Bouře přichází

19 Manévry

Chaos. Celý svět byl chaos.

Tuon stála s rukama složenýma za zády na balkóně své audienční síně v ebúdarském paláci. Na palácových pozemcích s dlaždicemi vydrhnutými doběla, stejně jako i mnoho jiných ploch ve městě – nacvičoval oddíl altarských ozbrojenců ve zlaté a černé formace pod bedlivým dohledem dvojice jejích vlastních důstojníků. Za nimi se zvedalo město, jeho bílé, barvami zdobené kupole vedle vysokých bílých věží.

Pořádek. Tady v Ebú Daru vládl pořádek, dokonce i na pláních se stany a vozy u města. Seančanští vojáci hlídkovali a udržovali mír; bylo v plánu vyčistit Rahad. Jenom to, že byl někdo chudý, nebyl důvod – nebo omluva – proč se neřídit zákony.

Jenže toto město bylo jen maličké, maličké místečko řádu ve světě zmítaném divokou bouří. Teď, když císařovna zemřela, byl i samotný Seančan rozbitý občanskou válkou. Přišlo corenne, ale znovuzískání zemí Artuše Jestřábí křídlo pokračovalo pomalu, když ho zdržoval Drak Znovuzrozený na východě a domanská vojska na severu. Cekala na zprávy o generálporučíkovi Turanovi, ale znamení nebyla příznivá. Galgan stále trval na tom, že by je výsledek mohl překvapit, ale v tutéž hodinu, kdy byla informována o Turanově kritické situaci, Tuon viděla černou holubici. Znamení bylo jasné. Turan se nevrátí živý.

Chaos. Pohlédla stranou, kde stál věrný Karede v silné zbroji v krvavě rudé a tmavě zelené, téměř černé barvě. Byl to vysoký muž s hranatou tváří, téměř stejně pevnou, jako byla zbroj, kterou nosil. Dnes – den po Tuonině návratu do Ebú Daru – s sebou měl rozestavěné podél zdí plné dva tucty příslušníků Smrtonosné gardy společně se šesti ogierskými zahradníky. Lemovali místnost s vysokým stropem a bílým sloupořadím. Karede cítil chaos a neměl v úmyslu ji znovu nechat unést. Nejvíc smrtící byl chaos tehdy, když jste vytvářeli předpoklady, co mohl a co nemohl nakazit. Tady v Ebú Daru se projevoval v podobě frakce, která byla odhodlaná připravit Tuon o život.

Vyhýbala se pokusům o vraždu od chvíle, co začala chodit, a všechny je přežila. Očekávala je. Svým způsobem díky nim vzkvétala. Jakjste měli vědět, že jste mocní, když na vás neposílali nájemné zabijáky?

Ale Surotina zrada… skutečně chaos, když se ze samotné velitelky Předběžníků stal zrádce. Nastolit ve světě zase řád bude velmi, velmi složité. Možná nemožné.

Tuon se napřímila. Nečekala, že se stane císařovnou ještě mnoho let. Avšak splní svou povinnost.

Obrátila se a odešla z balkónu zpátky do audienční síně, aby se tam setkala se zástupem, který na ni čekal. Stejně jako ostatní urození měla na tvářích popel na znamení toho, že truchlí nad ztrátou císařovny. Tuon ke své matce nechovala příliš velkou náklonnost, ale tu císařovna nepotřebovala. Poskytovala řád a stabilitu. Teprve když na jejích bedrech spočinula ta tíha, začala Tuon chápat důležitost těchto věcí.

Síň byla široká a obdélníková, osvětlená mnohoramennými svícny mezi sloupy a jasnou sluneční září, pronikající sem z balkónu za Tuoninými zády. Tuon nechala z místnosti odstranit koberce, neboť dávala přednost zářivě bílým dlaždicím. Na stropě byla freska zobrazující rybáře na moři a racky poletující v jasném vzduchu a stěny měly tlumeně modrou barvu. Před svícny vpravo od Tuon klečela skupina deseti da’covale. Měli na sobě průsvitné oděvy a čekali na rozkazy. Suroth mezi nimi nebyla. Tu měla na starost Smrtonosná garda, přinejmenším dokud jí nedorostou vlasy.

Jakmile Tuon vstoupila do síně, všichni neurození se poklonili na kolenou a čelem na zemi. Urození poklekli a sklonili hlavy.

Naproti da’covale na opačné straně síně klečely Lanelle a Melitene v šatech ozdobených stříbrnými blesky na červeném poli na sukních. Jejich uvázané damane klečely tváří k zemi. Pro několik damane byl Tuonin únos nesnesitelný; během její nepřítomnosti propadly neutišitelnému pláči.

Její audienční křeslo bylo poměrně prosté. Dřevěné křeslo s černým sametem na područkách a opěradle. Posadila se, oblečená v plisovaných šatech modré barvy nejhlubšího moře a bílém třepotajícím se pláštíku. Jakmile usedla, lidé v místnosti se zvedli ze svých uctivých pozic – všichni kromě da’covale, kteří zůstali klečet. Selucia, se zlatými vlasy spletenými do copu na pravé straně a levou polovinou hlavy vyholenou, vstala a postavila se ke křeslu. Neměla na tvářích popel, protože nepatřila k urozeným, ale bílá páska na její paži ukazovala, že – stejně jako celá říše – truchlí nad ztrátou císařovny.

Juril, Tuonin tajemník a tajně také její ruka, se postavil vedle křesla z druhé strany. Smrtonosná garda se seskupila kolem ní a jejich tmavá zbroj se ve slunečním světle slabě třpytila. Poslední dobou byli vůči ní zvlášť ochranitelští. Vzhledem k nedávným událostem jim to neměla za zlé.

Tady sedím, pomyslela si Tuon, obklopená svou mocí, damane na jedné a Smrtonosná garda na druhé straně. A přesto se necítím o nic bezpečněji než s Matrimem. Zvláštní, že by se s ním měla cítit v bezpečí.

Přímo před ní, osvětlená nepřímým slunečním světlem z balkónu za ní, stála sbírka urozených, mezi nimiž zaujímal nejvyšší postavení generálkapitán Galgan. Dnes měl na sobě zbroj s hrudním plátem natřeným tmavě modrou barvou, téměř tak tmavou, že by to mohla být černá. Jemné bílé vlasy mu na hlavě tvořily hřeben s vyholenými boky a byly spletené až po ramena, protože patřil k výše urozeným. S ním stáli dva příslušníci níže urozených – generálpraporečník Najirah a generálpraporečník Jamada – a několik neurozených důstojníků. Trpělivě vyčkávali a pečlivě se vyhýbali Tuonině pohledu.

Několik kroků za nimi čekal hlouček dalších příslušníků urozených, aby byl svědkem jejích činů. V jejich čele stáli šlachovitý Faverde Nothiš a Amenar Šumada s protáhlou tváří. Oba byli důležití – dostatečně důležití, aby představovali nebezpečí. Suroth by jistě nebyla jediná, kdo v těchto časech vidí příležitost. Kdyby Tuon padla, císařovnou by se mohl stát prakticky kdokoli. Nebo císařem.

Válka v Seančanu neskončí rychle; ale až k tomu dojde, vítěz – nebo vítězka - samozřejmě také usedne na Křišťálový trůn. A pak budou existovat dva vůdci Seančanské říše, rozdělení oceánem, spojení touhou porazit jeden druhého. Ani jeden z nich by nemohl toho druhého nechat naživu.

Rád, pomyslela si Tuon, poklepávajíc na dřevěnou područku modře nalakovaným nehtem. Musí ze mě vyzařovat řád. Přinesu klidný vzduch těm, kolem kterých zuří bouře.

„Selucia je má pravdomluvčí,“ oznámila místnosti. „Ať to vejde mezi urozenými ve známost.“

Toto prohlášení se čekalo. Selucia to úklonou hlavy přijala, přestože netoužila po ničem jiném než sloužit a chránit Tuon. Nebude za toto postavení ráda. Také však byla čestná a přímá; bude z ní skvělá pravdomluvčí.

Alespoň si tentokrát mohla být Tuon jistá, že jeji pravdomluvčí nepatří k Zaprodancům.

Věřila tedy Falendřině historce? Nezněla právě hodnověrně, spíš jako některý z Matrimových vymyšlených příběhů o neexistujících stvořeních, číhajících ve tmě. A přesto další sul’dam a damane Falendřino vyprávění potvrdily.

Přinejmenším některá fakta se zdála zřejmá. Anath spolupracovala se Suroth. Suroth – po troše přesvědčování – přiznala, že se setkala s jednou ze Zaprodankyň. Nebo si to přinejmenším myslela. Nevěděla, že Zaprodankyně je tatáž osoba jako Anath, ale vypadalo to, že to odhalení pokládá za uvěřitelné.

Ať už byla Anath Zaprodankyně, či nikoli, v převlečení za Tuon se setkala s Drakem Znovuzrozeným. A pak se ho pokusila zabít. ŘrW, napadlo Tuon, která zachovávala nehybnou tvář. Představuji řád.

Tuon rychle pokynula Selucii, která stále byla Tuoniným hlasem – a jejím stínem - ačkoli k tomu přidala odpovědnost pravdomluvčí. Když rozkazuje těm, kteří stojí hluboko pod ní, Tuon to nejprve řekne Selucii, která ta slova pronese.

„Přikazuje se ti poslat ho dovnitř,“ řekla Selucia da’covale vedle trůnu. Uklonil se k zemi, dotkl se čelem podlahy a pak odspěchal na druhou stranu velké síně a otevřel dveře.

Beslan, král Altary a hlava rodu Micobarů, byl štíhlý mladík s černýma očima a vlasy. Měl olivovou kůži, mezi Altařany běžnou, ale zvykl si nosit oděv oblíbený mezi urozenými. Volné žluté kalhoty a kabát s vysokým límcem, který mu sahal jen do půlky hrudi, a pod ním žlutou košili. Urození mu vytvořili zřetelnou uličku středem místnosti a Beslan po ní kráčel se sklopenýma očima. Když došel na místo před trůnem určené prosebníkům, poklekl a hluboce se uklonil. Dokonalý obraz věrného poddaného, až na tenkou zlatou korunu na hlavě.

Tuon pokynula Selucii.

„Nařizuje se ti vstát,“ řekla Selucia.

Beslan vstal, i když stále odvracel pohled. Byl to dobrý herec.

„Dcera Devíti měsíců vyjadřuje soustrast nad tvou ztrátou,“ řekla mu Selucia.

„Já vyjadřuji totéž jí,“ řekl. „Můj žal je jen svíčkou v porovnání s ohněm, který cítí seančanský lid.“

Byl příliš podlézavý. Byl král; nečekalo se od něj, že se bude klanět tak hluboko. Byl roven mnohým z urozených.

Téměř by mohla věřit tomu, že je jen povolný vůči ženě, která se brzy stane císařovnou. Ale ona znala jeho povahu příliš dobře, přestože jen prostřednictvím špehů a řečí.

„Dcera Devíti měsíců si přeje vědět, proč jsi přestal pořádat slyšení,“ řekla Selucia, sledujíc pohyby Tuoniných rukou. „Pokládá za nešťastné, že tví lidé nemohou požádat o audienci u krále. Smrt tvé matky byla stejně tragická jako šokující, ale tvé království tě potřebuje.“

Beslan se uklonil. „Prosím, vysvětli jí, že jsem nepovažoval za vhodné se nad ni vyvyšovat. Nejsem si jistý, jak se chovat. Nechtěl jsem ji urazit.“

„Víš jistě, že toto je skutečný důvod?“ zeptala se Selucia. „Není to třeba proto, že proti nám plánuješ povstání, a nemáš tak čas na své další povinnosti?“

Beslan prudce vzhlédl široce rozevřenýma očima. „Vaše Veličenstvo, já…“

„Nemusíš říkat žádné další lži, Tylinino dítě,“ oslovila ho Tuon přímo, čímž mezi shromážděnými urozenými vyvolala překvapivá zajíknutí. „Vím, co jsi říkal generálu Habigerovi a svému příteli, urozenému pánu Malalinovi. Vím o tvých tajných schůzkách ve sklepení hostince U Tří hvězd. Vím to všechno, králi Beslane.“

V místnosti zavládlo ticho. Beslan na okamžik sklonil hlavu. Pak se překvapivě zvedl na nohy a podíval sejí přímo do očí. Nečekala by, že to v sobě ten uhlazený mladík má. „Nedovolím, aby mí lidé..

„Na tvém místě bych držela jazyk za zuby,“ přerušila ho Tuon. „Stojíš na písku.“

Beslan zaváhal. Viděla otázku v jeho očích. Copak ho nenechá popravit? Kdybych tě chtěla zabít, pomyslela si, už bys byl mrtvý a toho nože by sis ani nevšiml.

„Seančan je zachvácen bojem,“ řekla Tuon, prohlížejíc si ho. Zdálo se, že ho ta slova šokovala. „Copak, myslel sis, že to budu ignorovat, Beslane? Nehodlám se spokojeně dívat na hvězdy, zatímco se má říše kolem hroutí. Je nutné přiznat pravdu. Moje matka je mrtvá. Žádná císařovna není.

Nicméně armády corenne jsou více než dostatečné, abychom si udrželi naše pozice na této straně oceánu včetně Altary.“ Předklonila se a snažila se, aby z ní vyzařovala autorita a odhodlám. Její matka to dokázala pořád. Tuon nebyla tak vysoká jako ona, ale bude potřebovat tu auru. Už jen tím, že se ocitnou v její přítomnosti, musejí se ostatní cítit bezpečněji.

„V časech, jako jsou tyto,“ pokračovala Tuon, „nelze hrozby povstání tolerovat. Mnozí slabost říše uvidí jako příležitost a jejich rozvratnické hašteření – když mu nebudeme bránit – bude znamenat konec pro nás všechny. Proto musím být tvrdá. Velmi tvrdá. Vůči těm, kdo mi vzdorují.“

„Tak proč,“ zeptal se Beslan„ jsem stále naživu?“

„Začal jsi své povstání plánovat dřív, než vešly události v říši ve známost.“

Ohromeně se zamračil.

„Začal jsi se svou rebelií, když tady vládla Suroth,“ řekla Tuon, „a když tvá matka byla ještě královna. Od té doby se toho hodně změnilo, Beslane. Velmi mnoho. V časech, jako jsou tyto, je možné dosáhnout něčeho velkého.“

„Musíš vědět, že nedychtím po moci,“ řekl Beslan. „Mojí jedinou touhou je svoboda pro můj lid.“

„Já vím,“ řekla Tuon, sevřela ruce s nalakovanými nehty a lokty si položila na opěradla křesla. „A to je další důvod, proč jsi stále naživu. Nebouříš se z touhy po moci, ale z čiré nevědomosti. Žiješ v omylu, a to znamená, že se můžeš změnit, pokud dostaneš správné informace.“

Zmateně na ni hleděl. Sklop oči, hlupáku. Nenuť mě nechat tě spráskat za drzost! Jako by slyšel její myšlenky, odvrátil oči a sklopil je. Ano, pokud šlo o tohohle, její úsudek byl správný.

Jak ošidné bylo její postavení! Pravda, měla armády – ale velkou část z nich zbytečně ztratila kvůli Surotině agresi.

Všechna království na této straně oceánu se nakonec budou muset sklonit před Křišťálovým trůnem. Všechny marath’damane budou uvázány, všichni králové či královny složí přísahu. Suroth ale tlačila příliš tvrdě, zvlášť při tom fiasku s Turanem. Sto tisíc mužů ztracených v jediné bitvě. Šílenství.

Tuon Mlatu potřebovala. Potřebovala Ebú Dar. Lid Beslana miloval. Narazit mu hlavu na kůl po záhadné smrti jeho matky… Nu, Tuon Z>wrfe mít v Ebú Daru klid, ale raději by kvůli jeho dosažení nevyprázdnila přední linie.

„Smrt tvé matky je ztráta,“ řekla Tuon. „Byla to dobrá žena. Dobrá královna.“

Beslan sevřel rty.

„Můžeš promluvit,“ dovolila Tuon.

„Její smrt… zůstává nevysvětlená,“ řekl. Byl to zjevný náznak.

„Nevím, jestli její smrt způsobila Suroth,“ řekla Tuon jemněji. „Ona tvrdí, že ne. Ale ta záležitost se prošetřuje. Pokud se ukáže, že za tou smrtí stála Suroth, tobě i Altaře se dostane omluvy od samotného trůnu.“

Urození opět zalapali po dechu. Pohledem je umlčela a obrátila se zpátky k Beslanovi. „Ztráta tvé matky je velká. Musíš vědět, že své přísahy dodržovala.“

„Ano,“ řekl hořce. „A vzdala se trůnu.“

„Ne,“ prohlásila stroze. „Trůn náleží tobě. To je ta nevědomost, o které jsem mluvila. Ty musíš vést svůj lid. Oni musejí mít krále. Nemám čas ani chuť vykonávat za tebe tvou povinnost.

Předpokládáš, že seančanská nadvláda nad tvou zemí bude znamenat, že tví lidé ztratí svobodu. Tak to není. Až přijmou naši vládu, budou svobodnější, chráněnější a mocnější.

Stojím nad tebou. Je to však tak nepřijatelné? S mocí říše budeš schopen udržet hranice a hlídkovat ve svých zemích za hranicemi Ebú Daru. Mluvíš o svém lidu? Nu, přikázala jsem, ať ti něco připraví.“ Kývla stranou a předstoupila da’covale s pružnými údy a koženou brašnou v rukou.

„Uvnitř,“ řekla Tuon, najdeš čísla, která shromáždili mí zvědové a stráže. Můžeš přímo vidět zprávy o zločinnosti v průběhu naší okupace. Dostaneš zprávy a seznamy, které srovnávají, jak na tom lidé byli před a po návratu.

Věřím, že víš, co najdeš. Říše je pro tebe východisko, Beslane. Mocný, mocný spojenec. Nebudu tě urážet nabídkami trůnů, které nechceš. Nalákám tě příslibem stability, jídla a ochrany pro tvůj lid. To vše za prostou cenu – tvou věrnost.“

Váhavě si vzal brašnu.

„Dávám ti na výběr, Beslane,“ řekla Tuon. „Pokud si to přeješ, můžeš si zvolit popravu. Neudělám z tebe da’covale. Dovolím ti zemřít se ctí a bude oznámeno, že jsi zemřel, protože jsi odmítl přísahat a rozhodl se Seančany nepřijmout. Jestliže si to přeješ, povolím to. Tví lidé budou vědět, že jsi vzdoroval až do smrti.

Nebo se můžeš rozhodnout posloužit jim lépe. Můžeš si zvolit život. Pokud to uděláš, budeš pozvednut mezi výše urozené. Vystoupíš a budeš vládnout, jak tví lidé potřebují. Slibuji, že nebudu řídit záležitosti tvého lidu. Budu žádat zdroje a muže do svých vojsk, jak se sluší, a tvé slovo nebude moci zrušit moje. Kromě toho budeš mít v Altaře absolutní moc. Žádný urozený nebude mít právo tvým poddaným rozkazovat, ubližovat jim neboje uvěznit bez tvého svolení.

Přijmu a posoudím seznam urozených rodin, o nichž se domníváš, že by měly být pozvednuty mezi níže urozené, a pozvednu ne méně než dvacet z nich. Altara se stane stálým sídlem císařovny na této straně oceánu. Jako taková se zde stane nejmocnějším královstvím. Můžeš si vybrat.“

Předklonila se a rozpletla prsty. „Ale pochop jedno. Jestliže se rozhodneš k nám připojit, dáš mi své srdce, a nejen slova. Nedovolím ti ignorovat přísahy. Dávám ti tuto možnost, protože věřím, že můžeš být silný spojenec, a myslím, že jsi byl sveden z cesty, snad Surotinými spletitými sítěmi.

Máš jeden den, aby ses rozhodl. Dobře si to rozmysli. Tvá matka se domnívala, že toto je nej lepší cesta, a byla to moudrá žena. Říše znamená stabilitu. Vzpoura by znamenala jen utrpení, hladovění a neznámo. V těchto dobách není dobré být sám, Beslane.“

Zase se opřela, zatímco Beslan si prohlížel brašnu, kterou držel. Pokorně se uklonil před odchodem, třebaže trhaně, jako by myslel na něco jiného.

„Můžeš jít,“ řekla mu.

Vstal, ale neobrátil se k odchodu. Zíral na své ruce a brašnu a v místnosti zavládlo ticho. Přistoupil k němu da’covale, aby ho popohnal, jelikož byl propuštěn, ale Tuon sloužícího zvednutou rukou zarazila.

Předklonila se a několik urozených začalo při čekání přešlapovat. Beslan jen zíral na brašnu. Nakonec zvedl odhodlané oči. A pak k jejímu překvapení znovu poklekl.

„Já, Beslan z rodu Micobarů, přísahám věrnost a službu Dceři Devíti měsíců a skrze ni i Seančanské říši, nyní a navěky, leda by se rozhodla mě přísahy sama zprostit. Mé země a trůn jsou její a já je vkládám do jejích rukou. Tak přísahám před Světlem.“

Tuon si dovolila úsměv. Za Beslanem vystoupil generál kapitán Galgan a obrátil se na krále. „To není řádný způsob, jak…“

Tuon ho gestem umlčela. „Požadujeme, aby tito lidé přijali naše způsoby, generále,“ řekla. „Je vhodné, abychom my přijali něco z těch jejich.“ Samozřejmě ne příliš. Ale mohla poděkovat dlouhému rozhovoru s panímámou Anan, který jí umožnil to pochopit. Možná se Seančané s těmito lidmi dopustili chyby, když je nutili skládat seančanské přísahy poslušnosti. Matrim je složil, ale snadno je ignoroval, když to bylo třeba – ale držel slovo, které jí dal, a jeho muži ji ujišťovali, že je to čestný muž.

Jak zvláštní, že jsou ochotní vy vyšovat jednu přísahu nad jinou. Tihle lidé byli divní. Ale aby jim mohla vládnout, bude je muset pochopit – a bude jim muset vládnout, aby posbírala síly k návratu do Seančanů.

„Tvá přísaha mě těší, králi Beslane. Pozvedávám tě mezi výše urozené a dávám tobě a tvému rodu vládu nad královstvím Altara, teď a navěky, když tvá správa a vláda bude podléhat jen samotnému císařskému trůnu. Povstaň.“

Postavil se na roztřesených nohou. „Víš jistě, že nejsi ta’veren, má paní?“ zeptal se. „Protože když jsem sem přicházel, rozhodně jsem nečekal, že udělám tohle.“

Ta’veren. Tihle lidé a jejich hloupé pověry! „Potěšil jsi mne,“ řekla mu. „Znala jsem tvou matku jen krátce, ale považovala jsem ji za velmi schopnou. Opravdu nerada bych bývala byla nucena popravit jejího jediného zbývajícího syna.“

Chápavě přikývl. Selucia vedle ní tajně ukázala rukou. To bylo dobře provedeno. Možná netradičně, ale velmi delikátně.

Tuon zalil hřejivý pocit pýchy. Obrátila se k bělovlasému generálu Galganovi. „Generále. Uvědomuji si, že čekáš, aby sis se mnou promluvil, a tvá trpělivost je chvályhodná. Nyní můžeš přednést své myšlenky. Králi Beslane, můžeš odejít nebo zůstat. Je tvým právem účastnit se kteréhokoli veřejného slyšení, které konám ve tvém království, a nepotřebuješ k tomu svolení ani pozvání.“

Beslan přikývl, uklonil se, ale stáhl se stranou, odkud mohl vše pozorovat.

„Děkuji ti, nejvyšší dcero,“ řekl Galgan uctivě a předstoupil. Mávl na své só’džin, kteří stáli venku v chodbě. Vstoupili – nejprve se vrhli před Tuon tváří k zemi – a pak rychle přichystali stůl a několik map. Jeden ze sloužících přinesl Galganovi balík, s nímž generál přistoupil k Tuon. Karede se v mžiku objevil po její pravici a Selucia po levici, ale generál zůstal stát v uctivé vzdálenosti. Uklonil se a rozbalil balík na zemi. Byl to červený prapor s kruhem uprostřed, rozděleným klikatou čarou. Jedna půlka kruhu byla černá, druhá bílá.

„Co je to?“ zeptala se Tuon a předklonila se.

„Prapor Draka Znovuzrozeného,“ řekl Galgan. „Poslal ho s vyslancem a žádostí o další setkání.“ Vzhlédl – nepodíval sejí do očí, ale ukázal jí zamyšlenou ustaranou tvář.

„Když jsem dnes ráno vstala,“ řekla Tuon, „spatřila jsem obrazec jako tři věže na obloze a jestřába, který mezi nimi vysoko ve vzduchu přelétal.“

Různí příslušníci urozených v síni pozorně přikyvovali. Jenom Beslan vypadal zmateně. Jak mohli tihle lidi bez znalostí znamení žít? Netoužili porozumět předpovědím osudu, které jim vzor nabízí? Jestřáb a tři věže byli předzvěstí blížících se složitých rozhodnutí. Naznačovali, že bude třeba troufalosti.

„Co si myslíš o žádosti Draka Znovuzrozeného o setkání?“ zeptala se Tuon Galgana.

„Možná by nebylo moudré se s tím mužem setkat, nejvyšší dcero. Nejsem si jistý jeho nároky na jeho titul. A kromě toho, nemá teď říše jiné starosti?“

„Divíš se, proč naše armády neustoupily,“ řekla Tuon. „Proč jsme nevyrazili do Seančanu, abychom zajistili trůn.“

Sklonil hlavu. „Věřím tvé moudrosti, nejvyšší dcero.“

„Toto je Drak Znovuzrozený,“ řekla Tuon. „A ne jen nějaký podvodník. Jsem o tom přesvědčená. Musí se poklonit před Křišťálovým trůnem, než bude moci začít Poslední bitva. A proto musíme zůstat. Není to náhoda, že k návratu došlo nyní. Jsme tady potřeba. Naneštěstí víc, než jsme potřeba v naší vlasti.“

Galgan pomalu přikývl. Souhlasil s ní, že se nemají vracet do Seančanu; jen prostě předpokládal, že to si bude přát. Tím, že prohlásila, že zůstanou, si získala jeho úctu. Ne že by stále neuvažoval, že se trůnu zmocní sám. Člověk nemohl zastávat takovou pozici bez značné dávky ctižádosti.

Také se však vědělo, že je nejen ctižádostivý, ale i rozvážný. Neudeří, pokud nebude přesvědčený, že to je to nej lepší. Musel by věřit, že s velkou pravděpodobností uspěje a že odstranění Tuon bude pro říši lepší. To byl ten rozdíl mezi ctižádostivým hlupákem a ctižádostivým moudrým mužem. Ten druhý chápal, že někoho zabít je jen začátek. Připravit Tuon o život a zabrat si trůn by mu nic nepřineslo, pokud by si znepřátelil zbytek urozených.

Přistoupil ke stolu s mapami. „Pokud si dál přeješ vést válku, nejvyšší dcero, dovol mi ti objasnit stav tvé armády. Jeden z našich nej ambicióznějších plánů organizuje generálporučík Yulan.“

Galgan pokynul směrem ke shromážděným důstojníkům a předstoupil malý tmavý muž z níže urozených. Měl černou paruku, aby zakryl pleš, a předstoupil, poklekl před Tuon a uklonil se.

„Přikazuje se ti stát a promluvit, generále,“ pronesla Selucia.

„Nejvyšší dcera ať ví, že děkuji,“ řekl Yulan a vstal. U stolu s mapami pokynul několika pobočníkům, aby zvedli mapu tak, aby ji Tuon viděla. „Kromě neúspěchu v Arad Domanu pokračuje proces znovuzískání těchto zemí tak, jak jsme čekali. Pomaleji, než bychom chtěli, ale ne bez velkých vítězství. Lidé v těchto královstvích se nevrhají na pomoc při obraně svých sousedů. Měli jsme velký úspěch s obsazováním jednoho po druhém. Jen dvě věci nám dělají starosti. První je tenhle Rand al’Thor, Drak Znovuzrozený, který na severu a východě vede agresivní válku o sjednocení. Budeme potřebovat moudrost nejvyšší dcery, aby nás naučila, jak si ho podmanit.

Druhou naší starostí je velké množství marath’damane, shromážděných na místě známém jako Tar Valon. Věřím, že nejvyšší dcera slyšela o mocné zbrani, kterou použily ke zničení velkého kusu země na sever od Ebú Daru.“

Tuon přikývla.

„Sul’dam nikdy neviděly nic podobného,“ pokračoval Yulan. „Předpokládáme, že jde o věc damane, kterou je lze naučit, pokud zajmeme správné marath’damane. Ta úžasná schopnost přesouvat se v okamžiku z jednoho místa na jiné – je-li to pravda – kterou mají, bude druhou velkou taktickou výhodou, kterou musíme získat.“

Tuon opět přikývla, prohlížejíc si mapu, která zobrazovala místo zvané Tar Valon. Selucia pronesla: „Nejvyšší dceru tvé plány zajímají. Pokračuj.“

„Vyjadřuji své hluboké díky,“ uklonil se Yulan. „Jako vzdušný kapitán mám tu čest velet rakenům a to’raken, sloužícím při návratu. Věřím, že úder v srdci území našeho nepřítele by byl nejen možný, ale také nanejvýš výhodný. Ještě jsme nemuseli čelit mnoha těm marath’damane v boji, ale jak budeme postupovat na území ovládané Drakem Znovuzrozeným, nepochybně jim budeme čelit ve velkých počtech.

V tuto chvíli se domnívají, že jsou před námi v bezpečí. Uder, který bychom v tuto chvíli provedli, by mohl mít velký dopad na budoucnost. Každá marath’damane, kterou uvážeme, nejen že představuje mocný nástroj, který získají naše armády, ale také takový, který naši nepřátelé ztratí. Předběžná hlášení tvrdí, že na tom místě nazývaném Bílá věž jsou shromážděny stovky a stovky marath’damane.

Tolik? pomyslela si Tuon. Taková síla by mohla válku zcela zvrátit. Pravda. Ty marath’damane, které cestovaly s Matrimem, říkaly, že ony se válek neúčastní. Vskutku, marath’damane, které kdysi bývaly Aes Sedai, se – až dosud – ukázaly jako zbraně nepoužitelné. Ale mohl by existovat nějaký způsob, jak ty jejich údajné přísahy překroutit? Cosi, co Matrim jen tak mimochodem zmínil, ji přimělo domnívat se, že ano. Zakmitala prsty.

„Dcera Devíti měsíců chce vědět, jak by se dal útok proti nim provést,“ pronesla Selucia. „Vzdálenost je velká. Stovky lig.“

„Použili bychom vojsko složené především z to’raken,“ řekl generál Yulan. „S pár rakeny jako zvědy. Mapy, které jsme ukořistili, ukazují rozsáhlé louky a pastviny s velmi řídkým osídlením, které by se po cestě daly využít k odpočinku. Mohli bychom zaútočit tady přes Murandy,“ ukázal na druhou mapu, kterou pobočník nadzvedl, „a dostat se k Tar Valonu z jihu. Je-li to nejvyšší dceři libo, mohli bychom zaútočit v noci, když budou marath’damane spát. Našim cílem bude jich co nejvíc zajmout.“

„Zajímá nás, zda se to skutečně dá provést,“ pronesla Selucia. Tuon to zaujalo. „Kolik útočníků bychom na takový nájezd dokázali použít?“

„Kdybychom do toho dali vše?“ zeptal se Yulan. „Věřím, že by se mi k útoku podařilo shromáždit osmdesát až sto to’raken.“

Osmdesát až sto to’raken. Takže asi kolem tří set vojáků, aby zůstalo místo pro návrat se zajatými marath’damane. Na takovýto nájezd budou tři stovky značný počet, ale budou se muset pohybovat rychle a lehce, aby je nechytili do pasti.

„Je-li nejvyšší dceři libo,“ řekl generál Galgan a opět předstoupil vpřed. „Věřím, že plán generála Yulana je skutečně dobrý. Je v něm riziko velké ztráty, ale už nikdy nebudeme mít takovou příležitost. Kdyby byly použity v boji, mohly by nás tyto marath’damane zneškodnit. A kdyby se nám podařilo dostat k té jejich zbrani, nebo dokonce k jejich schopnosti cestovat na velké vzdálenosti… Nu, věřím, že za takový možný zisk stojí riskovat všechny to’raken v naší armádě.“

„Je-li nejvyšší dceři libo,“ pokračoval generál Yulan. „Náš plán vyžaduje užití dvaceti jednotek Nebeských pěstí – celkem dvě stě vojáků – a padesáti spojených sul’dam. Také si myslíme, že by možná byla vhodná malá skupina Krvavých nožů.“

Krvavé nože, elitní členové Nebeské pěsti, která už sama o sobě byla exkluzivní. Yulan a Galgan byli téhle akci opravdu oddaní! Nikdo nenasazoval Krvavé pěsti, pokud to nemyslel velice vážně, protože oni se ze svých misí nevraceli. Jejich povinností bylo zůstat na místě poté, co se Pěsti stáhnou, a působit nepříteli škody – tolik škod, kolik jen půjde. Kdyby některé z nich dokázali dostat do Tar Valonu s rozkazem zabít tolik marath’damane, kolik bude možné…

„Drak Znovuzrozený nebude na tento útok reagovat dobře,“ řekla Tuon Galganovi. „Není s těmito marath’damane spojený?“

„Podle některých hlášení,“ řekl Galgan. „Jiná říkají, že stojí proti nim. A další, že jsou jeho figurky. Nad našimi ubohými informaci v této oblasti klopím oči, nejvyšší dcero. Nedokázal jsem roztřídit lži a pravdy. Než získáme lepší informace, musíme předpokládat to nejhorší, že ho to nesmírně rozzuří.“

„A přesto si myslíš, že to za to stojí?“

„Ano,“ odpověděl bez zaváhání Galgan. „Pokud jsou tyto marath’damane ve spojení s Drakem Znovuzrozeným, pak máme ještě větší důvod udeřit nyní, než je bude moct použít proti nám. Možná ho nájezd rozzuří — ale také ho oslabí, což ti při vyjednávání s ním dá silnější postavení.“

Tuon zamyšleně přikývla. Toto bylo nepochybně ono těžké rozhodnutí ze znamení. Avšak její volba se zdála očividná. Vůbec to nebylo složité rozhodnutí. Všem těm marath’damane v Tar Valonu je třeba nasadit obojek, a toto byl skvělý způsob, jak jediným mocným úderem oslabit odpor vůči Vždyvítěznému vojsku.

Znamení však hovořilo o těžkém rozhodnutí. Pokynula Selucii. „Je v této místnosti někdo, kdo s tímto plánem nesouhlasí?“ zeptal se její hlas. „Někdo, kdo by uvedl námitky vůči tomu, co předložil generál Yulan a jeho muži?“

Urození v místnosti si prohlíželi jeden druhého. Beslan se možná zavrtěl, ale zůstal zticha. Altařané nic nenamítali proti tomu, že se zdejším marath’damane nasazují obojky; zdálo se, že těm, kdo umějí usměrňovat, moc nevěří. Nebyli tak moudří jako v Amadicii, kde tyhle Aes Sedai postavili mimo zákon, ale ani je nevítali. Beslan nebude proti úderu proti Bílé věži nic namítat.

Opřela se a čekala… na co? Možná toto nebylo ono rozhodnutí, o němž znamení mluvilo. Otevřela ústa, aby vydala rozkaz k pokračování s přípravami na útok, ale v tu chvíli ji zarazily otevírající se dveře.

Vzápětí smrtonoši, střežící dveře, ustoupili, a vpustili dovnitř só’džin, který konal službu v chodbě. Muž s mohutnými pažemi, Ma’combe, se uklonil hluboko k zemi, černý cop, který měl přes pravé rameno, sklouzl stranou a spadl na podlahu. „Je-li to Dceři Devíti měsíců libo, generálporučík Tylee Chirgan by chtěla požádat o slyšení.“

Galgan vypadal ohromeně.

„O co jde?“ zeptala se ho Tuon.

„Neuvědomil jsem si, že se vrátila, nejvyšší dcero,“ řekl. „Pokorně navrhuji, abys jí dovolila promluvit. Je jedním z mých nejlepších důstojníků.“

„Může vstoupit,“ pronesla Selucia.

Vstoupil mužský da’covale v bílém rouchu a uvedl ženu ve zbroji a s přilbou pod paží. Vysoká štíhlá žena měla tmavou kůži a krátké černé hustě kudrnaté vlasy. Na spáncích měla vlasy bíle prokvetlé. Překrývající se pláty její zbroje na sobě měly nalakované červené, žluté a modré pruhy a při chůzi skřípaly. Patřila jen k níže urozeným – nedávno ji z rozkazu generála Galgana povýšili – ale byla o tomto informována prostřednictvím rakenů. Po stranách hlavy měla vlasy vyholené sotva na šířku prstu.

Tylee měla oči zarudlé únavou. Podle pachu potu a koní, který se z ní linul, přišla za Tuon okamžitě po návratu do města. Do síně ji následovalo několik mladších vojáků, také vyčerpaných, a jeden z nich nesl velký hnědý pytel. Jakmile došli k místu určenému prosebníkům – čtverci z červené látky – všichni poklekli. Obyčejní vojáci sklonili čela až k zemi a Tylee sebou trhla, jako by chtěla učinit totéž, ale zastavila se. Ještě si nezvykla na to, že je jednou z urozených.

„Je očividné, žejsi unavená, válečníku,“ pronesla Selucia. Tuon se předklonila. „Předpokládáme, že máš velmi důležité zprávy?“

Tylee se zvedla najedno koleno a pokynula stranou. Jeden z jejích vojáků se zvedl na kolena a nadzvedl hnědý pytel. Dole na něm byla tmavá sražená skvrna. Krev.

„Je-li nejvyšší dceři libo,“ řekla Tylee hlasem, jenž prozrazoval vysílení. Kývla na svého muže a on pytel otevřel a vysypal obsah na podlahu. Hlavy několika zvířat. Kance, vlka a … jestřába? Tuon zamrazilo. Jestřábí hlava byla stejně velká jako lidská. Možná větší. „Ale nevypadaly… správně. Hlavy byly strašlivě znetvořené.

Mohla by přísahat, že jestřábí hlava, které se překulila tak, že Tuon jasně viděla tvář, má lidské oči. A… ostatní hlavy měly… také lidské rysy. Tuon potlačila zachvění. Co to bylo za ohavné znamení?

„Co to má znamenat?“ dožadoval se odpovědi Galgan.

„Předpokládám, že nejvyšší dcera ví o mém vojenském podniku proti Aielům,“ řekla Tylee, stále klečíc na jednom koleni. Tylee během toho boje zajala damane, ačkoli Tuon toho o moc víc nevěděla. Generál Galgan její návrat očekával s určitou zvědavostí, aby si poslechl celý příběh.

„Během mé výpravy,“ pokračovala Tylee, „se ke mně připojili muži různých národů, z nichž žádný nesložil přísahy. Až bude čas, podám o nich plné hlášení.“ Zaváhala a pak pohlédla na hlavy. „Tihle… tvorové… na můj oddíl zaútočili během zpáteční cesty, deset lig od Ebú Daru. Utrpěli jsme těžké ztráty. Kromě hlav jsme přinesli i několik celých těl. Chodili po dvou jako lidé, ale hodně se podobali zvířatům.“ Opět zaváhala. „Věřím, že jsou to, čemu někteří na této straně oceánu říkají trolloci. Věřím, že přicházejí sem.“

Chaos. Urození se začali dohadovat o tom, jak je to nepravděpodobné. Generál Galgan svým důstojníkům okamžitě nařídil, ať zorganizují hlídky a vyšlou posly s varováním před možným útokem na město. Sul’dam, které stály na kraji síně, se vrhly vpřed, aby prozkoumaly hlavy, zatímco Smrtonosná garda potichu obstoupila Tuon, aby jí poskytla další obrannou vrstvu, a všechny – urozené, sloužící i vojáky – sledovala se stejnou opatrností.

Tuon měla pocit, že by ji to mělo šokovat. Ale kupodivu nešokovalo. Takže se v tom Matrim nemýlil, ukázala kradmo Selucii znakovou řečí. A ona si myslela, že trolloci nejsou nic než pověra. Znovu se podívala na hlavy. Hnus.

Selucia vypadala znepokojeně. Zajímalo by mě, jestli jsou i další věci, které říkal a my nad nimi mávly rukou, pravda?

Tuon zaváhala. Budeme se ho muset zeptat. Moc ráda bych ho měla zpátky. Ztuhla; neměla v úmyslu prozradit tak mnoho. Považovala však vlastní emoce za podivné. Cítila se s ním v bezpečí, ačkoli se to zdálo být směšné. A přála si, aby tu s ní teď byl.

Hlavy byly jen dalším důkazem, že toho o něm ví velmi málo. Znovu dostala štěbetající dav pod kontrolu. Selucia pronesla: „Utišíte se.“

V místnosti nastalo ticho, přestože urození i sul’dam vypadali velice rozčileně. Tylee stále klečela se sklopenou hlavou a voják, který donesl pytel, klečel vedle ní. Ano, bude třeba ji důkladně vyslechnout.

„Tato zpráva moc nemění,“ pronesla Selucia. „Už jsme si byly vědomy, že Poslední bitva přichází. Vážíme si odhalení generálporučíka Tylee. Bude pochválena. Avšak toto pouze znamená, že je ještě naléhavější, abychom si Draka Znovuzrozeného podmanili.“

Několik lidí v místnosti, včetně generála Galgana, přikývlo. Zdálo se, že Beslana to tak rychle nepřesvědčí. Vypadal znepokojeně.

„Je-li to nejvyšší dceři libo,“ řekla s úklonou Tylee.

„Smíš promluvit.“

„Během posledních pár týdnů jsem viděla mnoho věcí, které mě přiměly k zamyšlení,“ řekla Tylee. „Dokonce ještě předtím, než došlo k útoku na mé jednotky, jsem měla obavy. Moudrost a ušlechtilost nejvyšší dcery jí nepochybně umožní vidět dál než někomu takovému, jako jsem já, ale věřím, že naše dosavadní vítězství v této zemi byla snadná ve srovnání s tím, co by mohlo přijít. Kdybych mohla být tak troufalá… Věřím, že Drak Znovuzrozený a ti, kdo k němu patří, by byli lepší spojenci než nepřátelé.“

Bylo to troufalé prohlášení. Tuon se předklonila a její nalakované nehty zacvakaly na podničkách křesla. Mnozí z níže urozených by byli ze setkání s někým z císařovniny domácnosti, natož s nejvyšší dcerou, tak vyděšení, že by se neodvážili promluvit. A tato žena pronášela návrhy? V přímém rozporu s vůlí, kterou Tuon projevila?

„Těžké rozhodnutí není vždy rozhodnutí, kdy jsou si obě strany rovny, Tuon,“ řekla Selucia náhle. „Možná že v tomto případě je těžké rozhodnutí správné, ale nese s sebou i špatné následky.“

Tuon překvapeně zamrkala. Ano, uvědomila si. Selucia je teď můj pravdomluvčí. Chvíli bude trvat, než si na ni zvykne v této roli. Už uplynuly celé roky od chvíle, kdy ji Selucia opravila nebo pokárala na veřejnosti.

A přesto, setkat se s Drakem Znovuzrozeným osobně? Potřebovala se s ním spojit a měla to v úmyslu. Ale nebylo by lepší jít za ním silná, poté, co budou jeho armády poraženy a Bílá věž stržena? Bylo nutné, aby ho ke Křišťálovému trůnu přivedla za pečlivě řízených okolností a on chápal, že se musí podvolit její autoritě.

A přesto… když v Seančanů probíhá vzpoura… když je její postavení tady v Altaře stěží stabilizované… Nu, možná by trocha času na rozmyšlenou – trocha času, aby se párkrát zhluboka nadechla a zajistila si to, co už má – stála za odklad jejího úderu proti Bílé věži.

„Generále Galgane, pošlete rakeny k našim silám na Almothské pláni a ve východní Altaře,“ prohlásila rozhodně. „Řekněte jim, ať drží naše zájmy, ale vyhnou se střetu s Drakem Znovuzrozeným. A odpovězte na jeho žádost o setkání. Dcera Devíti měsíců se s ním setká.“

Generál Galgan přikývl a uklonil se.

Do světa je třeba vnést řád. Pokud toho má dosáhnout tím, že trochu sklopí oči a setká se s Drakem Znovuzrozeným, budiž.

Kupodivu cítila, že si přeje – znovu – aby byl Matrim tady s ní. Při přípravách na setkání by mohla jeho znalosti tohoto Randa al’Thora dobře využít. Ať se ti nic nestane, ty zvláštní muži, pomyslela si, pohlížejíc zpátky na balkón a směrem na sever. Nevykopej si hlubší jámu, než z jaké se dokážeš vyškrábat na svobodu. Teď jsi princ krkavců. Nezapomeň se podle toho chovat.

Ať jsi kdekoli.