Bouře přichází

13 Nabídka na odchod

Gawyn stál s připraveným mečem a snažil se zastrašit dva strážce. Do stodoly škvírami pronikalo světlo a vzduch jiskřil prachem a kousky slámy, zvířenými bojem. Gawyn pomalu ustupoval přes udupanou hliněnou podlahu, procházeje při tom kalužemi světla. Vzduch ho hřál na kůži. Ze spánků mu stékaly čůrky potu, ale meč svíral pevně, zatímco dva strážci postupovali proti němu.

Ten vepředu byl Sleete, pružný muž s dlouhýma rukama a hrubě řezanými rysy. V nerovnoměrném světle ve stodole vypadala jeho tvář jako nedokončené dílo, na něž by člověk mohl narazit v sochařské dílně, s dlouhými stíny přes oči, rozdělenou bradou a křivým nosem; zlomeným, ale neléčeným. Měl dlouhé vlasy a černé licousy.

Hattori velice potěšilo, když její strážce konečně dorazil do Dorlanu; ztratila ho u Dumajských studní a jeho příběh byl onoho druhu, o nichž zpívají kejklíři a potulní pěvci. Zraněný Sleete ležel celé hodiny, než se mu v horečce podařilo chytit koně za otěže a vyškrábat se do sedla. Kůň ho téměř bezvědomého věrně nesl celé hodiny, než dorazili do blízké vesnice. Tamní vesničané byli v pokušení prodat Sleeta místní tlupě berků – jejich vůdce je krátce předtím navštívil a slíbil jim bezpečí odměnou za prozrazení uprchlíků z nedaleké bitvy. Starostova dcera ho však obhajovala a přesvědčila je, že banditi, kteří hledají zraněné strážce, musejí být temní druzi. Vesničané se rozhodli místo toho Sleeta ukrýt a dívka se o něj starala, dokud se neuzdravil.

Jakmile byl Sleete v tak dobrém stavu, aby mohl cestovat, musel se vytratit; děvčeti se zjevně docela zalíbil. Mezi molodci se šeptalo, že Sleete utekl i proto, že sám začínal k dívce cítit náklonnost. Většina strážců měla dost rozumu, aby k nikomu nepřilnula. Sleete odešel v noci poté, co dívka a její rodina usnuly – ale na oplátku za milosrdenství, které mu vesnice prokázala, vyslídil lupičskou bandu a postaral se o to, aby vesnici už nikdy neobtěžovala.

Byla to látka pro příběhy a pověsti – alespoň mezi obyčejnými lidmi. Pro strážce byl Sleetův příběh téměř samozřejmostí. Muži jako on přitahovali pověsti stejně, jako běžní muži přitahovali blechy. Ve skutečnosti nechtěl Sleete svůj příběh nikomu vyprávět; vyšel na světlo jen díky důkladnému vyptávání, kterým ho molodci zahrnuli. Pořád se choval, jako by se na jeho přežití nebylo čím chlubit. Byl strážce. Přežít navzdory všem okolnostem, projet v deliriu míle drsného terénu, s ještě ne zcela zahojenými zraněními vyřídit bandu lupičů – to byly prostě jen věci, které jste jako strážce dělali.

Gawyn si jich vážil. Dokonce i těch, které zabil. Zvláště těch, které zabil. Taková oddanost, taková ostražitost, to vyžadovalo jedinečný druh mužů. Taková skromnost. Zatímco Aes Sedai manipulovaly světem a stvůry jako al’Thor získávaly slávu, muži jako Sleete dennodenně tiše odváděli hrdinskou práci. Bez slávy nebo uznání. Pokud si na ně někdo pamatoval, tak obvykle jen ve spojení s jejich Aes Sedai. Nebo jiní strážci. Na vlastní se nezapomíná.

Sleete zaútočil a jeho meč vyrazil před v přímém bodnutí, vedeném nejvyšší rychlostí. Zmije mrská jazykem, troufalý výpad, účinnější díky tomu, že Sleete bojoval ve dvojici s hubeným malým mužem, který Gawyna obcházel zleva. Marleš byl jediný další strážce v Dorlanu – a jeho příchod byl mnohem méně dramatický než Sleetův. Marleš byl členem původní skupiny jedenácti Aes Sedai, která unikla z Dumajských studní, a celou dobu zůstal s nimi. Jeho vlastní Aes Sedai, hezká mladá domanská zelená jménem Vaša, je lenivě sledovala od stěny stodoly.

Gawyn Zmiji mrskající jazykem odrazil Kočkou tančící na zdi, když jediným máchnutím srazil úder stranou a sekl po nohách. Nicméně účelem nebylo zasáhnout, jednalo se o obranný pohyb, který mu měl umožnit udržet si v dohledu oba protivníky. Marleš zkusil Pohlazení leoparda, ale Gawyn přešel do Skládání vějíře, opatrně srazil úder stranou a čekal další od Sleeta, který byl z těch dvou ten nebezpečnější. Sleete se hladkým krokem přesunul a meč držel u boku, zatímco se zády obracel k obrovským hromadám sena v zadní části nevětrané stodoly.

Gawyn provedl Kočku na rozpáleném písku, zatímco Marleš zkusil Kolibříka líbajícího medovou růži. Kolibřík nebyla správná figura, kterou při takovém útoku použít; zřídka byl užitečný proti člověku, který se bránil, ale Marleše už zjevně unavovalo nechat se pořád odrážet. Začínal být nedočkavý. To by mohl Gawyn využít. A využije.

Sleete opět postupoval vpřed. Gawyn znovu zaujal obranný postoj se zvednutým mečem, zatímco se k němu strážcové společně přibližovali. Gawyn okamžitě přešel na Kvítky jabloně ve větru. Jeho čepel se třikrát zableskla a zatlačila zírajícího Marleše zpět. Marleš zaklel a vrhl se vpřed, ale Gawyn plynule zvedl meč z předchozí figury a přešel na Setřesení rosy z větve. Postoupil vpřed v sérii šesti prudkých úderů, tři proti každému protivníkovi, a srazil Marleše dozadu na zem – ten muž se opět vrhl do boje příliš rychle – dvakrát srazil Sleetovu čepel stranou a vše zakončil tím, že mu přitiskl meč na krk.

Oba strážci na Gawyna ohromeně zírali. Když je Gawyn posledně porazil, tvářili se podobně, a předtím taky. Sleete nosil meč s volavkou a v Bílé věži byly jeho schopnosti téměř legendární. Říkalo se, že dokonce dvakrát ze sedmi zápasů porazil i Lana Mandragorana, v dobách, kdy ještě Mandragoran šermoval proti ostatním strážcům. Marleš nebyl tak slavný jako jeho společník, ale stále to byl schopný a vycvičený strážce, tedy ne snadný protivník.

Avšak Gawyn zvítězil. Opět. Když šermoval, zdály se věci tak jednoduché. Svět se smrskl — stlačený jako bobule, aby se z nich získala šťáva – do něčeho menšího a z blízka snadněji viditelného. Gawyn celý život netoužil po ničem jiném než chránit Elain. Chtěl bránit Andor. Možná se naučit být trochu víc jako Galad.

Proč nemohl být život stejně jednoduchý jako šermířský souboj? Jasní, před tebou seřazení protivníci. Zjevná výhra: přežití. Když muži bojovali, navazovali vztahy. Při výměně úderů se z vás stávali bratři.

Gawyn sklonil meč, ustoupil a zasunul ho do pochvy. Nabídl ruku Marlešovi, který se jí chopil, vstal a zavrtěl hlavou. „Jsi pozoruhodný, Gawyne Trakande. Když se hýbeš, jsi jako bytost ze světla, barev a stínu. Když ti čelím, připadám si jako děcko s klackem.“

Sleete při zasouvání meče nic neřekl, ale s respektem na Gawyna kývl – stejně jako v posledních dvou případech, kdy spolu bojovali. Moc toho nenamluvil. Gawyn to oceňoval.

V rohu stodoly stál soudek s vodou a muži k němu zamířili. Korbet, jeden z molodců, spěšně ponořil naběračku a podal ji Gawynovi. Gawyn ji dal Sleetovi. Starší muž opět přikývl a napil se, zatímco Marleš si ze zaprášené okenní římsy vzal pohár a obsloužil se sám. „Povídám, Trakande,“ pokračoval malý muž, „budeme ti muset najít nějaký meč s volavkama. Nikdo by ti neměl čelit, aniž by věděl, do čeho leze!“

„Já nejsem mistr šermíř,“ řekl Gawyn tiše, vzal si od křivonosého Sleeta zpátky naběračku a napil se. Voda byla teplá, což bylo dobře. Menší šok, přirozenější.

„Zabil jsi Hammara, ne?“ zeptal se Marleš.

Gawyn zaváhal. Jednoduchost, kterou předtím při boji cítil, se už rozpadala. „Ano.“

„No, tak jsi mistr šermíř,“ řekl Marleš. „Když padl, měl sis vzít jeho meč.“

„To by nebylo uctivé,“ řekl Gawyn. „Kromě toho jsem neměl čas sbírat kořist.“

Marleš se zasmál, jako by to byl žert, třebaže Gawyn se o žádný nesnažil. Ohlédl se na Sleeta, který jej sledoval zvláštním pohledem.

Šustění suknic ohlásilo Vašin příchod. Zelená měla dlouhé černé vlasy a nápadné zelené oči, které občas vypadaly téměř jako kočičí. „Už sis dohrál, Marleši?“ zeptala se se slabým domanským přízvukem.

Marleš se uchechtl. „Měla bys být šťastná, že mě vidíš si hrát, Vášo. Myslím, že si vzpomínám, že ti moje ,hraní’ párkrát na bojišti zachránilo krk.“

Nakrčila nos a zvedla obočí. Gawyn se jen zřídka setkal s Aes Sedai a strážcem, kteří by spolu měli tak neformální vztah jako tihle dva. „Pojď,“ řekla, otočila se a zamířila k otevřeným vratům stodoly. „Chci se podívat, co Narenwin a ostatní drží tak dlouho uvnitř. Páchne to rozhodováním.“

Marleš pokrčil rameny a hodil pohár Korbetovi. „Ať už se rozhodují o čemkoli, doufám, že to znamená přesun. Nelíbí se mi vysedávat tady ve vesnici, zatímco se k nám plíží ti vojáci. Jestli to v táboře ještě zhoustne, nejspíš uteču a dám se k cikánům.“

Gawyn přitakal. Už to bylo celé týdny, kdy se naposledy odvážil poslat molodce na výpad. Bryneovy pátrací skupiny se neustále přibližovaly k vesnici, což umožňovalo stále méně nájezdů po krajině.

Váša vyšla ze vrat, ale Gawyn ji přesto slyšel, jak říká: „Občas mluvíš jako malé děcko.“ Marleš jen pokrčil rameny, mávl Gawynovi a Sleetovi na rozloučenou a opustil stodolu.

Gawyn zavrtěl hlavou, nabral si další naběračku a znovu se napil. „Ti dva mi někdy vážně připadají jako bratr a sestra.“

Sleete se usmál.

Gawyn odložil naběračku, kývl na Korbeta a měl se k odchodu. Chtěl zkontrolovat večeři pro molodce a ujistit se, že ji řádně rozdělují. Někteří z mládenců si zvykli šermovat a trénovat, když měli jíst.

Avšak když odcházel, Sleete se natáhl a vzal ho za paži. Gawyn se překvapeně ohlédl.

„Hattori má jen jednoho strážce,“ řekl muž tichým, chraplavým hlasem.

Gawyn přikývl. „To není u zelených tak neobvyklé.“

„Není to proto, že by jich nechtěla mít víc,“ řekl Sleete. „Před lety, když se se mnou spojila, řekla, že si vezme dalšího jen tehdy, pokud ho uznám za hodného. Požádala mě, ať hledám. Ona o těchhle záležitostech moc nepřemýšlí. Má na práci jiné věci.“

Dobře, pomyslel si Gawyn a uvažoval, proč mu to Sleete povídá.

Sleete se obrátil a pohlédl Gawynovi do očí. „Už je to víc než deset let, ale našel jsem někoho, kdo je toho hoden. Jestli chceš, spojí se s tebou hned.“

Gawyn na Sleeta překvapeně zamrkal. Vytáhlý muž už se zase zahalil do proměnlivého pláště, pod nímž měl oděv v nevýrazných hnědých a zelených barvách. Ostatní si stěžovali, že Sleete kvůli dlouhým vlasům a licousům vypadá ošuměleji, než by strážce měl. Ale „ošumělý“ nebyl pro tohoto muže správný výraz. Možná drsný, ale přirozený. Jako neotesané kameny nebo zkroucený – ale přesto houževnatý – dub.

„Jsem poctěn, Sleete,“ řekl Gawyn. „Ale já jsem do Bílé věže přišel studovat kvůli andorským tradicím, ne proto, že jsem se chtěl stát strážcem. Moje místo je po boku mé sestry.“ A jestli se se mnou někdo spojí, bude to Egwain.

„Z těchto důvodu jsi přišel,“ řekl Sleete, „ale ty důvody už jsou minulostí. Bojuješ v naší válce, zabíjel jsi strážce a bránil Věž. Jsi jeden z nás. Patříš k nám.“

Gawyn zaváhal.

„Pátráš,“ řekl Sleete. „Jako jestřáb, co se rozhlíží sem a tam a snaží se rozhodnout, jestli se usadit nebo lovit. Nakonec tě létání unaví. Připoj se k nám a staň se jedním z nás. Zjistíš, že Hattori je dobrá Aes Sedai. Moudřejší než většina, mnohem méně náchylná k třenicím a bláhovostem než mnohé ve Věži.“

„Já nemůžu, Sleete,“ zavrtěl Gawyn hlavou. „Andor…“

„Bílá věž nepovažuje Hattori za vlivnou,“ řekl Sleete. „Ostatní se málokdy starají, co dělá. Aby tě získala, nechala by se poslat do Andoru. Mohl bys mít obojí, Gawyne Trakande. Přemýšlej o tom.“

Gawyn opět zaváhal a pak přikývl. „Dobře. Popřemýšlím o tom.“

Sleete ho pustil. „Víc člověk žádat nemůže.“

Gawyn se obrátil k odchodu, ale pak se zastavil a ohlédl se na Sleeta v zaprášené stodole. Pak pokynul rukou Korbetovi a udělal strohé gesto. Běž a hlídej, znamenalo to. Molodec dychtivě přikývl – patřil mezi nimi k nejmladším a vždycky hledal něco, na čem by se mohl předvést. Bude hlídat vrata a upozorní muže uvnitř, když se někdo přiblíží.

Sleete zvědavě sledoval, jak Korbet s rukou na meči zaujímá postavení. Pak k němu Gawyn popošel blíž a promluvil tišeji, tak tiše, že to Korbet nemohl slyšet. „Co si myslíš o tom, co se stalo ve Věži, Sleete?“

Drsný muž svraštil čelo, pak ustoupil a opřel se o stěnu. Při tomto nenuceném pohybu pohledem zkontroloval okno, aby si byl jistý, že je odtud nikdo neposlouchá.

„Je to špatné,“ řekl nakonec tlumeně. „Strážce by neměl bojovat proti strážci. Aes Sedai by neměla bojovat proti Aes Sedai. Nemělo se to stát. Ne teď. Nikdy.“

„Ale stalo,“ řekl Gawyn.

Sleete přikývl.

„A teď máme dvě různé skupiny Aes Sedai,“ pokračoval Gawyn, „se dvěma různými armádami, kdy jedna obléhá druhou.“

„Jenom drž hlavu dole,“ řekl Sleete. „Ve Věži je dost pruďasů, ale také moudré hlavy. Udělají správnou věc.“

„Což je?“

„Ukončí to,“ řekl Sleete. „Se zabíjením, když to bude nutné, jinak, pokud to půjde. Nic nestojí za tohle rozdělení. Nic.“

Gawyn přikývl.

Sleete potřásl hlavou. „Moje Aes Sedai neměla z událostí ve Věži dobrý pocit. Chtěla se dostat ven. Je moudrá… moudrá a mazaná. Ale taky není mocná, takže ji ostatní neposlouchají. Aes Sedai. Někdy to vypadá, že se starají jenom o to, kdo drží větší klacek.“

Gawyn se naklonil blíž. Jen zřídka jste zaslechli někoho mluvit o postavení a vlivu Aes Sedai. Neměly hodnosti jako ve vojsku, ale všechny instinktivně věděly, která z nich velí. Jak to fungovalo? Vypadalo to, že Sleete má nějakou představu, ale už o tom dál nemluvil, takže to prozatím bude muset zůstat tajemstvím.

„Hattori se dostala ven,“ pokračoval Sleete tiše. „Byla členkou toho poselstva k al’Thorovi, ale nevěděla, o co všechno jde. Prostě jen nechtěla být ve Věži. Moudrá žena.“ Vzdychl, narovnal se a položil Gawynovi ruku na rameno. „Hammar byl dobrý muž.“

„To byl,“ řekl Gawyn a ucítil, jak se mu svírá žaludek.

„Ale byl by tě zabil,“ řekl Sleete. „Čistě a rychle. To on útočil, ne ty. Chápal, proč jsi udělal, co jsi udělal. Toho dne nikdo nečinil dobrá rozhodnutí. Žádná dobrá se udělat nedala.“

„Já…“ Gawyn jen přikývl. „Děkuju ti.“

Sleete sundal ruku a zamířil ke vchodu. Nicméně se ještě ohlédl. „Někteři tvrdí, že se pro mě měla Hattori vrátit,“ řekl. „Ti tvoji molodci si myslí, že mě u Dumajských studní opustila. Neopustila. Věděla, že jsem naživu. Věděla, že jsem zraněný. Ale taky mi věřila, že splním svoji povinnost, zatímco ona plní tu svou. Ona musela donést zeleným zprávu o tom, k čemu došlo u Dumajských studní, co bylo obsahem amyrlininých skutečných rozkazů ohledně al’Thora. Já jsem musel přežít. Konali jsme svou povinnost. Ale kdyby poté, co byla zpráva doručena, necítila, že už sám přicházím, přišla by pro mě. Bez ohledu na okolnosti. A oba to víme.“

S těmi slovy odešel. Gawyn zůstal sám, zamyšlený nad nezvyklým rozloučením. Se Sleetem se často nemluvilo snadno. Hovor mu nešel tak hladce jako šermování.

Gawyn zavrtěl hlavou, vyšel ze stodoly a mávnutím ruky uvolnil Korbeta ze služby. Gawyn v žádném případě nehodlal souhlasit, že se stane Hattoriným strážcem. Nabídka byla na kratičký okamžik lákavá, ale jen jako způsob, jak uniknout problémům. Věděl, že by jako její strážce nebyl šťastný, ani jako strážce nikoho jiného kromě Egwain.

Slíbil by Egwain cokoli. Cokoli, pokud by to neublížilo Andoru nebo Elain. Světlo, slíbil by jí, že nezabije al’Thora. Přinejmenším ne, dokud Gawyn nebude schopen s jistotou dokázat, že Drak zabil jeho matku. Proč Egwain nedokázala pochopit, že muž, s nímž vyrůstala, se změnil ve stvůru, pokřivenou jedinou silou? Al’Thora bylo třeba zlikvidovat. Pro dobro jich všech.

Gawyn kráčel přes náves, zatínal a povoloval pěst a přál si, aby dokázal přenést klid a jistotu šermu i do zbytku života. Ve vzduchu pronikavě čpěl zápach krav a hnoje z chlévů; bude rád, až se dostane zpátky do normálního města. Velikost a odlehlost Dorlanu z něj dělaly dobrý úkryt, ale Gawyn si velmi přál, aby Elaida molodcům bývala jako domov vybrala nějaké méně smradlavé místo. Připadalo mu, že až do konce života bude jeho oblečení nasáklé pachem dobytka – za předpokladu, že je během příštích pár týdnů vzbouřenecká armáda nevypátrá a do posledního nepobije.

Když se přiblížil ke starostovu domu, potřásl Gawyn hlavou. Dvoupodlažní stavení mělo špičatou střechu a stálo přímo uprostřed vesnice. Hlavní část molodců tábořila na malém plácku za domem. Kdysi tam rostly ostružiny, ale žhavé léto následované mrazivou zimou keře zabily. Byla to jedna z věcí, které způsobí, že letošní zima bude ještě krutější.

Pole nebylo nej lepším místem na táboření – muži si neustále stěžovali, že si musejí z kůže vytahovat ostružiníkové tmy – ale leželo blízko středu vesnice, a přesto bylo částečně izolované. Pár trnů za tu výhodu stálo.

Aby tam došel, musel Gawyn přejít přes nedlážděnou náves a kolem strouhy, tekoucí před starostovým domem. Kývnutím pozdravil skupinu žen, které tam praly prádlo. Aes Sedai si je najaly, aby praly sestrám a Gawynovým důstojníkům. Plat byl za tolik práce malý a Gawyn dával ženám navíc tu trochu peněz, co si mohl dovolit z vlastního, což mu vyneslo smích Narenwin Sedai, ale vděk vesničanek. Gawynova matka si vždy myslela, že prostí pracující lidé tvoří páteř království; zlom je a brzy zjistíš, že už se nemůžeš hýbat. Lidé z tohoto městečka možná nejsou poddaní jeho sestry, ale on nedopustí, aby je jeho oddíly využívaly.

Prošel kolem starostova domu a všiml si zavřených okenic. Marleš posedával venku, zatímco jeho drobná Aes Sedai stála s rukama v bok a mračila se na dveře. Očividněji odmítly pustit dovnitř. Proč? Váša neměla mezi Aes Sedai vysoké postavení, ale také ne tak nízké jako Hattori. Pokud Vaše odepřely vstup… nu, pak se možná uvnitř stavení skutečně probíraly důležité věci. V Gawynovi to vyvolalo zvědavost.

Jeho muži by si toho nevšímali – Rajar by mu řekl, že záležitosti Aes Sedai je nejlepší nechat jim samotným a cizí uši by neměly poslouchat, aby nenadělaly zmatek. To byl jeden z důvodů, proč by z Gawyna nebyl dobrý strážce. Aes Sedai nevěřil. Jeho matka ano, a podívejme se, kam ji to dostalo. A jak Bílá věž zacházela s Elain a Egwain… nu, možná Aes Sedai podporoval, ale rozhodně jim nevěřil.

Obešel stavení zezadu a provedl naprosto odůvodnitelnou kontrolu stráží. Většina Aes Sedai ve vsi neměla strážce — buď patřily k červeným, nebo své strážce nechaly jinde. Pár jich bylo dost starých, aby jejich strážci mohli zemřít stářím a ony si nikdy nevybraly nové. Dvě nešťastnice o své strážce přišly u Dumajských studní. Gawyn a ostatní předstírali, jak mohli, že nevidí zarudlé oči a občasné vzlykání, které se ozývalo z jejich pokojů.

Aes Sedai samozřejmě tvrdily, že ochranu molodců nepotřebují. Nejspíš měly pravdu. Gawyn však u Dumajských studní viděl mrtvé Aes Sedai; nebyly nepřemožitelné.

U zadních dveří mu Hal Moir zasalutoval a nechal Gawyna vstoupit, aby pokračoval v inspekci. Gawyn vyšel po krátkém rovném schodišti a vstoupil do horní chodby. Tady propustil Berdena, tairenského molodce s tmavou kůží, který držel stráž. Berden byl důstojník a Gawyn mu přikázal jít a zkontrolovat přidělování jídla v táboře. Muž přikývl a odešel.

Před dveřmi pokoje Narenwin Sedai se Gawyn zarazil. Pokud chtěl slyšet, co se mezi Aes Sedai děje, řešením by zjevně bylo poslouchat za dveřmi. Berden byl jediný voják na stráži v druhém podlaží a nebyli zde žádní strážci, kteří by je chránili proti nevítaným uším. Představa špiclování však zanechala v Gawynových ústech pachuť. Neměl by být nucen tajně poslouchat. Byl velitelem molodců a Aes Sedai jeho jednotky pěkně využívaly. Dlužily mu informace. Proto místo aby se snažil poslouchat, rázně zaklepal na dveře.

Odpovědí mu bylo ticho. Pak se dveře pootevřely a ve škvíře se objevila Covarlina zamračená tvář. Světlovlasá červená velela sestrám ve městě, než byla nahrazena, ale stále patřila k důležitějším ženám v Dorlanu.

„Nikdo nás neměl vyrušovat,“ obořila se na něj pootevřenými dveřmi. „Tvoji vojáci měli rozkazy nikoho nepouštět dovnitř, dokonce ani jiné sestry.“

„Tyhle pravidla pro mě neplatí,“ prohlásil Gawyn a pohlédl jí do očí. „Mým mužům hrozí v téhle vesnici vážné nebezpečí. Když už mě nenecháte podílet se na plánování, tak alespoň žádám, ať můžu poslouchat.“

Na Covarlině bezvýrazné tváři jako by se objevilo podráždění. „Tvoje drzost je den ode dne větší, dítě,“ řekla. „Možná bychom tě měly zbavit velení a na tvé místo dosadit vhodnějšího velitele.“

Gawyn zaťal zuby.

„Myslíš, že kdyby je o to nějaká sestra požádala, neodsunuli by tě stranou?“ zeptala se Covarla se slabým úsměvem. „Možná jsou jen ubohá náhražka armády, ale znají svoje místo. Škoda, že o jejich veliteli se nedá říct totéž. Vrať se ke svým mužům, Gawyne Trakande.“

S těmi slovy mu zabouchla dveře před nosem.

Gawyn měl cukání si cestu do pokoje vynutit. Ale to by ho uspokojilo tak na dva nádechy, neboť právě tak dlouho by Aes Sedai trvalo svázat ho jedinou silou. Jaký vliv by to mělo na morálku molodců? Vidět svého velitele, statečného Gawyna Trakanda, jak ho vyhazují ze stavení s roubíkem ze vzduchu v puse? Potlačil vztek a vydal se zpátky dolů. Vešel do kuchyně a opřel se o stěnu na opačné straně, odkud zíral na schody do druhého podlaží. Když teď propustil Berdena, měl pocit, že musí na stráži zůstat sám nebo někoho poslat pro jiného muže. Nejdřív chtěl chvilku přemýšlet; jestli jejich porada nahoře bude trvat dlouho, nechá se vystřídat.

Aes Sedai. Rozumný člověk se od nich držel dál, když to bylo možné, nebo je rychle poslouchal, když se držet dál nešlo. Gawyn měl problémy dělat obojí; jeho původ mu bránil se držet dál a jeho hrdost zaseje poslouchat. Elaidu při povstání nepodporoval proto, že by ji měl rád – během let, kdy pracovala jako poradkyně jeho matky, se vždy chovala chladně. Ne, podporoval je, protože se mu nelíbilo, jak Siuan zachází s jeho sestrou a Egwain.

Ale chovala by se Elaida k dívkám lépe? Nebo kterákoli z nich? Gawyn se rozhodl v okamžiku, kdy jej ovládaly vášně; nebyl to chladnokrevný čin věrnosti, jak předpokládali jeho muži.

Komu tedy patřila jeho věrnost?

O pár minut později kroky na schodech a slabé hlasy z chodby nad ním ohlásily, že Aes Sedai ukončily svou tajnou schůzku. Covarla, oblečená v červené a žluté, scházela dolů po schodech a říkala něco sestrám za sebou. „… nemůžu uvěřit, že vzbouřenkyně zvolily vlastní amyrlin.“

Následovala ji Narenwin – útlá a s hranatou tváří – a přikyvovala. Pak ho ohromilo, když se za nimi na schodišti vynořila Katerina Alruddin. Gawyn se omráčeně napřímil. Katerina z tábora odjela před několika týdny, den po příjezdu Narenwin. Červená sestra s havraními vlasy nebyla součástí původní skupiny, kterou rozkazem poslali do Dorlanu, a využila to jako výmluvu, aby se mohla vrátit do Bílé věže.

Kdy se vrátila do Dorlanu? Jak se sem vrátila? Jeho muži by Gawynovi ohlásili, kdyby ji viděli. Pochyboval, že hlídkám mohl její příjezd uniknout.

Když tři Aes Sedai procházely kuchyní, Katerina Gawyna přejela zlomyslným pohledem. Všimla si, jak je ohromený.

„Ano,“ řekla Katerina, obracejíc se na Covarlu. „Představ si to – amyrlin bez stolce, na kterém by mohla sedět! Je to banda hloupých holek, která předvádí dětské loutkové divadlo s panenkami oblečenými jako moudřejší dospělí. Samozřejmě si pro tu povinnost vybraly divoženku, a navíc jenom přijatou. Věděly, jak ubohé to jejich rozhodnutí je.“

„Ale aspoň ji zajaly,“ poznamenala Narenwin, která se zastavila ve dveřích, zatímco Covarla vyšla ven.

Katerina se ostře zasmála. „Zajaly a přinutily půl dne výt. Teď bych nechtěla být tou al’Vereovic holkou. Samozřejmě si za to, že je nechala přehodit jí štolu amyrlin přes ramena, nezaslouží o nic míň.“

Cože? šokované napadlo Gawyna.

Tři ženy vyšly z kuchyně a jejich hlasy slábly. Gawyn to stěží vnímal. Zapotácel se dozadu a opřel se o stěnu. To nebylo možné! Znělo to jako… Egwain… Musel se přeslechnout!

Ale Aes Sedai nemohly lhát. Zaslechl řeči, že vzbouřenkyně mají vlastní sněmovnu a amyrlin… ale Egwain? To bylo směšné! Byla pouhá přijatá!

Ale koho lepšího si vybrat, když hrozí pád? Možná že žádná ze sester nebyla ochotná dát hlavu na špalek tím, že titul přijme. Z mladší ženy jako Egwain by byla dokonalá figurka.

Gawyn se dal dohromady a pospíšil si z kuchyně a za Aes Sedai. Vyšel do pozdního odpoledne a narazil na Vášu, která tam stála a s otevřenou pusou zírala na Kateřinu. Gawyn zjevně nebyl jediný, koho nečekaný návrat červené ohromil.

Gawyn popadl za paži Tanda, jednoho z molodců, kteří drželi stráž před stavením. „Viděl jsi, jak vchází do domu?“

Mladý Andořan zavrtěl hlavou. „Ne, můj pane. Jeden z mužů uvnitř ohlásil, že ji viděl na schůzce s ostatními Aes Sedai – vypadá to, že nečekaně sešla z podkroví. Ale žádný ze stráží neví, jak se tam dostala!“

Gawyn vojáka pustil a rozběhl se za Kateřinou. Trojici žen dohonil uprostřed prašného náměstíčka. Všechny tři k němu obrátily bezvěkou, stejně zamračenou tvář se sevřenými rty. Covarla měla v očích zvlášť tvrdý pohled, ale Gawynovi bylo jedno, jestli mu vezmou molodce nebo ho svážou ve vzduchu. Na ponížení nezáleželo. Záleželo jen na jediné věci.

„Je to pravda?“ zeptal se naléhavě. Pak se přikrčil a přinutil mluvit uctivě. „Prosím, Kateřino Sedai. Je pravda, co jsem tě zaslechl říkat o vzbouřenkyních a jejich amyrlin?“

Pozorně si jej prohlížela a odhadovala. „Myslím, že by bylo dobré oznámit tu zprávu tvým vojákům. Ano, vzbouřenecká amyrlin byla zajata.“

„A její jméno?“ zeptal se Gawyn.

„Egwain al’Vere,“ řekla Katerina. „Ať se pro jednou šeptandou šíří pravda.“ S přezíravou odměřeností na něj kývla a všechny tři opět vyrazily. „To, co jsem vás naučila, dobře využijte. Amyrlin trvá na tom, aby se nájezdy zintenzívnily, a tahle tkaniva by vám měla umožnit nebývalou pohyblivost. Ale nebuďte překvapené, když vás budou vzbouřenkyně čekat. Vědí, že máme jejich takzvanou amyrlin, a nejspíš uhodly, že známe i jejich nová tkaniva. Nebude trvat dlouho, než budou mít cestování všichni. Použijte ostří, které jste dostaly, než se otupí.“

Gawyn sotva poslouchal. Část jeho mysli byla ohromena. Cestování? Věc z pověstí. Tak takhle Gareth Bryne zásoboval svou armádu?

Nicméně větší část Gawynovy mysli zůstávala ochromena. Siuan Sanče utišily a plánovaly popravit, a to byla jen sesazená amyrlin. Co udělají s falešnou amyrlin, vůdkyní vzbouřenecké frakce?

Přinutily půl dne výt…

Egwain mučily. Utiší ji! Nejspíš už to udělaly. Potom ji popraví. Gawyn sledoval tři odcházející Aes Sedai. Pak se pomalu obrátil, podivně klidný, a položil ruku na hrušku jílce.

Egwain byla v maléru. Záměrně zamrkal. Stál na návsi, v dálce bučel dobytek, ve strouze vedle něj bublala voda.

Egwain popraví.

Komu patří tvá věrnost, Gawyne Trakande?

Podivně jistým krokem prošel vesnicí. Při akci proti Bílé věži se nebude možné na molodce spolehnout. Nemohl je použít k pokusu o záchranu Egwain. Bylo však nepravděpodobné, že při záchraně uspěje jen sám. Tím mu zůstávala pouze jedna možnost.

Za deset minut stál ve svém stanu a pečlivě si balil sedlové brašny. Většina jeho věcí bude muset zůstat tady. Existovala vzdálená výzvědná stanoviště a on v nich i předtím prováděl nehlášenou kontrolu. To mu poskytne dobrou výmluvu, proč opustit ležení.

Nesměl vyvolat podezření. Covarla měla pravdu. Molodci ho následovali. Vážili si ho. Ale nebyli jeho – patřili Bílé věži, a kdyby amyrlin poručila, obrátili by se proti němu stejně rychle, jako se on obrátil proti Hammarovi. Pokud by kdokoli z nich jen náznakem pochopil, k čemu se chystá, nedostal by se ani sto kroků od tábora.

Zavřel a zapnul sedlové brašny. To bude muset stačit. Vyšel ze stanu, přehodil si brašny přes rameno a zamířil k úvazištím pro koně. Cestou mávnutím ruky přivolal Rajara, který oddílu vojáků ukazoval nějaké pokročilé šermířské techniky. Rajar pověřil velením jiného muže, pospíšil si za Gawynem a při pohledu na sedlové brašny svraštil čelo.

„Zajedu zkontrolovat čtvrté stanoviště,“ řekl Gawyn.

Rajar zvedl pohled k obloze; už se šeřilo. „Tak pozdě?“

„Posledně jsem je kontroloval ráno,“ řekl Gawyn. Zvláštní bylo, že mu nebušilo srdce. Byl klidný a vyrovnaný. „A předtím odpoledne. Ale největší nebezpečí překvapivého útoku hrozí večer, když je stále ještě dost světla na útok, ale zároveň už dost pozdě a muži jsou unavení a naježení.“

Rajar přikývl a připojil se v chůzi ke Gawynovi. „Světlo ví, že teď potřebujeme, aby byli ostražití,“ souhlasil. Bryneovi vlastní zvědové prozkoumávali vesnice ani ne půl dne jízdy od Dorlanu. „Seženu ti doprovod.“

„Není třeba,“ řekl Gawyn. „Posledně mě ze čtvrtého stanoviště viděli přijíždět na půl míle daleko. Oddíl zvedá příliš mnoho prachu. Chci vidět, jak mají bystré oči, když jde jen o jednoho jezdce.“

Rajar se zase zamračil.

„Budu v pořádku,“ řekl Gawyn a přinutil se k ironickému úsměvu. „Rajare, víš, že budu. Co je? Bojíš se, že mě zajmou berkové?“

Rajar se uvolnil a zasmál. „Tebe? To by spíš chytili Sleeta. Tak dobře. Ale až se vrátíš do tábora, určitě mi pošli zprávu. Když se nevrátíš, nebudu půl noci obavami spát.“

Pak je mi líto, že tě připravím o spánek, příteli, pomyslel si Gawyn a přikývl. Rajar odběhl, aby dál dohlížel na šermování, a Gawyn se brzy ocitl těsně za hranicí tábora, kde svému koni rozvazoval nohy, zatímco jeden z vesnických chlapců – který zaskakoval jako stájník – mu přinesl sedlo.

„Vypadáš jako muž, který se rozhodl,“ ozval se náhle tichý hlas.

Gawyn se prudce obrátil a sáhl po meči. Jeden ze stínů poblíž se hýbal. Když se podíval pozorněji, dokázal rozeznat postavu tmavého muže s křivým nosem. Zatracené strážcovské pláště!

Gawyn se pokusil tvářit nenuceně tak jako s Rajarem. „Asi jsem rád, že mám něco na práci,“ řekl a odvrátil se od Sleeta k přicházejícímu stájníkovi. Gawyn mu hodil měďák, vzal si sedlo a chlapce propustil.

Sleete jej dál sledoval ze stínu mohutné borovice, zatímco Gawyn přehazoval sedlo přes Výzvův hřbet. Strážce to věděl. Gawyn svým chováním ošálil všechny ostatní, ale cítil, že na tohoto muže to fungovat nebude. Světlo! Bude muset zabít dalšího muže, jehož si váží? Ať shoříš, Elaido! Ať shoříš, Siuan Sanče, a celá vaše Věž. Přestaňte využívat lidi. Přestaňte využívat mě!

„Kdy mám tvým mužům říct, že už se nevrátíš?“

Gawyn pevně utáhl sedlové řemeny a čekal, až jeho kůň postojí. Svraštil čelo a podíval se přes koně. „Ty mě nechceš zastavit?“

Sleete se uchechtl. „Dneska jsem s tebou bojoval třikrát a nevyhrál ani jednou, i když jsem měl dobrého spolubojovníka. Ty vypadáš jako muž, který bude v případě potřeby zabíjet, a já po smrti netoužím tak, jak si někteří možná myslí.“

„Bojoval bys se mnou,“ řekl Gawyn, který konečně skončil se sedlem a zvedl brašny na místo a přivázal je. Výzva zafrkal. Kůň nikdy nenosil rád váhu navíc. „Zemřel bys, kdybys to považoval za nutné. Kdybys zaútočil, tak dokonce i kdybych tě zabil, vyvolalo by to bengál. Nikdy bych nedokázal vysvětlit, proč jsem zabil strážce. Mohl bys mě zastavit.“

„Pravda,“ řekl Sleete.

„Tak proč mě necháš jít?“ zeptal se Gawyn, otočil valacha a uchopil otěže. Pohlédl do stínem zahalených očí a měl dojem, že na rtech pod nimi zahlédl slabounký nádech úsměvu.

„Možná prostě jen rád vidím, když mužům na něčem záleží,“ řekl Sleete. „Možná doufám, že najdeš způsob, jak to pomoct ukončit. Možná jsem líný a rozbolavělý a tolik porážek ubilo moji odvahu. Kéž najdeš, co hledáš, mladý Trakande.“ A se zašustěním pláště se Sleete stáhl a zmizel v temnotě přicházející noci.

Gawyn se vyhoupl do sedla. Napadalo jej pouze jedno místo, kam se mohl obrátit o pomoc při záchraně Egwain.

Pobídl koně patami a nechal Dorian za sebou.