snídaní pospíšili a co nejrychleji odešli dál od mraveniště a neprozradili se jeho obyvatelům.

Po několika kilometrech vystřídaly písčité svahy údolí skály. Koryto se začalo vřezávat do stolové vyvýšeniny. Makšejev a Kaštanov hledali sirné rudy a krok za krokem prohlíželi skalisko — jeden na pravém, druhý na levém svahu. Tím se ovšem zdržovali. Papočkin a Gromeko zůstávali poblíž potoka s připravenými ručnicemi, aby sehnali nějakou zvěřinu nebo odrazili útok ještěrů anebo mravenců. Ty však už nepotkávali. Krajina byla stále pustší, dokonce i podle potoka rostlo už méně křoví a jen úzký pruh trávy a sladké třtiny vroubil ještě jeho břehy. Zejména ze třtiny měli cestovatelé radost, protože to byla v téhle pustině jejich jediná potrava.

Ze zvířat se setkávali s ohromnými vážkami, vířícími nad vodou, a občas s pterodaktyly, kteří tento hmyz chytali. Vzduch byl docela klidný a Plutonovy paprsky nemilosrdně pálily v úzkém údolí, jehož holé svahy byly rozžhaveny jako pec. Jen blízká voda, kterou cestovatelé mohli stále pít a smáčet si jí hlavu, je posilovala a umožňovala jim postupovat kupředu.

Sirné rudy hledali zatím marně.

K obědu se zastavili na břehu potoka, uvařili si čaj, chvilku ssáli sladkou třtinu a rozdělili si poslední suchar.

„Večer budeme muset zkusit vážku nebo zastřelit pterodaktyla,“ usoudil Papočkin smutně a sbíral poslední drobty sucharu.