Plutonie

56. V LEDECH

Na konci března se cestovatelé rozhodli, že vyrazí přes ledy na zpáteční cestu. Meteorologickou budku nechali na místě a v ní, stejně jako ve skladě pod pahorkem, schovali v zaletované skřínce stručné údaje o výpravě, která objevila Plutonii, a o hlavních výsledcích cesty na jih. Dalo se čekat, že počátkem léta navštíví pralidé pahorek, a proto aby neodnesli skřínky a nerozbourali budku, rozestavili cestovatelé na poličce v budce několik dřevěných sošek, které vyřezala Katu, a na podlaze budky jako oběť složili všechny kosti, jež se jim tu nahromadily, prázdné plechovky od konserv a podobné haraburdí. To všechno si vymyslil Igolkin, který se s divochy více sblížil než učený Borovoj.

Saně, pořádně obtížené sbírkami, jídlem a majetkem výpravy, vyrazily přes sněhobílou tundru k úpatí ledovců.

Tato zpáteční cesta přes Nansenovu zemi trvala celý měsíc; překročení ledového pásma, dlouhé stoupání na Ruský hřbet a sestup dolů po ledovcových splazech, úporný vítr, který vál proti nim, přetížené saně, málo psů — to všechno ztěžovalo pohyb a vyžadovalo vypětí všech sil. I časté vánice zastavovaly postup, ale zato si při nich lidé i psi mohli odpočinout. Po ledovém pásmu se už začal střídat den s nocí. Cestovatelé to již dávno neviděli. Některé sklady potravin, které zanechali na cestě, nenašli, ale na Truchanovově mysu nalezli nové skladiště s roční zásobou potravin. Zřídila je tam „Polární hvězda“. Našli v něm dopis se zprávou, že loď přezimuje deset kilometrů na východ od mysu. S vrcholku mysu bylo vidět v dálce loď a na polovině cesty došlo k radostnému shledání. Dokonce i Truchanov jim vyjel vstříc na saních, které táhli mladí psi, narození během plavby na „Polární hvězdě“. Vítání a otázkám nebylo konce. Truchanov se rozzářil, když slyšel, že jeho předpoklady o nitru Země byly skvěle potvrzeny.