Bouře přichází

Předmluva

V listopadu 2007 jsem měl telefonát, který mi navždy změnil život. Zavolala mi Harriet McDougalová, manželka a redaktorka zesnulého Roberta Jordana, aby se zeptala, jestli bych dokončil poslední díl Kola času.

Pro ty z vás, kteří to nevědí, pan Jordan nás opustil a bolí mě, že vám tuto zprávu přináším právě já. Vzpomínám si, jak jsem se cítil, když jsem – během náhodného brouzdání po internetu 16. září 2007 – zjistil, že zemřel. Šokovalo mě to, byl jsem v šoku a sklíčený. Ten úžasný člověk, který pro mne jakožto spisovatele byl hrdinou, byl mrtev. Svět se náhle změnil.

Poprvé jsem Oko světa objevil v roce 1990 jako mladý vášnivý příznivec fantasy při návštěvě místního knihkupectví. Okamžitě jsem se stal jeho fanouškem a dychtivě očekával Velké hledám. Během následujících let jsem ty knihy přečetl mnohokrát a často jsem znovu pročítal celou sérii, když vyšel nový díl. Čas plynul a já se rozhodl, že se chci stát autorem fantasy – na což měla do značné míry vliv moje láska ke Kolu času. Ale nikdy mě nenapadlo, že jednoho dne povedu onen telefonát s Harriet. Bylo to pro mě naprosté překvapení. O tuto příležitost jsem nežádal ani jsem se neodvažoval doufat – ačkoli když ta žádost přišla, odpověděl jsem okamžitě. Tuto sérii miluji tak jako žádnou jinou a postavy jsou pro mě jako staří a drazí přátelé z dětství.

Roberta Jordana nemohu nahradit. Nikdy tuto knihu nemůžu napsat tak, jak by to dokázal on. To je prostý fakt. Naštěstí zanechal mnoho poznámek, nástinů, hotových scén a vysvětlení, která diktoval své ženě a asistentům. Než zemřel, požádal Harriet, aby našla někoho, kdo pro jeho fanoušky sérii dokončí. Všechny vás měl moc rád a poslední týdny života strávil diktováním událostí pro poslední díl. Měl se jmenovat Vzpomínka na Světlo.

Po osmnácti měsících práce jsme došli sem. Pan Jordan slíbil, že závěrečná kniha bude velká. Rukopis se však brzy rozrostl do obrovských rozměrů; byl by třikrát delší, než je obvyklá délka jednoho dílu Kola času, takže Harriet a Tor rozhodli rozdělit Vzpomínku na Světlo na tři části. V původně zamýšlené knize bylo několik výborných přelomových okamžiků, které by umožnily mít v každé třetině celý a uzavřený příběh. Můžete knihu Bouře přichází a další dva díly považovat za tři svazky Vzpomínek na Světlo, nebo za poslední tři samostatné knihy Kola času. Obojí je správně.

V tuto chvíli mám hotovou polovinu druhé části. Pracujeme tak rychle, jak se rozumně dá, a nechceme, abyste museli na konec, který nám byl všem přislíben před téměř dvaceti lety, čekat příliš dlouho. (Pan Jordan napsal konec sám před tím, než zemřel, a já jsem ho četl. Aje úžasný.) Nepokoušel jsem se napodobovat styl pana Jordana. Místo toho jsem svůj styl přizpůsobil tak, aby se ke Kolu času hodil. Mým hlavním cílem bylo věrně zachovat ducha postav. Dějová zápletka patří z velké části Robertu Jordánovi, ačkoli mnoho slov je mých. Představte si tuto knihu jako dílo nového režiséra, který pracuje na některých scénách filmu, ale se stejnými herci a scénářem.

Nicméně toto je velký projekt a bude nějakou dobu trvat jej dokončit. Prosím vás o trpělivost, zatímco se příštích pár let budeme snažit dovést příběh k dokonalosti. Máme v rukách konec největšího fantasy eposu naší doby a já se hodlám postarat o to, abychom to udělali správně. Mám v úmyslu držet se přání a poznámek pana Jordana. Moje autorská čest a láska ke knihám mi nedovolí nic menšího. To, co tady nakonec napíši, je nejlepším argumentem pro to, co děláme.

Toto není moje kniha. Je to kniha Roberta Jordana, a v menší míře je to vaše kniha.

Děkuji, že si ji přečtete.