Bouře přichází

43 Zapečetěno pro plamen

Egwain mlčky seděla ve stanu, ruce složené v klíně. Snažila se ovládnout šok, planoucí hněv a nevíru.

Kyprá hezká Chesa tiše seděla na polštáři v koutě, vyšívala lem jedněch Egwaininých šatů, a když se teď její paní vrátila, vypadala tak spokojená, jak jen člověk může být. Stan stál o samotě, ve vlastním hájku uvnitř tábora Aes Sedai. Egwain sem dnes ráno nepustila kromě Chesy žádné další sloužící. Odmítla dokonce i Siuan, která nepochybně přišla proto, aby jí nabídla nějakou omluvu. Egwain potřebovala čas na přemýšlení, na to, aby se připravila a vypořádala se s vlastním selháním.

A bylo to selhání. Ano, vnutili jí ho jiní, ale ti byli její stoupenci a přátelé. Poznají její hněv nad svou účastí v tomhle fiasku. Avšak nejdřív se musela zamyslet nad sebou, posoudit, co bývala mohla udělat lépe.

Seděla v dřevěném křesle s vysokým opěradlem a spirálovým vzorem na podničkách. Její stan vypadal stejně, jako když ho opustila, uklizený stůl, složené přikrývky, podušky ležící na hromadě v rohu, vše zjevně udržované Chesou. Jako muzeum, kde se děti učí o minulosti.

Během schůzek v Tel’aran’rhiodu mluvila Egwain se Siuan co nejdůrazněji, a přesto i tak, navzdory jejím přáním, přišli. Možná byla příliš tajnůstkářská. Tajnosti představovaly nebezpečí. Siuan to srazilo na zem. Doba, kterou ta žena strávila jako velitelka výzvědné sítě modrého adžah, ji naučila být skoupá na informace, které rozdělovala jako lakomý zaměstnavatel ve výplatní den. Kdyby ostatní věděly, jak je Siuanina práce důležitá, možná by se nerozhodly jít proti ní.

Egwain přejela prsty po hladkém pevném váčku, který nosila přivázaný na opasku. Uvnitř byl schovaný dlouhý předmět, který toho dne ráno tajně vynesla z Bílé věže.

Padla do stejné pasti jako Siuan? Takové nebezpečí hrozilo. Koneckonců ji učila právě Siuan. Kdyby jí Egwain podrobněji vysvětlila, jak pokračuje její práce v Bílé věži, zapletli by se ostatní?

Tohle byla těžká cesta. Existovala řada tajemství, která amyrlin musela zachovávat. Být otevřená by znamenalo ztratit výhodu autority. Ale k samotné Siuan měla být Egwain upřímnější. Ta žena byla příliš zvyklá jednat na vlastní pěst. Naznačoval to způsob, jakým si bez vědomí a proti vůli sněmovny ponechala snový ter’angrial. Přesto to Egwain schválila, a tak Siuan bezděčně povzbudila ve vzpírání se autoritám.

Ano, Egwain udělala chyby. Nemohla všechnu vinu svalit na Siuan, Brynea a Gawyna. Nejspíš se dopustila i jiných chyb; později se na své činy bude muset podívat podrobněji.

Pro tuto chvíli začala věnovat pozornost většímu problému. Stala se katastrofa. Když už téměř dosáhla úspěchu, odtáhli ji z Bílé věže. Co má udělat? Nevstala a nezačala zamyšleně přecházet sem tam. Chodit znamenalo dát najevo nervozitu a nespokojenost a ona se musela naučit chovat se za všech okolností zdrženlivě, aby si nechtíc neosvojila špatné návyky. Takže zůstala sedět s rukama na opěradlech, oblečená v krásných zelených hedvábných šatech se žlutým vzorem na živůtku.

Být takto oblečená bylo tak zvláštní. Tak špatně. Její bílé šaty, třebaže jí je vnutily, se staly čímsi jako symbolem odporu. Teď se převléct znamenalo konec její stávky. Po nočním boji byla fyzicky i psychicky unavená. Ale nemohla se tomu poddat. Tohle by nebylo poprvé, co by před velice důležitým dnem plným rozhodování a problémů prožila noc téměř beze spánku.

Zjistila, že prsty poklepává na opěradlo, a přinutila se přestat.

V žádném případě se teď nemohla vrátit do Bílé věže jako novicka. Její vzdor fungoval pouze proto, že byla zajatá amyrlin. Kdyby se dobrovolně vrátila, považovaly by ji za poníženou nebo arogantní. Kromě toho by ji Elaida tentokrát zaručeně nechala popravit.

Takže tady uvízla, stejně jako tehdy, když se jí poprvé zmocnili agenti Bílé věže. Zaskřípala zuby. Kdysi se mylně domnívala, že amyrlin nebudou náhodná zakřivení vzoru tak snadno zmítat. Měla by mít věci pod kontrolou. Všichni ostatní trávili čas reagováním, ale amyrlin byla žena činů!

Stále víc a víc si uvědomovala, že být amyrlin neznamená rozdíl. Život byl bouře, bez ohledu na to, zda jste byly děvečka nebo královna. Královny v té bouři prostě jen uměly lépe předstírat, že ji mají pod kontrolou. Pokud Egwain vypadala jako socha nedotčená vichry, bylo to ve skutečnosti proto, že věděla, jak se před těmito vichry ohnout. To jí poskytovalo iluzi kontroly.

Ne. Nebyla to jen iluze. Amyrlin měla větší kontrolu, i kdyby jen proto, že ovládala sama sebe a držela bouři ve svém nitru. Skláněla se před okamžitými potřebami, ale její činy byly dobře promyšlené. Musela být logická jako bílá, pečlivá jako hnědá, vášnivá jako modrá, rozhodná jako zelená, milosrdná jako žlutá a diplomatická jako šedá. A ano, pomstychtivá jako červená, bylo-li to nutné.

Nemohla se do Bílé věže vrátit jako novicka a nemohla čekat na vyjednávání. Ne když byli Seančané tak drzí, že si troufli zaútočit na Bílou věž, ne když Randa nikdo nehlídal, ne když se svět zmítal v chaosu a Stín sbíral vojska k Poslední bitvě. Nezbývalo jí, než učinit těžké rozhodnutí. Měla novou armádu o síle padesáti tisíc vojáků a Bílá věž utrpěla neuvěřitelnou ránu. Aes Sedai budou vyčerpané a věžová garda rozmetaná a zraněná.

Za pár dní bude léčení dokončeno a ženy odpočinuté. Nevěděla, zda Elaida útok přežila či ne, ale Egwain musela předpokládat, že stále velí. To Egwain poskytovalo velice malý prostor k činu.

Věděla, jaké je jediné správné rozhodnutí. Neměla čas čekat, až sestry v Bílé věži učiní správné rozhodnutí, bude je muset donutit, aby ji přijaly.

Doufala, že jí dějiny nakonec odpustí.

Vstala, rozhrnula chlopeň stanu a ztuhla na místě. Přímo před ní seděl na zemi nějaký muž.

Gawyn se vyškrábal na nohy, právě tak hezký, jak si pamatovala. Nebyl krásný jako jeho nevlastní bratr. Gawyn byl určitější, skutečnější. Kupodivu nyní Egwain díky tomu připadal přitažlivější než Galad. Galad byl jako bytost mimo realitu, postava z legend a příběhů. Byl jako skleněná soška, kterou si postavíte na stůl, aby ji všichni mohli obdivovat, ale nikdy se í nedotknou.

Gawyn byl jiný. Hezký, se zářivě rudozlatými vlasy a něžnýma očima. Zatímco Galad si nikdy nedělal s ničím starosti, Gawyn byl díky svým starostem opravdový. Naneštěstí stejně jako díky své schopnosti chybovat.

„Egwain,“ řekl, narovnal si meč a oprášil nohavice kalhot. Světlo! On před jejím stanem spali Slunce už bylo v polovině cesty k zenitu. Ten chlap si měl jít trochu odpočinout!

Egwain potlačila starost a obavy o něj. Nebyl čas chovat se jako láskou poblázněná holka. Musela se chovat jako amyrlin. „Gawyne,“ řekla a zvednutou rukou ho zarazila, když k ní chtěl přistoupit. „Ještě jsem nezačala přemýšlet, co s tebou. Moji pozornost si žádají jiné záležitosti. Shromáždila se sněmovna, jak jsem žádala?“

„Myslím, že ano,“ přikývl a obrátil se, aby pohlédl ke středu tábora. Stěží tam mezi zakrslými stromy rozeznávala velký sněmovní stan.

„Pak před ně musím předstoupit,“ řekla Egwain a zhluboka se nadechla. Vyrazila.

„Ne,“ řekl Gawyn a zastoupil jí cestu. „Egwain, musíme si promluvit.“

„Později.“

„Ne, ne později, ať shořím! Čekal jsem celé měsíce. Musím vědět, jak na tom jsme. Musím vědět, jestli mě…!

„Přestaň!“ přikázala.

Ztuhl. Ať shoří, nenechá se těma očima omámit. Ne teď. „Řekla jsem, že jsem si ještě nepřebrala svoje city,“ řekla chladně, „a myslela jsem to vážně.“

Zatvářil se bojovně. „Nevěřím tomu aessedaiovskému klidu, Egwain,“ řekl. „Ne, když tvoje oči říkají pravdu. Obětoval jsem…“

„Ty jsi obětoval?“ přerušila ho Egwain a trochu povolila uzdu hněvu. „A co to, co jsem obětovala já, abych znovu vybudovala Bílou věž? Oběti, které jsi ty podkopal, když jsi jednal proti mému výslovnému přání? Copak ti Siuan neřekla, že jsem jí zakázala mě zachraňovat?“

„Řekla,“ odvětil škrobeně. „Ale měli jsme o tebe strach!“

„No, ten strach byl oběť, kterou jsem požadovala, Gawyne,“ řekla podrážděně. „Copak nechápeš, jakou nedůvěru jsi mi dal najevo? Jak můžu věřit tobě, když mě neposlechneš, aby ses cítil lip?“

Gawyn nevypadal zahanbeně; jen rozrušeně. To bylo vlastně dobré znamení -jako amyrlin potřebovala muže, který bude říkat, co si myslí. V soukromí. Ale na veřejnosti potřebovala někoho, kdo ji podpoří. Copak to nedokázal pochopit?

„Ty mě miluješ, Egwain,“ prohlásil paličatě. „Vidím to.“

„Žena Egwain tě miluje,“ řekla. „Ale amyrlin Egwain na tebe má pořádný vztek. Gawyne, jestli chceš být se mnou, musíš být s oběma, se ženou i amyrlin. Čekala bych, že ty – muž, kterého cvičili, aby se stal prvním knížetem mečů – tu situaci pochopíš.“

Gawyn odvrátil zrak.

„Ty tomu nevěříš, že?“ zeptala se.

„Čemu?“

„Že jsem amyrlin,“ řekla. „Ty můj titul nepřijímáš.“

„Snažím se,“ řekl a znovu se na ni podíval. „Ale zatracenej popel, Egwain. Když jsme se viděli naposledy, bylas jenom přijatá, a není to tak dávno. A teď tě zvolily za amyrlin? Nevím, co si mám myslet.“

„A nechápeš, jak tvoje nejistota podrývá všechno, co bychom mohli společně mít?“

„Můžu se změnit. Ale musíš mi pomoct.“

„Proto jsem chtěla mluvit později,“ řekla. „Necháš mě projít?“

Se zjevnou neochotou ustoupil stranou. „S tímhle rozhovorem jsme ještě neskončili,“ varoval ji. „Konečně jsem se k něčemu rozhodl a nemám v úmyslu se za tím přestat hnát, dokud to nedostanu.“

„Dobře,“ řekla Egwain, procházejíc kolem něj. „Teď o tom nemůžu přemýšlet. Musím jít a nařídit lidem, na kterých mi záleží, aby zmasakrovali jinou skupinu lidí, na kterých mi záleží.“

„Takže to uděláš?“ zeptal se Gawyn zezadu. „V táboře se šíří dohady; zaslechl jsem je, i když jsem odsud celé ráno skoro neodešel. Někteří si myslí, že Bryneovi rozkážeš zaútočit na město.“

Zaváhala.

„Bylo by hrozné, kdyby k tomu došlo,“ řekl. „Na Tar Valonu mi ani za mák nezáleží, ale myslím, že vím, co by útok na něj provedl tobě.“

Obrátila se zpátky k němu. „Udělám, co je třeba udělat, Gawyne,“ pohlédla mu do očí. „Pro dobro Aes Sedai a Bílé věže. Dokonce i když je to bolestivé. Dokonce i když mě to uvnitř roztrhá na kusy. Pokud je to třeba udělat, udělám to. Vždycky.“

Pomalu přikývl. Zamířila k velkému stanu uprostřed tábora.

„Byla to tvoje vina, Jesse,“ řekla Adelorna. Oči měla stále zarudlé; předchozí noci ztratila strážce. Byla jednou z mnoha. Ale také byla houževnatá jako divoký pes a očividně odhodlaná nedávat svou bolest najevo.

Jesse Bilal si ohřívala ruce o šálek angreštového čaje a nemínila se dát vyprovokovat. Adelornina otázka byla nevyhnutelná. A snad si Jesse to pokárání zasloužila. Samozřejmě, všechny si ho tak či onak zasloužily. Možná až na Cutamu, která tehdy nebyla hlavou adžah. To bylo jedním z důvodů, proč ji na tuto schůzku nepozvaly. To, a skutečnost, že červené adžah se v tuto chvíli netěšilo přízni ostatních. Malá, stěsnaná místnost byla sotva dost velká, aby se do ní vešlo pět křesel a malá břichatá kamínka u zdi, z nichž vyzařovalo klidné teplo. Na stůl, natož na krb, místo nezbylo. Jen dost místa pro pětici žen. Nejmocnějších žen světa. A jak se zdálo, nejpošetilejších.

Dnes ráno tvořily ubohou skupinku, ráno, které následovalo po největší katastrofě v dějinách Bílé věže. Jesse se rozhlédla po ženách sedících kolem. Ferane Neheran – první kasuistka bílých — byla malá statná žena, která se, což bylo u bílé zvláštní, často zdála být spíš náladová než logická. Dnešek byl jedním z takových okamžiků: seděla se založenýma rukama a mračila se. Šálek čaje odmítla.

Vedle ní byla Suana Dragand, první tkadlena žlutého adžah. Byla to svalnatá osoba s vysunutou bradou, která odpovídala jejím neústupným způsobům. Adelorna, ta, která obvinila Jesse, seděla vedle ní. Kdo mohl hlavnímu kapitánovi vyčítat nevraživost? Jí, kterou Elaida nechala zmrskat a kterou včera v noci Seančané málem zabili? Štíhlá žena vypadala nezvykle neupraveně. Vlasy měla stažené do praktického drdolu a světlé šaty zmačkané.

Poslední ženou v místnosti byla Seranča Kolvin, vrchní úřednice šedého adžah. Měla světle hnědé vlasy a vyzáblou tvář; neustále vypadala, jako by ochutnala něco velice kyselého. Dnes se to zdálo ještě výraznější než jindy.

„Má pravdu, Jesse,“ řekla Ferane, jejíž logický tón kontrastoval s očividnou podrážděností. „Ty jsi byla ta, kdo navrhl, abychom postupovaly takto.“

,„Navrhla‘ je silné slovo.“ Jesse upila čaj. „Jen jsem se zmínila, že v některých. .. důvěrnějších věžových záznamech jsou popisována období, kdy místo amyrlin vládly hlavy adžah.“ Hlavy adžah věděly o třináctém depozitáři, ačkoli do něj nemohly vstupovat, pokud zároveň nebyly přísedícími. To většině z nich nebránilo, aby posílaly přísedící, aby jim odtamtud nosily informace. „Možná jsem byla posel, ale role hnědých je často taková. Vy ostatní jste neváhaly natolik, že by vás bylo třeba do těchto kroků nutit.“

Při těch slovech se několik pohledů stočilo stranou a ženy si náhle z nějakého důvodu prohlížely čaj. Ano, všechny do toho byly zapletené a dobře to chápaly. Jesse nepřijme za tuto katastrofu odpovědnost.

„Nemá cenu hledat viníka.“ Suana se pokusila všechny uchlácholit, ačkoli v jejím hlase byla zřetelně slyšet hořkost.

„Nenechám se tak snadno odrazit,“ zavrčela Adelorna. Některé reagovaly na ztrátu strážce smutkem, jiné hněvem. Nebylo pochyb, ke kterým patří Adelorna. „Došlo k závažné, závažné chybě. Bílá věž hoří, amyrlin zajali nájezdníci a Drak Znovuzrozený stále svobodně kráčí po zemi. Celý svět se brzy dozví o naší potupě!“

„A čemu prospěje, když se budeme navzájem obviňovat?“ odvětila Suana. „Jsme tak dětinské, že se celou tuhle schůzku budeme hašteřit, která z nás bude viset, v marné snaze vyhnout se odpovědnosti?“

Jesse v duchu statné žluté za její slova poděkovala. Ovšemže, Suana byla první hlava adžah, která s jejím plánem souhlasila. Takže pro obraznou šibenici byla hned další na řadě.

„Má pravdu.“ Seranča usrkla čaj. „Musíme se navzájem usmířit. Věž potřebuje vedení a od sněmovny se ho nedočkáme.“

„To je částečně taky naše vina,“ přiznala Ferane, která vypadala, jako když je jí zle.

Byla. Vypadalo to jako skvělý plán. Rozkol ve Věži, odchod tolika vzbouřenkyň a volba nové amyrlin nebyly jejich vina. Ale poskytlo to několik příležitostí. Chopit se první bylo nejsnazší: poslat přísedící za rebely, aby je přesvědčily a uspíšily usmíření. Vybraly k tomu nejmladší přísedící, které měly být ve Věži nahrazeny jen krátce. Hlavy adžah si byly jisté, že tahle malá vzpoura se dá rychle uklidnit.

Nebraly to dost vážně. To byla jejich první chyba. Druhá byla strašlivější. V minulosti byla skutečně období, kdy Aes Sedai vedly hlavy adžah, nikoli amyrlinin stolec nebo věžová sněmovna. Samozřejmě se to odehrávalo potají, ale bylo to velice úspěšné. Vskutku, vláda Cemaile Sorenthaine by bez zásahu hlav adžah skončila naprostou katastrofou.

Tohle vypadalo jako podobná situace. Období blížící se Poslední bitvy bylo zvláštní a vyžadovalo zvláštní pozornost. Pozornost rozumných, zdravě uvažujících žen s dlouholetými zkušenostmi. Žen, které se spolu mohly důvěrně radit a rozhodovat o tom, která cesta je nejlepší, a přitom se vyhnout hádkám, jež vládly ve sněmovně.

„Kde jsme udělaly chybu, co myslíte?“ zeptala se Seranča tiše.

Ženy umlkly. Žádná z nich nechtěla otevřeně přiznat, že se jejich plán obrátil proti nim. Adelorna se znovu se založenýma rukama uvelebila v křesle, a i když to v ní stále vřelo, už nikoho neobviňovala.

„Byla to Elaida,“ řekla Ferane. „Nikdy se nechovala příliš… logicky.“

„Byla to zatracená katastrofa, tak je to,“ zamumlala Adelorna.

„Bylo v tom víc,“ přiznala Jesse. „Přímo si vybrat přísedící, které jsme mohly ovládat, aby nahradily ty poslané za vzbouřenci, bylo správné rozhodnutí, ale možná příliš očividné. Ženy z našich vlastních adžah začaly mít podezření; vím o několika poznámkách, které pronesly ženy z hnědého adžah. Nejsme tak mimo, jak by si někteří rádi mysleli.“

Seranča přikývla. „Smrdělo to spiknutím,“ řekla. „A ženy tak byly ještě nedůvěřivější. A pak tu byly vzbouřenkyně. Ovládat je bylo mnohem těžší, než jsme čekaly.“

Ostatní ženy přikývly. Stejně jako Jesse tehdy předpokládaly, že při správném vedení si vzbouřenkyně najdou cestu zpátky do Věže a poprosí o odpuštění. Rozdělení nemělo napáchat větší škody než pár pošramocených sebevědomí.

Ale nepočítaly s tím, jak houževnaté či zdatné vzbouřenkyně budou. Celé vojsko, které se uprostřed sněhové bouře objeví na březích kolem Tar Valonu? Vedené mužem s jednou z nejlepších vojenských myslí v tomto věku? S novou amyrlin a k uzoufání účinným obléháním? Kdo to mohl čekat? A některé z přísedících, které vyslaly, se začínaly stavět víc na stranu vzbouřenců než Bílé věže!

Nikdy jsme neměly Elaidě dovolit rozpustit modré adžah, pomyslela si Jesse. Kdyby se to nestalo, modré by možná bývaly byly ochotné se vrátit. Ale zapletly se do takové nečestnosti. Jen Světlo vědělo, jak je to nebezpečné; dějiny byly plné popisů toho, jak zarputilé dokáží modré být, aby dosáhly svého, zvlášť když jsou zahnány do kouta.

„Myslím, že je načase přiznat, že není naděje, že se nám podaří zachovat naše plány,“ řekla Suana. „Souhlas?“

„Souhlas,“ přitakala Adelorna.

Jedna po druhé sestry přikyvovaly, stejně jako samotná Jesse. Dokonce i v této místnosti bylo těžké připustit chybu. Ale nastal čas přestat a začít budovat znovu.

„To má taky svoje nevýhody,“ řekla Seranča, nyní už klidnějším hlasem. I ostatní ženy se tvářily jistěji. Tato pětice si navzájem nevěřila, ale měla k tomu mnohem blíž než jakákoli jiná skupina s autoritou ve sněmovně.

„Musíme se o to postarat,“ dodala Ferane. „Rozkol je nutné zhojit.“

„Vzpoura byla proti Elaidě,“ řekla Adelorna. „Když už není amyrlin, tak proti čemu se bouřit?“

„Takže ji opustíme?“ zeptala se Jesse.

„Zaslouží si to,“ prohlásila Adelorna. „Pořád dokola tvrdila, že Seančané nepředstavují hrozbu. No, teď za tu pošetilost platí osobně.“

„Elaidu nelze zachránit,“ dodala Ferane. „Sněmovna už to probírala. Amyrlin je pohřbená někde v ohromném množství seančanských zajatců a my nemáme zdroje ani informace, které by nám ji umožnily zachránit.“

Nemluvě o tom, že po tom nikdo netouží, dodala Jesse v duchu. Mnohé z přísedících, které tyto argumenty přednesly sněmovně, byly tytéž, kterým Elaida udělila pokání. Jesse k nim nepatřila, ale souhlasila, že Elaida si svou odměnu zaslouží, i kdyby jen za způsob, jakým nutila jednotlivá adžah jít si navzájem po krku.

„Pak ji potřebujeme nahradit,“ řekla Seranča. „Ale kým?“

„Musí to být někdo silný,“ řekla Suana. „Ale opatrný, na rozdíl od Elaidy. Někdo, kolem koho se sestry můžou semknout.“

„A co Saerin Asnobar?“ nadhodila Jesse. „V poslední době prokázala neuvěřitelnou moudrost a je oblíbená.“

„Samozřejmě bys vybrala hnědou,“ řekla Adelorna.

„A proč ne?“ zeptala se zaraženě Jesse. „Myslím, že jste všechny slyšely, jak dobře si vedla, když se během včerejšího útoku ujala velení?“

„Seaine Herimon vedla vlastní ohnisko odporu,“ řekla Ferane. „Řekla bych, že je načase, aby se vedení ujala žena, která má střízlivou a věcnou povahu. Někdo, kdo nás může vést rozumně.“

„Nesmysl,“ prohlásila Suana. „Bílé jsou příliš bezcitné; nechceme sestry odcizovat, chceme je dát dohromady. Vyléčit je. No ovšem, žlutá…“

„Všechny na něco zapomínáte,“ přerušila ji Seranča. „Co teď potřebujeme? Usmíření. To šedé adžah strávilo staletí vylepšováním umění vyjednávání. Kdo by si lépe poradil s rozdělenou Věží a samotným Drakem Znovuzrozeným?“

Adelorna sevřela podničky křesla a napřímila se. Ostatní byly také stále napjatější. Když Adelorna otevřela ústa, aby promluvila, Jesse jí skočila do řeči.

„Dost!“ prohlásila. „Budeme se tady jenom dohadovat, jako to dnes ráno dělala celá sněmovna? Každé adžah bude nabízet vlastní členky a ostatní je budou všechny odmítat?“

V místnosti opět zavládlo ticho. Byla to pravda; sněmovna zasedala celé hodiny a teprve před chvílí si dala krátkou přestávku. Žádné z adžah se ani nepřiblížilo tomu, aby pro některou ze svých kandidátek získalo dostatečnou podporu. Přísedící nepodpoří nikoho, kdo není z jejich adžah; na to mezi nimi vládla příliš velká řevnivost. Světlo, to byl ale chaos!

„V ideálním případě by to měla být některá z nás pěti,“ řekla Ferane. „To dává smysl.“

Pětice se na sebe vzájemně podívala a Jesse si v jejich očích dokázala přečíst odpověď na tento návrh. Byly hlavy svých adžah, nejmocnější ženy světa. Právě teď byla jejich moc v rovnováze, a i když si navzájem důvěřovaly víc než většina ostatních, žádná z nich by rozhodně nedovolila povýšení jiné hlavy adžah na amyrlinin stolec. To by té ženě dalo příliš velkou moc. Poté, co jejich plán selhal, se důvěra velice oslabila.

„Pokud se brzo nerozhodneme,“ poznamenala Suana, „sněmovna by mohla rozhodnout bez nás.“

„Pche.“ Adelorna mávla rukou. „Jsou tak rozdělené, že se neshodnou ani na tom, jakou barvu má obloha. Přísedící nemají ponětí, co dělají.“

„Alespoň některé z nás nevybraly přísedící, které byly o celá léta mladší, než by měly při zvolení do sněmovny být,“ řekla Ferane.

„Vážně?“ zeptala se Adelorna. „A ty ses tomu vyhnula jak, Ferane? Tím, žes za přísedící zvolila sebe?“

Ferane zuřivě vytřeštila oči. Dráždit tuto ženu nebyl dobrý nápad.

„Všechny jsme udělaly chyby,“ řekla Jesse spěšně. „Mnohé ze sester, které jsme vybraly, byly nevhodné. Chtěly jsme ženy, které budou dělat přesně to, co jim řekneme, ale místo toho jsme dostaly bandu hašteřivých spratků s přehnaným sebevědomím, příliš nezralých na to, aby je klidnější mysli dokázaly ovlivnit.“

Adelorna a Ferane se na sebe významně nepodívaly.

„Tak… ale pořád máme problém,“ řekla Suana. „Potřebujeme amyrlin. Uzdravování musí za každou cenu začít co nejrychleji.“

Seranča zavrtěla hlavou. „Vážně mě nenapadá jediná žena, kterou by podpořil dostatečný počet přísedících.“

„Mě ano,“ řekla Adelorna tiše. „Dnes se o ní ve sněmovně několikrát hovořilo. Víte, o kom mluvím. Je mladá a její situace je neobvyklá, ale to je v tuhle chvíli všechno.“

„Já nevím,“ svraštila čelo Suana. „Mluvily o ní, to ano, ale ty, jejichž pohnutkám nevěřím.“

„Zdá se, že Saerin je jí dost uchvácená,“ přiznala Jesse.

„Je příliš mladá,“ řekla Seranča. „Copak jsme se zrovna navzájem nepeskovaly, že jsme vybraly přísedící, kterým chybí potřebná zkušenost?“

„Ano, je mladá,“ poznamenala Ferane, „ale musíš uznat, že má určité… nadání. Nenapadá mě nikdo ve Věži, kdo by se Elaidě postavil tak účinně jako ona. A ještě k tomu v takové pozici!“

„Slyšeli jste hlášení o jejích činech během útoku,“ řekla Adelorna. „Můžu potvrdit, že jsou pravdivá. Většinou jsem byla s ní.“

Jesse sebou při těch slovech trhla. Neuvědomila si, že Adelorna byla během bojů na dvaadvacátém podlaží. „Něco z toho je určitě přehnané.“

Adelorna ponuře zavrtěla hlavou. „Ne. Není. Zní to neuvěřitelně… ale… zkrátka, stalo se to. Všechno.“

„Všechny novicky ji prakticky uctívají,“ řekla Ferane. „Když přísedící nepodpoří nikoho z jiného adžah, co takhle žena, která si nikdy adžah nezvolila? Žena, která má určité zkušenosti – jakkoli neoprávněné – se zastáváním stejné pozice, o níž tu mluvíme?“

Jesse zjistila, že přikyvuje. Ale jak si ta mladá rebelka získala od Ferane a Adelorny takový respekt?

„Nejsem si jistá,“ řekla Suana. „Vypadá to jako další ukvapené rozhodnutí.“

„Copak jsi sama neřekla, že musíme Věž za jakoukoli cenu uzdravit?“ zeptala se Adelorna. „Vážně tě napadá lepší způsob, jak k nám vzbouřence přivést zpátky?“ Obrátila se k Seranče. „Jak nejlépe uchlácholit uraženou stranu? Není to tak, že se jim do určité míry ustoupí a uzná se, že si vedli dobře?“

„Má pravdu,“ přiznala Suana. Zašklebila se a pak do sebe naráz nalila zbytek čaje. „Světlo, ona má pravdu, Serančo. Musíme to udělat.“

Šedá se na ně na všechny postupně podívala. „Nejste tak bláhové, abyste si myslely, že se tahle žena nechá tahat za nos, že ne? Pokud se prostě jenom pokoušíme stvořit novou loutku, nepodpořím to. Ten plán selhal. Naprosto selhal.“

„Pochybuju, že se znovu ocitneme ve stejné situaci,“ řekla Ferane a pousmála se. „Tahle… není ten typ, co se nechá zastrašit. Jen se podívejte na to, jak se vypořádala s Elaidinými zákazy.“

„Ano,“ slyšela se Jesse k vlastnímu překvapení říkat. „Sestry, pokud se na tom shodneme, náš sen o vládě ze stínů skončí. V dobrém i ve zlém, ustavíme silnou amyrlin.“

„Pokud jde o mě,“ řekla Adelorna, „myslím si, že je to skvostný nápad. Už to trvalo příliš dlouho.“

Jedna po druhé všechny souhlasily.

Siuan nehybně stála pod větvemi malého dubu. Strom byl obklopený ležením a přijaté a novicky si v jeho stínu s oblibou dávaly oběd. Teď tam žádná nebyla; sestry, které tentokrát prokázaly pozoruhodně dobrý úsudek, jim rozdaly úkoly, aby jim zabránily se shlukovat kolem stanu, kde jednala sněmovna.

A tak Siuan stála osamocená a sledovala, jak Šeriam zatahuje vchod do velkého stanu. Teď, když se Egwain vrátila, se mohla účastnit. Bylo snadné vycítit, kdy byla vztyčena ochrana proti odposlouchávání. Jednání bylo zapečetěno pro plamen a zvědavým uším bylo znemožněno naslouchat.

Na Siuanino rameno dopadla ruka. Neposkočila; cítila, jak Bryne přichází. Generál se kradl, ačkoli k tomu nebyl důvod. Bude z něj skvělý strážce.

Zastavil se vedle ní, ruku stále povzbudivě položenou na jejím rameni, a ona si dovolila ten luxus o malý krok popojít blíž k němu. Bylo příjemné mít vedle sebe tak vysokého a robustního muže. Jako když víte, že přestože nebe bouří a moře běsní, váš člun je utěsněný a plachta ušitá z nejpevnější látky.

„Co myslíš, že jim řekne?“ zeptal se Bryne tlumeně.

„Vážně nemám ponětí. Myslím, že by mohla žádat moje utišení.“

„Pochybuju, že to udělá,“ řekl Bryne. „Není pomstychtivá. Kromě toho ví, že jsi udělala to, cos myslela, že musíš. Pro její dobro.“

Siuan udělala obličej. „Nikdo nemá rád, když ho neposlouchají, a amyrlin nejmíň ze všech. Za včerejší noc zaplatím, Bryne. Máš pravdu, že nejspíš ne veřejně, ale obávám se, že jsem ztratila důvěru toho děvčete.“

„A stálo to za to?“

„Ano,“ řekla Siuan. „Neuvědomovala si, jak blízko má tahle banda k tomu, aby jí vyklouzla. A my jsme nevěděli, jestli bude během útoku ve Věži v bezpečí. Pokud mě život v Bílé věži naučil jedinou věc, je to skutečnost, že je čas pro schůzování a plánování, ale člověk taky musí jednat. Nemůžeš vždycky čekat na jistotu.“

Skrz pouto cítila Bryneův úsměv. Světlo, bylo tak příjemné mít zase strážce. Neuvědomovala si, jak moc jí chybí ten uklidňující uzlík emocí na pozadí mysli. Ta stálost. Muži uvažovali jinak než ženy a věci, které ona považovala za složité a matoucí, Bryne pokládal za jasné a prosté. Rozhodni se a běž. Jeho způsob uvažování jí pomáhal svou srozumitelností. Ne že by to byl prosťáček – jen měl menší sklony litovat rozhodnutí, která již učinil.

„A co to další, co jsi zaplatila?“ zeptal se Bryne.

Cítila jeho váhání, jeho obavy. S pobaveným úsměvem se k němu obrátila. „Jsi trouba, Garethe Bryne.“

Zamračil se.

„Spojit se s tebou nebyla žádná cena,“ řekla. „Ať se kvůli tomuhle fiasku stane cokoli, tahle stránka nočních událostí je můj jednoznačný zisk.“

Zasmál se. „Nu, tak to se tedy budu muset pořádně ujistit, že je můj druhý požadavek víc nerozumný.“

Rybí střeva, pomyslela si Siuan. Málem na to zapomněla. Bylo ale zatraceně nepravděpodobné, že by se to stalo i Bryneovi. „A kdy přesně mi hodláš ten nerozumný požadavek přednést?“

Neodpověděl hned, místo toho se na ni podíval a promnul si bradu. „Víš,“ řekl, „myslím, že teď už ti opravdu rozumím, Siuan Sanče. Ty jsi čestná žena. Jde jen o to, že nikdo jiný na tebe nemůže mít tvrdší nároky, než jaké máš sama. Podle sebe dlužíš svému smyslu pro povinnost tolik, že pochybuju, že by kterýkoli smrtelník dokázal takový dluh splatit.“

„To zní, jako bych byla pěkně sebestředná,“ řekla.

„Alespoň tě už nepřirovnávám ke kanci.“

„Takže si myslíš, že jsem sebestředná!“ řekla. Ať shoří! Nejspíš cítil, že jí jeho tvrzení opravdu dělá větší starosti, než aby se hádala jen tak. Ještě jednou: Ať shoří!

„Jdeš si za svým, Siuan Sanče,“ řekl. „Chceš zachránit svět před ním samotným. Proto tak snadno dokážeš ignorovat přísahu nebo rozkaz.“

Siuan se zhluboka nadechla. „Tenhle rozhovor začíná být rychle nudný, Garethe Bryne. Předneseš mi ten svůj druhý požadavek, nebo mě přinutíš čekat?“

Zamyšleně si prohlížel její kamennou tvář. „Tak tedy, upřímně, mám v úmyslu požadovat, aby ses za mě provdala.“

Překvapeně zamrkala. Světlo! Pouto jí prozradilo, že to myslí vážně.

„Ale až potom, co budeš mít pocit, že se o sebe svět dokáže postarat sám. Dřív s tím nebudu souhlasit, Siuan. Něčemu jsi svůj život zasvětila. Já se postarám, abys to přežila; doufám, že až budeš hotová, budeš ochotná zasvětit svůj život něčemu jinému.“

Potlačila šok. Nedovolí, aby ji hloupý chlap vyvedl z rovnováhy. „Nu,“ přinutila se říct, „vidím, že máš přece jenom trochu rozumu. Uvidíme, jestli s tímhle tvým ,požadavkem’ budu souhlasit. Budu o tom přemýšlet.“

Bryne se uchechtl, zatímco Siuan se obrátila zpátky k velkému stanu a čekala, až Egwain vyjde ven. Cítil z ní pravdu, stejně jako ji ona cítila z něj. Světlo! Teď chápala, proč se zelené za své strážce tak často vdávají. Z toho, jak cítila jeho city k ní, zatímco ona k němu cítila totéž, se jí točila hlava.

Byl to hloupý chlap. A ona o nic menší hlupačka. Smutně zavrtěla hlavou, ale dovolila si se o něj při čekání opřít a on jí znovu položil ruku na rameno. Jemně, ne pevně. Byl ochotný čekat. Rozuměl jí..

Egwain stála před skupinou hladkých tváří, které až příliš dobře skrývaly úzkost. Jak bylo zvykem, nařídila Kwamese utkat ochranu proti odposlouchávání, neboť šedá sestra s ostrým nosem byla nejmladší z přísedících ve velkém stanu. Ten s tak málo obsazenými místy vypadal prázdný. Tucet žen, po dvou z každého adžah – byly by tři, ale všechna adžah poslala po jedné přísedící s poselstvem do Černé věže. Šedé už nahradily Delanu Naorisou Cambral.

Dvanáct přísedících, a k tomu Egwain a jedna další. Egwain se na Šeriam, která seděla na svém místě na kraji, nepodívala. Šeriam při příchodu vypadala ustaraně. Uvědomovala si, co Egwain ví? Nemohla. Kdyby ano, nikdy by na jednání nepřišla.

Přesto, vědomí, že je zde – a to, čím je – Egwain znervózňovalo. Ve zmatku, způsobeném útokem Seančanů, Siuan nemohla Šeriam sledovat. Proč měla kronikářka zavázanou levou ruku? Egwain nevěřila její výmluvě na nehodu při jízdě na koni, kdy se jí malíček zachytil do otěží. Proč odmítla léčení? Zatracená Siuan! Místo aby dávala pozor na Šeriam, vyrazila unést Egwain!

Sněmovna utichla a ženy čekaly, až uvidí, jaká bude Egwainina reakce na její „svobodu“. Romanda, šedými prameny prokvetlé vlasy svázané do drdolu, upjatě seděla ve žlutých šatech. Vyzařovalo z ní uspokojení, zatímco Lelaine – na opačné straně místnosti – trucovala a zároveň se snažila předstírat, že má z Egwainina návratu radost. Po tom, čím si Egwain v Bílé věži prošla, jí tohle hašteření připadalo směšně malicherné.

Egwain se zhluboka nadechla a uchopila zdroj. Bylo to tak příjemné! Žádné hořké ločidlo, které její sílu proměnilo na pouhý pramínek, žádná nutnost sahat po síle prostřednictvím jiné ženy a půjčovat si její moc. Nepotřebovala sa’angrial. Jakkoli byla moc žlábkované hůlky lahodná, být silná sama o sobě ji uspokojovalo ještě víc.

Několik žen se nad jejím jednáním zamračilo a nemalá část jich snad bezděčně sama sáhla po zdroji a rozhlížela se kolem, jako by hledala nebezpečí.

„To nebude třeba,“ řekla jim Egwain. „Ještě ne. Prosím, pusťte zdroj.“

Váhaly, ale okázale ji přijaly jako amyrlin. Jedna po druhé jejich síla vyhasla. Sama Egwain ji nepustila.

„Velice ráda vidím, že ses bezpečně vrátila, matko,“ řekla Lelaine. Tři přísahy obešla tím, že přidala slovo „bezpečně“.

„Děkuji ti,“ odvětila Egwain klidně.

„Říkala jsi, že máš pro nás důležitá odhalení,“ dodala Varilin. „Týká se to seančanského útoku?“

Egwain sáhla do váčku na opasku a vytáhla jeho obsah ven. Hladká bílá hůl, na níž byla kousek od konce písmem z věku pověstí napsána číslice tři. Ozvalo se několik zajíknutí.

Egwain do hole vpředla tkanivo ducha a pak jasným hlasem promluvila. „Přísahám, že neřeknu jediné slovo, které není pravda.“ Cítila, jak se na ni přísaha snesla jako hmotný předmět a její kůže se stáhla a začala svědit. Bylo snadné si toho nevšímat; bolest nebyla ničím ve srovnání s tím, čím si prošla. „Přísahám, že nevyrobím zbraň, s níž by mohl jeden člověk zabít druhého. Přísahám, že nikdy nepoužiji jediné síly jako zbraně, pokud to nebude proto zplozencům Stínu nebo v nejzazším případě při obraně života vlastního, života mého strážce či jiné sestry.“

Ve sněmovně panovalo ticho. Egwain uvolnila tkanivo. Byl to tak zvláštní pocit! Jako by někdo sevřel přebytečnou kůži dole na jejím krku a podél páteře, škubl jí a utáhl.

„Ať už si nikdo nemyslí, že se mohu vyhýbat dodržování tří přísah,“ oznámila Egwain. „Ať už nikdo netvrdí, že nejsem plnoprávná Aes Sedai.“ Žádná z nich nenamítla, že nepodstoupila zkoušku na šátek. O to se postará jindy. „A teď, když jste mě viděly použít hůl přísahy a víte, že nemohu lhát, vám něco povím. Během mého pobytu v Bílé věži za mnou přišla sestra a sdělila mi, že je černá adžah.“

Ženy vyvalily oči a několik z nich tiše zalapalo po dechu.

„Ano,“ řekla Egwain. „Vím, že o nich nemluvíme rády, ale může některá z nás upřímně prohlásit, že černé adžah neexistuje? Můžete dodržet přísahu a zároveň říct, že jste nikdy neuvažovaly o tom, že je možné – či dokonce pravděpodobné – že jsou mezi námi temné družky?“

Ani jedna se toho neodvážila. Navzdory časné hodině bylo ve stanu horko. Dusno. Žádná z nich se samozřejmě nepotila – znaly ten prastarý trik, jak se tomu vyhnout.

„Ano,“ pokračovala Egwain. „Je to ostudné, ale je to pravda, kterou – jako vůdkyně – musíme přiznat. Ne veřejně; ale mezi sebou před tím nemůžeme uhýbat. Byla jsem svědkem toho, co mlže nedůvěra a tiché politikaření s lidmi provést. Nedovolím, aby nás tady zasáhla stejná nákaza. Patříme k různým adžah, ale máme stejný cíl. Musíme vědět, že si navzájem můžeme bezvýhradně věřit, protože v tomto světě je jen málo dalšího, čemu se dá důvěřovat.“

Egwain sklopila oči k holi přísahy, kterou si dříve toho rána přinesla od Saerin. Přejela po ní palcem. Kéž bys ji dokázala při své návštěvě najít, Verin, pomyslela si. Možná by tě to nezachránilo, ale ráda bych to zkusila. Hodila by se mi tvoje pomoc.

Egwain vzhlédla. „Nejsem temná družka,“ oznámila místnosti. „A vy víte, že to nemůže být lež.“

Přísedící se tvářily zmateně. Nu, brzy pochopí, o co jde.

„Je načase, abychom se prokázaly,“ řekla Egwain. „Tenhle nápad dostalo pár chytrých žen v Bílé věži, a já mám v úmyslu to ještě rozvést. Všechny postupně použijeme hůl přísahy, abychom se zbavily tří přísah, a pak je opět složíme. Jakmile jimi budeme všechny vázány, budeme schopny odpřisáhnout, že nejsme služebnice…“

Šeriam uchopila zdroj. Egwain to čekala. Vrazila mezi Šeriam a zdroj štít, až žena zalapala po dechu. Berana šokované vykřikla a několik žen popadlo zdroj a rozhlížely se kolem.

Egwain se obrátila a pohlédla Šeriam do očí. Žena měla tvář rudou téměř stejně jako vlasy a dýchala velice rychle. Jako chycený králík, s nohou v oku a vyděšeně vyvalenýma očima. Svírala si zavázanou ruku.

Ach, Šeriam, napadlo Egwain. Doufala jsem, že se v tobě Verin mýlila.

„Egwain?“ zeptala se Šeriam znepokojeně. „Jenom jsem…“

Egwain popošla vpřed. „Jsi černá adžah, Šeriam?“

„Cože? Ovšemže ne!“

„Stýkáš se se Zaprodanci?“

„Ne!“ prohlásila Šeriam a těkala očima stranou.

„Sloužíš Temnému?“

„Ne!“

„Byla jsi zproštěna přísah?“

„Ne!“

„Máš rudé vlasy?“

„Samozřejmě ne, nikdy jsem…“ Ztuhla.

A za ten trik ti taky děkuju, Verin, povzdechla si v duchu Egwain.

Ve stanu zavládlo naprosté ticho.

„Samozřejmě jsem se přeřekla,“ řekla Šeriam a nervózně se potila. „Nevěděla jsem, na jakou otázku odpovídám. Jistěže nemůžu lhát. Žádná z nás nemůže…“

Její hlas se vytratil, když jí Egwain podala hůl přísahy. „Dokaž to, Šeriam. Žena, která za mnou ve Věži přišla, mi uvedla tvé jméno jakožto vůdce mezi černými adžah.“

Šeriam pohlédla Egwain do očí. „Takhle tedy,“ řekla tiše s truchlivýma očima. „A kdo za tebou přišel?“

„Verin Mathwin.“

„Vida, vida,“ řekla Šeriam a usadila se zpět do svého křesla. „Povím to, že od ní jsem to rozhodně nečekala. Jak překonala přísahy Velikému pánovi?“

„Vypila jed,“ řekla Egwain se sevřeným srdcem.

„Velmi chytré.“ Žena s ohnivými vlasy přikývla. „K něčemu takovému bych se sama nikdy nepřinutila. To vskutku ne…“

Egwain setkala pouta ze vzduchu, ovázala jimi Šeriam a připevnila tkanivo. Pak se obrátila zpátky k nevěřícně zírající skupině bledých žen. Některé byly vyděšené. „Svět kráčí do Poslední bitvy,“ řekla Egwain přísně. „Čekaly jste snad, že nás naši nepřátelé nechají na pokoji?“

„Kdo další?“ zašeptala Lelaine. „Čí jméno ještě padlo?“

„Mnoho dalších,“ řekla Egwain. „Včetně přísedících.“

Moria se vymrštila na nohy a rozběhla se k východu. Udělala stěží dva kroky. Tucet různých sester obklíčilo bývalou modrou štíty a svázalo ji v tkanivu vzduchu. Během několika vteřin visela ve vzduchu s roubíkem v puse a po oválné tváři jí stékaly slzy.

Romanda zamlaskala a obešla ji. „Obě z modrého,“ poznamenala. „To byl dramatický způsob odhalení, Egwain.“

„Budeš mě oslovovat ,matko’, Romando,“ řekla Egwain a sestoupila z pódia. „A není tak divné, že jich tady bude víc mezi modrými, protože z Bílé věže uprchlo celé adžah.“ Zvedla hůl přísahy. „Důvod, proč jsem je musela odhalit takto, je prostý. Jak bys reagovala, kdybych je prostě označila za černé, aniž bych nabídla důkaz?“

Romanda přikývla. „V obou věcech máš pravdu, matko.“ přiznala.

„Takže předpokládám, že by ti nevadilo znovu složit přísahy jako první?“

Romanda pohlédla na obě ženy, spoutané prameny vzduchu, a zaváhala jen krátce. Téměř všechny ženy v místnosti držely zdroj a jedna druhou pozorovaly, jako by jim každou chvíli mohly z hlavy místo vlasů vyrůst hadi.

Romanda uchopila hůl přísahy a podle pokynů se uvolnila z přísah. Očividně se jednalo o bolestivý proces, ale ona kromě syčivého nadechnutí nedala nic najevo. Ostatní ji pozorně sledovaly, jestli nezkusí nějaký trik, ale Romanda při novém skládání přísah nic neskrývala. Podala hůl zpět Egwain. „Nejsem temná družka,“ řekla. „A nikdy jsem nebyla.“

Egwain hůl přísahy přijala. „Děkuji ti, Romando,“ řekla. „Lelaine, chceš být další?“

„S radostí,“ odvětila žena. Nejspíš cítila potřebu očistit modré. Jedna po druhé se ženy zřekly přísah – a při tom lapaly po dechu a syčely bolestí – a pak složily přísahy znovu a odpřisáhly, že nejsou temné družky. Egwain si při každé z nich vydechla úlevou. Verin přiznala, že budou i černé sestry, které nenašla, a že Egwain může mezi přísedícími objevit další černé.

Když Kwamesa jako poslední vrátila hůl Egwain a prohlásila o sobě, že není temná družka, napětí v místnosti se viditelně zmenšilo.

„Velmi dobře,“ řekla Egwain a vrátila se ke stupínku v čele stanu. „Od této chvíle budeme pokračovat jednotně. Už žádné hašteření. Žádné hádky. Všem nám leží na srdci nejlepší zájmy Bílé věže – a samotného světa. Alespoň nás dvanáct si navzájem věří.

Očištění není nikdy snadné. Často je bolestivé. Dnes jsme se očistily, ale to, co musíme provést dál, bude bolestivé téměř stejně.“

„Ty… ty znáš jména mnoha dalších?“ zeptala se Takima, která pro jednou nevypadala nesoustředěné.

„Ano,“ řekla Egwain. „Dohromady víc než dvě stovky, ze všech adžah. Asi sedmdesát tady v táboře mezi námi. Mám jména.“ V noci se vrátila, aby si ze svého pokoje vzala Verininy knihy. Nyní se neviditelné bezpečně ukrývaly v jejím stanu. „Navrhuji, abychom je uvěznily, ačkoli to bude složité, protože je všechny musíme chytit pokud možno najednou.“ Kromě překvapení bude jejich největší výhodou vrozená nedůvěřivá povaha černých adžah. Verin a další zdroje naznačovaly, že jen málo sester mezi černými zná víc než hrstku jiných jmen. V knížce byl celý oddíl o organizaci černých adžah a jejich systému skupinek nazývaných „srdce“, které mezi sebou komunikovaly jen minimálně, aby si zachovaly utajení. Egwain doufala, že právě díky tomuto systému si tak rychle neuvědomí, co se děje.

Přísedící vypadaly sklíčeně. „Nejdřív,“ řekla Egwain, „vyhlásíme, že musíme všem sestrám sdělit naléhavou zprávu, ale nemůžeme si dovolit, aby ji zaslechli vojáci v táboře. Podle jednotlivých adžah zavoláme sestry do tohoto stanu – je dost velký, aby se do něj vešly dvě stovky lidí. Všem vám rozdám seznam jmen černých sester. Vždy, když jednotlivé adžah vstoupí, zopakuju jim to, co jsem řekla i vám, a povím jim, že všechny budou muset přísahat na hůl přísahy. Budeme připravené chytit černé sestry, které se pokusí uniknout. Svážeme je a necháme v audienčním stanu.“ Tento menší stan byl z boku propojený se sněmovnou a dal se uzavřít, takže vstupující sestry zajatkyně neuvidí.

„Budeme muset něco udělat se strážci,“ řekla Lelaine zachmuřeně. „Asi bychom je měly nechat vejít se sestrami a být připravené se jich chopit.“

„Někteří z nich budou temní druzi,“ řekla Egwain. „Ale ne všichni. A já nevím kteří.“ Verin k tomu napsala pár poznámek, ale naneštěstí ne moc.

„Světlo, to je ale binec,“ zamumlala Romanda.

„Musí se to udělat,“ prohlásila povýšená Berana a zavrtěla hlavou.

„A musí se to udělat rychle,“ řekla Egwain. „Tak aby černé sestry neměly čas utéct. Jen pro jistotu upozorním urozeného pána Brynea, aby stan obklíčil lučištníky a sestrami, kterým důvěřujeme, aby zastavili každého, kdo se pokusí o útěk. Ale to bude fungovat jen u těch, které jsou příliš slabé, než aby vytvořily průchod.“

„Nesmíme to nechat dojít tak daleko,“ řekla Lelaine. „Válka uvnitř tábora…“

Egwain přikývla.

„A co Bílá věž?“ zeptala se Lelaine.

„Jakmile to tady vyčistíme,“ řekla Egwain, „pak můžeme udělat to, co je nutné, abychom Aes Sedai znovu sjednotily.“

„Chceš říct…“

„Ano, Lelaine,“ řekla Egwain. „Mám v úmyslu dnes večer zahájit útok na Tar Valon. Dejte všem vědět a řekněte urozenému pánovi Bryneovi, ať připraví své muže. Tahle zpráva odvede pozornost černých mezi námi, a tak bude méně pravděpodobné, že si všimnou, co děláme.“

Romanda pohlédla na Šeriam a Moriu, které visely ve vzduchu na kraji stanu a s ústy zacpanými roubíky ze vzduchu nezastřeně brečely. „Musí se to udělat. Předkládám sněmovně návrh, abychom přistoupili k činům, které požaduje amyrlin.“

Stan utichl. Pak ženy pomalu vstaly, aby vyjádřily souhlas. Byl jednohlasný.

„Světlo nás ochraňuj,“ zašeptala Lelaine. „A odpusť nám, co se chystáme udělat.“

Moje slova, dodala v duchu Egwain.