Bouře přichází

18 Naléhavá zpráva

Ve chvíli, kdy vešla do tábora Aes Sedai, Siuan ztuhla s košem špinavého prádla opřeným o bok. Tentokrát šlo o její vlastní prádlo. Konečně jí došlo, že nemusí prát svoje i Bryneovo. Proč nenechat novicky, aby se jejímu prádlu věnovaly? Rozhodně jich je tady dost.

A všechny do jedné se mačkaly na chodníku kolem velkého stanu uprostřed ležení. Stály jedna vedle druhé, bílá stěna korunovaná hlavami všech přírodních odstínů. Žádné běžné setkání sněmovny by nepřitáhlo takovou pozornost. Něco se muselo dít.

Siuan položila proutěný koš na prádlo na špalek a přikryla ho ručníkem. Obloze nedůvěřovala, ačkoli v průběhu minulého týdne nanejvýš občas chvíli mrholilo. Nevěř dokmistrově obloze. Slova, kterými se měl člověk řídit. Dokonce i kdyby následkem byl jenom koš mokrého, navíc špinavého prádla.

Spěchala po rozbahněné cestě a vystoupila najeden z dřevěných chodníků. Hrubá prkna sejí pod nohama lehce pohybovala a skřípala, jak Siuan spěchala ke stanu. Mluvilo se o tom, že se dřevěné lávky nahradí něčím trvalejším, možná i něčím tak drahým, jako je dlažba.

Došla za záda shromážděných žen. Poslední schůze sněmovny, která přitáhla takovou pozornost, odhalila, že aša’manové k sobě připoutávají sestry a že samotné poskvrnění bylo očištěno. Světlo dej, aby na ni nečekala žádná taková překvapení! Už tak měla napjaté nervy od toho, že se musí vypořádat s tím zatraceným Garethem Brynem. Navrhl, aby mu dovolila naučit ji zacházet s mečem, jen tak pro jistotu. Nikdy si nemyslela, že jsou meče nějak zvlášť k něčemu. Kromě toho, kdo kdy slyšel o ozbrojené Aes Sedai, která bojuje jako nějaký šílený Aiel? Namouduši, to je ale chlap.

Protlačila se mezi novickami, rozladěná, že je musí nutit, aby jí věnovaly pozornost a nechaly ji projít. Samozřejmě ustoupily, jakmile zjistily, že mezi nimi prochází sestra, ale byly tak zaujaté, že dalo práci dostat je z cesty. Několik z nich vypeskovala, že neplní své povinnosti. Kde je Tiana? Měla ty holky dávno nahnat zpátky do práce. I kdyby se v táboře objevil sám zatracený Rand al’Thor, novicky by měly pokračovat ve výuce!

Nakonec, poblíž chlopní vchodu do stanu, našla ženu, kterou očekávala. Šeriam, jako Egwainina kronikářka, nemohla do sněmovny vstoupit bez amyrlin. Takže jí nezbývalo než čekat venku. Bylo to nejspíš lepší, než se dusit u sebe ve stanu.

Žena s ohnivými vlasy ztratila v průběhu uplynulých týdnů značnou část své kyprosti. Opravdu si potřebovala nechat ušít nové šaty; ty staré na ní začínaly viset. Nicméně zdálo se, že nedávno opět získala určitý klid a byla méně nevyrovnaná. Možná že to, co ji sužovalo, už pominulo. Ona především vždy trvala na tom, že se nic neděje.

„Rybí střeva,“ zabručela Siuan, když jí jedna z novicek nechtěně udeřila loktem. Siuan se na dívku zamračila, ta svěsila hlavu, odběhla a skupinka novicek, která patřila k ní, ji zdráhavé následovala. Siuan se obrátila zpátky k Šeriam. „Tak o co jde? Ukázalo se, že některý z kluků ze stáje je král Tearu?“

Šeriam nadzvedla obočí. „Elaida má cestování.“

„ Cože? “ zeptala se Siuan a pohlédla do stanu. Sedadla byla zaplněná Aes Sedai, ke kterým mluvila Ašmanaille ze šedého adžah. Proč nebylo toto setkání zapečetěno pro plamen?

Šeriam přikývla. „Zjistily jsme to, když jsme Ašmanaille poslaly vybírat do Random.“ Tributy byly jedním z hlavních zdrojů příjmů Egwaininých Aes Sedai. Po mnoho staletí všechna království posílala tyto dary do Tar Valonu. Na tomto příjmu už Bílá věž nebyla závislá – měla mnohem lepší způsoby, jak se financovat, takové, které nezávisely na štědrosti jiných. Přesto nebyly tributy nikdy zastaveny a mnoho Hraničních států se stále drželo starých způsobů.

Než se Bílá věž rozštěpila, bylo jednou z Ašmanailliných povinností tyto dary zaznamenávat a každý měsíc zasílat jménem amyrlin poděkování. Rozdělení Bílé věže a objev cestování znamenalo, že pro Egwaininy Aes Sedai bylo velmi jednoduché vyslat poselstvo a tributy vybírat osobně. Dokud peníze odcházely, bylo hlavnímu kandorskému úředníkovi jedno, kterou ze stran Bílé věže podporuje, a ochotně předal peníze přímo Ašmanaille.

Obléhání Tar Valonu umožnilo jednoduše odsávat peníze z tributů, které měla dostat Elaida, a místo toho je používat na placení Bryneových vojáků. Velmi příjemný obrat událostí. Ale žádné moře nezůstává klidné navěky.

„Hlavní úředník byl docela vzteklý,“ říkala Ašmanaille obvyklým klidným hlasem. ,„Tento měsíc jsem vám už zaplatil,’ řekl mi. ,Dal jsem peníze ženě, která přišla ani ne před jedním dnem. Žena měla dopis od samotné amyrlin, řádně zapečetěný, ve kterém stálo, že mám peníze předat pouze člence červeného adžah?“

„Tím není řečeno, že Elaida má cestování,“ poznamenala zevnitř stanu Romanda. „Ta červená sestra se mohla do Kandoru dostat jinak.“

Ašmanaille zavrtěla hlavou. „Viděli, jak dělá průchod. Hlavní úředník zjistil chybu v účtech a poslal za Elaidiným poselstvem písaře, aby jim předal trochu peněz navíc. Ten muž naprosto přesně popsal, co viděl. Koně projížděli černou dírou ve vzduchu. Tak ho tak ohromilo, že zavolal stráž – ale to už byli Elaidini lidé pryč. Sama jsem ho vyslechla.“

„Nelíbí se mi věřit slovu jediného muže,“ řekla Moria, sedící téměř vepředu.

„Hlavní úředník podrobně popsal ženu, která od něj převzala peníze,“ řekla Ašmanaille. „Jsem si jistá, že to byla Nesita. Možná bychom mohly zjistit, jestli je ve věži? To by nám poskytlo další důkaz.“

Ostatní začaly něco namítat, ale Siuan přestala pozorně poslouchat. Možná to byl velmi promyšlený úskok, jak odvést jejich pozornost, ale nemohly to riskovat. Světlo! Je ona ta jediná, která používá hlavu?

Popadla nejbližší novicku, fádní dívku, která byla pravděpodobně starší než vypadala – musela být, protože nevypadala na víc než na devět. „Potřebuju posla,“ řekla jí Siuan. „Zaběhni pro jednoho z těch, které urozený pán Bryne nechal v táboře, aby mu doručovali zprávy. Rychle.“

Dívka vyjekla a odběhla.

„Co to mělo znamenat?“ zeptala se Šeriam.

„Zachraňuju nám život,“ řekla Siuan a přitom upírala na novicky zamračený pohled. „Dobrá!“ zavrčela. „Přestaňte tu očumovat! Jestli máte kvůli tomuhle průšvihu odloženou výuku, tak si najděte něco na práci. Každá novicka, která bude za deset vteřin pořád stát na tomhle chodníku, si vyslouží takový pokání, až nedokáže ani napočítat do deseti!“

To vyvolalo hromadné zmizení bíle oděných, jak jednotlivé rodiny chvátaly pryč. Během několika okamžiků zde se Siuan a Šeriam zůstal jen hlouček přijatých. Přijaté se přikrčily, když se na ně Siuan podívala, ale ta nic neřekla. Součástí výhod postavení přijaté byla větší volnost. Kromě toho, dokud mohla Siuan chodit, aniž by do někoho narážela, byla spokojená.

„Proč vůbec tohle jednání nebylo zapečetěno pro plamen?“ zeptala se Šeriam.

„Nevím,“ přiznala Šeriam a nahlédla do velkého stanu. „Jestli je to pravda, je to skličující novina.“

„Tohle se nakonec muselo stát,“ řekla Siuan, ačkoli ve skutečnosti nebyla ani náhodou klidná. „Zprávy o cestování se musejí šířit.“

Co se stalo? uvažovala. Nezlomily Egwain, že ne? Světlo dej, aťk vyzrazení toho tajemství nedonutily ji nebo Leanu. Beonin. Musela to být ona. Světlo to všechno spal!

Zavrtěla hlavou. „Světlo dej, ať uchováme cestování před Seančany. Až na Bílou věž zaútočí, budeme chtít mít alespoň tuhle výhodu.“

Šeriam ji pochybovačně pozorovala. Většina sester Egwainině snění o útoku nevěřila. Hlupačky – chtěly ulovit rybu, ale nechtěly ji vykuchat. Nepozvedly jste nějakou ženu na amyrlin a pak braly její varování na lehkou váhu.

Siuan netrpělivě čekala, podupávala nohou a poslouchala hovor uvnitř stanu. Právě když začínala uvažovat, jestli bude muset poslat další novicku, jeden z Bryneových poslů přiklusal na koni ke stanu. Mrzutá bestie, na které posel jel, byla černá jako půlnoc a s bílými skvrnami těsně nad kopyty a frkala na Siuan. Jezdec, který koně zastavil, měl úhlednou uniformu a krátce zastřižené hnědé vlasy. Opravdu musel tu obludu brát s sebou?

„Aes Sedai?“ zeptal se muž a uklonil se jí z koňského hřbetu. „Máš zprávu pro urozeného pána Brynea?“

„Ano,“ řekla Siuan. „A postaráš se, aby byla doručena .v nejvyšší rychlostí. Rozumíš? Mohly by na tom záviset životy nás všech.“

Voják rázně přikývl.

„Řekni urozenému pánu Bryneovi…“ začala Siuan. „Řekni mu, aby si hlídal křídla. Náš nepřítel se naučil způsob, který jsme k cestě sem použili my.“

„Jak přikazuješ.“

„Zopakuj mi to,“ řekla Siuan.

„Samozřejmě, Aes Sedai,“ odpověděl hubený muž a znovu se uklonil. „Jen abys věděla, dělám posla v generálově štábu už víc než deset let. Moje paměť…“

„Dost,“ přerušila ho Siuan. „Je mi jedno, jak dlouho to děláš. Je mi jedno, jak máš dobrou paměť. Je mi jedno, jestli tě nějakým zvratem osudu požádali o doručení přesně stejné zprávy už tisickrát předtím. Zopakuješ mi ji.“

„Ehm, ano, Aes Sedai. Řeknu urozenému panu generálovi, že si má hlídat křídla. Náš nepřítel se naučil způsob, který jsme k cestě použili my.“

„Dobře. Jeď.“

Muž přikývl.

„Hned!“

Vzepjal toho přišemého koně a tryskem vyjel z ležení, až za ním plášť vlál.

„A co mělo znamenat tohlej“ zeptala se Šeriam, která na chvíli odvrátila pohled od dění ve sněmovně.

„Ujistila jsem se, že se neprobudíme obklíčení Elaidinou armádou,“ řekla Siuan. „Vsadím se, že jsem jediná, koho napadlo varovat našeho generála, že nepřítel možná právě zlikvidoval naši největší taktickou výhodu. Tolik k obléhání.“

Šeriam se zamračila, jako by ji to vůbec nenapadlo. Nebude sama. Ano, některé si na Brynea vzpomenou a nudou mu chtít dát nakonec vědět. Pro mnohé však nebylo katastrofou to, že Elaida teď může poslat své vojsko, aby jim vpadlo v bok, nebo že je Bryneovo obléhání k ničemu. Pro ně bude mít katastrofa osobnější ráz: vědomost, kterou se snažily utajit, padla do rukou jiných. Cestování bylo jejich, a teď ho má Elaida! Velmi aessedaiovské. Nejdřív pobouření, pak důsledky.

Nebo možná jen Siuan zahořkla. Někoho uvnitř stanu konečně napadlo, aby nechal setkání zapečetit pro plamen, takže se Siuan stáhla a sestoupila z lávky na udusanou zem. Novicky se rozbíhaly na všechny strany s hlavami sklopenými, aby se vyhnuly jejímu pohledu, ačkoli se rychle ukláněly. Dneska mi to podřízené chovám moc nejde, pomyslela si Siuan s úšklebkem.

Bílá věž se rozpadala. Adžah se navzájem oslabovala malichernými spory. Dokonce i tady, v Egwainině ležení, se víc času věnovalo politikaření než přípravám na blížící se bouři.

A Siuan byla za tato selhání částečně odpovědná.

Elaida a její adžah měly určitě lví podíl viny. Ale rozdělila by se Věž vůbec, kdyby Siuan pěstovala spolupráci mezi adžah? Elaida na to neměla tolik času. Každá trhlina, která se ve Věži objevila, by se pravděpodobně dala vysledovat zpátky k drobným prasklinkám, které vznikly v době, kdy úřad amyrlin zastávala Siuan. Kdyby víc působila jako prostředník mezi jednotlivými frakcemi Bílé věže, mohla těm ženám do kostí natlouct sílu? Mohla jim zabránit, aby se proti sobě obrátily jako krví posedlé piraně?

Drak Znovuzrozený byl důležitý. Byl však pouze jednou postavou v předivu těchto posledních dní. Bylo příliš snadné na to zapomenout, příliš snadné sledovat dramatickou postavu z pověstí a zapomenout na vše ostatní.

Vzdychla, zvedla koš s prádlem a – ze zvyku – zkontrolovala, že je tam všechno. Když to dělala, přistoupila k ní z jedné z vedlejších cestiček postava v bílém. „Siuan Sedai?“

Siuan zvedla oči a svraštila čelo. Novicka, která před ní stála, patřila k nejzvláštnějším v táboře. Šarina, které bylo téměř sedmdesát let, měla ošlehanou vrásčitou babičkovskou tvář. Stříbrné vlasy měla na temeni svázané do drdolu, a i když se při chůzi nehrbila, měla jistou zjevnou váhu. Tolik toho viděla, tolik toho vykonala, zažila tolik let. A na rozdíl od Aes Sedai Šarina všechny ty roky prožila. Pracovala, založila rodinu, dokonce i pohřbila děti.

V jediné síle byla mocná. Pozoruhodně; zaručeně jednoho dne dosáhne na šátek, a až se to stane, bude stát vysoko nad Siuan. V tuto chvíli jí však Šarina vysekla hluboké pukrle. Prokazovala téměř dokonalou úctu. Vědělo se, že ze všech novicek si nejméně stěžuje, dělá nejmenší potíže a nejpilněji studuje. Jako novicka uměla věci, které se mnohé Aes Sedai nikdy nenaučily – neboje zapomněly ve chvíli, kdy získaly šátek. Jak být v případě potřeby pokorná, jak přijmout trest, jak poznat, že se musíte učit, místo abyste předstíraly, že už něco víte. Kéž bychom jen měly pár desítek takových, napadlo Siuan, a o pár desítek méně Elaid a Romand.

„Ano, dítě?“ zeptala se Siuan. „O co jde?“

„Viděla jsem tě zvedat to prádlo, Siuan Sedai,“ řekla Šarina. „A napadlo mě, že bych ti ho možná měla odnést.“

Siuan zaváhala. „Nechtěla bych, aby ses unavila.“

Šarina zvedla obočí velice nenovicovským způsobem. „Zrovna loni nosily tyhle staré paže dvakrát tak těžké náklady k řece a zpátky a přitom si celou cestu pohrávaly se třemi vnoučaty, Siuan Sedai. Myslím, že se mi nic nestane.“ V očích měla něco, co naznačovalo, že její nabídka není taková, jak se zdá. Vypadalo to, že se nevyzná jen v léčení.

Zvědavá Siuan dovolila staré ženě vzít koš. Společně vyrazily po cestičce směrem ke stanům novicek.

„Je zvláštní,“ řekla Šarina, „že tak zdánlivě prosté odhalení dokáže vyvolat takový rozruch, nemyslíš, Siuan Sedai?“

„To, že Elaida objevila cestování, je důležité odhalení.“

„A přesto ani zdaleka tak důležité jako ta, která se údajně objevila na tom jednání před pár měsíci, kdy nás navštívil muž, který umí usměrňovat. Je divné, že tohle vyvolalo takový výstup.“

Siuan zavrtěla hlavou. „Uvažování davu často nejprve působí zvláštně, Šarino. O návštěvě toho aša’mana stále všichni mluví a dychtí po dalším. Takže nadšeně reagují, když mají možnost dozvědět se víc. Tak může k velkým odhalením dojít tajně, ale menší pak mohou vyvolat výbuch úzkosti.“

„Řekla bych, že tenhle postřeh by někdo mohl dobře využít.“ Šarina kývnutím pozdravila hlouček novicek, který míjely. „Tedy kdyby chtěl někdo vyvolat obavy.“

„Co to vykládáš?“ zeptala se Siuan a přimhouřila oči.

„Ašmanaille nejprve podala hlášení Lelaine Sedai,“ řekla tiše Šarina. „Zaslechla jsem, že to Lelaine nechala tu novinu uniknout. Řekla ji nahlas na doslech skupiny novicek, zatímco svolávala sněmovnu. Taky odrazila několik dřívějších návrhů, aby bylo jednání zapečetěno pro plamen.“

„Aha,“ řekla Siuan. „Takproto’.“

„Samozřejmě jsou to jenom klepy,“ vysvětlila Šarina a zastavila se ve stínu neudržované kapinice. „Nejspíš je to jenom hloupost. Vždyť Aes Sedai Lelaininy úrovně by věděla, že když jí nějaká informace uklouzne v doslechu novicek, brzy se donese ke všem ochotným uším.“

„A to jsou ve Věži všechny.“

„Přesně tak, Siuan Sedai,“ řekla Šarina s úsměvem.

Lelaine chtěla zjednání udělat cirkus – chtěla, aby novicky poslouchaly a všechny sestry v táboře se připojily k debatě. Proč? A proč sejí Šarina svěřovala se svými nenovickovskými názory?

Odpověď byla zjevná. Čím ohroženější se budou ženy v táboře cítit – čím větší nebezpečí pro ně Elaida představuje – tím snáze dokáže pevná ruka převzít kontrolu. Přestože nyní se sestry rozhorlovaly nad pouhou ztrátou přísně střeženého tajemství, brzy si uvědomí nebezpečí, které Siuan už odhalila. Brzy zavládne strach. Obavy. Úzkost. Obléhání nezabere, ne teď, když obklíčené Aes Sedai mohou cestovat kamkoli a kdykoli. Bryneova armáda u mostů se stala zbytečnou.

Pokud se Siuan nemýlí, Lelaine se ujistí, že si všichni uvědomí i důsledky.

„Chce, abychom se bály,“ řekla Siuan. „Chce vyvolat krizi.“ Bylo to chytré. Siuan to měla předvídat. Skutečnost, že tomu tak nebylo – a to, že se k ní o Lelaininých plánech nic nedoneslo – také šeptem napovídala podstatnou věc. Ta ženská možná Siuan nedůvěřuje tak moc, jak se zdálo. Zatraceně!

Upřela pozornost na Šarinu. Šedovlasá žena trpělivě stála a čekala, než se Siuan prokouše tím, co jí odhalila.

„Proč jsi mi to řekla?“ zeptala se Siuan. „Podle toho, co víš, jsem Lelainin lokaj.“

Šarina zvedla obočí. „Prosím, Siuan Sedai. Tyhle oči nejsou slepé, a vidí ženu, která se velice usilovně snaží zaměstnávat nepřátele amyrlin.“

„Dobrá,“ řekla Siuan. „Ale stejně se odhaluješ a nic moc za to nedostaneš.“

„Nic moc?“ zeptala se Šarina. „Odpusť mi, Siuan Sedai, ale co myslíš, že se mnou bude, když se amyrlin nevrátí? Bez ohledu na to, co Lelaine Sedai nyní tvrdí, cítíme, co si o tom skutečně myslí.“

Siuan zaváhala. Přestože Lelaine nyní hrála roli Egwainina horlivého zastánce, nebylo to tak dlouho, co byla ohledně příliš starých novicek stejně nespokojená jako všechny ostatní. Jen málokdo měl rád, když se tradice měnily.

Když byly nyní novicky zapsány do knihy novicek, bylo by velmi těžké je z Věže dostat. To ale neznamenalo, že Aes Sedai budou starší ženy přijímat i dál. Navíc existovala slušná možnost, že si Lelaine – nebo kdokoli jiný, kdo skončí jako amyrlinin stolec – najde způsob, jak oddálit nebo přerušit postup žen, které byly přijaty v rozporu s tradicemi. To by se zaručeně týkalo i Šariny.

„Postarám se, ať se amyrlin dozví o tom, co tady děláš,“ řekla Siuan. „Budeš odměněna.“

„Mojí odměnou bude návrat Egwain Sedai, Siuan Sedai. Kéž by to bylo rychle. Ve chvíli, kdy nás přijala, propojila náš osud se svým. Po tom, co jsem viděla a co jsem cítila, nemám v úmyslu přestat s výcvikem.“ Žena zvedla koš. „Předpokládám, že si přeješ tohle vyprat a vrátit?“

„Ano. Děkuju ti.“

„Jsem novicka, Siuan Sedai. Je to moje povinnost a potěšení.“ Postarší žena se uctivě uklonila a vyrazila dál po cestičce krokem, který patřil mladší ženě.

Siuan ji sledovala, jak odchází, a pak zastavila další novicku. Další posel Bryneovi. Jen pro jistotu. Pospěš si, holka, řekla Siuan v duchu Egwain a zalétla pohledem k jehle Bílé věže. Sarina není jediná, jejíž osud je propletený s tvým. Všechny jsi nás zapletla do té svojí sítě.